Pavel Kábrt
22. 9. 2012
Byl jsem nezávisle několika lidmi požádán, abych formuloval hlavní argumenty pro stvoření a proti evoluční teorii. Zde jsou.
1. Úvod
Obě teorie (stvoření/evoluce) postulují události, které se odehrály v dávné minulosti. Dle teorie evoluce se už před dávnou dobou vyvinula ptákům funkční křídla evolučními procesy. Dle teorie stvoření byla funkční křídla už před dávnou dobou ptákům vytvořena inteligentním konstruktérem. Ani jedno (vývoj křídla evolucí) ani druhé (zhotovování křídla stvořitelem) dnes nelze pozorovat, je to neopakovatelný jev, který nejde zkoumat experimentální vědou – v tom není žádný spor, v tom jsou si obě teorie podobné: věří na řadu ukončených procesů v dávné minulosti. Spor je v tom, které příčiny mohly k takovým minulým událostem vést (nejen ke vzniku křídel, ale i dalších orgánů, celých živých organizmů, samotného života i vesmíru).
A zde je teorie o stvoření (kreacionismus) mnohem blíže faktům, lidské zkušenosti, zjištěným poznatkům, nálezům i experimentální vědě než teorie evoluce. Je to proto, že se teorie o stvoření opírá o takové příčiny, které ještě i dnes pozorovatelně (observable facts) vedou k podobným událostem a důsledkům, ze kterých kdysi v minulosti vznikl náš svět. Kreacionista se odvolává na současnou pozorovatelnou realitu s pozorovatelnými výsledky – tím se evolucionista pochlubit nemůže. Příklady:
Kreacionista může ukázat, jak erudovaný biochemik vytvoří v laboratoři třeba složitý protein. Evolucionista ale neukáže, jak ten samý protein vznikne evolučně bez chemika, bez inteligence. Není ani schopen připravit takové podmínky (ve které věří, že kdysi byly), ze kterých by protein vznikl bez dalšího chemikova zasahování.
Kreacionista tedy ukázal pozorovatelný proces, který vedl ke vzniku jedné ze součástí organických těl, demonstroval, jak inteligence dokáže vytvořit složitou soustavu prvků a jak tomu tedy mohlo být i v minulosti, při vzniku prvních organizmů a jejich proteinů.
Evolucionista nic takového nedokáže a svoji neschopnost ukázat evoluci před očima nahradí rétorikou, příběhem, vysvětlováním, proč to nejde. Evolucionista nahrazuje hmatatelné důkazy hbitým jazykem. Kdyby evolucionisté a kreacionisté nemohli ani mluvit ani psát, kreacionista by přesto stále ještě měl bohaté možnosti a prostředky ukázat, jak asi vznikal kdysi dávno náš svět. Evolucionista by ale byl úplně namydlený. Bezradně by vedle kreacionisty stál beze slov. Evoluční teorie stojí a padá s rétorikou.
Kreacionista snadno ukáže, jak tvůrčí úsilí inteligence umožňuje dnes lidem létat. Evolucionista však vznik křídla pomocí evoluce neukáže, místo toho bude řečnit.
Kreacionista snadno ukáže, jak živé vzniká ze živého a gen z genu. Evolucionista ale neukáže, jak se život vyvine z mrtvého sterilního roztoku, nebo gen z něčeho, co genem nebylo. Určitě však tuto svoji neschopnost nahradí důmyslným vysvětlováním.
Kreacionista snadno ukáže, že znalosti a informace jsou při vzniku složitých soustav prvků podmínkou nutnou. Evolucionista nedokáže předvést to, čemu sám věří: že znalosti a inteligence při vzniku složité soustavy potřebné nejsou.
