Z článku na michaelgleghorn.com – artFlew přeložil M. T. – 03/2008.
Antony Flew. (foto: © JOHN LAWRENCE)
Vzpomínám si, jak jsem byl ohromen, když jsem poprvé zaslechl zprávu o jeho „obrácení“. Roku 2004 dlouholetý britský ateistický filozof Antony Flew (1923-2010) veřejně ohlásil, že nyní věří v Boha! Stěží jsem tomu mohl uvěřit. Profesor Flew byl ateistou po značnou část života a, do roku 2004, po celou svou akademickou kariéru. Jako „autor více než třiceti profesionálních filozofických děl“, „pomáhal vymezovat agendu pro ateizmus po půl století.“ (1). Posléze však, v jedenaosmdesáti letech, změnil názor!
Jak se dalo očekávat, reakce na Flewovo oznámení se velmi různily. Teisté přirozeně vítali zprávu, že jeden z nejdůležitějších ateistických filozofů uplynulého století začal věřit v Boha. Skeptici a ateisté, na druhé straně, si nebrali servítky a neskrývali své opovržení. Richard Dawkins charakterizoval Flewovu konverzi jako cosi jako odpadnutí od ateistické víry a naznačil, že rovněž jeho „stáří“ s tím má co dělat. (2). Jiní naznačovali, že postarší Flew se snažil krýt si záda, jelikož se bál negativních důsledků v životě po smrti. A Mark Oppenheimer, v článku pro New York Times, tvrdil, že křesťané Flewa vydírali a že ani nenapsal svou poslední knihu, jež líčí jeho „obrácení“. (3). Tato kniha, „Existuje Bůh: Jak největší ateista na světě změnil svůj názor“, je předmětem tohoto článku.
Jak sám přiznal, trpí čtyřiaosmdesátiletý Flew „nominální afázií“ a má potíže vybavit si jména. Nicméně je zcela nefér nařknout ho, že jeho víra v Boha souvisí s čímsi jako senilitou. Má snad problémy s krátkodobou pamětí, ale stále je s to vysvětlit, v co věří a proč. V úvodu ke své knize odpovídá na nařčení, že nyní věří v Boha, protože se bojí toho, co by ho čekalo po smrti; zdůrazňuje, že ani nevěří v posmrtný život! „Nemyslím si, že přežiji svou smrt“, vysvětluje. (4). Obvinění, že Flew vlastně svou knihu nenapsal, je také zavádějící. Je sice pravda, že slova osobně nenaťukal do stroje, ale obsah byl založen na jeho předchozích spisech, jakož i na osobní korespondenci a interview s panem Varghesem. Jinými slovy, myšlenky v knize přesně reprezentují názory profesora Flewa, i když text fyzicky nenapsal. S tímto vědomím se nyní blíže podívejme na některé argumenty a důkazy, jež vedly „největšího ateistu na světě“ k tomu, že změnil názor ohledně víry v Boha.
Vzniklo něco z ničeho?
Latinská Vulgáta – Genesis 1:1
V kapitole nazvané „Vzniklo něco z ničeho?“ se Flew zabývá problémy spojenými s původem univerza. Je vesmír věčný, či měl začátek? A měl-li počátek, jak bychom ho měli vysvětlit? Flew si všímá, že ve své knize „Předpoklad ateizmu“ (kterou napsal, když byl ještě ateistou) tvrdil, že „musíme brát samotný vesmír a jeho základní zákony jako takové za konečné“ (5). Prostě neviděl důvod myslet si, že vesmír ukazuje na nějakou „transcendentní realitu“ za sebou. (6). Koneckonců, pokud vesmír existoval vždy, pak asi není účelné ptát se proč.
Když se však stal model velkého třesku do větší míry uznávaným mezi kosmology, Flew začal o problému znovu přemýšlet. To proto, že teorie velkého třesku implikuje, že vesmír není věčný, nýbrž měl počátek. A jak Flew poznamenává, „Pokud měl vesmír počátek, stalo se zcela rozumným, téměř nevyhnutelným, ptát se, co mu tento počátek dalo“. (7).
