Neuvěřitelné fiasko s fosiliemi1
Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 09/2024. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
V roce 2019 byly na stropě indické jeskyně Auditorium ve skalních úkrytech Bhimbetka nalezeny dobře zachované stopy, určené jako fosilie Dickinsonie (dlouho vyhynulého mořského živočicha), které se dosud „ukrýval před zraky všech“. Geologie jeskynní oblasti je pískovec Maihar, součást superskupiny Vindhyan.2
Jedna z těchto ohlášených indických fosilií, měřící 453 mm (18 palců), byla popsána v časopise Gondwana Research jako shodná s druhem Dickinsonia tenuis z Austrálie, ale odlišná od dvou dalších druhů, Dickinsonia ovata a Dickinsonia lissa.2 Vedoucí výzkumník, australský paleontolog Gregory Retallack, již dříve publikoval akademické práce o Dickinsonii, takže tento rod zná.
Nejprve určit stáří
Podle něj a jeho spoluautorů nejmladší „stáří“ pískovce Maihar 548 milionů let (Ma) znamená, že fosilie patří do „pozdní ediakarské fauny“. To bylo zjevně dost blízko výsledkům datování metodou uran-olovo, takže se zdánlivě potvrdilo stáří 555 milionů let pro fosilie Dickinsonie objevené v Rusku, a přibližné stáří 550 milionů let odvozené z důkazů o Dickinsonii z jižní Austrálie. To jsou tři nezávislé linie důkazů, takže to můžeme uzavřít, že? Ale jeden moudrý pisatel kdysi dávno prohlásil: „První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří. (Přísloví 18:17).
Proměny datování
O tři roky později, v prosinci 2022, šla další skupina vědců zkoumat jeskynní fosilie, a ve stejném časopise bylo oznámeno, že údajně „prokázali nepřítomnost Dickisonie [sic]“.3 To je ovšem velké podcenění situace, jak uvidíme.
Ve svém článku z roku 2023 geochronolog Joseph Meert a jeho spoluautoři tvrdili, že pokud jde o vyhlášený limit nejnižšího stáři asi 1 miliarda let, je potom datování superskupiny Vindhyan na 548 milionů let velmi kontroverzní. Takže fosilie ohlášená Retallackem a jeho kolegy, identifikovaná jako Dickinsonia (která údajně žila v ediakarském období), zpochybnila toto stáří superskupiny Vindhyan dokonce o polovinu a udělala jí výrazně mladší, než se dříve myslelo. Takže, co se tady dělo?
Stáří 548 milionů let pro pískovec Maihar bylo založeno na „jediném stáří zirkonu“. Již jsme viděli, že s tím byla v souladu i jiná „datování“ Dickinsonie, což z něj činí z evolučního pohledu vhodné stáří pro tuto nejnovější fosilii Dickinsonie. Aby Retallackův tým zlikvidoval přibližně 450 milionů let evolučního času, musel ignorovat nebo přehlédnout jiné linie důkazů.
Bibličtí kreacionisté mohou tuto pružnost „dlouhých věků“ zpochybnit, a za normálních okolností by měli pravdu, pokud by si to dali za cíl. Avšak se studií Retallacka a jeho spolupracovníků se vyskytl mnohem větší problém.
Obr. 1. Rychlý rozpad Dickinsonie (z článku Meert et al). Fotografie (a), pořízená na začátku roku 2019, pochází z dokumentu Retallack et al z roku 2021; (b) je stejná struktura vyfotografovaná týmem Meert koncem roku 2022, který také zvětšil část fotografie z roku 2019, aby v (c) ukázal, že v té době byly přítomny plástvové struktury.
Začíná jít do tuhého
To, co bylo považováno za Dickinsonii, se ve skutečnosti ukázalo jako pozůstatky včelího úlu, postaveného moderní obří včelou Apis dorsata. Tam, kde byla první skupina vědců přesvědčena, že viděla Dickinsonii, se druhá skupina „všimla, že horniny v Bhimbetce jsou plné obřích včelích hnízd“.3
Meertův tým použil fotografii z roku 2019 pořízenou původními výzkumníky a objevil plástvové struktury pouhým jejím zvětšením (obr. 1). Ve skutečnosti se takzvaná „fosilie“ po několika letech již podstatně zhoršila. Přítomnost voskového materiálu také potvrdila fakt, že se vůbec nejednalo o Dickinsonii, ale ve skutečnosti o zbytky úlu.
Jaká to slepota …
Jak se mohli původní vědci tolik mýlit? Že by viděli jen to, co vidět chtěli? Jistěže nelze vyloučit předpojatost, a Retallack měl historii publikování na Dickinsonii . Dokument CMI o Darwinově výpravě pod názvem The Voyage that shook the World (Plavba, která otřásla světem) obsahuje prohlášení profesora Phila Currieho, paleontologa z University v Albertě, které je zde velmi příznačné (zvýraznění přidáno):
Jako vědci musíme být opravdu opatrní, protože je velmi snadné uzavřít se ve svých názorech nebo když jdete do terénu hledat takový obraz, který chcete vidět …. navzdory vašemu přesvědčení, že máte otevřenou mysl, budou velmi často vaše představy o tom, jak by věci měly být, nebo jaký obraz či někdy i vaše kulturní přesvědčení hledáte, ve skutečnosti působí na vaši mysl, takže si budete myslet, že vaše oči jsou otevřené, ale ve skutečnosti otevřené nebudou. Chybí jim něco, co by vás mohlo posunout úplně novým směrem.
Protože však Meertův tým nechtěl jen tak rychle zavrhnout předchozí závěr o datování, chtěl v okolí zjistit, zda tam přece jen nejsou nějaké ty skutečné zkameněliny Dickinsonie, ale neúspěšně. Oznámení znělo takto:
Myslíme si, že absence důkazů není důkazem jejich absence, ale vzhledem k ostatním důkazům citovaným v tomto dokumentu tvrdíme, že ediakarské stáří založené na domnělém objevu Dickinsonie není v současné době podporován.3
Jsou to jen laskavá, medová slova (Přísloví 16:24), aby to vše nepůsobilo tak drsně? Mnohem více pravděpodobnější je to, že se chtěli trochu pootevřít radikálním změnám přiděleného geologického časového rámce. Tato otevřenost by samozřejmě zůstala jen tak dlouho, dokud by tyto vrstvy byly stále považovány za stovky milionů let staré. A rozhodně ne uložené během Noemovy Potopy.
Bez ohledu na to je jasné, že takzvaná „fosilie“ nadšeně ohlášená v akademickém časopise Retallackem a jeho týmem prostě nemůže být Dickinsonií!
Odkazy a poznámky
- Psalm 81:16. Return to text.
- Retallack, G. et al., Dickinsonia discovered in India and late Ediacaran biogeography, Gondwana Res. 90:1656–170, 2021.
- Meert, J. et al., Stinging News: ‘Dickinsonia’ discovered in the Upper Vindhyan of India not worth the buzz, Gondwana Res. 117:1–7, 2023.