Filozof nekřesťan vysvětluje mýtus o Augustinovi a výrazu “doslovný”

Augustin opustil své dřívější alegorizace Genesis, kterým byli nakloněni kreacionisté staré Země a teističtí evolucionisté ve snaze zdůvodnit přidání hlubokých věků do Bible. Nadto on vždycky věřil v mladou Zemi (malba je od Sandro Botticelli, c. 1480)

O pokusy teistických evolucionistů nalézt kompromis mezi miliardami let podle časových měřítek darwinistické evoluce a Genesis nebyla nikdy žádná nouze. Lze tvrdit, že všichni klíčoví hráči, jako Francis Collins¹ a Karl Giberson,² na tom mají svůj vlastní zájem: právě oni jsou zrovna teističtí evolucionisté. Jako takoví jsou motivováni ke snaze vytvořit příběh, který zahrnuje jak evoluci, tak jakýsi zdánlivý soulad s biblickou autoritou. Nicméně profesor filozofie Gregory Dawes, který sám sebe označuje za nevěřícího, na to přináší jedinečný pohled.³ On nemá žádný zájem na zachování autority Bible nebo na jejím spojením s evolucí, takže jeho myšlenky jsou poučné. V nedávném článku se ptá „Může být biblický popis lidského původu interpretován tak, aby byl v souladu s Darwinovou teorií?“

Autorita Bible a věda

Dawes se vrací k Augustinovi (354–430 po Kr.), prvnímu křesťanskému spisovateli, který stanovil zásady k řešení „zjevných rozporů mezi Biblí a sekulárním poznáním“,⁵ pro některé tradiční zásady, kdy biblický text může být reinterpretován. Lze je shrnout následovně:

1. Pokud se doslovné čtení Bible a prokázaný fakt o přírodě zdají být v rozporu, musíme hledat alternativní výklad Písma.
2. Nicméně pokud se tento rozpor týká něčeho více než nejistého, „potom je upřednostňována autorita doslovného významu Písma.“⁵

Tyto zásady používali po celou dobu historie jak katolíci, tak protestanté. Nicméně tak jednoduché to s evolucí není. Existuje například proslulá Augustinova citace, kterou mnozí teističtí evolucionisté rádi předhazují biblickým kreacionistům:

• „Obvykle i nekřesťan ví něco o Zemi, obloze a dalších prvcích tohoto světa, o pohybu a oběžných drahách hvězd, a dokonce o jejich velikosti a relativním umístění, o předvídatelném zatmění Slunce a Měsíce, o cyklickém střídání ročních období, o druzích zvířat, o křovinách, kamenech a tak dále, a o těchto znalostech díky svému rozumu a zkušenostem nepochybuje. Je však ostudné a nebezpečné, když nevěrec slyší křesťana, který vykládá domnělý smysl Písma a mluví na toto téma nesmysly; a my bychom měli podniknout vše, abychom předešli takovým trapným situacím, kdy lidé odhalí u křesťana obrovskou neznalost a se smíchem jím pohrdají. […]
• „Pokud narazí na křesťana, mýlícího se v oblasti, kterou oni sami dobře znají a slyší ho, jak trvá na svých pošetilých názorech ohledně našich knih, jak mají těmto knihám uvěřit v takových věcech, jako je vzkříšení z mrtvých, naděje na věčný život a nebeské království, když budou vnímat ty stránky jako plné nepravd o faktech, které sami poznali ze zkušenosti a ve světle rozumu?“
• „Nezodpovědní a nekompetentní vykladači Písma přinášejí nevýslovné problémy a zármutek na své moudřejší bratry, když jsou lapeni jedním ze svých škodlivých chybných názorů, a jsou voláni k odpovědnosti těmi, kteří nejsou vázaní autoritou našich svatých knih. Aby pak mohli obhájit svá naprosto pošetilá a zjevně nepravdivá tvrzení, snaží se tito vykladači odvolávat na Písmo Svaté a jen citují zpaměti mnoho pasáží, o nichž si myslí, že podporují jejich stanovisko, ačkoli nerozumějí ani tomu, co říkají, ani věcem, které tvrdí.“⁶