Síla kreacionismu je v argumentech z pozorování a v demonstraci příčin, jevů, procesů, zákonitostí a faktorů, které ještě i dnes vedou k podobným událostem, jaké kdysi dávno nastaly při vzniku přírody a světa. Evolucionista toto demonstrovat neumí a jediné, čím to nahradí, je rétorika – vyrobí příběh a jazykem mrštným zdůvodní, proč neumí to, co umí kreacionista, a proč přesto máme věřit spíše na evoluci než ve stvoření. To také vysvětluje velké rozšíření evoluční teorie už během Darwinova života a po něm: Darwin a jeho stoupenci (Huxley, Haeckel a další) neměli po ruce přesvědčivá fakta, ale byli zuřivými propagátory evoluční teorie. Darwin si za 50 let vyměnil s 1800 osobami přes 14000 dopisů se snahou obrátit druhé na svoji víru (Jerry Bergman). Jak jsem napsal, síla evoluční teorie byla a stále je hlavně v rétorice a vymýšlení příběhů a umění propagace. Na pozorování je evoluce velmi chudá.
Důkazní a argumentační síla kreacionismu, proč a jak vznikl náš svět a jaké podmínky byly nejpravděpodobněji přítomné při vzniku současné přírody, se opírá o příčiny, jevy, zákonitosti, procesy a faktory, které dnes máme k dispozici a které pozorujeme kolem nás a lze je zkoumat experimentální vědou (např. vliv informace nebo inteligence při vzniku složitých soustav prvků). Kreacionisté se ve svých tvrzeních opírají o viditelné procesy, které disponují reálnou schopností a dostatečnou pravděpodobností vytvořit živou i neživou soustavu prvků ještě dnes, případně ji v průběhu času udržovat, znásobit, pozměnit, pokazit nebo zničit. To jsou všechno pozorovatelné jevy u biologických soustav živých organizmů, zemských geologických formací, ve vesmíru a světě kolem nás.
Většina procesů, kterým evolucionista přisuzuje tvůrčí účinky, má dnes krajně vysokou nepravděpodobnost hraničící s nemožností, z hlediska schopnosti vytvořit něco složitého (mnohem méně než 1:1080), nebo jde o procesy neutrální, bez evolučního efektu.
A tak jsme se dostali do kuriózní situace: studentům ve školách a veřejnosti se tvrdí, že evoluční teorie je střízlivě vědecká, zatímco teorie o stvoření vyžaduje zázraky a procesy, které nelze vědecky ověřit; a přitom je tomu právě naopak. Teorie evoluce vyžaduje neuvěřitelné zázraky a dnes neexistující fyzikálně-chemické procesy v minulosti, zatímco víra ve stvoření je realistická, protože mnoho způsobů tvoření a procesů, které se dle kreační teorie odehrály v minulosti, můžeme stále pozorovat na vlastní oči, probíhají denně kolem nás. Teorie o stvoření nepožaduje žádné absurdní, v celé historii nikdy nepozorované jevy, jaké požaduje evoluční teorie, např. aby se mrtvá hmota sama oživila, slepé začalo vidět, hluché slyšet, ryby začaly žít bez vody na souši a narostly jim nožičky a suchozemská zvířata začala žít pod vodou a narostly jim ploutve, aby nelétající organizmy začaly létat a nemyslící myslet. Tyto události se vyskytují jen v evoluci a pohádkách pro děti.
Teorie o stvoření vychází z pozorovatelné reality a nepotřebuje ani jediný zázrak: procesy tvoření nejen všude kolem nás pozorujeme, ale navíc tyto procesy nikdy nenazýváme zázračnými nebo nevědeckými, a dokonce tak nečiní ani náboženství (třeba Bible), když mluví o vzniku světa stvořením. Stvoření nebyl žádný zázrak, žádný metafyzický jev, nic proti chemii či fyzice (jako je tomu právě u teorie evoluce, která od chemie, fyziky a pravděpodobnosti žádá nemožné). Inteligence i informace přece umí tvořit zcela běžně (projektovat, konstruovat a syntetizovat složité soustavy) bez zázraků, jen v důsledku svých znalostí (know-how) a vlastností, to je prostá současná realita. Dokonce je každému jasné, že živého tvůrce (autora, projektanta, stavitele) nemusíme vůbec ani vidět, potkat či jen tušit, kdo jím byl, a přece bez váhání víme, když si prohlédneme složitý výrobek, že tento tvůrce musel existovat (např. u starých staveb, dávných chemických sloučenin, rukopisů, textů, obrazů, maleb atd.).
