Brian Thomas, M.S.
(Z www.icr.org přeložil Pavel Kábrt – 07/2013. Vyšlo na stránkách ICR.)
V září 2012 astronomové z Ruska a Běloruska objevili na observatoři v Kislovodsku kometu, která mířila směrem k nám. Tato kometa Ison se měla stát viditelnou zemským pozorovatelům v prosinci 2013 poté, co se v listopadu dost nebezpečně blízko minula se Sluncem. Byla jasnější než Měsíc, což zažehlo diskuze o tom, kdy a jak se komety formovaly.
Tým astronomů v březnu 2012 na 44. konferenci věd o Měsíci a planetách (Lunar and Planetary Science) představil svou analýzu s tím, že „Ison by se mohla stát nejjasnější kometou tohoto století“ (1). Slibovali si od toho, že sluneční světlo odrážející se od ohonu, který vlekl led a úlomky, bude jasně zářit. Tento ohon (chvost) složený z úlomků by měl však svým pozorovatelům připomínat, že kometa rychle ztrácí hmotu.
Zblízka to asi vypadalo jako ohromný kus skály a ledu, ale ve srovnání se sluneční soustavou jde jen o nepatrný bod. Ison se pohybovala po oběžné dráze velmi blízké Slunci – něco přes jeden a půl miliónu kilometrů; je to tak blízko, že astronomové ji klasifikují jako „kometu dotýkající se Slunce“ (sungrazing comet). Sluneční žár pochopitelně rozpustil na Isonu led a čas její životnosti se rychle začal odpočítávat až k nule. Jako všechny „sungrazing“ komety se Ison nakonec vypařila.
Astronomové měří hmotu komety a rychlosti její eroze, aby spočetli její možnou životnost. Životnost komet „dotýkajících se Slunce“ je nižší než 100 000 let. (2) To je však výzva světské astronomii, která trvá na tom, že komety vznikly spolu se sluneční soustavou před miliardami let. Při takovém stáří by ve sluneční soustavě nezůstala žádná kometa.
Jakpak řeší toto dilema materialisté?
Při zprávě o Isonu The Independent uvedl: „Kometě Ison trvalo milióny let, aby k nám přicestovala z tzv. Oortova oblaku – to je rezervoár biliónů a biliónů kusů hornin a ledu, což jsou zbytky ze zrodu planet.“ (3) Škoda, že zatím nikdo nepřinesl svědectví ani o jediném z oněch „biliónů a biliónů kusů“. Pokud bychom se měli přísně držet pozorovatelné vědy, pak „tzv. Oortův oblak“ možná existuje, ale jen v rezervoáru lidské mysli.
Poznámka z Wikipedie: Oortův oblak (řidčeji Öpik-Oortův oblak) je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, přibližně 50 000 AU od Slunce. Mělo by jít o pozůstatek původní planetární mlhoviny, ze které se zformovala sluneční soustava. Jeho existence nebyla prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.
Je to zcela prosté: světští astronomové vymysleli Oortův oblak proto, aby zachránili svoje dogma o miliardách let před procesem rozpadu komet, který omezuje jejich věk – a tím i stáří sluneční soustavy – na tisíce let. Když byla Ison ke konci toho roku vidět, snad tím připomněla přemýšlivým pozorovatelům, že vesmír je docela mladý, tak, jak to učí Bible.
Odkazy
- Trigo-Rodriquez, J.M. et al. 2013. Post-Discovery Photometric Follow-up of Sungrazing Comet C/2012 S1 Ison. 44th Lunar and Planetary Science Conference. March 18-22. The Woodlands, Texas. #1576.
- Humphreys, D. R. 2005. Evidence for a Young World. Acts & Facts. 34 (6).
- Whitehouse, D. ‚Brighter than a full moon‘: The biggest star of 2013… could be Ison – the comet of the century. The Independent. Posted on December 27, 2012, accessed June 25, 2013.