Fakta 100 let po Darwinovi

Zkameněliny a evoluce: fakta 100 let po Darwinovi

Duane T. Gish, Ph.D.
(biochemik, Kalifornská univerzita, Berkeley)

Ukázka z knihy od Duana Gishe „Fossilien Und Evolution: fakten hundert Jahre nach Darwin„. Z kapitoly VI. „Původ člověka“ vybral Pavel Kábrt – listopad 2015. Z němčiny přeložil M.T.

Obsah

• Předmluva
• I. Evoluce – filozofie, ale ne přírodní věda
• II. Model stvoření a model evoluce
• III. Geologický čas a geologická chronologická tabulka
• IV. Zachované fosilie – od mikrobu k rybě
• V. Zachované fosilie – od ryby k savci
• VI. Původ člověka
• VII. Jasné NE fosilií
• Rejstřík hesel
• Rejstřík autorů
• Seznam dalších publikací

Richard Leakey odstraňuje poslední jistoty

Poslední (jedná se o rok 1982 – pozn. PK.) zpráva Richarda Leakeye,^44,45 pokud se potvrdí, pořádně převrátí dnes platné schéma evolucionistů ohledně původu člověka. Podle popisu podaného dříve se člověk vyvinul z opici podobného předka, Australopitheka (či Zinjanthropa podle Dr. Louise B. Leakeyho) před asi dvěma miliony let a pak téměř lidského předka, člověka Jávského resp. Pekingského, jehož stáří má být asi 1,5 milionů let. A teď informuje Richard Leakey, že jeho tým našel ještě modernější lebku než je Pekingský člověk, a sice v usazenině, jež má být stará téměř tři miliony let!

Lebka, kterou našli v blízkosti jezera Turgana (dříve Rudolfovo Jezero) v Keni, východní Afrika, nemá nápadné nadočnicové oblouky Pekingského člověka a lebeční klenba je tenká jako u moderního člověka. Soudě podle rekonstrukce, kterou provedli členové Leakeyova týmu, podobala se lebka tvarem lebce moderního člověka a zřejmě nebyla odlišná od dnes žijících individuí.

Veden evolucionistickými předsudky, dal umělec pověřený zakázkou National Geographic při rekonstrukci lebky a tkání svému výtvoru opičí a ne pro lidi typický nos⁴⁵. Anatomický stav měkkých částí jako uši, nos i též vlasy nemůžeme samozřejmě z kosterních pozůstatků rekonstruovat. Jsou proto v zásadě výtvorem fantazie umělce. Kdybychom tedy nahradili opičí nos typicky lidským nosem, jako v rekonstrukci lebky a tkání Pekingského člověka, rekonstrukci by nikdo nerozeznal od typů lidí, jež jsme všichni již často viděli.

• 44 Science News, sv. 102, str. 324 (1972).
• 45 R. E. Leakey, National Geographic, sv. 143, str. 819 (1973).

Dále přicházejí zprávy o tom, že ve stejných vrstvách horniny našli kosti dolních končetin, jež jsou nerozlišitelné od kostí moderních lidí, což svědčí o tom, že – pokud tyto kosti skutečně náležejí k lebce – tato individua běhala stejně jako my. Objem mozku jednoho exempláře, u něhož byl možný hrubý odhad, se ukázal překvapivě malý, jen asi 800 cm3. Stáří a pohlaví tohoto tvora nejsou ovšem známy.

Pokud se shora uvedené výsledky potvrdí a stáří, jež udělili Australopithekovi a Pekingskému člověku, zůstane akceptováno, pak jsou Australopithekové a tzv. Pekingský člověk jako údajní předkové člověka vyřízeni. Tento nález týmu Richarda Leakeyho je podle Leakeye a jeho spolupracovníků v téměř každém ohledu mnohem modernější, a přece žil ve stejné době jako Australopithecus, náš opici podobný předek, a je údajně o 2,5 milionů let starší než Pekingský člověk, náš skoro lidský předek – kdybychom směli věřit evolucionistům.

Je zřejmé, že potomci mohou těžko být starší než jejich zploditelé! Je proto stejně zřejmé, že ani Australopithecus ani tzv. Pekingský člověk nemohli mít nic společného s původem člověka.

Výsledky v každém případě podporují dříve v této kapitole uvedené tvrzení, že Australopithecus, jenž měl sice špičáky a stoličky, jež se podobaly spíše zubům lidským než zubům dnes ještě žijících opic, přesto byl jen opicí. Vůbec, jen zuby ještě přece nedělají člověka! Tyto výsledky podporují rovněž závěry, k nimž jsme došli ohledně Pekingského člověka.

Počátkem roku 1973 uspořádal Richard Leakey v San Diegu přednášku, kde předkládal své nejnovější výsledky. Prohlásil, že je přesvědčen, že tyto nálezy prostě smazávají vše, co se dosud učilo o původu člověka, řekl však také, že on sám nemůže toto učení ničím nahradit! Zastánci stvoření naproti tomu mají velmi dobrou náhradu tohoto učení. Věříme, že Leakeyovy výsledky podporují myšlenku speciálního stvoření člověka, že tedy člověk nepochází ze zvířecích předků. Tyto výsledky kromě toho posilují naše přesvědčení, že lidé a lidoopi vždycky žili vedle sebe.

