Měkká tkáň dinosaurů nadále mate zastánce dlouhých věků už více než 20 let
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 10/2021. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Úvodní obrázek: Hybridní „belval“.
Už první zpráva o měkké tkáni dinosaurů otřásla vědeckým světem.1 Jak mohla měkká tkáň přežít údajných 66 milionů let od vyhynutí dinosaurů? Od té doby lidé zpochybňovali platnost toho objevu, někteří vyjadřovali pobouření a našli se i tací, kteří tento objev jednoduše odmítli uznat. Přesto bylo za posledních 20 a více let objeveno takové množství měkkých dinosauřích tkání, že nyní je lze s jistotou prohlásit za časté a pravidelné nálezy.
Obrázek 1.
Obrázek 2.
Obrázek 3.
Nedávný příklad (z roku 2019) pochází ze vzorku fosilní kůže hadrosaura, pod níž byly fragmenty dinosaurova žebra.2 Fosilní kůži lze zachovat třemi způsoby: otiskem (například když je stopa zanechána v bahně); kompresí (kůže je stlačena naplocho); a permineralizací trojrozměrné kůže. Ten poslední způsob je nejvzácnější, a právě o tento případ šlo u tohoto nálezu (obrázek 1). 3D kůže vykazovala nahoře oblázkovité a nepravidelné šupiny a škára pod ní (dermis = vrstva spodní tkáně) byla zachována.
Při zkoumání vzorku, po odvápnění kůže a kosti, mohl tým podat zprávu o tom, co nalezli:
Zachované 3D tmavě hnědé molekuly kůže, bohaté na eumelanin. Eumelanin je biologický pigment. Ačkoli tým uvedl, že to může ukazovat na šedou barvu hadrosaura, a to kvůli jiným proměnným, jako je například vliv na strukturu kůže, nemohli to plně potvrdit (obrázek 2).
Fragmenty krevních cév a osteocyty (což jsou kostní buňky) v organické matrici žeberní kosti (obrázek 3).
Nepřekvapuje proto, že tým v souvislosti s ohromujícími výsledky u těchto nalezených měkkých tkání napsal, že „pokud jde o kůži a související molekulární zachovalost, máme tu i nadále jen chabé porozumění.“ Samozřejmě, neboť jakýkoli věroučný systém, zachovávající stále iracionálnější víru o stáří těchto kosti a původních materiálů měkkých tkání v nich na mnoho desítek milionů let, bude mít vždy velký problém takové nálezy vysvětlit. To ale vůbec není potřeba.
Dr. Mary Schweitzerová, která jako první představila světu objevy dinosauřích měkkých tkání, upřímně přiznala, že každý takový nález „nám ponechává jen dvě možnosti interpretace: buď dinosauři nejsou tak staří, jak si myslíme, nebo je možné, že přesně neznáme způsob uchovávání těchto věcí.“3 Nicméně výpočty ze známé chemie rozhodně prokazují, že materiál měkkých tkání nemůže přečkat desítky milionů let. Správná je tedy bezpochyby ta první možnost.
Bible jasně říká, že Bůh stvořil dinosaury i člověka šestého dne asi před 6 000 lety. Fosilie dinosaurů, které nyní můžeme zkoumat, byly rychle pohřbeny v sedimentu Noemovy Potopy asi před 4 500 lety. Biblická historie nám poskytuje jak realistický soubor podmínek, tak i reálný časový rámec, který přispívá k pochopení těchto fosilních nálezů. Dokud nebude uznána její pravdivost, budou tyto nálezy měkkých tkání i nadále mást ty, kteří biblické historii nevěří.
Odkazy a poznámky
- Catchpoole, D., Dinosauří kosti budí rozruch přes 20 let (Double-decade dinosaur disquiet), Creation 36(1):12–14, 2014.
- Fabbri, M. and 3 others, Three-dimensional soft tissue preservation revealed in the skin of a non-avian dinosaur, Palaeontology, 30 Dec 2019.
- Ruppel, E. and Schweitzer, M., Not so dry bones: Interview s Mary Schweitzerovou, biologos.org, 21 Jul 2014.