Křemencové balvany mocně svědčí o celosvětové Potopě
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 02/2024. Úvodní obrázek: Sioux quartzite boulder, zdroj: Kansas Geological Survey. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Obrázek 1. Celkově zaoblené křemence ze středního Oregonu
Celkově zaoblené křemence (kvarcity) jako tyto ze středního Oregonu (viz obrázek 1) byly transportovány asi 500 km (300 mil) ze svého původního místa. Někdy mají průměr až 30 cm (12 palců) a váží více než 40 kg (90 lb).
Těchto zaoblených křemencových balvanů a valounů široce rozptýlených po severozápadě Spojených států a západní Kanadě se nacházejí miliardy. Jejich význam byste mohli snadno přehlédnout, dokud se nezeptáte, odkud se vzaly. Nejbližší zdroj křemencové horniny je poblíž kontinentálního předělu států Montana, Idaho a Britská Kolumbie (viz mapka níže). Přesto se balvany křemence nacházejí roztroušeny na východ do Saskatchewanu a Severní Dakoty až na západ v místech v Oregonu a Washingtonu. Co mohlo přesunout tyto balvany 500–1 000 km (300–600 mil) od jejich zdroje přes téměř rovnou zem (sklon je menší než 0,1 stupně)? Takové geologické procesy, které je transportovaly, se dnes zjevně nedějí!
Co je křemenec?
Křemence známe téměř ve všech duhových barvách. Mnohé mají znaky po nárazech (ukázané na obrázku 2), občas jednostranné, které indikují prudké srážky během přepravy v hlubokých přívalových vodách.
Křemencové horniny jsou tak tvrdé, že je lze válet na velké vzdálenosti, aniž by se rozpadly, na rozdíl od většiny jiných hornin. Jsou složeny z minerálního křemene (SiO2) a spojeny křemičitým cementem. Křemenec byl kdysi měkčí sedimentární pískovec. Ale teplo a tlak jej změnily v tvrdou metamorfovanou horninu. Křemence přicházejí v nespočtu barev a provedení. Některé jsou lemovány původními barvami pískovcových vrstev. Kvarcitové valouny, i když se obvykle mísí s jinými místními horninami, lze po troše cviku snadno rozpoznat. Jsou neobvykle hladké a zaoblené, a jejich světlejší barvy mají poloprůsvitný vzhled. Pokud jeden rozbijete, vnitřek bude vypadat jakoby granulovaný nebo „cukrovaný“. Z tohoto důvodu jim někteří lidé říkají „cukrové acháty“.
Kvarcitové lokality
Obrázek 2. Znaky po nárazech
Mapa (viz výše) ukazuje některá z rozptýlených ložisek zaoblených křemenců na širším severozápadě a v Kanadě. Barevná oblast podél kontinentálního předělu označuje nejbližší zdroje, ze kterých mohly rozptýlené křemence pocházet. Tato mapa není úplná, ale odráží místa, která jsme s přáteli pozorovali nebo o kterých jsme četli v literatuře. Když byly křemence unášeny na východ od Skalistých hor, chovaly se jako gigantické řezné nástroje a hoblovaly kopce na severních Velkých pláních. Lokality na západ od Skalistých hor jsou izolovanější a roztroušenější, což pravděpodobně odráží komplikovaný horotvorný proces. Je zajímavé, že mnoho západních křemenců se nachází uvízlých na hřebenech nebo na vrcholcích hor. Jak by se to dalo vysvětlit? Vodítkem je ústupová fáze Noemovy Potopy.
Nejpravděpodobnější proces
Aby vody Noemovy Potopy opadly, muselo dojít k rozdílům v poklesu a vzestupu zemské kůry. Toto je zjevně popsáno v Žalmu 104:6–8:
„Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami.
Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.
Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené.“ (B21)
Tudíž vody Potopy ustupovaly ze země s obrovskou erozní silou. Skutečnost, že křemence zůstaly na vrcholcích hřebenů a plošin ukazuje, že byly nejprve unášeny obrovským množstvím vody, která proudila přes většinou plochou krajinu. Ale jak docházelo ke zdvihu horských pásem, nad erodujícími vodami se vynořovala země a zvedala také horninu. Další zdvih pohoří pak mohl sevřít a nasměrovat slábnoucí povodňové proudy. To zahájilo ustupující „vícekanálovou“ fázi Potopy.1 Během této fáze byly také vyřezány hlavní kanály a kaňony, a vytvořila se nejspíš i velká část naší dnešní topografie. Právě v této době byla smetena většina křemenců s jiným erodovaným materiálem. Nicméně některé zůstaly smíšené se štěrkem podél hlavních říčních údolí, a jiné se shromáždily v nově vytvořených hlubokých pánvích.2 Toto bychom očekávali u modelu Potopy, a to také v terénu skutečně pozorujeme.
