Hroši v Anglii

Michael Oard

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 09/2025. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

V rozporu s běžně přijímanou vírou mají evoluční vědci potíže s vysvětlením mnoha pozorování, pokud jde o historii naší planety. Takovým příkladem je i nečekaný nález hroších kostí v sedimentech doby ledové v severozápadní Evropě, a zejména v Anglii.

Hroši nesnesou chladné počasí

Obr. 1

Obr. 1. Hroch africký neboli obojživelný, Hippopotamus amphibius (A). Kosti tohoto druhu byly nalezeny v ložiskách anglické doby ledové, spolu s kostmi mírně většího, ale velmi podobného druhu, Hippopotamus antiquus, jehož rekonstruovanou kostru vidíme na snímku (B).

Mnohé objevy jejich kostí ukazují, že hroši v Anglii a severozápadní Evropě přežili Dobu ledovou a dařilo se jim. V Anglii a Walesu to dokazuje více než 100 lokalit

Hroši (obr. 1) jsou teplomilní savci.¹ Dnes obývají subsaharskou Afriku, a v historických dobách obývali také údolí řeky Nilu (obr. 2). Tam, kde jsou chladné zimy, jako např. v Zoo Cincinnati, jsou hroši vystavováni v zoologických zahradách. Ale Zoo Cincinnati vyhřívá své bazény i vnitřní zařízení, a hroši mohou v zimě ven pouze za jasného slunečného počasí a jen na krátkou dobu.²

Mnohé objevy jejich kostí ukazují, že hroši v Anglii a severozápadní Evropě přežili Dobu ledovou a dařilo se jim.^3,4 V Anglii a Walesu to dokazuje více než 100 lokalit.⁵ Paleontolog Antony Sutcliffe uvádí:

Za příznivých podmínek se hroch (dnes obyvatel rovníkových oblastí) mohl rozšířit na nyní bezútěšných yorkshirských vřesovištích na sever, po většině Anglie a Walesu až do nadmořské výšky 400 metrů.⁶

Ale jak se tam mohlo dařit teplomilnému zvířeti, které nesnáší ani dnešní anglickou zimu – natož počasí v Době ledové?

Zvířata žijící neočekávaně spolu

Pozůstatky hrochů byly nalezeny spolu se zvířaty chladnomilnými, jako jsou sobi, pižmové a mamuti. Jak je to možné?

Ve skutečnosti je společný výskyt teplo/chladnomilných zvířat v sutinách Doby ledové běžné. Takové nálezy fosilií byly pojmenovány jako „nečekaně promíchané fosilie“, přičemž tento jev je také hlavní záhadou pro uniformitariánské teorie (tj. hodně pomalu a postupně) Doby ledové.^7,8,9

Obr. 2

Obr. 2. Rozšíření hrochů: současné (zelená) a historické (červená).

Jak se hroši dostali do Anglie

Četné nálezy jejich kostí ukazují, že hroši během Doby ledové přežili, a dokonce prosperovali i v Anglii a severozápadní Evropě. V Anglii a Walesu existuje více než 100 nalezišť, která to dokazují.

Ale jak mohli hroši migrovat do Anglie, navíc když tam bylo klima velmi odlišné? Jako první možnost, vzhledem k jejich obojživelnému životnímu stylu, se nabízí přeplavání kanálu La Manche. Avšak hroši jsou ve skutečnosti notoricky špatní plavci, a jejich těžké kosti jim nedovolují vznášet se, takže snadno klesnou ke dnu. Ve svých afrických napajedlech tráví čas chůzí po dně, a k nadechnutí se vynořují odstrčením ode dna – ale jejich nohy nejsou zrovna dobrá pádla, a pak se znovu potopí. K pochybnostem přispívá i sudovitý tvar jejich těla, takže se v hluboké vodě snadno převalují. Nedokázali by tedy překonat kanál hlubší než 4 m (13 stop).¹⁰ Kromě toho hroch vypije 43–72 litrů (11–19 amerických galonů) sladké vody denně, a je vysoce citlivý na dlouhodobé vystavení slané vodě a slunečnímu záření.