Samozřejmě, mnozí vědci i filozofové se necítili moc dobře při myšlence, co může vesmír se začátkem napovídat o existenci Boha. Aby se vyhnuli myšlence absolutního počátku vesmíru, události, která jak se zdá zavání nějakým druhem nadpřirozeného stvoření, předkládali množství modelů, které odpovídaly myšlence, že vesmír existoval věčně . Bohužel, všechny tyhle modely v zásadě trpí týmž problémem . Když se nad nimi zamyslíme, ukáže se, že se nemohou vyhnout absolutnímu začátku vesmíru. Takže, podle Stephena Hawkinga, „Téměř všichni teď věří, že vesmír, i čas jako takový, měly počátek ve velkém třesku.“
Když přemýšlí o svém prvním setkání s teorií velkého třesku (to byl ještě ateistou), Flew píše, „zdálo se mi, že teorie přinesla velký zlom, protože naznačovala, že vesmír měl počátek a že první věta Genesis („Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“) se vztahovala k nějaké události ve vesmíru“ (9). Uzavírá svou diskusi poznámkou, že „vesmír je cosi, co volá po vysvětlení“ (10). Nyní věří, že nejlepší vysvětlení lze najít v nadpřirozeném tvůrčím aktu Božím. A je docela zajímavé, že toto stanovisko nachází dramatické potvrzení ve vynikajícím „jemném vyladění“ našeho vesmíru, které umožňuje existenci inteligentního života.
Věděl vesmír, že přijdeme?
K teismu byl Flew přiveden také skrze jemně vyladěný vesmír
Flew si všímá, že „zákony přírody se zdají být šikovně vymyšleny za tím účelem, aby směrovaly vesmír k vynoření se života a jeho podpoře.“ (11). Takže jak pečlivě vymyšlené jsou tyhle zákony? Podle britského fyzika Paula Daviese by i nejmenší změny buď v gravitační či elektromagnetické síle „znamenaly katastrofu pro hvězdy jako je slunce, a tedy by vylučovaly existenci planet.“ (12). A netřeba připomínat, že bez planet byste vy ani já zde nebyli a nedivili byste se, jak neuvěřitelně jemně vyladěné tyhle konstanty jsou. Existence složitého, inteligentního života závisí na těchto základních konstantách, jež jsou tak jemně vyladěny, že se to vzpírá všemu lidskému pochopení.
Jak si tedy vysvětlíme pozorované jemné vyladění? Flew zaznamenává, že většina vědců volí buď božský plán či cosi, co můžeme nazvat hypotézou více vesmírů. Podle téhle hypotézy je náš vesmír pouze jedním z mnoha, „s tím rozdílem, že v našem jsou náhodou správné podmínky pro život“. (13).
Takže která z oněch dvou teorií nejlépe vysvětlí zarážející jemné vyladění vesmíru? Flew si správně všímá, že „v současnosti neexistují důkazy na podporu teorie více vesmírů. Zůstává pouhou spekulací.“ (14). Fakt, že více vesmírů je logicky možné vysvětlení, nevypovídá absolutně nic o tom, že skutečně existují. A skutečně, hypotéza více vesmírů se jeví být v rozporu se široce uznávaným principem Ockhamovy břitvy. Tento princip říká, že setkáme-li se se dvěma vysvětleními téhož problému, „měli bychom dát přednost tomu, které je jednodušší, tj. tomu, které užívá nejmenší počet veličin… k vysvětlení příslušného problému.“ (15).
A teď k případu, o který se nám jedná: Teorie Božího plánu, která předpokládá jen jednu entitu k vysvětlení pozorovaného jemného vyladění vesmíru, je mnohem jednodušší než hypotéza více vesmírů, která předpokládá možná nekonečný počet entit k vysvětlení téže věci! Filozof Richard Swinburne měl též na mysli Ockhamovu břitvu, když napsal, „Je šílené postulovat bilión (kauzálně nespojených) vesmírů za účelem vysvětlení rysů vesmíru jednoho, když postačí postulovat entitu jedinou (Boha).“ (16).
Pozorované jemné vyladění našeho vesmíru je dalším důvodem, proč Antony Flew nyní věří, že existuje Bůh. A jak zakrátko uvidíme, dalším důvodem je záhada původu života.
Jak začal život?
Kódovaná chemie – DNA
Jedním z důvodů změny názoru na existenci Boha opakovaně citovaných Flewem jsou téměř nepřekonatelné potíže vyvstávající při přemýšlení o různých naturalistických teoriích původu života. Zejména, jak si Flew všímá, jde o základní filozofickou otázku, na niž nedostáváme odpověď, totiž, „Jak může vesmír nerozumné hmoty vyprodukovat bytosti s nepopiratelným smyslem, schopností rozmnožovat se a chemickým kódem?“ (17).
