Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 06/2025. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Úvodní obrázek: Ježíš píše prstem na zemi, Jan 8:1–11. © R. Gino Santa Maria / Shutterfree, Llc.
Ježíš nenapsal žádnou knihu ani komentáře k Bibli. Není známý svým literárním talentem v poezii ani próze. Neproslavil se jediným tahem pera – přesto Jeho slova čtou lidé po celém světě, a to již více než 2 000 let. Jeho kázání a učení byly věrně zaznamenány pisateli evangelií a předávány z generace na generaci. Četly je nesčetné miliony lidí, z nichž mnozí se díky těmto evangelijním spisům setkali s proměňující mocí živého Krista.
Nicméně je zaznamenaný jeden případ, kdy Ježíš něco napsal, avšak nemáme žádný záznam o skutečných slovech. V evangeliích a starozákonních proroctvích je ovšem dostatek vodítek, které nám ukazují alespoň důvod proč psal. Tyto písemné souvislosti sahají až do Genesis a historických základů Bible. V tomto článku se podíváme na tyto souvislosti a zeptáme se, proč tedy Ježíš psal?1
Ježíš psal na zem
Zlatá menora vystavená v Jeruzalémě. Olivier Lévy/Wikimedia.
Jan 8:1–11 vypráví o ženě přistižené při cizoložství. Někteří zákoníci a farizeové ji přivedli k Ježíšovi a pokoušeli Ho, aby Ho mohli obvinit.2 Ježíš během své výzvy, aby první kámen hodil ten, kdo je bez hříchu, něco dvakrát napsal prstem (řecky: daktulos) na zem (řecky: ghay „země, půda“).3 Řecké slovo pro „psát“ použité v 6. verši je γράφω (grafo), které konkrétně odkazuje na psaní slov (je použité i ve 2. Tesalonickým 3:17 a Galatským 6:11). Takže to neznamená (jak někteří komentátoři naznačovali), že Ježíš z rozpaků jen čmáral do země a mezitím přemýšlel, co by řekl – ne, On psal konkrétní slova. Písmo nám sice neříká, co Kristus napsal, ale jeho doprovodná verbální výzva způsobila, že žalobci ženy se s hanbou vzdálili a nechali Mu volnost k prohlášení o odpuštění hříchů.
Pozadí této události, která se stala těsně po sedmém dni svátku stánků (Sukot), uvádí Jan 7:37. Během této doby byla voda obřadně vylita na oltář a byla zapálena obrovská menora (stojan s lampou), která vyslala světlo do celého Jeruzaléma. Během tohoto svátku se Kristus prohlásil za duchovní zdroj živé vody (Jan 7:38) a za světlo světa (Jan 8:12). Takové tituly si mohl nárokovat pouze izraelský Mesiáš, který byl i Stvořitelem a stal se Spasitelem (Jan 1:1–19).
Když Bůh píše
Je poučné porovnat různé verše Písma a podívat se i na další biblické pasáže, kdy Bůh něco psal – konkrétně proč, kdy a co. To by mělo dále osvětlit naše chápání toho, proč Kristus psal.
První případ je v Exodus 31:17–18. Zde Bůh svým prstem napsal na kamenné desky desatero přikázání, přičemž čtvrté z nich se týká Jeho stvořitelského díla během šesti dnů, zatímco sedmý den odpočinul (srov. Exodus 20:8–12; 24:12; 34:1; Deuteronomium 9:10). Sedmý den je důvodem pro smlouvu sobotě. Bůh, který stvořil všechny věci za šest dní (nikoli za miliony let), odhaluje nejvyšší moc a dokonalost Stvořitele, se kterým Izrael uzavřel smlouvu a kterého v sobotu uctívali.
Další místo je v Exodus 32:32–33. Po pádu Izraele do těžkého hříchu při incidentu se zlatým teletem se Mojžíš přimluvil za lid a požádal, aby byl vymazán z knihy napsané Bohem, pokud by lidem neodpustil. Bůh Mojžíšovi odpovídá: „Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své.“ Totožnost této knihy není specifikována, a tak své názory nabídlo mnoho biblických komentátorů.4 Možná je to odkaz na Beránkovu knihu života (viz níže) nebo na smlouvu. Nebýt „zapsán“ v této smlouvě/knize by znamenalo odříznutí od Izraele a věčného života. Ať už je totožnost knihy nebo význam slova „být vymazán“ jakýkoli, jistě to ukazuje na Boží spravedlivý soud nad hříchem.
Mojžíš s tabulkami zákona (malováno cca 1624). Guido Reni, veřejná doména.
