Kůže má vlastní imunitní systém!

Revoluční objev odhaluje inteligentní řešení v našem největším tělesném orgánu.

Jerry Bergman, Ph.D.

Z Creation Evolution Headlines přeložil Pavel Akrman – 01/2025.

Kůže je největším orgánem a pokrývá celé tělo. Nový výzkum nyní zdokumentoval, že „kůže – kdysi považovaná jen za převážně pasivní bariéru – může produkovat své vlastní protilátky, které bojují proti infekcím“, jak uvádějí dvě studie (prosinec 2024) v časopise Nature.¹ Tento výzkumný nález je velkým lékařským odhalením. Specifikovanou složitost kožního imunitního systému ilustruje toto pozorování:

Když imunitní systém uvidí neškodnou bakterii, mysleli byste si, že „jí jen přátelsky zamává a dál si jí nevšímá, ale tak to není.“ V reakci na bakterii Staphylococcus epidermidis – běžná, u myší kolonizovaná a neškodná bakterie, vyskytující se i na lidském těle – byla kůže schopna vytvářet protilátky, i když byly jiné části imunitního systému vyřazeny. A tato překvapivá síla může být využita i k boji s patogeny: když výzkumníci upravili u myší S. epidermidis tak, aby zobrazovala část tetanového toxinu, kožní reakce myší je ochránila před smrtelnou dávkou.²

Hlavní problém, se kterým se imunitní systém musí uspokojivě vypořádat, je ničit škodlivé patogeny, aniž by útočil na mnoho jiných, užitečných mikroorganismů v těle. K tomu je nutná schopnost rozlišovat mezi mikroby nezbytnými pro dobré zdraví (tzv. probiotika) a eliminovat škodlivé mikroby, z nichž některé jsou nakonec i smrtelné (tzv. patogeny). Nesmí také napadnout tělo a způsobit autoimunitní onemocnění.

Schéma lidské kůže, zobrazující její vrstvy. (Z Wiki Commons.)

Objev významné kožní imunitní funkce přidává také další úroveň specifikované složitosti k tomuto kdysi nazývanému „jednoduchému orgánu“, který obklopuje celé naše tělo. Kůže, správně nazvaná krycí soustava, se skládá z vrstev epidermis, dermis a hypodermis podkožní tkáně (viz obrázek vpravo).

Kožní krycí soustava kromě poskytování ochranné fyzické bariéry mezi tělem a okolním prostředím také reguluje:

… průchod vody a elektrolytů dovnitř a ven, snižuje pronikání destruktivních chemikálií, zastavuje pronikání mikroorganismů a vnějších antigenů a pohlcuje sluneční záření. Kůže je důležitá i při regulaci tělesné teploty a je navržena do určité míry tak, aby reagovala na mechanické síly; epidermis má jistý stupeň mechanické pevnosti, a při poškození má schopnost se sama opravit; dermis také poskytuje pružnost v reakci na mechanické tlaky. Antimikrobiální peptidy (AMP) poskytují chemickou bariéru pro potenciálně patogenní mikroorganismy. Kůže také obsahuje senzorické a autonomní nervy a několik typů senzorických čidel, která snímají přicházející podněty – dotyk, vibrace, tlak, změnu teploty (teplo a chlad), bolest (včetně bolesti z tepla) a svědění.³

Nová role kůže

Lidská kůže má také hlavní roli v sociosexuální komunikaci. Nyní k tomuto dlouhému, ale neúplnému seznamu musíme přidat jeho nedávno objevenou důležitou imunologickou roli. Problémy, které známe u vrozeného imunitního systém, se vztahují stejně tak i na kůži. Vědci, kteří objevili tuto novou kožní roli, popsali tuto dříve neznámou úroveň specifikované složitosti s tímto závěrem:

V kůži závisí symbióza hostitel-mikrobiota na pozoruhodné schopnosti kůže působit jako samostatný lymfatický orgán. …. kožní komenzálové (neškodné probiotické bakterie, pozn. překl.) indukují tvorbu klasických zárodečných center v lymfatické uzlině spojených s IgG1 [IgG jsou hlavní protilátky nacházející se v krvi a mimobuněčné tekutině, což jim umožňuje kontrolovat infekci vazbou na mnoho typů patogenů včetně virů, bakterií a hub.] … Tyto jevy jsou podporovány schopností regulačních T buněk přeměnit se na T folikulární pomocné buňky. [T buňky dokáží ničit infikované nebo rakovinné buňky a také řídit imunitní odpověď tím, že pomáhají B lymfocytům odstraňovat napadající patogeny.] Kožní samostatná tvorba protilátek je dostatečná pro kontrolu jak místní mikrobiální biomasy, tak i následné systémové infekce stejným mikrobem. Souhrnně tyto výsledky odhalují nápadné rozčlenění protilátkových odpovědí na mikrobiotu, což umožňuje kontrolu jak mikrobiální symbiózy, tak i potenciální průběh nemoci.⁴

Problém je v tom, že na kožní epidermis je pro naše zdraví důležitý odlišný soubor mikroorganismů, než jaký je uvnitř těla. Hned po střevě žije na kůži více mikroorganismů než kdekoli jinde v těle. Ty se souhrnně označují jako kožní mikrobiota nebo kožní mikrobiom. Tzv. komenzály sídlí na naší pokožce a živí se různými zbytky, což nám prospívá, neboť vyčerpávají živiny a produkují toxické metabolity, čímž brání kolonizaci patogenních mikroorganismů. Symbióza organismů v mikrobiotě prospívá mikroorganismům i lidem.⁵ Tito tzv. symbionti jsou zásadně důležití pro zdraví kůže. Mezi další zdravotně důležité kožní mikrobiomy patří nejen nejznámější bakterie čeledi Staphylococcus, ale také bakteriální rody Corynebacterium, Dermabacter, Brevibacterium, houby Malasezzia a mnoho dalších.