Například se běžně věří i ve vědeckých kruzích, že egyptské pyramidy byly vytvořeny dávnými inteligentními staviteli, a přestože tyto tvůrce pyramid dnes už nevidíme a dokonce si ani nedokážeme představit způsob, jak pyramidy stavěli, nikdo jejich existenci nezpochybňuje ani se posměšně neptá, „a kdo tedy vytvořil je?“. Nikoho ani nenapadne vysvětlovat pyramidy bez inteligence, jen horotvornými procesy, a nazývat to „přirozeným vysvětlením“ a pravou vědou. Proč by tomu mělo být jinak u velblouda, který stojí vedle pyramidy? Přitom je z podobných neživých prvků jako ta pyramida a podle evoluční teorie jeho prapůvod je též v neživé hmotě. Rozdíl mezi velbloudem a pyramidou je jen ve stupni složitosti informace potřebné k jejich vzniku. Je zcela nesmyslné věřit, že jednodušší uspořádanost neživých prvků v pyramidě by sama od sebe za dlouhý čas nevznikla (pyramida by se sama nepostavila), ale mnohem složitější uspořádání těch samých neživých prvků, tvořících tělo velblouda, se uspořádalo samo za milióny let. Zcela absurdní víra.
Inteligence dokáže tvořit věci, které předtím vůbec neexistovaly a navozovat procesy, které za běžných podmínek neprobíhají. To není nic zázračného, nemožného a hlavně neprokazatelného. Neprokazatelná (z hlediska experimentální vědy a pozorování) je evoluce. Evoluce funguje výborně a přesvědčivě v myslích svých vyznavačů, funguje na jejich počítačích, mnoho důkazů evoluce vyslechneme z přednášek a najdeme v evolučních knihách a článcích – podstatně slabší je to volné přírodě, v laboratoři a světě kolem nás. Teorie je na důkazy evoluce bohatá, příroda už méně.
2. Složitost
Bude-li několik stránek papíru popsáno opakujícím se, stále stejným slovem (např. slovem začni: „začni začni začni začni začni …“), půjde o organizovanou soustavu prvků, ne však soustavu složitou. Do programu stačilo napsat slovo „začni“ a příkaz „opakuj“. Takováto periodická organizovanost může vzniknout i samovolně např. ukládáním stejných vrstev sedimentu na břehu moře nebo růstem krystalu. Typickým příkladem chemických periodických soustav jsou umělé hmoty. U živých soustav může takovýto jednoduchý příkaz (začni) pouze něco zahájit (např. translaci nebo nějakou syntézu). Ale nic víc.
