Noemův syn Sem

Po zprávě o Potopě v předchozích kapitolách začíná Genesis 9 slovy: „Tedy požehnal Bůh Noemovi a jeho synům a řekl jim: Ploďte a množte se, a naplňte zemi.“ Jedním z těchto synů, z nichž se národy rozšířily po Zemi, byl Sem (Genesis 10:31–32).

1. Sem byl prostřední syn

I když je Sem pravidelně uváděn jako první, nebyl nejstarším Noemovým synem. Genesis 11:10 uvádí: „Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po Potopě.“ Semovi tedy bylo na konci Potopy 98 let. Víme, že byli na Arše přibližně jeden rok (Genesis 7:11; 8:13–16), takže na počátku Potopy bylo Semovi 97 let, a v témže roce Noemovi 600 let. Sem se tedy narodil, když bylo Noemovi přibližně 503 let.

Nicméně Genesis 5:32 nám říká: „Když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.“¹ Nebyli to zřejmě trojčata (už proto, že Cham je v Genesis 9:24 nazýván nejmladším synem). To nám říká, že Noe měl poprvé syna ve věku 500 let, což byl věk, kdy se narodil jeho nejstarší syn. Sem se narodil o tři roky později, když bylo Noemovi 503 let. Žel, některé anglické překlady, např. ESV, v Genesis 10:21 nazývají Sema „starším bratrem Jáfeta“. Toto je vybráno z uznávaného komentáře The Genesis Account:

KJV to zde má správně: Sem je nazýván „bratrem Jafeta staršího“. Stejně tak NIV, „Sem, jehož starší bratr byl Jáfet.“ Toto je lepší překlad z hebrejštiny, kde je slovosled ‚ahî yephet haggāḏôl (אהי יפת הגדול), a kde gāḏôl je obvyklé slovo pro „starší“.²

Podobný biblický příklad

Genesis 11:26 říká: „Živ pak byl Táre (Terach) sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.“ Z jiných částí Písma je jasné, že Táremu bylo v době narození Abrama nejméně 130 let.³ Takže zde také vidíme všechny potomky najednou, uvedené ve spojení s věkem patriarchy při narození prvního.

Všimněme si, že ani zde první v seznamu není prvorozený. On je však ten, kdo je nejdůležitější, protože je v linii Mesiáše. Podobně i Sem, který je uveden šestkrát vždy jako první v případě zmínky tří bratrů dohromady, je ten v přímé linii slíbeného Vysvoboditele.

2. Sem se mohl setkat s Izákem

Sem byl ještě naživu, když se narodil Izák – jeho pravnuk (8×). Kdyby žili dost blízko na rodinné návštěvy, mohl si Sem povídat s Izákem (a také s kýmkoli z žijících generací, včetně patriarchů Šelacha, Hebera a Abrahama), a vyprávět jim o světě před Potopou. Mohl se například podělit o to, nakolik běžní byli dinosauři v dobách před Potopou, a že neexistovaly žádné skutečně vysoké hory, které by stály za zmínku.

Na takovém setkání mohl Sem prozradit Izákovi svůj věk a potvrdit mu, že lidé před Potopou žili mnohem déle. Podle Písma řekl Izákův syn Jákob ve věku 130 let faraonovi, že je ve srovnání s mnoha jeho předky ještě docela mladý, ale zestárl rychleji (Genesis 47:9). Sem také mohl dosvědčit, že osobně znal svého pradědečka Metuzaléma, který se narodil ještě za života Adama. Faktem je, že Metuzalém mohl znát Adama, který po určitou dobu žil v kdysi dokonalém stvoření, v místě zvaném Eden.

3. Semité

Židé jsou označováni jako Semité (potomci Sema). Avšak smlouva, která je obvykle spojována se Židy, je ta Abrahamova. Před obřadem smlouvy (Genesis 15) a změnou svého jména (Genesis 17:5) byl Abram v Genesis 14:13 nazýván Hebrejcem (ʿiḇrî, עבדיִ), což je termín také známý jako Heberité (‚Ēber, עבד). Heber byl Semův pravnuk. Sám Abraham je od Sema devátou generací. Jinými slovy, pokud pocházíte z Abrahama, pak také pocházíte ze Sema, ale pokud patříte do Semovy linie, nemusíte nutně pocházet z Abrahama. Izraelité jsou samozřejmě potomky Jákoba (jehož jméno bylo později změněno na Izrael), tedy 11. generací od Sema (Genesis 32:22–32). a konečně, slovo Žid pochází z Judy (judaismus), tj. 12. generace od Sema (viz tabulka níže).⁴

Ve 2. Korintským 11:22 a Filipským 3:5 Pavel zdůrazňuje, že pokud by měl někdo právo „chlubit se v těle“, byl by to především on, se svým dokonalým židovským rodokmenem. Byl to Hebrejec z Hebrejců, potomek Abrahama, Izraelita z pokolení Benjamín, obřezaný osmého dne, a ve smyslu židovského zákona farizeus. Nicméně ve 3. kapitole Filipským říká, že to všechno počítá jako ztrátu pro Krista (v.7), v 64. generaci od Sema.⁵

To, na čem záleží, je ospravedlnění vycházející z víry v Krista (verš 9), jakkoli může být náš rodokmen nebo ten židovského lidu zajímavý. Ježíš byl dlouho očekávaným židovským Mesiášem, který byl po svém ukřižování zjeven také i pro pohany (např. Římanům 3:29).