Ale klíčem je zde „poznání … být si jistý díky rozumu a zkušenosti“, neboli v souhrnu jde o „prokázanou skutečnost“. Dawes zastává názor, že evoluce pro Augustina nebyla ani zdaleka „jistotou“. (Ve skutečnosti církevní učenec Benno Zuiddam doložil, že Augustin byl horlivý kreacionista „mladé Země“ a mnohem víc „doslovnější“, než si většina teistických evolucionistů uvědomuje.⁷) Dawes došel k závěru, že ve srovnání s Biblí, která je křesťany považována za neomylné Slovo Boží, tu „existuje smysl, v němž je darwinismus – společně se se všemi našimi nejlepšími vědami – ‘pouhou teorií’.“^8,9 Dawes zdůrazňuje:

• „Jestliže bylo nutné na počátku 20. století radikálně přepracovat newtonovskou fyziku, pak bychom neměli předpokládat, že i ty naše nejlepší teorie stojí mimo jakoukoli pochybnost.“⁸

Takže mají-li být darwinističtí křesťané důslední, je pro ně jedinou cestou odstranění biblické autority z oblasti vědy a historie. To je však problematické, protože biblické výroky ohledně teologie a historie jsou velmi úzce propletené. Například Pavlovy hluboké výklady evangelia jsou úzce spojeny s historickým Adamem a Pádem.^10,11 A sám Ježíš vyučoval o manželství tím, že se vracel k historickému Adamovi a Evě, učiněné „na počátku stvoření“, ne miliardy let po něm.¹² Jedním z ústředních křesťanských tvrzení o Bohu je, že v dějinách sám Sebe zjevil. Dawes uzavírá, že „otázka hermeneutiky (správného výkladu, pozn. edit.) je obtížnější, než si mnozí teističtí evolucionisté uvědomují.“¹³

„Doslovná“ interpretace

Dawesova studie poskytuje užitečné informace i o tomto pojmu. Současní informovaní kreacionisté  obvykle odmítají, že jejich hermeneutická metoda s Biblí je doslovná. To proto, že v Bibli rozeznávají přítomnost mnoha různých typů literatury – historická, poetická, prorocká, apokalyptická; a je zde také mnoho obrazných částí. Takže máme sklon obhajovat „prostý“ výklad, nebo pokud jde o technické výrazy, gramaticko-historickou hermeneutiku.¹⁴ Cílem této metody je číst Písmo tak, jak ho chápali jeho lidští autoři a původní posluchači (mohlo by se to nazývat originalistické pojetí). V dnešní době má výraz „doslovný“ často vedlejší význam toporného lpění na slovech, a odpůrci biblických kreacionistů ho nečestně používají jako slaměného panáka k jejich ponížení. Žádný z předních kreacionistů však není „literalistou“ v tomto smyslu, např. že by četl Ježíšova slova „Já jsem dveře“ a myslel by si, že Ježíš má kliku a panty.

Dawes však dokládá, že překladatelé středověku a církevní otcové rovněž používali termín „doslovný“ (literal) v širším smyslu než „lpění na slovech“ (literalistic).¹⁵ Pokud to daný text učil, jejich pohled na „doslovnou“ interpretaci mohl zahrnovat obrazný význam. Tudíž pro ně „doslovný“ význam textu „nebeské průduchy se otevřely“ (Genesis 7:11) mohl obsahovat metaforické vyjádření pro masivní dešťové srážky. Význam „doslovný“ by spíše kontrastoval s duchovním nebo mystickým pojetím, které není zakotveno v textu.¹⁶ To znamená, že starobylá interpretace výrazu „doslovný“ spíše odpovídá moderní gramaticko-historické hermeneutice. Standard Chicago Statement on Biblical Hermeneutics (Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice) má ve skutečnosti velice podobné použití:

• „Oddíl XV
  Trváme na nutnosti interpretace Bible podle jejího doslovného nebo obvyklého významu. Doslovný význam je ve smyslu gramaticko-historickém. To jest význam, který vyjádřil pisatel. Interpretace podle doslovného významu bude brát v úvahu všechny slovní obraty a literární formy uvedené v textu.“

Podobně toto vysvětloval významný anglikánský teolog James Innell Packer (1926 -) velmi podrobně ve svém klasickém díle „Fundamentalismus a Slovo Boží.¹⁷ Cituje například velkého reformátora a biblického překladatele Williama Tyndala (1494–1536):

