Když Stvořitel nosil sandály

Většina novozákonních učenců je zajedno v tom, že Marek byl první ze čtyř napsaných evangelijních zpráv. Markovo evangelium je jednoduchý, stručný popis, který se zaměřuje více na to, co Ježíš dělal než na to, co učil.

Markovo vyprávění událostí má kvalitu bezprostřednosti „na místě“, která je charakteristická pro zprávy očitých svědků. Raně křesťanská tradice úzce spojuje Marka (nejde o jednoho z dvanácti Ježíšových vyvolených učedníků) s apoštolem Petrem. Markovo evangelium je tedy především považováno za záznam vzpomínek a kázání Petra, který s láskou mluví o Markovi jako o „svém synu“ (1 Petr 5:13). Některé události však mohl vidět i sám Marek. Mnoho učenců je toho názoru, že to byl anonymní prchající a nahý muž, jak je psáno v Markovi 14:51–52, což je událost, kterou ostatní evangelia nezmiňují.

Jan Křtitel připravuje Ježíšovi cestu

Než je ale Ježíš uveden do centra pozornosti, Marek uvádí začátek své služby do správného biblického kontextu: cituje dvě starozákonní pasáže (Malachiáš 3:1; Izajáš 40:3), které ukazují na Jana Křtitele jako toho poslaného od Boha, aby „připravil cestu“ pro Ježíše (1:2–3). Zbožný Simeon byl jen jedním z mnoha, kteří dlouho očekávali „útěchu Izraele“ (Lukáš 2:25). Lze tedy chápat to vzrušení po celé zemí, když se Jan objevil v údolí Jordánu, prolomil čtyři století prorockého mlčení a vyhlásil naléhavou potřebu pokání vzhledem k brzkému zjevení „Přicházejícího“. A aby potlačil veškeré spekulace, že by tím „Přicházejícím“ mohl být sám Jan, jasně prohlásil: „Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ (Marek 1:7–8)

Ježíš v lodi na Galilejském jezeře

Zkusme si nyní představit typický den Ježíšova pozemského života (jak je zaznamenán v ev. Marka 4). Je ráno, břehy Galilejského jezera jsou přeplněné lidmi, kteří chtějí slyšet Ježíše. Je tak silně tlačen davem, že nasedne do člunu a malinko odpluje od břehu. Lidé pozorně naslouchají každému Jeho slovu, když je v podobenstvích vyučoval mnoha věcem.

S blížícím se večerem Ježíš propouští zástupy a na jeho pokyn vyplouvají se skupinou učedníků k východní straně jezera. Ježíš, vyčerpaný po dlouhém a náročném dni, se usadí v zadní části lodi ke spánku.

Pojednou se strhla silná bouře. Galilejské jezero je těmito náhlými bouřemi proslulé.

Ježíš zklidňuje bouři

Nebyla to obyčejná bouře. Člun se zmítal sem a tam jako korek. Vlny se přes něj valily a téměř ho zaplavily. Ale Ježíš spal dál. Zdálo se, že Ho nic neruší. Nakonec Ho učedníci v zoufalství probudili. „I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.“ (Marek 4:39)

Učedníci byli Ježíšovým ovládnutím bouře doslova šokováni: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“ (Marek 4:41). Tento jev je víc než jen pouhá ukázka Jeho moci; je to i vodítko k Jeho identitě. Janovo evangelium výslovně nazývá „Slovo“ Bohem (Jan 1:1–2) a potvrzuje Jeho roli ve stvoření: „Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je.“ (1:3). A aby nebyly žádné pochybnosti o totožnosti „Slova“, Jan prohlašuje: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (1:14). Alan Cole píše: „Jen ten, kdo stvořil vítr a moře, se může odvážit takto je oslovit: a jejich okamžité uposlechnutí ukazuje Jeho plné božství jako Stvořitele i Vykupitele.¹

Klíčem k pochopení této události na jezeře je otázka učedníků: „Kdo to tedy je?“ Marek zaznamenal v kapitolách 5–6 několik dalších nadpřirozených případů, které poskytují odpovědi na tuto otázku.

Ježíš a Jairova dcera

Ježíš na naléhavou žádost představeného místní synagogy Jaira prochází davem, aby uzdravil jeho velmi vážně nemocnou dceru. Ale v tom davu je také žena, „která měla dvanáct let výtok krve“ (Marek 5:25), a dostupná léčba ji nemohla uzdravit. Doslechla se, že kdyby se mohla jen dotknout lemu Ježíšova oděvu, byla by z tohoto strašného utrpení uzdravena (Marek 5:28). Když Ježíš prochází kolem, dotkne se Jeho oděvu a je okamžitě uzdravena (Marek 5:29).

Mezitím si lze snadno představit Jairovo napjaté očekávání. A když pak slyšel, že jeho dcera zemřela (5:35), musel být zdrcen! Ježíš mu ale řekl: „Neboj se, jen věř.“ (5:36)

V domě již začal složitý rituál židovského smutku. Ježíš jim řekl: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“ (Marek 5:39) Někteří chápali Jeho slova tak, že byla jen v kómatu nebo v jakémsi bezvědomí, ale nesouhlas truchlících naznačuje opak. Ježíš chtěl říci, že její smrt není trvalá.

Ježíš anuloval smrt

Marek zachovává Petrovu vzpomínku na Ježíšova slova, když ji vzal za ruku: Talitha cumi („Děvče, říkám ti, vstaň!“). Její následná reakce (Marek 5:42) na všechny, zvláště na Petra, mocně zapůsobila. Ježíš ukázal, že jeho autorita nad stvořením sahá až za hrob. A projevil svou pozornou péči tím, že přikázal přinést jí něco k jídlu (Marek 5:43).