Matoucí záhada
Foto Mike Oard, křemencové balvany na Red Mountain, Teton Mountains, Wyoming.
Velké vzdálenosti, které křemenci urazily, jsou pro evoluční geology velkou záhadou. Konvenční geologové navrhli několik teorií typu „dědičná řeka“ nebo „paleotorent“. Například tým Dr Stephena Reidela, geologa z Pacific Northwest National Laboratory říká, že systémy „dědičných řek“ distribuovaly křemence, které se nyní nacházejí v částech Columbia Gorge a po celé Kolumbijské pánvi ve Washingtonu.3 Jenže tato teorie nemůže v žádném případě vysvětlit přítomnost křemenců v oblasti Puget Sound poblíž Seattlu.
Bez přijatelného vysvětlení je také výskyt křemencových balvanů ve středním Oregonu, kde neexistují žádné geologické důkazy o nějaké „dědičné řece“. Geolog Dr. JE Allen z Portlandské státní univerzity objevil na několika horách v severovýchodním Oregonu balvany křemence o průměru až 1 m (3 stopy). Napsal: „Nenašel se žádný blízký zdroj křemenců“ a myslí si, že je tam zanesla jakási „prudká paleo-řeka“. Pak ale uznal, že vzhledem k širokému rozložení a velké vzdálenosti přepravy je tato teorie „hrubě přehnanou hypotézou“.4
Studie mechanismu transportu
Geologové Peter Klevberg a Michael Oard studovali přesun křemence ve východním Saskatchewanu a Severní Dakotě.5 Chtěli zjistit, jaký druh proudů byl nutný k přemístění balvanů na vzdálenost více než 1 000 km (600 mil) od jejich zdroje. Použitím rovnic pro otevřený kanál vypočítali, že oválné kameny o průměru 15 cm (6 palců) by vyžadovaly proudy nejméně 105 km za hodinu (65 mph) ve vodách hlubokých 60 m (200 stop). A tato čísla jsou minimální! Taková rychlost je ohromující, zvláště vezmeme-li v úvahu, že dnešní bleskové záplavy zřídkakdy překročí rychlost 30 km/h (20 mph), a to i při pohybu ze strmých svahů. Dnešní povodně ani náznakem nevysvětlují vzdálenosti, které urazila většina kvarcitů.
Obrázek 3. Polokruhové znaky po nárazech.
Nelze vyloučit, že roli při transportu křemence mohly také hrát superhusté bahnotoky a další procesy při takovém množství suti. Většina vzdálených kvarcitů však vykazuje známky zaoblení fluviálním (vodným) transportem. Kromě toho je mnoho křemenců narušeno půlkruhovými znaky po nárazech (viz obrázek 3). Většina geologů souhlasí s tím, že tyto znaky svědčí o tom, že kameny narážely do sebe během unášení v prudkém vodním toku.
Vážná připomínka
Přemístění křemenců je silným a přesvědčivým podpisem recesivní (ústupové fáze Potopy podle Genesis. Realita Potopy je vážnou připomínkou toho, že Bůh je Svrchovaným Vládcem a Soudcem nad Svým stvořením. Proč jsou tedy důkazy o Potopě uvedené v tomto článku tak významné? Protože, pokud došlo k Potopě tak jak říká Bible, pak se celý ten vykonstruovaný důkaz o evoluci a milionech let zhroutí. Buď většina zemských fosilií, sedimentárních hornin a podoba krajiny znamená dlouhé evoluční věky, nebo to vše představuje nedávnou vodní katastrofu. Nemohou platit oba scénáře současně. To, co Bible říká o Potopě, je důležité. Je to základem jasné a konzistentní biblické historie a teologie, a zároveň i oporou přesné vědy o Zemi.
Odkazy
- Walker, T., A biblical geological model; in: Walsh, R. E. (Ed.), Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, Pennsylvania, pp. 581–592, 1994; also at.
- Oard, M.J., Hergenrather, J., Kevberg, P., Rounded quartzite boulders in the northwest United States and adjacent Canada—strong evidence for the Genesis Flood, Journal of Creation 19(3):76–90, 2005 has detailed descriptions of quartzite distributions.
- Fecht, K.R., Reidel, S.P., and Tallman, A.M., Paleodrainage of the Columbia river system on the Columbia Plateau of Washington State—a summary, Washington Division of Geology and Earth Resources Bulletin 77:219, 226, 236, 238, 1987.
- Allen, J.E., The case of the inverted auriferous paleotorrent—exotic gravels on Wallowa Mountain peaks, Oregon Geology, 53(5):104–107, September 1991.
- Klevberg, P. and Oard, M.J., Paleohydrology of the Cypress Hills formation and flaxville gravel. In: Walsh, R.E. (editor), Proceedings of the Fourth International Conference on Creationism, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, Pennsylvania, p. 373, 1998.