• „Rozumíš tedy, že Písmo má pouze jeden význam, a tím je doslovný smysl. A tento doslovný smysl je kořenem a základem všeho, a kotvou, která nikdy neselže, pokud se na ni spolehneš, nikdy se nezmýlíš ani nesejdeš z cesty. A pokud opustíš doslovný význam, nemůžeš čekat nic jiného, než že pochybíš nebo sejdeš z cesty. Nicméně stejně jako všechny ostatní literární projevy, i Písmo používá přísloví, podobenství, hádanky nebo alegorie; ale to, co tato přísloví, podobenství, hádanky či alegorie znamenají, je vždy doslovným významem, který musíš pilně hledat.“

Závěr

Dawesův dokument je osvěživě poctivým a intelektuálně důsledným pohledem na teistickou evoluci. Ale není to poprvé, co nevěřící poukázali na nesrovnalosti mezi evolucí a tradičním pohledem na biblickou autoritu. Jeho práce je také poctivá v tom, čím skutečně „doslovná“ interpretace má být: totiž tím, co evangelikálové nazývají gramaticko-historickým pojetím. Porozumění historii interpretace v průběhu trvání církve může pomoci vyhnout se nedorozuměním a vyvrátit argumenty slaměného panáka.

1. Weinberger, L., Harmony and discord: Review of The Language of God: A Scientist Presents Evidence for Belief (2006) by Francis S. Collins, J. Creation 21(1):33–37, 2007; creation.com/collins-review.
2. Cosner, L., If evolutionists inspired Scripture: Review of Giberson, K., Seven Glorious Days: A Scientist Retells the Genesis Creation Story by Karl Giberson, J. Creation 27(2):37–38 2013.
3. Compare Weinberger, Preaching to his own choir: Review of Can a Darwinian Be a Christian? The Relationship Between Science and Religion (2001) by Michael Ruse, J. Creation 19(2):42–45, 2005; creation.com/ruse2.
4. Dawes, G.W., Evolution and the Bible: The hermeneutical question, Relegere 2(1):37–63, 2012.
5. Dawes, ref. 4, p. 43.
6. Augustine, The Literal Meaning of Genesis (De Genesi ad litteram) 1(19):39, AD 401 to 415; translation by Taylor, J.H., in Ancient Christian Writers 2:42–43, Paulist Press International, 1982.
7. Zuiddam, B., Augustine: young-earth creationist, J. Creation 24(1):5–6, 2010; creation.com/augustine.
8. Dawes, ref. 4, p. 48.
9. It’s ironic that an unbeliever is basically using ‘Evolution is just a theory’, a phrase commonly used by less experienced creationists that irritates evolutionists no end. However, these evolutionists have a point—neither these creationists nor Dawes seem to realize that a ‘theory’ in science is something well attested, such as ‘theory of gravity’. So CMI lists ‘Evolution is just a theory’ as one of the ‘Arguments creationists should NOT use’, creation.com/dontuse. Yet it’s notable that an unbeliever like Dawes, who must logically believe in a form of evolution, realizes that it’s far from a certainty.
10. Cosner, L., Romans 5:12 21: Paul’s view of a literal Adam, J. Creation 22(2):105–107, 2008; creation.com/romans5.
11. Cosner, L., Christ as the last Adam: Paul’s use of the Creation narrative in 1 Corinthians 15, J. Creation 23(3):70–75, 2009; creation.com/1-corinthians-15.
12. Wieland, C., Jesus on the age of the earth, Creation 34(2):51–54, 2012; creation.com/jesus_age.
13. Dawes, ref. 4, p. 61. .
14. Kulikovsky, A.S., The Bible and hermeneutics, J. Creation 19(3):14–20, 2005; creation.com/hermeneutics.
15. Dawes, ref. 4, pp. 45–47.
16. Dawes cites Nemetz, A., Literalness and the Sensus Litteralis, Speculum (A Journal of Medieval Studies) 34(1):76–89, 1959.
17. Packer, J.I., ‘Fundamentalism’ and the Word of God, Inter-Varsity Press, Downers Grove, IL, pp. 101–114, 1958.