V akademických časopisech mohou být falešné práce častější, než se dříve myslelo
Pavel Akrman
Z www.npr.org vybrané pasáže přeložil Pavel Akrman – 10/2023.
Slovní spojení typu „častější (starší, mladší, větší menší), než se dříve myslelo“ mám moc rád. Dává totiž tušit nepříliš pevnou půdu pod nohama, v tomto případě samozřejmě ve spojení s evolučním dogmatem a věcmi s tím souvisejícími. Dnes to bude o dezinformacích na akademické půdě – ano, na půdě vědy, kterou většina lidí považuje za nestrannou a objektivní. Skutečnost je však překvapivě jiná.
Ayesha Rascoe
Známá moderátorka Ayesha Rascoe z portálu NPR mluví s neuropsychologem Bernhardem Sabelem o jeho studii, z níž vyplývá, že řada lékařských dokumentů může být falšována víc, než se dříve myslelo. Níže je uveden zmíněný rozhovor:
AYESHA RASCOE: Jsme zvyklí hodně slýchat o slibných nových vědeckých studiích, ale začínají se také objevovat i falešné studie. Bernhard Sabel je hlavním autorem nového dokumentu o falešných studiích a také psychologem a neurovědcem na univerzitě v Magdeburgu v Německu a nyní jsme ve spojení – vítejte v pořadu.
BERNHARD SABEL: Děkuji za pozvání. Rád se podělím s vašimi posluchači.
RASCOE: Takže co se tady vlastně děje? Jak mohou všechny ty falešné dokumenty skončit v akademických časopisech? Jak je to vůbec možné?
SABEL: Vědci jsou z velké části posuzováni podle počtu svých publikovaných článků, a je to zcela běžná praxe všude na světě. A všechen tento tlak vytváří úzkost a strach z toho, že nebudou povýšeni, že ztratí zaměstnání a tak dále. Ale vzhledem k tomu, že sami nemají kapacitu k provádění výzkumu, uchýlí se k tomu nejjednoduššímu způsobu řešení – publikování své studie ve vědeckém časopise si zkrátka koupí, stejně jako když si kupujete tričko v obchodě.
RASCOE: Jak to tedy funguje? Jsou to např. dokumenty s falešnými údaji, nebo jsou to práce, u nichž provedli výzkum jiní lidé a pak je koupil někdo jiný, nebo je to dokonce všechno úplně vymyšlené?
SABEL: No, vlastně všechno, co jste uvedla, dohromady. V rejstříku možností existuje celá řada způsobů falšování. Stačí jít na internet a vidíte tam nabídky titulů, jen se zaregistrujete a uzavřete obchod – zaplatíte za to nějakou sumu a hotovo. Existují dokumenty s falešnými fotografiemi. Mají i falešný text. Dle mého jsou mnohé vytvářeny i automaticky, pomocí umělé inteligence. A existují agentury, které se na tento byznys specializují, což ve vědecké literatuře vytváří velkou spoustu odpadu v takovém rozsahu, který je prostě neuvěřitelný.
RASCOE: Nyní vím, že mnozí, včetně vydavatelů časopisů, se snaží vyvinout nástroje k odhalování falešných dokumentů. Jakým způsobem jste při svém výzkumu určovali, které dokumenty by mohly být falešné?
Bernhard Sabel
SABEL: Jsem také dlouholetým redaktorem časopisu, a tak jsem viděl za ta léta spoustu rukopisů. Vyvinuli jsme tedy postup, jak rozhodovat, které články by měly být označeny červenou vlajkou, a to tak, že jsme prošli zdroje nejen mého vlastního časopisu, ale také jsme vybrali 15 000 časopisů z biomedicínské literatury a poté otestovali různé indikátory. A nakonec jsme vybrali ty indikátory, které se nám jevily jako vhodné pro metodu k označení červenou vlajkou, či alespoň k vyvolání dalšího studia tohoto konkrétního článku. A jsou to velmi jednoduché parametry. Pokud máte soukromé e-maily plus nemocniční příslušnost autora a plus jeden nebo dva další ukazatele, pak si můžete být jisti, že stojí za to prozkoumat tento dokument podrobněji, abyste jej mohli případně označit jako falešný.
RASCOE: Nakolik je tedy rozsáhlý tento problém? Máte nějakou představu, kolik falešných prací tu můžeme mít?
SABEL: Cílem naší studie opravdu bylo spíše odhadnout rozsah než určovat konkrétní dokumenty a označovat je za falešné. Takže když se podíváme na počty prací, vybraných podle našich indikátorů jako falešné, bylo to v roce 2020 nějakých 28 % ze všech biomedicínských publikací. A to představuje více než 300 000 dokumentů jen v oblasti biomedicíny. Ale když uvážíte, že celá medicínská věda nám dá zhruba tak dvojnásobek, pak můžeme odhadovat, že ročně je publikováno přibližně půl milionu falešných článků. A to je vskutku šokující číslo.
RASCOE: Takže to je půl milionu článků – a z kolika tedy celkem si myslíte že je to za rok?
SABEL: No, ve vědecké komunitě je publikováno zhruba 2 miliony článků. A pokud z toho použijete 28 %, pak jste na zhruba 500 000 kusů. Možná je to o něco míň nebo víc. Ale ať už je to jakkoli, v každém případě je takový rozsah přímo šokující a vzbuzuje velké obavy. A podle mého názoru je to pravděpodobně největší vědecký podvod vůbec.
RASCOE: K tomu se chci dostat, protože o jak mnoho se tu vlastně hraje? Vždyť pokud jsou lékařské práce padělané, určitě to má svůj dopad i na lékařskou péči?
SABEL: Rozhodně ano. Pokud je inzerován lék, který nefunguje, nebo pokud nejsou vedlejší účinky nebo rizika sděleny tak, jak by měly být, může dojít i ke ztrátě na životech. Víte, tohle je ale jen jeden příklad, kdy falešná věda může mít obrovský dopad na veřejné zdraví – což je sám o sobě velký obor – ale i na celou společnost a na ekonomiku, technologie, informatiku, zemědělství, dokonce i na studium klimatu a tak dále. Je to tedy širokoplošná výzva, kterou podle mě rozhodně musíme řešit a kterou již nemůžeme ignorovat.
RASCOE: Tak tolik s Bernhardem Sabelem, psychologem a neurovědcem z Institutu lékařské psychologie na univerzitě v Magdeburgu. Děkujeme, že jste tu byl s námi ve vysílání.
SABEL: I já děkuji.