Babylon padá
Daniel 5:5–31 (vs. 5, 25) zaznamenává další případ, kdy Bůh psal. Zde, na Balsazarově modlářském hodokvasu, bylo znesvěceno náčiní židovského chrámu používané k posvátnému uctívání a službě Bohu. V důsledku toho se záhadně objevily prsty lidské ruky, které psaly slova na omítku stěny. Daniel tato slova interpretoval jako slova pocházející od Boha (verš. 23–24). Balsazarovo rouhavé počínání znamenalo, že jeho království bylo sečteno, zváženo a shledáno nedostatečným. Boží slova se naplnila, když Darius Médský zabil Balsazara a dobyl jeho království (vs. 31).5
Ježíš naplnil proroctví
Jeremiáš 17:13 je velmi významná pasáž:
„Ó naděje Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí, se budou stydět. Ti, kteří se od tebe odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé vody, Hospodina.“
Mnozí komentátoři se shodují, že Kristus naplnil Jeremiášovo proroctví.6 Nejprve si všimněme, že Hospodin (Jahve) je nazván „nadějí Izraele“. V Novém zákoně Kristus vzkřísil Lazara z mrtvých a prohlásil se za „vzkříšení a život“ (Jan 11:25). A právě tato pravda přiměla apoštola Pavla, aby Ho prohlásil za „naději Izraele“, pro kterou byl ochoten podstoupit okovy a uvěznění (Skutky 28:20, srov. 23:6; 24:15; 26:6–7). Kromě toho Ježíš naplnil Písmo i v Jeremiáši 17:13 (srov. 14:8) tím, že se prohlásil za pramen živé vody (Jan 7:38, srov. 4:10–11), což je další mocný symbol života zdůrazněný během svátku Sukot.
Nyní můžeme plně docenit Ježíšovy činy při naplňování této starozákonní pasáže. Byli to náboženští vůdci Ježíšovy doby, kteří Ho nepřijali (Jan 1:10–11). Odmítli Jeho život, milost a odpuštění, které však na druhé straně vděčně přijala cizoložnice. Bylo to nejspíš kvůli tvrdosti jejich srdcí, že zapsal svá slova do země v souladu s Jeremiášem 17:13. Když židovští vůdci odmítli Ježíše, odmítli tím i život, který nabízel (Jan 14:6), a tak se sami zařadili zpět na zem – která znamená smrt.
Adam – po smrti zpátky do země
Ježíšovo psaní do země nám připomíná trest za vzpouru a hřích. Genesis 3:19 učí o důsledcích prokletí – až k samotné smrti – pomocí metafory země/prach: „dokud se nenavrátíš do země, neboť z ní jsi byl vzat“. V Genesis 3 se dozvídáme, že náš praotec Adam odmítl Boží dokonalou vůli a život ve prospěch své vlastní sobecké vůle. Sankcí za to byla smrt, což znamená, že se nakonec vrátil do prachu země, z níž byl učiněn (Genesis 2:7). Hebrejské výrazy pro „Adama“ a „zemi“ jsou velmi podobné („adam“, „adamah“), což naznačuje, že Adamovo jméno bylo při jeho smrti symbolicky zapsáno zpět do země – jak je zaznamenáno v Genesis 5:5. My, jako Adamovo potomstvo, se také po smrti vracíme zpět do země (1. Korintským 15:22). Ale je tu i dobrá zpráva – Ježíš Kristus, ten poslední Adam (1. Korintským 15:45), zaplatil trest za hřích prvního Adama a za jeho padlé pokolení svým ukřižováním a vzkříšením – to je dobrá zpráva pro všechny, kteří budou činit pokání ze svého hříchu a uvěří v Ježíše Mesiáše. Pouze náš Stvořitel se mohl stát naším Spasitelem, vysvobodit nás z prokletí smrti a dát nám věčný život. To je naděje evangelia, založená na historické skutečnosti Genesis.
Je psáno: Stvoření a Potopa
Ježíšova autorita vzešla ze zapsaných slov Božích v Písmu. Asi 46krát řekl, že „je psáno“ v evangeliích. Jedenáctkrát se také zeptal: „Zdali jste nečetli?“,7 což je typickým odkazem na Mojžíšovy spisy. Známým příkladem je Matouš 19:4–5, kde Ježíš při rozhovoru s farizeji o rozvodu je ostře pokáral. Výslovně se jich zeptal, zda vůbec četli zprávu o stvoření člověka (Genesis 1:27; 2:24; srov. Žalm 8:3–9). farizeové brali jeho argument zcela vážně, protože uznali, že Mojžíšův písemný záznam byl směrodatný – napsaná slova pocházela od Stvořitele. (A mimochodem, Ježíš citující z obou pasáží v Genesis vyvrací myšlenku dvou „protichůdných“ popisů stvoření, navržených modernisty ve snaze zpochybnit Boží slovo.)