Když se zamýšlíme nad původem života z neživé hmoty, je zásadně důležité všimnout si základních rozdílů mezi těmito dvěma světy. „Živá hmota je bytostně účelně organizována, což se nevyskytuje nikde ve hmotě, jež jí předcházela.“ (18). Například neživá skála nesvědčí o účelném jednání, ale živí tvorové ano. Mezi různými cíli živé hmoty jde především o pud sebezáchovy a rozmnožení se.
To vede přirozeně k druhé obtíži, totiž jak čistě naturalisticky vysvětlit původ organizmů, které jsou schopny se reprodukovat. Jak zdůrazňuje filozof David Conway, bez této schopnosti „by nebylo možné, aby se vynořily různé druhy náhodnou mutací a přirozeným výběrem“. Jelikož různé druhy nemohou povstat z organizmů, které se nemohou reprodukovat, nelze tvrdit, že sebereprodukce vznikla evolučním procesem. Conway uzavírá, že takové obtíže „nám poskytují důvod, abychom pochybovali o tom, že je možné vysvětlit existující formy života…bez návratu k plánu.“ (19).
Poslední těžkost, kterou Flew uvádí, se týká čistě naturalistického původu „chemického kódu“. Vědci objevili, že genetický kód funguje přesně jako jazyk. Ale jak se táže matematik David Berlinski, „Můžeme vysvětlit původ systému chemického kódu způsobem, který by se jakkoli neodvolával na cesty, které užíváme k vysvětlení kódů a jazyků?“ (20). Jinými slovy, pochází-li každý jiný kód a řeč, které známe, z inteligence, proč si pak myslet, že genetický kód tvoří výjimku? Jak uvažuje fyzik Paul Davies,
- „Problém toho, jak může vzniknout smysluplná informace spontánně ze souboru neinteligentních molekul podřízených slepým a bezúčelným silám, představuje hlubokou zásadní výzvu.“ (21).
Takovéto výzvy nakonec Flewa zdolaly. Svoji diskusi o těchto obtížích uzavírá poznámkou, že
- „Jediným uspokojivým vysvětlením pro původ takového účelného, rozmnožujícího se života, jak jej vidíme na zemi, je nekonečně inteligentní Mysl /Rozum/.“ (22).
Bůh se zjevuje v lidských dějinách
(foto: © iStockPhoto)
Ve fascinujícím dodatku ke své knize má Flew dialog s prominentním novozákonním vědcem N. T. Wrightem o Ježíšovi. Ačkoli není Flew křesťanem a je i nadále skeptický ohledně tvrzení o Ježíšově tělesném zmrtvýchvstání, přiznává nicméně, že toto tvrzení „je působivější než jakékoli jiné v konkurenci náboženství“. (23).
Proč je tomu tak? A jaké důkazy máme o Ježíšově zmrtvýchvstání? To je jedna z otázek, na něž N. T. Wright odpovídá ve svém dialogu s Flewem.
Ačkoli se můžeme jen letmo dotknout obsahu těchto diskusí, Wright otvírá dvě otázky, které zejména stojí za zmínku: historicitu prázdného hrobu a Ježíšova posmrtná zjevení se. Ale proč si myslet, že se tyto události staly přesně tak, jak tvrdí evangelia? Protože, říká Wright, pokud by byl hrob prázdný, ale nedošlo by ke zjevení se Ježíše, všichni by se domnívali, že hrob byl vykraden. „Nikdy by se nemluvilo o vzkříšení, pokud by vše, co se událo, byl jen prázdný hrob.“ (24).
Na druhé straně, předpokládejme, že učedníci viděli zmrtvýchvstalého Ježíše po Jeho ukřižování. Bylo by je to přesvědčilo o Jeho vzkříšení, pokud by Jeho hrob nebyl prázdný? Nikoli, říká Wright. Učedníci věděli dobře o „halucinacích a duchách a vizích. Stará literatura – židovská i pohanská – je plná takových věcí.“ (25). Potud, pokud by bylo Ježíšovo tělo v hrobě, učedníci by nikdy nebyli uvěřili, natož pak veřejně prohlásili, že byl vzkříšen z mrtvých. Bylo by jim to připadalo samozřejmě absurdní. Pro tenhle i jiné důvody, Wright tvrdí, že prázdný hrob i zjevování se Ježíše jsou historická fakta, s nimiž se musí počítat. Otázkou pak je, „Jak si tahle fakta vysvětlíme? Jaký je nejlepší výklad?
