Brian Thomas, M. S.
(článek uveřejněn na www.icr.org, přeložil M. T. – 03/2011)
Lidská ruka je nesporně zázračným dílem. Její celková konstrukce i soubor vzájemně sladěných prvků, ze kterých se skládá, umožňují lidem – jediným tvorům disponujícím touhle zvláštní soustavou kostí, šlach, svalů a nervů – psát na počítači rychlostí převyšující 60 slov za minutu či zatloukat něco těžkým kladivem a přitom druhou rukou držet křupavý bramborový hranolek. Jak by se dala lidská ruka napodobit?
Byla již vyvinuta celá řada napodobenin lidské ruky, žádná z nich však neovládá celé spektrum jejích funkcí. Poslední a nejmodernější robotickou ruku popsali nedávno v časopisu Smart Materials and Structures (Chytré materiály a struktury) dva badatelé z polytechniky ve Virginii (1). Jejich vynález se prý „velmi blíží ruce lidské tvarem i schopnostmi“ – podle popisu na serveru Physorg.com (2). Jaká je však tahle podobnost ve skutečnosti?
Autoři ruky popisují, co jim dalo práce, než postavili svou robotickou pravici a předloktí zvanou „DART“, která na videu u článku Physorg pomalu vyťukává cosi na klávesnici. Datlující DART se přitom samozřejmě nemůže vyrovnat lidské ruce a nervové soustavě, která je s použitím „anticipující funkce“ schopna napsat 60 i více slov za minutu (3).
Aby vytvořili nástroj podobný lidské ruce – která umí „jedinečně stavět, kopat, svírat, kreslit, psát a tak dále“ (2) – , museli technici navrhnout mechanizmus podobných rozměrů včetně poměrů mezi nimi, podobných znaků včetně pružnosti, s celou „soustavou snímacích čidel“ – včetně hmatových a napěťových.
Jejich studie přitom citovala kreačního vědce a anatoma z 19. století Charlese Bella, který napsal o lidské ruce celou knihu, ve které ji vychvaluje. Ale zatímco tito autoři uctívají „Přírodu“, dokonce s velkým P, jako stvořitele ruky (1), Bell chválil jako jejího Stvořitele právem Boha. Vyplývá to i z názvu jednoho z jeho děl, Čtvrté bridgewaterské pojednání o moci, moudrosti a dobrotě Boha, jak jsou patrné ve Stvoření: ruka; její mechanizmus a vitální schopnosti svědčící o důmyslném plánu (4).
Takže na jedné straně plánovači ruky DART uznali, že „otevřít dveře, uchopit nějaký předmět, psát na počítači…je pro člověka snadné, ale spolupráci mozku, smyslů a svalstva v lidském těle je v robotice velmi těžké napodobit“. Vpravdě je to tak těžké, že i při vynaložení veškerého úsilí pokryly jejich výrobky pouhých 10 procent „funkčního potenciálu“ lidské ruky (1).
Na druhé straně však zmínění technici předpokládají, že ona jedinečně skvělá lidská ruka, která jim byla modelem, se prostě ve vesmíru „vynořila“. Bez jakéhokoli cíleného úsilí se „tlakem nároků přicházejících z prostředí“ jaksi vyvinula (1).
Takže kdo byl konstruktérem, Bůh či „Příroda“? Už z pouhého faktu, že zmínění technici museli vynaložit tolik důmyslu a lidských zdrojů, aby postavili svou pozoruhodnou – a přesto stále v nižší kvalitě – ruku DART, by měla vyplývat jednoznačná odpověď. Příroda není inteligentní ani jinak zdatná, avšak Bůh má veškerou moc.
Chválit „Přírodu“ jako skutečného autora konstrukce lidské ruky není rozumné a jen to potvrzuje dávný poznatek apoštola Pavla o lidech, kteří „vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky“ (5).
Odkazy
- Thayer, N. and S. Priya. 2011. Design and implementation of a dexterous anthropomorphic robotic typing (DART) hand. Smart Materials and Structures. 20: 035010.
- Zyga, L. Robotic hand nearly identical to a human one. PhysOrg.com. Posted on physorg.com February 18, 2011, accessed February 26, 2011.
- Guliuzza, R. 2009. Made in His Image: The Connecting Power of Hands. Acts & Facts. 38(10): 10-11.
- Viz Dao, C. 2008. Man of Science, Man of God: Charles Bell. Acts & Facts. 37(6): 8.
- Římanům 1:25.