Nyní pochází opice z člověka!

Jak se dalo očekávat, vyvolala Leakeyova sdělení živé spory jakož i závody o revizi tehdejších teorií o vývoji člověka. Zděšeni náhlým ohrožením dlouho platné a snadno vštípitelné teorie prohlásili někteří paleontologové, že Leakey má pravdu, a prohlásili, že už nemají žádnou teorii, či, – alespoň v jednom případě – že musíme současné teorie radikálně změnit.

Od Darwina trvali evolucionisté vždy na tom, že člověk se vyvinul z opici podobného tvora. Teď říká Geoffrey Bourne, ředitel Yerkes Regional Primate Research Center na Emory University, že se evolucionisté úplně zmýlili, neboť pravda prý je v opaku: opice pocházejí z člověka!

V článku v časopisu Modern People (sv. 1, str. 11, 18. Dubna 1976) se říká:

„Zatím co Darwin rozšířil teorii, že člověk pochází z opic, věří Bourne přesně v opak – totiž že opice, lidoopi a všechny ostatní druhy nižších primátů ve skutečnosti jsou potomky člověka.“

Bourne uvádí jako důkaz pro tuto neuvěřitelnou teorii nálezy Richarda Leakeye a důkazy z embryologie. V článku se praví:

„Jiný argument, který uvádí doktor, jenž platí za jednoho z vedoucích expertů na poli výzkumu primátů, aby podpořil svou teorii, je skutečnost, že opičí plod v raných stadiích má lidské rysy. Teprve v pozdějších stadiích těhotenství se rozvíjeli u nenarozené opice typické opičí znaky.

To znamená, že nenarozené opičí dítě opakuje vývoj svého kmene. Plod, jenž má zprvu lidské rysy, se vyvíjí v plod s opičími znaky.“

Tato poslední výpověď odporuje dřívějším tvrzením přívrženců evoluce, že prý přesný opak je pravdou, totiž že lidské embryo v první době svého vývoje nabývá větší podobnosti s člověkem. Kromě toho byla celá představa o opakování embryonálního vývoje moderními embryology vyvrácena.

Bourneho teorie odporuje i Darwinově tezi o přežití silnějších resp. tezi přirozeného výběru, jež hraje hlavní roli při evoluci, neboť článek pokračuje:

„V souvislosti s člověkem tvrdí doktor, že jeho nadřazený mozek, vybavení jeho rukou a paží a jeho vzpřímená chůze jej učinily vládnoucím zvířetem na zemi.“

Dáme-li tomuto tvrzení za pravdu, jsou opice člověku zřejmě podřízeny. Jakpak tedy zařídil přirozený výběr vývoj opic z člověka?

Bourne potvrzuje zaujetím osobního stanoviska správnost článku. Jak je možné, že evolucionisté, kteří těží vždy ze stejných nálezů, dospívají k tak zcela protichůdným teoriím? Jednou, že člověk se vyvinul z opice, a pak, že opice pocházejí z člověka! Neuvěřitelné, vskutku neuvěřitelné, nebo je základní předpoklad celého systému – evoluce – rovněž zvrácený.

Lord Zuckermann, sám evolucionista, vyjádřil, jak jsme se již dříve zmínili, přesvědčení, že na všem bádání po fosilních předcích člověka se vůbec nepodílí věda. Uvedl výčet různých vědeckých oborů, přičemž začal těmi, jež považuje za čistou vědu, a pak postupně přešel k těm, jež mu ve stále větší míře připadají méně vědecké. Od chemie a fyziky přichází pře biologické vědy konečně k vědám sociálním. Pak říká:

„Tím definitivně opouštíme pole objektivní pravdy a vstupujeme do oblasti údajně biologických věd, jako mimo smyslové vnímání či výklad fosilních dějin člověka, kde pro věřícího je všechno možné a kde vírou zcela uchvácený člověk může mnohdy současně věřit více si odporujícím věcem.“

Lord Zuckermann zřejmě věří, že pokud se člověk skutečně vyvinul, pak se mu to povedlo tak, že nezanechal téměř žádnou stopu ve fosilních nálezech. Říká:

„Například by nemohl žádný vědec logicky napadnout tvrzení, že se člověk, aniž by byl zapleten do speciálního tvůrčího aktu, vyvinul v geologicky vzato velmi krátké době z nějakých opičích předků, aniž zanechal nějaké fosilní stopy svých vývojových stupňů.“

Jinými slovy, není-li pomyšlení na speciální stvoření jako možné vysvětlení pro původ člověka, vyvinul se podle Lorda Zuckermanna bezpochyby člověk bez zanechání nějakých stop své evoluce. Zde můžeme dodat, že výzkumy Lorda Zuckermanna na tomto poli jsou v nejvlastnějším smyslu slova skutečně plně vědecké. Sotva kdo jiný než Lord Zuckermann si zaslouží neomezeně pověst, že je ve svém oboru autoritou.