Hlavní části imunitního systému. Z Wikimedia Commons.

Přechodnou mikroflóru lze izolovat a kultivovat jen v určité době, což ztěžuje vytvoření kompletního katalogu kožní mikroflóry. Ten zahrnuje mnoho grampozitivních bakterií (tj. mohou být identifikovány testem Gramova barvení) a klostridie (anaerobní tyčinkovité bakterie), které bují v perineální oblasti. O funkci virů na normální kůži toho příliš nevíme, kromě toho, že jsou velmi časté.⁶ Kdysi se považovaly za patogenní, ale nedávný výzkum zjistil, že tyto viry plní několik důležitých funkcí, včetně pomoci udržet normální bakterie pod kontrolou.

Kdyby imunitní systém napadl tyto bakterie bez rozlišení, bylo by to pro lidské zdraví katastrofální. Aby pokožka byla zdravá, musí imunitní systém napadnout jen škodlivou mikroflóru, včetně těch nejčastějších – Staphylococcus, Streptococcus, Yersinia pestis a bakteriální čeledi Vibrio vulnificus. Normální mikrobiota také zahrnuje četné houby, viry a roztoče, které obývají kůži normálních zdravých lidí.⁷ Ve snaze porozumět imunitnímu systému kůže je také třeba vzít v úvahu způsob, jak se s tím vším kůže vypořádává.

Pokud však při porušení kůže proniknou některé z těchto užitečných kožních bakterií do tělesné dutiny – např. při říznutí nebo kousnutí hmyzem – stávají se patogenními. Mezi běžné příklady patří Staphylococcus aureus, β-hemolytické streptokoky a koryneformní bakterie (aerobní, tyčinkovité a kyjovité). Naopak bakterie důležité pro zdraví v tělesné dutině, jako jsou střevní bakterie Bacteroides fragilis a Bifidobacterium, mohou mimo tělo způsobit kožní onemocnění.⁸ Proto musí imunitní systém kůže buď ignorovat nebo napadat velmi odlišné organismy, v závislosti na jejich umístění. Přesto musí tento nově objevený imunitní systém také spolupracovat na podpoře zdraví s vnitřním imunitním systémem.

Shrnutí

Imunitní systém kůže se musí zaměřovat jen na některé z bakterií existujících jak na kůži, tak ve vnitřních orgánech těla. Naproti tomu v mnoha případech nesmí napadat některé kožní bakterie, které ovšem vnitřní tělo musí v zájmu našeho zdraví napadnout, pokud se při říznutí nebo bodnutím hmyzem dostanou do tělesné dutiny. Konečným výsledkem je to, že kůže ignoruje a napadá odlišnou sadu bakterií než vnitřní imunitní systém. Výzkum zjistil, že kůže produkuje své vlastní protilátky, které pomáhají kontrolovat reprodukci mikrobů. A protože byl tento nový, krycí imunitní systém experimentálně zdokumentován, pak musí být rozlišovací systém „ignorovat nebo útočit“ určen jak pro vnitřní tělesné bakterie, tak pro kožní bakterie. To přidává další úroveň složitosti do imunologického systému.

Imunitní systém patří jednoznačně mezi nejsložitější systémy v našem těle. Tuto skutečnost si jasně uvědomují ti, kteří se snaží vyučovat imunologii – nemluvě o výzvě, které musí čelit studenti při zvládnutí komplexní látky v této oblasti anatomie, přestože lidská anatomie se učí již více než dvě desetiletí.

Odkazy

1. Guglielmi, Giorgia, „Mocné ‚překvapení‘ kůže: má svůj vlastní imunitní systém“, Nature, 16. prosince 2024.
2. Graham, Flora, „Denní briefing: Kůže může mít vlastní imunitní systém“, Nature, prosinec 2024.
3. Archer, CB, „Functions of the Skin“, Kapitola 4 v Rook’s Textbook of Dermatology, svazek 1, osmé vydání, Wiley, New York, NY, 2010.
4. Gribonika, I., et al. „Produkce protilátek autonomní na kůži reguluje interakce hostitel-mikrobiota,“ Nature , 11. prosince 2024.
5. Gilbert, SF a kol., „Symbiotický pohled na život: Nikdy jsme nebyli jednotlivci“, The Quarterly Review of Biology 87 (4): 325-341, prosinec 2012.
6. Lei, V., et al., „Kůže virové infekce: Hostitelská antivirová vrozená imunita a virální imunitní únik,“ Frontiers in Immunology, doi: 10.3389/fimmu.2020.593901, 6. listopadu 2020; Duvic, M., “Human Immunodeficiency Virus and the Skin: Selected Controversies,” Journal of Investigative Dermatology 105 (1): 3117-s121.ci, červenec 1995.
7. Singal, A. a C. Grover, „Normální flóra kůže“. Kapitola 1 v Comprehensive Approach to Infections in Dermatology, Jaypee Medical Publications, New York, NY, 2016.
8. Finegold, SM, „Střevní bakterie — Role, kterou hrají v normální fyziologii, patologické fyziologii a infekci“, California Medicine 110 (6): 455-459, červen 1969.