4. Semitské jazyky

Sem byl v době babylonského zmatení jazyků a jeho následků ještě naživu. Už neexistovala jen jedna řeč, ale nadpřirozeným zásahem vzniklo několik složitých jazyků podle rodů (Genesis 11:1, 9), jejichž příslušníci pak byli schopni plynule ovládat svůj vlastní (nový) jazyk (Genesis 10:5, 20, 31).

Jazyky jsou seskupeny v rodinách; lingvisté rozeznávají asi 20 hlavních.⁶ Germánské jazyky (např. angličtina, holandština, němčina a švédština) jsou součástí indoevropské (tradičně jáfetské) jazykové rodiny. Semitské jazyky jsou součástí rodiny afro-asijské (dříve nazývané hamito-semitská).

Pokud by evoluce byla pravdivá, očekávali bychom, že všechny jazykové rodiny budou příbuzné. Avšak lingvista Dr. Paul Lawrence uvádí, že „jazyky v jazykové rodině sice mají mnoho společných rysů, ale překvapivě málo těchto rysů je sdíleno s jazyky z jiné jazykové rodiny, což svědčí o tom, že pra-jazyky a předchůdci moderních izolovaných jazyků vznikly na počátku zmatením jazyků“.⁷

Mezi semitské jazyky (74) patří arabština (jižní semitština) a hebrejština (společně s aramejštinou, kananejštinou a dalšími, které jsou označovány jako západosemitské jazyky).⁸

V obou případech se píší zprava doleva, přičemž hebrejská abeceda má 22 písmen a arabská o šest více. Souhlásky se u obou často pojmenovávají podobně. Ani jedna abeceda nemá symboly pro samohlásky. Mnoho slov je sestaveno z kořene tří souhlásek, které lze upravit tak, aby tvořily variace tohoto slova. Slovní zásoba je přibližně v 60 % vzájemně příbuzná.⁹

Semitská skupina obecně vykazuje v průběhu času ztrátu složitosti, přesto však zůstává složitější než angličtina. Jedním z příkladů je akkadština (zaniklá východní semitština).¹⁰

Podle evoluce by se dalo očekávat, že zpětně v čase budeme vidět jazyky stále jednodušší. Opak je však pravdou.⁹ Například podstatná jména v angličtině a holandštině – oba jsou to germánské jazyky – měla v minulosti několik pádů, ale ty jsou nyní téměř úplně pryč. Například nová němčina sice nějaké případy stále obsahuje, ale ne tolik jako stará němčina.

5. Význam jména Sem

Sem (שם) znamená „mít jméno“ (pověst). Označuje také celkovou osobnost člověka, jeho stav – a proto právě Boží „jméno“ (šém) přebývalo v chrámu (2. Paralipomenon 7:16). Jak příhodné, že Ježíš pochází z toho, kterému se říká „pověstný“, jako dokonalé a úplné zastoupení Boha, který přebývá mezi námi!

Odkazy a poznámky

1. „Po“ je pouze jedním z možných překladů po sobě jdoucího hebrejského pojmu vav consecutivum, včetně „kdy“, „pak“ nebo jak je to v překladu KJV, „a“.
2. Sarfati, J., The Genesis Account, Creation Book Publishers, Powder Springs, GA, USA, 2015, p. 650.
3. Genesis 11:32; 12:4; see Sarfati, J., ref. 2, p. 703.
4. Všimněte si, že kněžstvo pocházelo od Árona, tj. Levity. Lévi byl třetím synem Jákoba a Ley.
5. Z Lukáše 3. Jméno Kainan je ve 36. verši záměrně vynecháno.
6. Duursma, K., The Tower of Babel account affirmed by linguistics, J. Creation 16(3):27–31, 2002.
7. Lawrence, P., Making some sense of Babel and afterwards, J. Creation 32(1):106–113, 2018.
8. Adamthwaite, M., The languages of Babel, Creation 42(1):52–55, 2020.
9. Larsen, M., Arabic vs Hebrew—How similar are the two semitic languages? autolingual.com.
10. Adamthwaite, M., Languages of the post-Diluvian World, J. Creation 30(1):112–121, 2016.