Brian Thomas, M. S.
(vydala společnost ICR. Z www.icr.org/article/5701/ přeložil M. T. – 11/2010)
Čínští obří mloci jsou největší na světě; některé recentní exempláře dorůstají délky až 2 metry. V poslední době dohání však tohoto jedinečného obojživelníka k vyhynutí ztráta habitatů i jiné faktory. Navíc patnáct z těch nemnoha zbývajících exemplářů nedávno uhynulo na světové výstavě 2010 v Šanghaji, což dále oslabilo naděje na odvrácení hrozícího vyhynutí (1).
Podle čínského časopisu Global Times byli obří mloci vystaveni v pavilonu Šansi v červenci, kdy je v Šanghaji největší teplo. Ubozí tvorové zvyklí na život v chladných horských bystřinách v horku trpěli. Klimatizace pavilonu se večer vypínala, takže ošetřovatelé přidávali alespoň občas mlokům do chovných jezírek led, aby voda přes noc příliš nezteplala.
Snahy ošetřovatelů však vyšly naprázdno. Tai-ming-cheng, předseda společnosti, která na výstavu dodala největšího z mloků, řekl v interview pro Global Times: „Neměli jsme dostatečné zkušenosti, jelikož jsme se takovéto výstavy účastnili poprvé. Měli jsme lépe promyslet opatření pro krizové situace.“ (1)
Vědci sledují již dlouho celosvětově klesající trendy v populacích obojživelníků včetně žab a mloků. Seznam pravděpodobných příčin zmíněného jevu se objevil roku 2003 v publikaci ochránců přírody z Cambridge nazvané Snahy o zvýšení počtu ohrožených druhů zvířat a rostlin: „ničení přirozených habitatů, znečištění životního prostředí, kyselý déšť, účinky ultrafialového záření při narušení ozónové vrstvy, pesticidy, predátoři, vytlačování dovezenými druhy, klimatické změny a nemoci“. (2)
Nejsou však tyhle změny prostředí totožné se „selekčními tlaky“, které údajně působily v evoluci progresivně? Například roku 2008 v jedné studii vědci konstatovali, že „náhlé změny podnebí považují za příčinu evoluce špatně přizpůsobených populací“ (3). Jiná studie říká, že „náhlá změna podnebí měla patrně za následek silné selekční tlaky na orgány důležité pro celkovou zdatnost jedince“ (4).
Co se týče ultrafialového záření, tvrdil jeden evolucionista, že „se biologie člověka patrně ideálně vyladila přírodním výběrem pro život v krajích, kde je hodně slunce“ (5). Evolucionisté zkrátka předpokládají, že progresivní vývoj může být způsoben „faktory jako jsou zdroje potravy, podnebí, habitat i mezidruhové interakce jako třeba přenosné nemoci, vzájemná konkurence a behaviorální interference“ (6).
Zdá se, že existuje rozpor mezi biologovou interpretací vnějších faktorů jako čehosi, co je příčinou evolučního pokroku, a zprávami médií o tom, že právě tytéž faktory naopak zvířata a rostliny ohrožují a brání jim v přežití.
V seznamu z Cambridge chybí jeden ze zásadních faktorů působících v posledních stadiích degenerace druhu vedoucí k jeho vymření: „narušení organizmu zhoubnými mutacemi“ (7). Genetik John Sanford popsal tenhle proces ve své knize Genetická entropie a záhady genomu. Klesne-li počet jedinců určitého druhu pod jistou hranici, může to vést k degeneraci jeho genetické zdatnosti v tom smyslu, že pak už nedisponuje dostatkem kvalitních genů k přežití takových stresů, jako jsou nároky prostředí, hromadící se mutace či náhodné posuny v genové struktuře, ke kterým dochází v každé generaci.
V Japonsku díky úspěšným ochranářským snahám počet obřích mloků od roku 1971 naopak vzrůstá. Studie z roku 2008 však zjistila, že i u těchto zvířat se „omezila genetická variabilita“ a že „zmíněný druh čeká možná také vyhynutí vzhledem ke kolísání kvality jejich biotopů a je tedy na ochranářích, aby se nadále snažili“ /8/ Mloci mají sklon vyhynout kvůli tomu, že se jim rozpadají genomy.
V Číně je situace ovšem ještě horší. Rychlost, s níž směřují zdecimované mločí populace k vymření, se stále zvyšuje. Zdá se, že to prostě má čínský obří mlok spočítané, a šanghajské Expo rozhodně celé situaci neprospělo.
Uvedená zjištění jsou v souladu s vědeckou zásadou genetické entropie, která popisuje neustále probíhající nemilosrdný rozpad genomů. Odpovídá to slovům Písma o tom, že „veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu“ (9). Zcela jistě však tato zjištění nepodporují teorii o evolučním vývoji života na Zemi.