Má-li se však něco složitého vybudovat, vytvořit, je k tomu potřeba neperiodických příkazů (informací) – a takové nikdy nevznikají samovolně („na břehu moře“), protože složitost nelze mechanicky či chemicky vygenerovat z žádné soustavy prvků – její složitost naopak samovolně klesá, nikdy nestoupá. Například příkaz „Začni syntetizovat inzulín“ se vyznačuje složitostí, ne pouhou organizovaností. Avšak ani tento příkaz k syntéze inzulínu zdaleka nestačí, musí jich být o mnoho víc. A právě k pozorovaným samovolným procesům současnosti patří, že při nich ani složité informace ani složité soustavy prvků nejen nevznikají, ale naopak pozorujeme pravý opak, jejich zákonitý zánik: degeneraci, nárůst chyb, degradaci a úbytek informace, vzrůst entropie, morfolýzu či autolýzu (samovolný rozpad struktury), stárnutí, vyhoření energií, vymírání druhů, nárůst nemocí a deformací atd. Náhodné změny se v soustavách dlouhodobě nehromadí tak, aby soustava vykazovala stále vyšší složitost v čase, jak požaduje evoluční teorie (tzv. kumulativní či vícestupňová evoluce není pozorovatelným jevem). Pozorujeme pravý opak evoluce: devoluci. Proto genetický kód, který se skládá ze čtyř chemických (neživých) písmen a který je složitým informačním sdělením (návodem) ke stavbě každého živého organizmu, nemohl vzniknout evolucí. Kde se pak ale vzaly ty miliardy složitých programů v přírodě, podle kterých se denně staví těla všech živých organizmů? Proto stvoření versus evoluční teorie není střetem víry a vědy, jak to zastánci evoluční teorie rádi prezentují, ale vědeckým zápasem o realistický a krajně nereálný pohled na svět a jeho minulost.
3. Život
Biogenetický zákon říká, že živé pochází ze živého, buňka z buňky a gen z genu. Žádné pozorování (ani krátkodobé, ani dlouhodobé) dosud tento zákon nepopřelo, popírají ho jen evolucionisté, kterým se tento zákon nelíbí, protože bourá jejich spekulace o dávném sebeoživení mrtvé hmoty. Avšak pozorování nám ukazují, že mrtvá hmota zůstává mrtvá, z bakterií či prvoků vznikají opět jen bakterie a prvoci, hmyz se množí po miliónech jen zase jako hmyz a z vyšších organizmů generace po generaci vzniká zase jen ten samý typ vyšších organizmů. Taková je pozorovatelná je realita, evoluční teorie zůstává proto fantazií mimo tuto realitu. Pravdu měl Pasteur, vynikající chemik a mikrobiolog, pravdu měl Mendel, pečlivý badatel a matematik, nikoli Darwin, tvůrce podivuhodných vyprávění o minulosti. Jak zjistil Mendel, změny mezi generacemi nejsou evolucí, ale variabilitou umožněnou stvořenými genomy (změny ve velikostech, tvarech, barvách atd.). A protože živé pochází jen ze živého (Pasteur), musel být na počátku všeho život, ne neživá hmota – a to se samozřejmě evolucionistům ani trochu nelíbí. Kdyby před hmotným vesmírem nebyl život, nebyl by život ani nyní, protože neživá hmota, jak pozorujeme, ho neumí vytvořit. O tom je věda, to ostatní jsou bezbřehé evoluční fantazie, donekonečna se měnící hypotézy a evoluční mýty a magie. Tisíce let lidé pravdivost vědy o stvoření potvrzují svým pozorováním: neživá hmota zůstává stále neživou hmotou, ryby zůstávají rybami, ptáci ptáky, opice opicemi a lidé lidmi. Velkou ranou pro evoluční víru je fakt, že ani rychle se množící organizmy (hmyz, bakterie, hlodavci), u kterých pro pozorování evoluce není potřeba miliónů let, se ani v laboratoři ani v terénu nikam nevyvíjejí, pouze se mění v rámci svých genomů (Mendel). Např. muška octomilka zůstává i po sto letech pokusů a mutací banánovou muškou, a E. coli zůstává i po 40 tisících generací stále střevní bakterií. Zopakujme si to: pozorování není na straně víry v evoluci, ale víry ve stvoření.