Zhruba od roku 1985 vědci zkoumali pomocí sonaru dno Lamanšského průlivu u Doveru, kde jsou si Anglie a Francie nejblíže.¹¹ Objevili tam útvary podobné přírodní rezervaci Drumhellerské kanály ve východním Washingtonu, relativně pusté oblasti bez půdy, která vznikla po protržení ledovcové přehrady blokující jezero Missoula.^12,13 Takže vědci usoudili, že během Doby ledové se vytvořila ledovcová hráz a vytvořila tak jezero v Severním moři. Po naplnění jezera voda překonala pozemní most, který tehdy spojoval Anglii a Francii, a rychle ho zničila.¹⁴

Mohli hroši přijít v době „meziledové“?

Pro neobvyklá pozorování, která se vymykají očekáváním podle jejich modelu, mají sekulární vědci téměř vždy po ruce nějakou hypotézu, která to vysvětluje. Tvrzení konvenčních geologů o tzv. „vícenásobných dobách ledových“ hlásá, že každá doba ledová byla ukrutně studená a také sušší, než je dnešní průměr.¹⁵ Tudíž v takové době ledové nemohla teplomilná zvířata do Anglie přijít, a ani po tom netoužila. Proto vědci navrhli, že hroši tam dorazili během teplejšího interglaciálu, teoretického období mezi každou z jejich mnoha dob ledových,¹⁶ zatímco během doby ledové dorazila zvířata odolná vůči chladu.

Paleontolog Anthony Stuart, který obsáhle psal o době ledové věřil, že se hroši rozšířili ze středomořské oblasti na severozápad do Francie a Anglie během „posledního“ interglaciálu (meziledového období).¹⁷ Dále tvrdí, že hroši zmizeli z Anglie před poslední dobou ledovou. O tomto interglaciálu se tvrdí, že byl o něco teplejší než dnes. Avšak podle uniformitariánské geologie v současnosti žijeme v meziledové době, tzv. holocénu. Přesto se dnes hroši volně nevyskytují v Evropě, oblastech Středozemního moře, dolním údolím Nilu ani na Blízkém východě. Klima je pro ně ve většině těchto oblastí nevhodné. Je pochybné, že by někteří z nich přežili takzvané předchozí interglaciální klima v severozápadní Evropě, i kdyby bylo trochu tepleji. Pokud by skutečně došlo k interglaciálu, jeho klima by bylo obecně stejné jako máme dnes.

V každém případě nám odborník na čtvrtohory D.K. Grayson říká, že zvířata nelze rozdělit na glaciální a interglaciální. Často se nacházejí v sedimentech z doby ledové společně:

Například v údolí Temže [jižní Anglie] byli do roku 1855 nalezeni v rámci geologického sloupce mamuti srstnatí, nosorožci srstnatí, pižmoni, sobi (Rangifer tarandus), hroši (Hippopotamus amphibius) a jeskynní lev (Felis leo spelaea), což naznačuje společné soužití.¹⁸

Někteří vědci tvrdí, že společný výskyt živočichů teplomilných a odolných chladu mohlo způsobit „promíchání“ (restrukturalizace) starších, interglaciálních sedimentů, jak říká Nilsson:

Výskyt takových taxonů [např. rodů, druhů atd.], jako jsou hroši, kteří jsou úzce přizpůsobeni na teplo, mohou být výsledkem promíchání [restrukturalizace] starších meziledových usazenin.¹⁹

Proti takovému „promíchání“ však existují pádné důkazy. Tato nečekaná promíchání byla rozšířena během doby ledové po Potopě, a v sedimentech po době ledové se již nevyskytují.²⁰ Navíc, pokud jsme dnes v údajném „interglaciálu“, k žádnému promíchání již nedochází.

Konvenční geologové jednoduše – bez datování – zaškatulkovali faunu do interglaciálních a glaciálních období na základě jejich klimatických tolerancí. Tímto způsobem budou data vždy odpovídat předpokladům jejich modelu – protože předpoklady se používají k interpretaci dat, což ale není nic jiného než forma kruhového uvažování. Pokud to vědci takto udělají, unikají jim vodítka o skutečném charakteru doby ledové a jejího významu.

