Moderátor: Del Tackett
Z portálu isgenesishistory.com přeložil Pavel Akrman – 08/2020. Rozhovor moderátora Dela Tacketta s paleontologem Marcusem Rossem, Ph.D.
Marcus Ross, Ph.D.
Když jsem poprvé mluvil s Dr. Marcusem Rossem ohledně jeho vstupu v našem filmu, zeptal jsem se ho, co považuje za ten nejúchvatnější důkaz globální Potopy. Bez přemýšlení ihned řekl „dráhy“.
Dráhy? Nikdy jsem o dráhách nic neslyšel.
Vysvětlil mi, že jde v podstatě o zkamenělé stopy. Různí tvorové, když šli nebo se plazili v měkkém sedimentu, zanechali po sobě otisky, které ztvrdly a zůstaly tak po nich identifikovatelné stopy. Ačkoli fosilní stopy samy o sobě nejsou neobvyklé, jde o to, kde se vyskytují ve vztahu k ostatním fosiliím – a právě to je tak neobvyklé: dráhy se důsledně objevují v horninových vrstvách pod kostmi, zuby a skořápkami zvířat, která je zanechala.
Ale co je na tom tak zvláštního?
Řekl, že pokud někdo považuje Zemi za starou miliardy let, pak tyto vrstvy hornin představují milióny let historie. Jak je ale pak možné, že stopy se mohou objevit o miliony let dříve, než veškeré existující důkazy tvrdých částí těch stejných zvířat? Pokud tu jsou stopy, musí tu být i zvířata – tak kde jsou jejich fosilie? Jak mohly uplynout miliony let s tím, že umíraly miliony tvorů (všichni s kostmi, zuby a skořápkami) a po žádném z nich tu nic nezůstalo?
Nicméně je tu jiné řešení. Pokud vycházíte z toho, že Zemi zaplavila globální Potopa, pak nalezení drah pod fosiliemi těl dává velký smysl. Zvířata, která vytvořila dráhy, byla stoupajícími vodami Potopy zvednuta a unesena výš a jejich kosti, zuby a skořápky byly nakonec pohřbeny v dalších sedimentech. V důsledku toho mohou být jejich fosilizovaná těla trvale výš než jejich stopy.
Je to vzorec, který vidíme všude.
Obdivuhodně konzistentní obraz
Marcus zdůraznil, že to celé je tak atraktivní právě díky tomu, že jde o důsledný vzorec. Je to vzorec nalezený u trilobitů (malých mořských tvorů), u obojživelníků i u dinosaurů. Podle paradigmatu staré Země se tak stopy nacházejí milióny let před zkamenělinami těl.
O kolika letech tu mluvíme? 10 milionů mezi stopami trilobitů a fosiliemi trilobitů; 35 milionů mezi stopami obojživelníků a fosilními obojživelníky; a 10 milionů mezi dinosauřími stopami a fosilními dinosaury. To je vskutku pozoruhodný vzorec.
Domnělý čas, který měl uplynout mezi zkameněním drah a zkameněním tvrdých částí zvířete.
A navíc, jak je možné, že za všechny ty miliony let nedocházelo k fosilizaci obrovského množství kostí, zubů a skořápek? Vždyť přece stopy v mokrém bahně zmizí mnohem snadněji než samotné tvrdé části, jak zdůrazňuje Marcus. A když se podíváte na fosilní záznam jako celek, existuje mnohem více kostí, zubů a skořápek, než je stop.
Marcus vysvětlil, že jakmile jednou pochopíte, o co tu skutečně jde, uvědomíte si, jak silný je to důkaz k podpoře globální Potopy. Tento vzorec totiž dává z pohledu celosvětové mořské katastrofy dokonalý smysl. Navíc je to skvělý příklad toho, jak data ve fosilním záznamu mají opravdu větší smysl, pokud jsou interpretována z pohledu historie zaznamenané v Genesis.
Ale Marcus, který mluvil o dráhách, nebyl jediným vědcem, se kterým jsme mluvili. Ve skutečnosti jsme strávili spoustu času diskutováním o tvaru a směru některých známých stop.
Jděte tímto směrem
Když jsme navštívili Dr. Arta Chadwicka v jeho dinosauřím muzeu v Texasu, ukázal nám jakési podivné stopy v pískovcové desce.
Dr. Art Chadwick vhodným nasvícením světla odhalil fosilní stopy.