4. Informace
Velmi silný a hlavně pozorovatelný důkaz pro stvoření a proti evoluci přichází dnes z oboru teorie informace (Prof. Werner Gitt). Informace má duchovní povahu, je to sdělení, které je neseno na hmotném nosiči (dá se obrazně říct, že v genetické informaci se duchovní svět prolíná se světem hmotným, nebe se zemí). Život pochází z informace (řecky logos, slovo, živý Bůh), jak ví současná biologie, ne ta evoluční, ale ta experimentální. Evolucionista si neví rady, jak vysvětlit vznik informace z jejího nosiče, jak vysvětlit původ miliard informací a programů všude v živé přírodě, když se nikde nevyvíjejí ze svých nosičů, ale jen pasivně kopírují. Tak, jako text nelze odvodit (vygenerovat) z papíru a tužky nebo teploty v místnosti, ani písničku z povrchu CD nebo jeho obalu, tak nelze informaci, tvořenou smysluplným pořadím čtyř chemických písmen v genech, odvodit (vygenerovat) z chemického uspořádání chromozomů. Informace nesoucí návod pro stavbu organizmu má svůj původ prokazatelně jen ve vysoké inteligenci, jiné vysvětlení nemá žádný vědecký podklad v pozorování. Vznik života z neživé hmoty a vznik informace z jejího nosiče není vědou, ale magií a pohádkou, jako když se žába promění na krásného prince, jak věří evoluční ideologové.
5. Podobnost
Když je evoluční teorie v rozporu s pozorováním, utíká se evolucionista alespoň k podobnostem: jsou-li dva organizmy podobné, dumá evoluční ideolog, tak by mohly pocházet jeden z druhého; tak spekuloval už Darwin a současní darwinisté jdou pevně v jeho stopách. To je však neprokazatelná myšlenka a často pozorovatelně zcela nesmyslná – podobné věci mohou i nemusí být příbuzné, jak je sama evoluční teorie nucena připustit (homologie kontra homoplazie). Sekvence nukleotidů se mnohdy sobě podobají právě u velmi nepříbuzných organizmů a naopak. To samé platí u morfologií (tvarů) nebo v podobnosti funkcí. Člověk má 40 % genetické informace podobné rybám a 25 % podobné pampeliškám, to však neznamená, že jsou lidé skoro poloviční ryby a čtvrtinové pampelišky, jak by plynulo z evoluční logiky, jakou např. uplatňují evolucionisté na šimpanze. Protože všichni žijeme na jedné zemi, dýcháme stejný vzduch, jíme podobnou potravu, podléháme stejné gravitaci a fyzikálním i chemickým zákonům, musíme mít pochopitelně velmi podobná těla i návody (genetickou informaci) k jejich stavbě. Žádná příbuznost však z toho nevyplývá, kromě příbuznosti s naším stvořitelem, který do nás vložil svůj rukopis.
6. Zkameněliny
Předchozí bod úzce souvisí se zkamenělinami. Ty se totiž velmi nepříjemným a dobře pozorovatelným způsobem podobají současným živým organizmům, a nenesou žádné známky evoluce (tj. postupných změn od jednoduchého ke složitému). Zkameněliny tvoří stejné skupiny sobě podobných organizmů jako dnes živé organizmy na zemi. Jsou silným důkazem proti teorii evoluce, protože za údajné milióny let k žádným podstatným a pozorovatelným změnám mezi zkamenělými a žijícími organizmy nedošlo. To, co evolucionisté už asi 150 let zoufale hledají, totiž přechodné souvislé řady od jedné skupiny k jiné (např. mezi třídami), nenalézají, ač by za údajné stovky miliónů let muselo těchto souvislých řetězců existovat miliardy miliard a dokonce by musely být i na živu – pokud by se opravdu všechny organizmy na této zemi vyvíjely krůček po krůčku z jediné dávné prabuňky. My však nalézáme jen konečné formy tvořící striktně oddělené skupiny, jako jsou třeba ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci a lidi, to samé je mezi rostlinami, houbami, jednobuněčnými a dalšími kategoriemi. A protože mezičlánky měly být zdatnější (proto se prý vyvíjely), muselo jich být o mnoho víc a muselo by se jich i víc než těch konečných forem zachovat – situace je však právě opačná! Už Darwin měl ze zkamenělin těžkou hlavu (protože nepotvrzují jeho teorii) a dodnes se na tom nic nezměnilo.