Wright uzavírá své úvahy tím, že pro něj jako historika je nejlepším vysvětlením fakt, že „Ježíš byl opravdu vzkříšen z mrtvých“, jak tvrdili učedníci. Tohle je jasně dostatečné vysvětlení Ježíšova prázdného hrobu a posmrtných zjevení. Ale Wright jde ještě dál. „Když jsem prozkoumal všechny další možné hypotézy“, píše, „Myslím, že jde také o nutné vysvětlení.“ (26).
Jak odpovídá Flew na tato tvrzení? Na otázku, zda je Božské zjevení v historii skutečně možné, poznamenává, že „nemůžete omezovat možnosti všemohoucnosti kromě případů, kdy vyprodukuje logicky nemožné. Cokoli jiného je všemohoucnosti otevřeno“. (27). Flew opravdu urazil velkou cestu od svých předešlých ateistických názorů. Pro ty z nás, kdo jsme křesťané, můžeme se jen modlit, aby došel ještě dál.
O autorovi článku
Michael Gleghorn
Michael Gleghorn je vědeckým pracovníkem u pastorační společnosti Probe. Získal B. A. v psychologii na Baylorově univerzitě a Th. M. v systematické teologii na Dallaském teologickém semináři. Než přišel pracovat do Probe, učil dějepis a bohosloví na Christway Academy v Duncanville, Texas. Jeho žena se jmenuje Hana, velmi půvabná dáma.
Co je Probe? Pastorační společnost Probe je neziskovou organizací, jejíž posláním je asistovat církvím v obnovování víry věřících s křesťanským světovým názorem a vybavovat církve argumenty tak, aby mohly působit ve světě ve prospěch Krista. Probe plní tohle poslání prostřednictvím konferencí Mind Games pro mládež i dospělé, svým 3minutovým denním rozhlasovým programem, a na své webové stránce www.probe.org.
Další informace o materiálech Probe a její pastorační činnosti lze získat na :
Probe Ministries, 1900 Firman Drive, Suite 100, Richardson, TX 75081
(972)480-0240 FAX (972) 644-9664, info@probe.org
Odkazy
1. Roy Abraham Varghese, preface to Antony Flew, There Is A God: How the World’s Most Notorious Atheist Changed His Mind (New York: Harper Collins, 2007), vii.
2. Richard Dawkins, The God Delusion (London: Bantam, 2006), 82; cited in Varghese, preface to There Is A God, xviii-xix.
3. Mark Oppenheimer, „The Turning of an Atheist,“ The New York Times, November 4, 2007, http://tinyurl.com/2lvkaj.
4. Flew, There Is A God, 2.
5. Ibid., 134.
6. Ibid., 135.
7. Ibid., 136.
8. Stephen Hawking and Roger Penrose, The Nature of Space and Time, The Isaac Newton Institute Series of Lectures (Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1996), 20; cited in William Lane Craig and J.P. Moreland, Philosophical Foundations for a Christian Worldview (Downers Grove, Illinois: InterVarsity Press, 2003), 478.
9. Flew, There Is A God, 136.
10. Ibid., 145.
11. Ibid., 114.
12. Craig and Moreland, Philosophical Foundations, 483.
13. Flew, There Is a God, 115.
14. Ibid., 119.
15. Craig and Moreland, Philosophical Foundations, 244.
16. Richard Swinburne, „Design Defended,“ Think (Spring 2004), 17; cited in Flew, There Is A God, 119.
17. Flew, There Is A God, 124.
18. Ibid.
19. David Conway, The Rediscovery of Wisdom (London: Macmillan, 2000), 125; cited in Flew, There Is A God, 126.
20. David Berlinski, „On the Origins of Life,“ Commentary (February 2006): 30-31; cited in Flew, There Is A God, 127.
21. Paul Davies, „The Origin of Life II: How Did It Begin?“ tinyurl.com/yq4geu; cited in Flew, There Is A God, 129.
22. Flew, There Is A God, 132.
23. Ibid., 187.
24. N.T. Wright, „The Self-Revelation of God in Human History: A Dialogue on Jesus with N.T. Wright,“ in Flew, There Is A God, 210.
25. Ibid.
26. Ibid., 212-13.
27. Flew, There Is A God, 213.