Nasycení 5 000 lidí

Kromě vzkříšení se nasycení 5 000 lidí (Marek 6:35–44) vyznačuje tím, že je jediným zázrakem zaznamenaným ve všech čtyřech evangeliích. Z hlubokého soucitu s potřebným zástupem, který byl „jako ovce bez pastýře“, se Ježíš vzdal tolik potřebného času odpočinku se svými učedníky a místo toho „začal [zástup] učit mnoha věcem“ (Marek 6:34).

Jak se den chýlil ke konci, učedníci za Ním přišli s návrhem poslat lidi pryč, aby si v okolí nakoupili jídlo (Marek 6:35–36). Ale Ježíš jim „vrátil míč zpět na jejich hřiště“: „Vy jim dejte najíst!“ (Marek 6:37) Jejich skeptická odpověď připravuje scénu pro Ježíšovo rozmnožení pěti ječných chlebů a dvou malých ryb tak, aby se najedli a nasytili všichni (Marek 6:39–42).

Ukázána mocná síla stvoření v Genesis

Zázraky zaznamenané v Markovi nelze vysvětlit přirozenými příčinami, a jejich uskutečnění nevyžadovalo žádné dlouhé věky nebo nějaký znatelný čas. Bez nadpřirozené síly, která dokázala stvořit svět a stvoření na něm z ničeho za šest dní, jsou takovéto zázraky naprosto nemožné.

To množství ryb Ježíšem vytvořených ryb k nasycení davu nemělo žádné evoluční předky – ani žádné jiné. I když byly ryby mrtvé, jejich biologické složení jistě nebylo méně složité. Přivést je do existence tak, jak to zaznamenává Marek, vyžaduje stejný druh síly a schopností, jaké byly potřeba ke stvoření prvních ryb svého druhu – rovněž bez předků – v cyklu den-noc pátého dne Stvořitelského týdne.

Markovo evangelium odporuje teistické evoluci

Přesto teistická evoluce, stále dominantnější v údajně křesťanských teologických institucích, právě tuto schopnost v zásadě popírá. Činí tak tvrzením, že stvoření plně zformovaných ryb, lidí nebo jakýchkoli jiných tvorů se nemohlo stát – nebo alespoň je to krajně nepravděpodobné – tak, jak to Genesis jasně učí. Což ovšem znamená, že popírají i plné zformování nevyžadující předky ani dlouhé věky v tom, jak to zde ukázal Ježíš.

Když Ježíš utišil bouři na jezeře, učedníci se v úžasu ptali: „Kdo to tedy je?“ V kapitolách 4–6 svého popisu Marek přesvědčivě zobrazuje Ježíše jako Pána nad přírodou i nad démonickou říší (Marek 5:1–20), nad nemocí (5:25–34) a smrtí (5:35–43), a jako pravého Pastýře svého lidu (6:30–44).

Ježíš: Bůh se stal člověkem

Marek také živě zobrazuje Ježíše v Jeho plném lidství. Mohl vyjádřit zklamání, dokonce frustraci nad nedostatkem duchovního vnímání svých učedníků (Marek 4:13) a nedostatku víry (4:40). Po dlouhém vyčerpávajícím dni se potřeboval vyspat (4:38) a někdy cítil potřebu udělat si s učedníky „oddechový čas“ (6:31). A když byl konfrontován s velkým zástupem, který „byl jako ovce bez pastýře“, cítil s nimi hluboký soucit (6:34).

Marek je smutný z toho, že učedníci mají stále „ztvrdlé srdce“ (6:52). Jejich zkušenost s Ježíšovými zázraky, včetně jeho chůze po jezeře (6:48–49), je měla probudit a měli si uvědomit, že má stejnou nadpřirozenou moc, jakou Starý zákon připisuje Bohu – právě tomu Bohu, který podle popisu v Genesis „v šesti dnech … učinil nebe a zemi, moře a vše, co je v nich“ (Exodus 20:11).

Stručně řečeno, Marek nám poskytl hodnověrný obraz Ježíše jako „Boha v sandálech“. V Ježíši přišel Stvořitel vesmíru mezi nás.

Důvěryhodnost evangelií

Čtyři různé zprávy evangelií obsahují „nezamýšlené shody okolností“, které vzájemně posilují jejich autenticitu, včetně např. případu nasycení 5 000 lidí. Marek říká, že tráva byla zelená (6:39) a že Ježíš odcházel od zástupů (6:31). Proč zelená tráva a davy lidí? Jan, který psal o desítky let později říká, že se tehdy blížil svátek Pesach (Jan 6:4), což je právě období roku se svěží zelenou trávou a davy lidí. Jan také zaznamenává, že Ježíš zkoušel Filipa a zeptal se ho, kde by mohli nakoupit jídlo (Jan 6:5–7). Proč právě jeho? Jan již řekl, že Filip je z Betsaidy (Jan 1:44). Odpověď neposkytuje Jan ani Marek, ale Lukáš: potraviny byly blízko Betsaidy (Lukáš 9:10). Kombinace těchto evangelií tedy dává smysl Ježíšovy volby Filipa: byl to někdo s místními znalostmi. Pisatelé evangelií tak navzájem neúmyslně posilují autenticitu svých spisů. Viz creation.com/can-we-trust-the-gospels-williams.

Odkazy a poznámky

1. Cole, R. A., The Gospel according to St. Mark, Tyndale Press, London, p. 96, 1973.