(Z Answers in Genesis přeložil Pavel Akrman – 08/2017, na stránkách AiG zveřejněno 19/08/2017)
Lidský mozek se skládá přibližně z 12 miliard buněk a vytváří 120 biliónů propojení. Světelně citlivá sítnice (která je reálnou součástí mozku) obsahuje více než 10 milionů fotoreceptorových buněk. Tyto buňky zachycují světelný obraz upravený čočkou a přeměňují jej na složité elektrické signály. Ty jsou poté odesílány do zvláštní oblasti mozku, kde se přeměňují na vjem, kterému říkáme vidění.
V článku časopisu Byte (duben 1985) John Stevens porovnává schopnost zpracování signálů buňkami v sítnici s tím nejmodernějším počítačem navrženým člověkem, superpočítačem Cray:
„I když dnes máme úchvatnou výpočetní techniku, je jasné, že výkon lidské sítnice v reálném čase zůstává bezkonkurenční. Ve skutečnosti simulace 10 milisekund (jedna setina vteřiny) úplného zpracování byť jen jedné nervové buňky sítnice by vyžadovalo 100násobné řešení asi 500 souběžných, nelineárních diferenciálních rovnic a superpočítač Cray by na zpracování tohoto úkolu potřeboval alespoň několik minut. Vzhledem k tomu, že existuje 10 milionů nebo i více takových buněk, které spolu vzájemně složitým způsobem komunikují, trvalo by to superpočítači Cray minimálně 100 let, aby zpracoval to, co se děje ve vašem oku mnohokrát za sekundu.“
Je-li superpočítač zjevně dílem inteligentního plánu, jak mnohem zjevněji je dílem inteligentního plánu oko? Přesto evolucionisté stále smrtelně vážně tvrdí, že lidské oko (a vše ostatní v přírodě) vzniklo čistě náhodou a vlastními schopnostmi přírody! Občas ale i evolucionisté přiznávají, že dokonce i pro ně je obtížné takovým věcem věřit. Například Ernst Mayr připustil, že:
„Důvěřivost člověka musí být hodně našponovaná, domnívá-li se, že jemně vyvážené systémy, jako jsou některé smyslové orgány (oko obratlovců aj.), mohly být vyvinuty náhodnými mutacemi.“ (Systematics and the Origins of Species, s. 296)
Proteiny jsou polymery, jejichž chemické složení závisí na uspořádání mnoha menších součástí, které nazýváme aminokyseliny. Existuje 20 různých druhů aminokyselin, které se používají ke konstrukci proteinů všech živých organismů, včetně člověka. Tyto aminokyseliny jsou spojeny dohromady svými konci (jako řetězec korálků), aby vznikla jediná makromolekula proteinu. Průměrný protein se skládá z řetězce 500 aminokyselin. Celkový počet kombinací 20 různých aminokyselin v takovém řetězci je prakticky neomezený. Každý protein v našem těle však musí obsahovat specifickou sekvenci aminokyselin, má-li správně fungovat. To je právě úkolem genetického systému v našich buňkách, zkompletovat aminokyseliny do přesné sekvence pro každý protein.
Proteiny byly nazvány informačními makromolekulami, protože jejich sekvence aminokyselin vyjadřuje informaci – podobně jako písmena abecedy mohou být uspořádány tak, aby tvořily větu nebo odstavce. Nepravděpodobnost náhodného sestavení jedné ze základních bílkovin života si můžeme odvodit srovnáním s pravděpodobností náhodného sestavení písmen abecedy tak, abychom vytvořili byť jen jednoduchou větu v angličtině.
Představte si, že bychom se pokusili vysvětlit 23 písmen a mezer ve slovním spojení „THE THEORY OF EVOLUTION“ [evoluční teorie] pomocí evolučního principu náhody. Mohli bychom to zkusit náhodným vypsáním znaků ze hry „Scrabble“ sestávající z 26 písmen abecedy plus jedné mezery (takže celkem 27 znaků). Pravděpodobnost umístění každého konkrétního písmene a mezery v naší větě za použití této metody by byla jedna z 27 (vyjádřeno jako 1/27). Pravděpodobnost umístění všech 23 písmen a mezer v pořadí požadovaném pro naši větu lze vypočítat vynásobením pravděpodobnosti umístění každého písmene a mezery (1/27 × 1/27 × 1/27 – celkem 23krát). Tento výpočet ukazuje, že úspěšné sestavení naší věty náhodným výběrem bychom mohli očekávat přibližně jednou v osmi stech miliónech biliónech biliónech pokusů! Pokud bychom tento proces uspíšili a vytahovali písmena rychlostí 1 miliardy za sekundu, mohli bychom očekávat, že naši jednoduchou větu vyslovíme jednou za 26 tisíc biliónů let! Ale i to je jen „virtuální jistota“ ve srovnání s pravděpodobností správného sestavení kteréhokoliv ze známých biologických proteinů pomocí náhody!
500 aminokyselin, které tvoří průměrně velkou bílkovinu, lze uspořádat více než 1 × 10600 různými způsoby (to je číslo JEDNA následované 600 nulami)! Toto číslo je mnohem větší než celkový počet atomových částic, které by mohly být vtěsnány do známého vesmíru. Kdybychom měli počítač, který by mohl měnit uspořádání 500 aminokyselin určitého proteinu rychlostí miliardy kombinací za sekundu, neměli bychom v podstatě žádnou šanci dosáhnout správné kombinace během 14 miliard let, což je doba, o které evolucionisté tvrdí, že tak starý je vesmír. Dokonce i kdyby náš vysokorychlostní počítač byl zmenšen na velikost elektronu a my jsme jich měli tolik, že bychom jimi zaplnili místnost o rozměrech 10 miliard krychlových světelných let (asi 1 × 10150 počítačů!), bylo by stále vysoce nepravděpodobné, že by bylo dosaženo správné kombinace. Taková „místnost“ plná počítačů by mohla uspořádat jen zhruba 1 x 10180 kombinací za 300 miliard let. Ve skutečnosti i kdyby všechny proteiny, které kdy existovaly na Zemi, byly všechny zcela rozdílné, naše „místnost“ plná počítačů by byla mimořádně nezpůsobilá dosáhnout správné kombinace kteréhokoliv jediného z nich za pouhých 300 miliard let!
Evolucionisté celý argument pravděpodobnosti vyvracejí a říkají, že je irelevantní, protože evoluce je naprosto bezúčelná, a nikdy se nesnaží dělat cokoli konkrétního! Navíc tvrdí, že „přirozený výběr“ činí nemožné možným. Ale evolucionisté s tímto tvrzením byli tvrdě odmítnuti matematiky na sympoziu, které se konalo na Technologickém institutu v Massachusetts (sborník prací byl publikován v knize „Mathematical Challenges to the Neo-Darwinian Interpretation of Evolution“).
Murray Eden, profesor inženýrství na M.I.T., řekl:
„Náhodný vznik člověka je stejně pravděpodobný jako sepsání smysluplné knihovny o tisících svazcích pomocí tohoto postupu: Začněte nějakou smysluplnou větou, přepište ji s několika chybami a prodlužte ji přidáním písmen; Pak se podívejte na výsledek, zda je nová věta smysluplná. Tento proces opakujte, dokud nebude knihovna dokončena.“
Ponechám na čtenáři samotném posouzení, jak dalece je pravděpodobné, že inteligentní Designér a Konstruktér pomocí svojí inteligence navrhne a vytvoří oko.
Oko – ukázka z DVD Život: je to náhoda či záměr?