Jak mohli hroši během doby ledové přežít a prospívat v Anglii

Migraci hrochů do Anglie snadno vysvětlují Potopa podle Genesis a následná Doba ledová. Kromě jiných aspektů byla Potopa byla mimo jiné gigantická sopečná událost, při níž i po ní pokračovaly velké pohyby Země a vulkanická činnost. To ohřívalo a mísilo vodu z Potopy, takže po ní mohly být oceány teplé odshora až ke dnu a od pólu k pólu. Takto teplé oceány po Potopě znamenaly mnohem větší odpařování vody. Například vody při teplotě 30 °C se do atmosféry mohlo dostat až sedmkrát více vodních par než při teplotě 1 °C. Zejména ve středních a vysokých zeměpisných šířkách byla voda mnohem teplejší než dnes.

Graf 1

Graf 1. Předpokládaná průměrná zimní, letní a roční teplota v závislosti na čase pro kontinenty středních a vysokých zeměpisných šířek na severní polokouli, od konce Potopy přes dobu ledovou až po současnost.

Takové masivní odpařování vody z teplých oceánů bylo zachyceno v bouřích a vedlo k rychlému zalednění kontinentů. Pokračující vulkanismus udržoval kontinenty i v létě dostatečně chladné (prostřednictvím atmosférických aerosolů odrážejících sluneční světlo zpět do vesmíru), takže ledovce neroztály.

Kvůli teplým oceánům a teplu uvolňovaném během kondenzace, která ohřívala atmosféru, byly zimy ve skutečnosti relativně mírné. Obrázky 3 a 4 jsou předpokládané teploty a srážky během Doby ledové ve srovnání s dneškem. Na začátku Doby ledové byl malý rozdíl mezi zimními a letními teplotami, ale mnohem více srážek. Tomu se říká mírné, rovnoměrné klima, a přesně to ukazují „nečekaně“ promíchané fosilie. Grayson nám říká:

Pokud pižmoň vyžadoval chlad a hroch teplo, a důkazy v geologickém sloupci ukázaly, že existovali společně, pak by přímočarý výklad všech těchto informací mohl svědčit o tom, že ledovcové klima se nevyznačovalo tuhou zimou, jak se většina domnívala, ale naopak vyrovnaným klimatem.²¹

Graf 2.

Graf 2. Předpokládané roční srážky ve středních a vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule v čase od konce Potopy přes dobu ledovou až po současnost.

Grayson cituje vědce z poloviny 19. století a dále říká o kostech hrochů uložených společně se zvířaty odolnými vůči chladu v severozápadní Evropě:

Pro soby a pižmoně musela být chladnější léta; a na druhé straně teplejší zimy pro hrochy a další druhy, jejichž podobné protějšky se dnes nacházejí v tropických oblastech.²¹

Jak zdůrazňuje Grayson, výskyt promíchaných fosilií vysvětluje rovnoměrné klima. Jak by se to mohlo stát v Anglii v dnešním klimatu, nebo dokonce během doby „meziledové“? Ta by měla nyní údajně probíhat, ale hroši by současné anglické zimy nesnesli. Avšak takové klima se vyskytovalo v severozápadní Evropě na začátku Doby ledové, kterou způsobila Potopa, zapsaná v Genesis. Teplé, vlhké klima v severozápadní Evropě vytvořily převážně západní větry z teplého Atlantského oceánu na počátku Doby ledové. Léta a zimy v Anglii mohly mít průměrnou teplotu kolem 25 °C, s mnohem větším množstvím srážek než dnes. Do takto příjemného prostředí se hroši mohli bez problémů rozšířit severozápadně od místa přistání Archy v „pohoří Ararat“ přes pozemní most v Doverské úžině mezi kontinentální Evropou a Anglií.