Nenechme se mást klasickou propagační pózou: když jsou evolucionisti spolu, přiznají si, jak málo mezičlánků v různých oblastech své teorie mají a mluví o zamrzlé evoluci (Flegr). Jak se ale objeví nablízku kreacionista, semknou se do jednoho šiku, nedostatek zkamenělin se stane jejich trade secret a všichni volají: mezičlánků máme dost, víc než dost, kreacionisté nevědí, co chtějí a nerozumí tomu. Že klamou, lze snadno prokázat pozorováním: jakmile se najde ve světě něco, co vypadá na mezičlánek, evolucionisté řičí radostí a tento nález je publikován palcovými titulky, televize, rádio a internet bzučí od rána do večera o dalším nalezeném důležitém mezičlánku. Bylo by tomu tak, kdyby bylo mezičlánků „víc než dost“? Bylo by nalezení dalšího mezičlánku zajímavou zprávou pro média? Později se zjistí, že úžasná oslavovaná nová zkamenělina byl omyl, „mezičlánek se opět nekoná“ a v tichosti se tento „převratný“ nález opustí, nyní už bez palcových titulků. (připomeňme: Archaeoraptor, Ida, Pakicetus, Tiktaalik a další). Kdyby evoluční teorie nebyla taková tragedie, byla by to ohromná legrace!
7. Datování
Mnoho pozorování vykazuje velmi nízký věk vesmíru i sluneční soustavy i geologických vrstev. Skutečnost, že ve všem měřeném uhlí celého geologického sloupce je významné, navíc téměř stejné, množství 14C (radioaktivního uhlíku s poločasem rozpadu pouhých 5730 let), je silným důkazem, že toto uhlí nemůže být milióny let staré. Podobná situace je u všech dalších nálezů organického původu (dinosauří kosti, diamanty, ztrouchnivělé staré dřeviny atd.). Existuje přes 100 pozorovatelných procesů, které ukazují, že věk našeho světa nemůže být miliardy let, ale jen několik tisíc (kreacionismus.cz/stari-sveta). I to je důvod, proč je evoluční teorie v rozporu s pozorovatelnou realitou.
8. Potopa
Existuje mnoho důkazů, že povrch naší země byl před pár tisíci lety zformován velkou vodní katastrofou, celosvětovou potopou, jak ji též popisuje většina národů světa ve svých starověkých zápiscích, i Bible. Tato celosvětová záplava pohřbila dávný svět, který byl o mnoho vyspělejší než ten náš současný: žily v něm velmi pravděpodobně technologicky (nikoli mravně) vyspělí lidé a jak můžeme soudit ze zkamenělin, také mnohem větší množství i druhová pestrost zvířat i rostlin. Obrovské nánosy jílů, pískovců, vápenců (často velmi čistých) a dalších typů sedimentů, polystrátové stromy (kmeny jdoucí vertikálně mnoha vrstvami), nulová eroze mezi vrstvami starými údajně milióny let, paleoproudy, absence meteoritů, kráterů, tektitů či stop po činnosti červů, absence pravých půd mezi sedimentárními vrstvami, stejně jako obrovská pohřebiště zvířat a zkamenělin, to vše odporuje dlouhodobým procesům, ale ukazuje na obrovskou vodní katastrofu v minulosti, která ve velmi krátké době zformovala povrch naší země. Také uhlí, ropa a zemní plyn nemohly vzniknout jinak než katastroficky a prakticky okamžitě z ohromného množství rostlin a zvířat – žádné postupné prouhelňování dřevin nepozorujeme, ani vznik ropy či tvoření se velkého množství zkamenělin dnes, jak věří evolucionisté do minulosti.