V oblasti Grand Canyonu je horninová vrstva známá jako pískovec Coconino. Během let bylo objeveno množství stop obojživelníků, kteří jako by stoupali po písečných dunách. Tyto stopy se používaly pro tvrzení, že pískovec Coconino je důkazem obrovské pouště s mnoha dunami a malými obojživelníky, lezoucími kolem nich. A jak už mnozí vědci poznamenali, pokud máte uprostřed Grand Canyonu obrovskou poušť, určitě nemohla být vystavena globální Potopě.
Ale poloha a tvar těchto obojživelníků byl poněkud zvláštní. Vypadají tak, že chodidla směřují jedním směrem, zatímco poloha, ve které kráčeli, byla natočena trochu jinak. Bylo to tak, jako by ti tvorové byli tlačeni jiným směrem, než jak ve skutečnosti chtěli.
Jeden z Artových kolegů, Dr. Leonard Brand, provedl s živými obojživelníky a plazy rozsáhlé laboratorní experimenty ve snaze zjistit, co dělali v různých podmínkách. Pozoroval, jaké stopy vytvořili v suchém písku, a pak sledoval stopy, které udělali pod vodou, když kráčeli po mokrém písku. Dokonce přidal do vody proud, aby viděl co se stane, jsou-li tlačeni opačným směrem, než kterým šli.
Výsledky byly fascinující. Dr. Brand uvedl, že trasám nalezeným v pískovci Coconino nejlépe odpovídaly ty experimentální dráhy, které byly vykonány pod vodou a zvířata bojovala proti proudu. Toto je nejlepší vysvětlení těchto zvláštních stop.
O výzkumu Dr. Branda se můžete dozvědět mnohem více v jeho knize Faith, Reason, & Earth History (Víra, její zdůvodnění a historie Země – spoluautorem byl Art Chadwick), která je k dispozici v našem obchodě zdarma ke stažení nebo ke koupi ve vázaném provedení. Je opravdu senzační.
Dovětek: Ošidné stoupání trilobitů
Když Marcus vyprávěl Delovi o různých typech zvířat, která zanechala dráhy před těly, zahrnul mezi ně i trilobity. Zmínil se o výzkumu, který provedl Dr. Kurt Wise v Death Valley (Údolí smrti) v Kalifornii.
Kurt to zaznamenal ve svém úžasném výzkumu v terénu, a celý příběh popsal jako součást přednášek na naší konferenci v roce 2017.
Kurt zkoumal fosilie v Death Valley, což je jedno z mála míst na Zemi, kde jsou viditelné kambrické sedimenty. Hledal trilobity ve vrstvách pod nimi, a tak musel při pátrání pokleknout na kolena, ale našel jen pár zvířecích nor nebo provrtaných chodbiček. Ty byly vytvořeny organismy, které si kdysi vyhrabávaly noru do dna oceánu.
Dráhy trilobitů
Jak ale postupoval výš po horninových vrstvách, nalézal stále víc a víc nor, až jich nakonec byly tisíce. Dále nad nimi však místo nor nalezl kompletní stopy tvorů, kteří cupitali po sedimentu. Nejprve našel jen několik stop, ale jak postupoval výš, nalezl jich mnohem více.
Najednou však narazil na masový hřbitov miliard skořápek krunýřů trilobitů. Bylo to neuvěřitelné. Kurt nám vysvětlil, že vědci nalézají tuto stejnou posloupnost na celém světě: v jedné vrstvě nory, ve vrstvách nad nimi dráhy a potom ve vrstvách nad těmito dvěma fosilie skutečných těl. Je to velmi zvláštní vzorec, který je záhadou pro každého kdo si myslí, že Země je velmi stará.
Stoupavé dráhy skrze několik vrstev.
Kurt však poskytuje jednoduché vysvětlení: jak trilobity zavalovala jedna vrstva bahna po druhé, snažili se ze svého hrobu vždy znovu vyhrabat, pak běželi dál po té vrstvě, která je zavalila, a vytvořili tak nové stopy. Ale když se na ně postupně vršily další a další vrstvy, nakonec padli vyčerpáním a po miliardách zahynuli.
Kurtův výzkum je vynikajícím příkladem toho, jak vědec-kreacionista může pohlížet na vyhlašovaná data, a poskytnout tak lepší vysvětlení z pohledu celosvětové Potopy. Ale jak Kurt rád všem připomíná, je stále ještě mnoho výzkumů a studií, které je třeba vykonat – něco, co by povzbudilo studenty, aby chtěli do těchto oborů vstoupit.