Ale klima po Potopě, v Době ledové, bylo velmi dynamické. Zimy byly chladnější v důsledku ochlazování oceánů po několika stech letech, od poloviny do konce Doby ledové. Severozápadní Evropa byla stále více osídlována zvířaty snášejícími chlad. Nastupujícímu chladu hroši nemohli uniknout. Zalednění pravděpodobně začalo v severních horách Spojeného království (Skotská vysočina) a poté se rozšířilo do nižších poloh a na jih. Hroši se v té době nemohli přesunout dále na jih nebo na východ, protože pozemní most mezi Anglií a kontinentální Evropou byl již zničen záplavami v Době ledové. Takže hroši nakonec vymřeli někdy ke konci Doby ledové.

Závěr

Hroši v Anglii, stejně jako další místa s „nečekaně“ promíchanými fosiliemi, jsou v Době ledové pravidlem, nikoli výjimkou. Poskytují mocné důkazy o globální Potopě a jejích nevyhnutelných následcích, v (jediné) Době ledové.

Odkazy a poznámky

1. Stuart, A.J., Late Quaternary megafaunal extinctions on the continents: a short review, Geological J. 50(3):338–363, 2015.
2. Cold-weather hippo care at Cincinnati Zoo, zoo-guide.com, 20 Jan 2024.
3. Nilsson, T., The Pleistocene: Geology and Life in the Quaternary Ice Age, D. Reidel Publishing Co., Boston, MA, pp. 223–233, 1983.
4. Sutcliffe, A.J., On the Tracks of Ice Age Mammals, Harvard University Press, Cambridge, MA, p. 24, 1985.
5. Stuart, A.J., Pleistocene Vertebrates in the British Isles, Longman, London, UK, p. 52, 1982.
6. Sutcliffe, ref. 4, p. 120.
7. Oard, M.J., The puzzle of disharmonious associations during the Ice Age, J. Creation 26(3):15–17, 2012; creation.com/disharmonious-associations.
8. Oard, M., A strange mix of plants and animals during the Ice Age, Creation 42(4):39–41, 2020; creation.com/strange-mix.
9. Oard, M.J., How Noah’s Flood Caused a Single Ice Age, chapter 19, Creation Book Publishers, Powder Springs, GA (in press).
10. Masters, J.C., et al., Biogeographic mechanisms involved in the colonization of Madagascar by African vertebrates: rifting, rafting and runways, J. Biogeography 48(3):492–510, 2021.
11. Smith, A.J., A Catastrophic origin for the palaeovalley system of the eastern English Channel, Marine Geology 64(1–2):65–75, 1985.
12. Oard, M.J., The Missoula Flood Controversy and the Genesis Flood, Creation Research Society Books, Glendale, AZ, 2004.
13. Oard, M.J., The Great Missoula Flood: Modern Day Evidence for the Worldwide Flood, Awesome Science Media, Amherst, VA, 2014. See trailer at creation.com/s/35-8-642D7.
14. Gupta, S., et al., Two-stage opening of the Dover Strait and the origin of island Britain, Nature Communications 8(15101):1–12, 2017.
15. Manabe, S. and Broccoli, A.J., The influence of continental ice sheets on the climate of an ice age, J. Geophysical Research 90(D1):2,167–2,190, 1985.
16. Adams, N.F., Candy, I., and Schreve, D.C., An Early Pleistocene hippopotamus from Westbury Cave, Somerset, England: support for a previously unrecognized temperate interval in the Britch Quaternary record, J. Quaternary Science 37(1):28–41, 2021.
17. Stuart, A.J., Mammalian extinctions in the Late Pleistocene of northern Eurasia and North America, Biological Reviews 66:453–562, 1991.
18. Grayson, D.K., Historical background and the beasts themselves, in: Martin, P.S. and Klein, R.G. (Eds.), Quaternary extinctions: a prehistoric revolution, The University of Arizona Press, Tucson, AZ, p. 16, 1984.
19. Nilsson, ref. 3, p. 227.
20. Graham, R.W. and Lundelius, E.L., Coevolutionary disequilibrium and Pleistocene extinctions, in: Martin and Klein (eds.), ref. 18, pp. 223–249.
21. Grayson, ref. 18, p. 18.