Jantar z indického naleziště vypadá mladě

Image Credit: Copyright © 2010 by the National Academy of Sciences. Rust et al, Biogeographic and evolutionary implications, PNAS, 107:18360. Adapted for use in accordance with federal copyright (fair use doctrine) law. Usage by ICR does not imply endorsement of copyright holders.

Brian Thomas, M. S.

Článek byl uveřejněn 5. listopadu 2010 v časopise organizace ICR Acts and Facts.

(Z www.icr.org/article/5708/ přeložil M. T. – 12/2010)

Velká množství jantaru s rozměry sahajícími od „velikosti zrnka písku až po kousky o průměru několika centimetrů“ byly nalezeny v uhelných dolech v západní Indii. Vědci jsou sice nadšeni nálezy mnoha druhů hmyzu i jiných živočichů v jantaru zachovaných, ale objev má pro ně zároveň tři stinné stránky: musejí totiž najít vysvětlení pro některé znaky těžko slučitelné s evolucionistickým pojetím dějin Země. Zmíněné znaky pak naopak velmi dobře zapadají do pojetí biblického.

Za prvé, ona ohromná kvanta jantaru doprovází stejně velké ložisko lignitu tvořené neúplně prouhelněnými zbytky rostlin. Podobná ložiska se dnes netvoří, z čehož vyplývá, že v minulosti muselo dojít k jedinečné katastrofě, po které vznikla taková kvanta neúplně zuhelnatělé biomasy. Energie takového řádu, aby vytvořila tohle ložisko i jiná podobná ložiska, je srovnatelná s energií popsanou v Bibli a působící v souvislosti s potopou (2).

Za druhé, badatelé našli v jantaru stovky druhů hmyzu i dalších členovců, kteří jsou, jak se zdá blízce příbuzní s hmyzem nalezeným v jantaru z Dominikánské republiky, z Baltu či dokonce s hmyzem žijícím ještě dnes. Jenže v souladu s převládající teorií o tom, že Indie byla po 100 milionů let odděleným světadílem, než se před 50 miliony let srazila s Asií, očekávali vědci nálezy jedinečných druhů, které se vyvinuly v izolaci.

Stáří jantarového naleziště zvaného cambayský jantar bylo podle odborného článku zveřejněného v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences „odhadnuto na 50-52 milionů let, tedy do doby středního až mladšího ypresu“ (1). (ypres – eocén – počátek třetihor – Pozn. edit.) Jelikož se jedná o dobu, kdy se údajně Indie spojila s Asií, měly by fosilie v jantaru nést znaky evolučních změn, k nimž došlo během samostatné existence Indie po jejím oddělení od Gondwany.

Jenže místo toho byl zkušený paleontolog David Grimaldi nucen přiznat časopisu The Scientist, že „vlastně většina živočichů a rostlin, které jsme dosud prostudovali, je blízce příbuzná organizmům nalezeným v Austrálii, severní Evropě, jihovýchodní Asii a tropické jižní Americe. Je to pro nás velký šok“ (3). Jinými slovy, Grimaldi se svými kolegy musel u zmíněných indických organizmů konstatovat nepřítomnost jakýchkoli evolučních změn (4).

Konečně, zbytky v jantaru zahrnující „pavoukovce a korýše i mnoho pozůstatků kvetoucích i dalších rostlin včetně zbytků hub“ (5) byly tak dobře zachované, že měly dokonce „kutikulu s patrnými nejjemnějšími detaily“ (1); to umožnilo badatelům učinit si přesný obrázek o tom, jak tyto organizmy vypadaly zaživa.

Daily Mail napsal, že „sporný je již samotný původ jantaru, protože organizmy jsou po tak dlouhé době tak dobře zachované“ (6). Však také vypadá hmyz i další fosilie tak, jako by se minulý týden vylíhl, což vede logicky uvažujícího pozorovatele k pochybnostem o vysokém evolučním stáří připisovaném souvrství, ve kterém byl jantar nalezen.

Vedoucí výzkumník celého indického projektu, Jes Rust z bonnské univerzity, konstatoval na univerzitním brífinku, že se fosilie uzavřené do jantaru sice obvykle časem rozkládají, že se však zdá, že tenhle hmyz konzervovala „nějaká složka v naší pryskyřici přítomná“ (7). Nespecifikoval však, jaká látka by eventuálně mohla zachovat fosilie 50 milionů let.

Myšlenku, že zmíněné hmyzí tkáně v jantaru vydržely nějakým zázrakem tak dlouho, nepodporuje ani popis jantaru získaný od vědců; ti uvádějí, že je na dotek lepkavý a drobí se. Proč je tedy tento hmyz tak dobře zachovaný, když by se byl měl už dávno rozpadnout – zejména v takovém nekvalitním, porézním jantaru? A nesvědčí jeho lepkavost o tom, že prostě neměl dostatek času dobře ztuhnout?

Evoluční dějiny jsou v tomto případě zpochybněny velkým rozsahem jantarového ložiska, přítomností hmyzích druhů z celého světa v jantaru i úžasnou zachovalostí jejich zbytků. Biblické dějiny jsou naopak s těmito skutečnostmi zcela v souladu. Model počítající se stvořením a potopou totiž právě předpovídá, že k takové situaci v přírodě dojde po masivní katastrofě způsobené vodou a v případě, že Země je mladá tak, jak to popisuje kniha Genesis.

Odkazy:

1. Rust, J., et al. 2010. Biogeographic and evolutionary implications of a diverse paleobiota in amber from the early Eocene of India. Proceedings of the National Academy of Sciences. 107 (43): 18360-18365.
2. See Thomas, B. Fossilized Gecko Fits Creation Model. ICR News. Posted on icr.org September 8, 2010, accessed October 29, 2010.
3. Grant, B. Amber treasures. The Scientist. Posted on the-scientist.com October 28, 2010, accessed October 29, 2010.
4. This same problem is not limited to arthropod fossils. See Thomas, B. Did Burrowing Blindsnakes Raft Across the Oceans? ICR News. Posted on icr.org April 22, 2010, accessed October 29, 2010.
5. Bhanoo, S. N. Encased in Amber, a Trove of New Species. The New York Times. Posted on nytimes.com October 25, 2010, accessed October 29, 2010.
6. Vast collection of insects preserved in amber show India was NOT cut off from the rest of the world 50million [sic] years ago. Daily Mail. Posted on dailymail.co.uk October 26, 2010, accessed October 29, 2010.
7. Huge amber deposit discovered in India. University of Bonn press release, October 26, 2010.