Design v přírodě
Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 09/2024.
Podcast
Zvuková verze tohoto článku
Bakterie jsou závislé na bičíkovitých strukturách, které nesou odborný název „flagella“. Ale nejen to – každý tvor, včetně většiny buněk v našem těle, se bez podobných struktur neobejde, má-li přežít.
V našem těle se nacházejí bilióny malých bičíků podobných vlasům, které jsou připojeny k většině našich buněk. Neustále se pohybují, vytlačují z těla odpadní látky a vnímají svět kolem sebe. Před několika staletími se biologové domnívali, že jsou to nepotřebné zbytky bakteriální evoluce. Až mnohem později lékařský výzkum zjistil, že tyto názory byly zcela chybné. Tyto struktury jsou pro život nezbytné a nacházejí se prakticky ve všech organismech – od řas a rostlin po plazy a savce.
Evolucionisty udivuje složitost těchto struktur, obsahujících plně funkční motory, a nedokáží vysvětlit vznik takto složitých vzájemně spolupracujících částí. Přesto zarputile věří, že odpověď je na dosah. Je tu však jeden problém – rovněž musí vysvětlit, jak tyto motory získaly tolik odlišné základní role v každém organismu na planetě! Jak mohly všichni tvorové přežít během postupného vývoje těchto kriticky důležitých systémů způsobem „pokus – omyl“?
Existuje logické vysvětlení. Tyto systémy stvořil na samém počátku nekonečně moudrý Stvořitel a životodárce, aby tak byl „jasně viděn“ ve všem, co učinil (Římanům 1:18).
Dva různé motory
Do centra pozornosti se bičovitý přívěsek na bakteriích, zvaný flagelum (množné číslo flagella) dostal v debatách o původu života od doby, kdy biochemik Michael Behe v roce 1996 napsal knihu Darwin’s Black Box (Darwinova černá skříňka). Ale tyto debaty vzbuzují mylný dojem, že bičík je jediným typem stroje pro zásadní pohyb bakterií. To však zdaleka není pravda.
Bičíky patří do větší skupiny struktur, a ty nejsou všechny stejné. Pod mikroskopem sice mohou naše buňky a bakterie navenek vypadat podobně, ale vnitřní části jsou velmi odlišné, a jejich konstrukce je také různá.
Ve skutečnosti nyní i evoluční biologové připouštějí, že tyto složité stroje jsou natolik odlišné, že se jeden nemohl vyvinout z druhého. Všechny typy konstrukcí musely být stvořeny Bohem na samém počátku, neboť všechny dnešní organismy zdědily jeden nebo druhý design.
Bakteriální bičík
Flagelum je dlouhá, rotující, bičíkovitá struktura, která proniká membránou a buněčnou stěnou a pohybuje se jako vrtule na lodi (obrázek 1). Nejprve je uvnitř buňky sestaven motor. Poté je k motoru přiložen základ bičíku, který je vybudován odesíláním proteinů mimo buňku. Po dokončení se jeho tvar a vzhled již nemění.
Cilium
Druhý hlavní typ bičíkovité organely se bakteriálnímu bičíku hodně podobá, a také může být (nesprávně) nazýván bičíkem. Je však velmi odlišný. Pro tuto strukturu je zaveden jiný název – cilium (množné číslo cilia). Abychom se vyhnuli nejasnostem, budeme je takto rozlišovat. Bakterie nemají cilium, a jiné organismy nemají bakteriální bičík.
Cilia nejsou rotační motory, ale motorizované stroje sestávající z devíti posuvných vláken (tzv. filamentů), které jsou umístěny pod membránou (obr. 2). Vlákna se pohybují uvnitř cilium nahoru a dolů, čímž dochází k jeho ohýbání tam a zpět jako ohebná pádla. Pohyb pádla je zcela odlišný od rotačního pohybu bakteriálního bičíku.
Cilia také nejsou stavěny stejným způsobem jako bakteriální bičíky. Vyžadují velmi odlišné proteiny, které pracují uvnitř buňky, nikoli mimo ní, a proteiny zůstávají v činnosti po celou dobu života buňky a neustále mění délku cilia.
Dva motory, ale podobné role
Vnitřní design a pohyb bakteriálního bičíku a cilium je naprosto odlišný. Přesto v některých buňkách plní cilia přesně stejnou funkci při pohybu buněk. Napříč celou přírodou vidíme, že Stvořitel často vytvořil struktury, které navenek sice vypadají stejně, ale uvnitř jsou velmi odlišné – a toto je jen další z příkladů.
Dva motory života
Bakteriální bičík (Obrázek 1)
Bičík na bakteriích je dlouhý a tenký, jeho rotaci zajišťuje komplexní motor pod membránou buňky. Tento motor se otáčí jako šroub.
Cilium (obrázek 2)
Cilium na buňkách lidí, rostlin, řas a většiny ostatních tvorů je krátký a silný. Motor se skládá z devíti párů vláken nazývaných filamenty. Pohybují se nahoru a dolů v koordinovaným způsobem, což způsobuje pohyb tam a zpět podobně jako pádlo.
Mnoho různých funkcí
Již vysvětlení samotného vzniku dvou složitých motorů je velkou výzvou. Ale (pro evolucionisty) ještě více frustrující je otázka, jak se mohlo cilium rozvinout (podle evolučního předpokladu) pro tolik různých životních funkcí.
Cilia totiž hrají mnoho zcela zásadních rolí, které ale nemají s pohybem nic společného. Cilia například slouží jako „antény“, pomocí nichž monitorují svět kolem každé buňky. Jsou rovněž nezbytné pro funkci očí, uší, slinivky, ledvin a mozku. Hrají také výraznou roli v počátečních fázích vývoje lidského embrya (pomáhají přesouvat orgány na jejich příslušné místo, jako např. srdce na levou stranu těla).
Všechny tyto rozličné funkce cilia nemůže vysvětlit žádný postupný evoluční proces. Kreacionisté to samozřejmě snadno vysvětlí na základě principu, že Stvořitel vytvořil základní konstrukční funkci a poté ji znovu a znovu využíval.
Pokud by Stvořitel chtěl ukázat práci jednoho návrháře tím, že vytvořil všechny své návrhy podobné, proč by pak udělal bakteriální rotor tolik odlišný od cilium? Jedním vysvětlením je např. to, že tělo potřebuje detekovat vetřelce. Mnoho útočníků patří mezi jednobuněčné organismy, které vypadají podobně jako naše vlastní buňky. Takže Bůh dal bakteriím jinou strukturu bičíků, kterou náš imunitní systém snadno odhalí.
Přítomnost těchto nanostrojů jen malinko odhaluje detaily o představivosti mysli Stvořitele. Jeho díla ukazují, že jsme skutečně „utkáni“ do nejjemnějších detailů (Žalm 139:13-14). Měli bychom tedy, stejně jako žalmista, uznat jeho tvůrčí genialitu, uctívat Ho a šířit tyto zprávy ostatním, kteří Ho potřebují poznat.