Evolucionisté musejí buď zcela ignorovat řadu nálezů, které odporují jejich dějepisné evoluční hypotéze (např. nálezy lidských vyspělých kultur v dávné době nebo lidské výrobky a stopy po moderním člověku ve vrstvách, kde podle evoluční teorie člověk ještě neměl existovat), nebo tyto a další, evoluci odporující nálezy (např. tisíce důkazů o současné existenci člověka a dinosaurů nebo lidské výrobky v uhlí) vysvětlují krkolomnými a často zcela nepravdivými hypotézami (např. označují všechny tyto nálezy za falzifikáty) – aby udrželi a za každou cenu zachránili zcela vadnou hypotézu o dávné evoluci.
Připomeňme si znovu: současnými procesy a mnoha jednotlivými nálezy nelze obhájit evoluční geologii a paleontologii. Pozorování i zjištěná fakta jsou v rozporu s evoluční ideologií, nazývanou podvodně věda.
9. Archeologie
Archeologické nálezy vyspělých civilizací, doklady o znalostech matematiky, astronomie, písma, stavitelství, zemědělství a mnohých civilizačních dovedností, to vše ukazuje na šokující časovou krátkost pobytu člověka na této zemi. Vše svědčí o tom, že lidé, kteří přežili potopu, si přinesli předpotopní vědomosti a začali budovat nové velké říše velmi rychle. Nic nenasvědčuje evolučním spekulacím, že člověk rozumný je na této zemi už stovky tisíc let. Proto také nenalézáme žádné vyspělé kultury podobné Egyptu či Babylónské a Asyrské říši, staré třeba 100 tisíc let či 400 tisíc let nebo víc. Archeologie velmi silně potvrzuje chronologii Bible a její historický popis světa po potopě, a je v jasném rozporu s evolučním pohledem na vývoj lidské civilizace od zvířecích forem až k Homo sapiens. Pozorujeme-li (a propočítáme) nárůst počtu obyvatel na této zemi a rychlost, s jakou je člověk schopen uplatňovat svoje vědomosti třeba ve stavebnictví, a porovnáme-li tato data s evolučním tvrzením, že člověk rozumný je na této zemi už víc jak půl miliónu let, je tato evoluční víra prokazatelně ve velkém rozporu s pozorováním.
10. Závěr
Evoluční teorie je nepřirozený, pozorování odporující pohled na původ našeho světa. Je to zoufalý pokus zbavit se za každou cenu Boha a vysvětlit existenci přírody a vesmíru bez něj. Je to však pokus marný, protože každý milimetr světa svědčí o stvořiteli. A je to i velmi směšný názor na původ našeho světa, když uvážíme, že evoluční teorie je jen primitivní vírou, že kamení, láva a voda ležely kdysi dávno dost dlouho na povrchu jedné z planet, až z toho vznikli lidé, zvířata, rostliny a celá příroda – každý trochu soudný člověk uzná, že je to zcela směšné. A hlavně to je v naprostém rozporu s naší zkušeností a pozorováním.
Prof. Joseph Mastropaolo, který pracuje na Kalifornské státní univerzitě v oboru fyziologie člověka, navrhl 11. října 2006 v Evropském parlamentu, aby se ve školách nevyučovala evoluce, ale devoluce (degenerace). Existenci devoluce lze prokázat experimentálně, lze ji pozorovat, na rozdíl od evoluce. Svět vyhořívá vydáváním energie. Informační zdroje v biosféře klesají. Vyhynutí druhů je snadno pozorovatelný fakt. Narůstá genetická zátěž, což se projevuje nárůstem počtu genetických vad v populaci živých organismů. Profesor Mastropaolo prezentoval odstrašující údaje o geometrickém nárůstu genetických chorob u lidí, které jsou příčinou ohrožení naší existence. To je důkazem procesu v opačném směru než evoluce. Pro evoluci neexistují žádné vědecké důkazy, uvedl.
Důkladnější a podrobnější fakta pro stvoření a proti evoluci lze najít v 95 tezích proti evoluci, uvedených v následujícím odkazu. Jednotlivé teze jsou v češtině, podrobný komentář u každé z nich (po kliknutí na číslo teze) je v angličtině.