John D. Morris, Ph.D.
(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 10 – říjen 2009, str. 15, přeloženo 1/2010).
Před lety zveřejnil časopis National Geographic pozoruhodnou fotografii polystrátové fosilie, zkamenělého stromu, který prochází vertikálně několika vrstvami hornin v Tennessee. Jeho kořeny trčí v uhelné sloji, nad ní je vrstevnatá jílovitá břidlice a tenké vrstvy bohaté na uhlík. Zastánce některé z forem evoluce /uniformitarianismu/ by věřil, že trvalo velmi, velmi dlouho, než se tato posloupnost vrstev utvořila (mnohem déle než trvá růst, smrt a následný rozklad mrtvého stromu), ale zde těmito vrstvami prostupuje vzhůru jedna jediná fosilie. Tenhle jeden zkamenělý strom svědčí o tom, že neplatí mantra evolucionistů: „přítomnost je klíčem k minulosti“.
Specifické vrstvy obklopující tuto fosilii nám poskytly klíč k celé této historii. Podle uniformitarianismu je zapotřebí mnoho let, než se v bažině nahromadí silná vrstva rašeliny. Tenhle typ prostředí se zásadně liší od prostředí marinního, v němž se ukládají malé šupinkovité částečky. Předpokládá se, že za „mnoho miliónů a miliónů let“ působením tepla a tlaku v důsledku postupně se ukládajících mořských sedimentů se rašelina přeměnila v uhlí.
Strom byl dospělý, ale nemohl růst v místě, kde se kolem něj ukládala břidlice, která ho obklopovala, jelikož stromy nežijí pod mořskou hladinou dlouho. Navíc musíme k době života stromu přidat dobu potřebnou pro nahromadění břidličnatých sedimentů, jakož i dobu potřebnou k dostatečně hlubokému pohřbení veškerého materiálu, ze kterého se vytvořilo uhlí a k vytvoření tlaku, který by vygeneroval dostatek tepla k přeměně rašeliny v uhlí. Žádný dnes možný scénář by nemohl vysvětlit takovýto sled událostí, je-li správná evolucionistická interpretace historie země.
Kreacionisté hned poznali informační hodnotu téhle pozoruhodné fosilie, avšak evolucionisté ji jako obvykle ignorují. Pojem polystrátová („procházející mnoha vrstvami“) používají pouze kreacionisté. Ve standardní literatuře ho najdete jen zřídkakdy, i když podobné koncepty najdete často. National Geographic si bohužel účtuje za užití svých fotografií nemalý poplatek, a tak mohli kreacionisté užít tuhle jen výjimečně. Fosilie vypadala dosti křehce, a jelikož je známo mnoho polystrátových zkamenělin, nikdy jsme se nesnažili o její přemístění.
Nedávno se však kreacionista Ian Juby rozhodl zkusit ji prozkoumat. K jeho velkému překvapení tam stále byla a vypadala ještě lépe než jindy. Mnohem zajímavější je však fakt, že fosilizovaný strom stál v sousedství četných dalších stromů. Svědčí to o tom, že proběhla rozsáhlá dynamická událost, která vyvrátila, přenesla a pohřbila mnoho stromů ve vzpřímené poloze.
Právě taková událost se stala na sopce Mount St. Helens /hora sv. Heleny je na severozápadě USA, ve státě Washington, poz. editor/ roku 1980, kdy výbuch pokácel vzrostlý les. Kmeny stromů byly zaneseny do jezera Spirit Lake. Po několika letech nasakování vodou klesly kmeny na dno kořeny dolů, v poloze, jakou by měly zaživa, ne však na místě, kde kdysi rostly. Dnes stojí na dně tohoto jezera desítky tisíc vzpřímených stromů. Pomalu je přikrývají jemné částečky vulkanického popela a jílu, a kdyby příští erupce zahřála spodní organickou vrstvu kůry, přeměnila by se patrně v uhlí a chovala by se tak podle scénáře znázorněného na fotografii.
Erupce na Mount St. Helens nás poučila v mnoha ohledech o účincích dynamických procesů. Poskytla nám model pro porozumění geologickým katastrofám v minulosti, jichž jsme nebyli svědky, a předvedla nám účinky, které pro nás byly dříve záhadou. Naše chápání možných událostí během velké Potopy za dnů Noemových se podstatně rozšířilo včetně poznatku, že během takovéto katastrofy lze očekávat rychlou tvorbu sedimentů i pohřbení fosilií. Čím více důkazů nám věda poskytuje, tím více tyhle poznatky podporují biblické vysvětlení historie země.