Ježíš také odkazoval na Noema a Potopu (Matouš 24:37–39) jako na historické skutečnosti, podle nichž Bůh odsoudil hřích všeobecně (nikoli lokálně). Vzhledem k realitě Noemovy Potopy je Ježíšovo varování před druhým soudem, který nastane při „příchodu Syna člověka“, stejně autoritativní – a univerzální. Ježíš začal tuto konkrétní řeč prohlášením: „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou“ (Matouš 24:35). Ježíš hlásal rovnost mezi Božím psaným Slovem a Jeho vlastními vyřčenými slovy!
Jan 5:46–47 poskytuje pozoruhodný příklad Ježíše, který si nárokuje stejnou autoritu jako zjevené Boží Slovo:
„Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Jestliže však nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“
Ježíšova slova jsou také varováním pro dnešní křesťany, kteří pochybují o historické realitě a božském zjevení zprávy Genesis – o Stvoření, Adamovi, Evě, Noemovi a celosvětové Potopě. Jestliže křesťané nemohou věřit Mojžíšovým slovům, Ježíš jim tedy ve skutečnosti říká: „Neřekli jste snad, že mým slovům nevěříte?“ Obojí (Mojžíšovy spisy a Ježíšova slova) je založeno na historické pravdě, a stejně tak inspirováno Bohem.
Ježíš – Slovo se stalo tělem
Ježíš učil, že Jeho slova i slova Otce měla stejnou autoritu. Jan v 1. kapitole jasně říká, že Ježíš Kristus je Slovem, které se stalo tělem:
„Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh … A to Slovo se stalo tělem, a přebývalo mezi námi, (a my jsme viděli jeho slávu, slávu jakožto jednorozeného Syna od Otce) …“ (Jan 1:1, 14).
Takováto tvrzení vycházejí z toho, kým je Ježíš Kristus – není nikdo jiný, než Stvořitel všech věcí.
Zapsán v Knize života
Na závěr se židovští vůdci pokusili využít příležitosti prostřednictvím cizoložné ženy (Jan 8), s cílem přivést Ježíše před soud, čímž jasně odmítli Ježíšovo svědectví o tom, kým byl. Nicméně to byl Ježíš, kdo je soudil a poslal je do země, na kterou psal. Ježíš přinesl cizoložnici odpuštění a představil se jako „světlo světa“ (Jan 8:12) – to světlo, které Izrael oslavoval během svátku, ale jehož pravý zdroj nebyl rozpoznán (Jan 1:4–5).
Proč CMI píše
Stejně jako žena přistižená při cizoložství, tak i my, rovněž hříšníci, věříme Božímu Slovu a jsme si jisti, že naše jména jsou zapsána – ne na zemi – ale v Beránkově knize života (Zjevení 21:27). Očekáváme nová nebesa a zemi, kde hřích, smrt a utrpení již nebudou (Zjevení 21:4). Popírat takovou realitu znamená popírat Ježíšova slova – a přesně to udělali židovští vůdci. Protože Bůh je píšící Bůh, je posláním CMI (společnost Creation Ministries International) pokračovat v psaní poučných, náročných textů oslavujících Boha, a povolávat křesťany zpět k autoritě Božího slova. S vašimi modlitbami a podporou může CMI v této velmi důležitější misi pokračovat.
Odkazy a poznámky
- Tento upravený článek se poprvé objevil v Update, CMI-UK/Europe, květen 2022. Vycházel částečně také z úcty zaměstnanců k Davidu Shepherdovi, který je nyní v penzi.
- Možná Ho chtěli přivést do konfliktu se Zákonem, Sanhedrinem (nejvyšší soudní orgán v tehdejší Palestině, pozn. překl.) nebo římskou vládou, která jediná v té době mohla schválit trest smrti.
- Tato praxe může také odrážet rabínský zvyk té doby.
- Viz biblehub.com/commentaries/exodus/32-32.htm.
- Biblické výroky o tomto králi potvrdila i archeologie: Halley, K., Belshazzar: the second most powerful man in Babylon, Creation 37(3):12–15, Jul 2015; creation.com/archaeology-belshazzar.
- Viz biblehub.com/commentaries/jeremiah/17-13.htm.
- Matouš 12:3, 5; 19:4; 21:16, 42; 22:31; Marek 2:25; 12:10, 26; Lukáš 6:3.