Legrácky ploštěnek před udivenými darwinisty

Z článku Genom ploštěnek je napěchován důkazy o projektu vybral a informacemi z dalších zdrojů doplnil Pavel Kábrt – 02/2018

Když vědci rozřezali červa ploštěnku na mnoho kousků, z každého toho kousku vyrostla celá ploštěnka. V přírodě jsou mnohá zvířata, která mají schopnost regenerovat svoje zničené či ztracené (třeba ukousnuté) orgány, například ocasy nebo končetiny, ale ploštěnky jsou v této schopnosti asi nepřekonatelné – ty regenerují celé tělo. Genom ploštěnky byl sekvenován a evoluční vědci nevycházejí z údivu. Je to pro ně a pro jejich evolucionistický mýtus vývoje ze společného předka naprostý rébus. Tak toto se opět v evoluční teorii nečekalo!

Ploštěnka Schmidtea mediterranea je typ sladkovodního červa o velikostech 3 až 15 mm délky, ale ploštěnky obecně mohou dorůstat i několik centimetrů.¹ Některé typy žijí i ve slané vodě nebo v půdě, jsou to dravci. Jejich rozměry se mohou přizpůsobovat až v intervalu 50ti násobku v závislosti na dosažitelných zdrojích. Bylo zjištěno, že v živých organizmech neexistují žádné evoluční souvislosti DNA, jakýkoliv možný navazující řetězec od „neploštěnky“ k ploštěnce, což platí i pro jiné organizmy a vlastně celou živou přírodu. Ploštěnku můžete rozříznout v jakémkoliv směru na dvě půlky (nebo na více částí), napříč nebo po délce, a z každého takového kusu vám vyroste nový celý červ. Ploštěnky mají miskovité oči a hmatové laloky, předpokládá se u nich též schopnost reagovat na chuťové a čichové podněty. Pohlavně jsou zpravidla hermafrodité, ale vyskytuje se i gonochorismus. Vědě je dosud známo asi 3 500 druhů. Pohybují se pomoci řasinek a hlenu, ústní otvor mají ve středu na břišní straně, svoje vajíčka často upevňují na pevné předměty (např. kameny) ve vodě.²

Ploštěnka Schmidtea mediterranea. Foto: Wikipedia

Někteří vědci rozřezali ploštěnky na stovky kusů a pozorovali regeneraci – kupodivu z každého jednotlivého dílu dorostlo celé tělo, a to i z nepatrného kousku tkáně. Aby vědci porozuměli tomuto neuvěřitelnému tajemství, použili nejmodernější techniku k sekvenování DNA a zmapování genomu ploštěnky.³ Již předtím se o to vědci snažili, ale rozluštit genom tohoto malého červa bylo velmi obtížné. Příčinou jsou velké a neobvykle se opakující segmenty DNA, stejně jako vysoké úrovně genetické variability, kterou je velmi těžké eliminovat. Jejich genom, ve srovnání s jinými zvířaty, má o hodně vyšší obsah nukleotidových písmen A a T než písmen G a C. Toto vše způsobuje obtíže při sekvenování a snaze o rozluštění tohoto genomu.

Jedinečnost genomu ploštěnek, která způsobila tolik obtíží jej dešifrovat, spolu se získanými dalšími údaji, způsobila vážné rozpory v evolucionistickém myšlení a názorech vědců, kteří tento výzkum prováděli. Jeden z předpokladů evoluční teorie je možnost pozorovat průběžně se zvyšující složitost. Měli bychom vidět nové geny a znaky a jejich postupný nárůst, jak jsou organizmy stále pokročilejší na domnělém evolučním stromu života. Navzdory této prognóze makroevolučních očekávání založených na víře ve společné předky, těmto červům chybí 452 genů, které běžně nacházíme u mnoha jiných organizmů. Mnoho z těchto chybějících genů je však přítomno u údajných předchůdců i potomků ve spojení s běžnými metabolickými procesy. Jak se mohly tyto všechny geny na údajném stromu života ztratit, a pak znovu objevit?

Navíc k této domnělé ztrátě důležitých genů, které by odpovídaly evolučnímu příběhu ploštic, bylo u nich objeveno mnoho typů nových genů a sekvencí DNA. Ukázalo se, že nalézat rozpory mezi sekvencemi v genomu a očekávanými evolučními prognózami je zcela běžnou záležitostí. Přitom dobrá věda má právě tento důležitý znak: předpoklady se shodují s nálezy. Evoluční teorie od samotného začátku právě v tomto aspektu dobré a pravdivé vědy selhává. Je to zcela prosté: očekávané důkazy postupného vývoje nepřetržitými drobnými změnami v DNA živých organizmů napříč celou živou říší jednoduše neexistují.

Ovšemže musí existovat v živých organizmech mnoho společných sekvencí DNA, protože mnoho organizmů používá stejné metabolické procesy a má mnoho společných rysů – což je běžným, předpokládaným znakem všech projektů, inženýrských konstrukcí a systémů, vytvářených inteligencí. A tím je též potvrzena Bible a její historický pohled na živou přírodu – všechny živé organizmy byly inteligentně navrženy a jedinečným způsobem stvořeny každý podle svého druhu vynikajícím konstruktérem .⁴ Genetika popírá evoluci.

Odkazy:

1. Rink, J. C. 2013. Stem cell systems and regeneration in planaria. Development Genes and Evolution. 223 (1-2): 67-84.
2. Třída: Ploštěnky
3. Grohme, M. A. et al. 2018. The genome of Schmidtea mediterranea and the evolution of core celluar mechanisms. Nature. 554: 56-61.
4. Genesis, 1:20-25