Recenze knihy od Melanie Phillipsové, Svět vzhůru nohama: globální bitva o Boha, pravdu a moc
Encounter Books, New York 2010.
Dominic Statham
Zveřejněno v Journal of Creation (25(1), z creation.com přeložil M. T. – 09/2010. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.
Melanie Phillips (Foto: www.dailymail.co.uk)
Melanie Phillipsová je respektovanou britskou novinářkou a publicistkou vystupující pravidelně v rozhlasových i televizních diskuzních programech stanice BBC. Ačkoli je agnostičkou, je známá svou energickou obranou judaisticko-křesťanských hodnot a upozorňováním na důsledky ústupu Británie i Evropy od těchto hodnot k sekularizmu a z toho plynoucího mravního úpadku. Její nejnovější kniha je šokující retrospektivou míry, do jaké iracionalita a agresivní antikřesťanské ideologie nyní ovládají mocenské kuloáry v parlamentech Británie i Evropské unie.
Phillipsová se věnuje tak zásadním tématům jako je celosvětové oteplování, válka v Iráku, vztahy Izraelců s Palestinci a problémy judaizmu vůbec, stav a problémy současného křesťanství i islámu, sekularizmus, scientizmus a debata stvoření/evoluce; tvrdí přitom, že se veřejná rozprava o těchto věcech ve své podstatě značně vzdálila od reality. Myslí si, že celosvětové oteplování způsobené člověkem je mýtus; že o situaci na Blízkém východě záměrně neinformují média nikdy objektivně; že vzhlížíme k rozumu a vědě jako k modle; že ignorujeme důkazy o stvoření; a že samozvaný vládce – intelekt, považuje dokonale logickou víru v Boha za naprostou hloupost a pošetilost.
Vědecké bludy
I když se vědou profesionálně nezabývá, vyvíjí paní Phillipsová úctyhodné úsilí, aby porozuměla argumentům vznášeným proti víře v Boha a stvoření, a odhaluje jejich podstatu – vědecký materializmus. Ve veškeré své publicistice pak ukazuje, že se úvahy ateistů pohybují v bludném kruhu a mistrně demaskuje bláhovost jejich úsilí: „Skutečnost, že věda neumí odpovědět na otázky po konečném účelu a cíli, je pro ně důkazem, že takový účel a cíl prostě neexistuje. Ze skutečnosti, že věda nemůže dokázat existenci Boha, vyvozují, že Bůh prostě neexistuje“ (str. 78). Jak ale zdůrazňuje matematik a filozof vědy z Oxfordské univerzity profesor John Lennox, tvrzení, že jedině věda má patent na pravdu, není vůbec výrokem vědeckým, nýbrž jde o filozofizující konstatování o vědě, pro které neexistují důkazy (str. 79). Tohle slepé přijímání scientizmu, píše Phillipsová, dovedlo ve skutečnosti lidstvo do hluboké propasti iracionality hraničící s šílenstvím. Dawkinsův názor o tom, že hmota patrně vznikla z nicoty, není podle Phillipsové ničím jiným než vírou v magii, a jeho domněnku, že ke vzniku života na zemi možná přispěla nějaká cizí civilizace, označuje za obyčejné modlářství. Současně však uznává, že mnozí lidé považují vášnivě prosazovanou materialistickou ideologii za užitečnou – má „osvobodit“ lidstvo od pověr a zejména jejich hlavního výrazu: náboženské víry.
Velkým tématem knihy a tématem, které bude jistě zvlášť zajímat leckterého křesťana, je postoj mnoha politiků i akademiků k problematice Blízkého východu. Izrael, píše Phillipsová, je líčen jako tyran pošlapávající práva Palestinců, a jeho politika je přirovnávána k politice nacistů či k politice apartheidu. Pravda je však podle Phillipsové taková, že Izrael je naopak historickou obětí Arabů, a jeho chování, ač není bez vady, je vcelku pochopitelné: bojuje prostě o přežití. Zmíněné negativní postoje k jeho politice mají tak podle jejího názoru tragický přídech, jelikož izraelský stát brání v první linii Západ proti hrozbě militantních islamistů (str. 408).
Ztráta soudnosti
Dalším velkým tématem zmíněné knihy je přesvědčení Phillipsové o tom, že naše odmítnutí židovsko-křesťanského dědictví znamenalo ztrátu soudnosti, potlačení svobody a nastolení duchovní tyranie. Světovou politickou elitu, jak tvrdí, ovládl diktát menšiny, která je odhodlána podkopat základy západní civilizace. Ve jménu takzvaného pokroku, svobody a tolerance nám tihle samozvaní „strážci zdravého rozumu“ stále více vnucují iracionalitu, předsudky a nesnášenlivost. Zákony prosazující uznání „lidských práv“ učinily z bezpráví normu. Soudy dovolují, aby zločinci běhali po ulicích, zatímco jejich oběti jsou trestány, pokusí-li se proti nim bránit. Učitelé se neodvažují vyžadovat na dětech disciplínu, jen aby nezasáhli do jejich „lidských práv“. Nezákonné přistěhovalce zahrnují státy štědrými sociálními dávkami a lidi podezřelé z terorizmu (o kterých víme, že představují smrtelné nebezpečí pro běžnou populaci) nelze deportovat, existuje-li sebemenší riziko, že bychom se tím dotkli jejich lidských práv.
Ve Velké Británii vyhodili matrikáře, který odmítl „oddat“ homosexuály. Prarodičům dvou dětí svěřených k osvojení páru homosexuálních mužů úřady sdělily, že neupustí-li od svého odporu proti tomuto kroku, už nikdy svá vnoučata neuvidí (str. 101). Britská asociace pro osvojování a náhradní péči označila lidi odmítající svěřování dětí do péče homosexuálům za „zaostalé homofobiky“ (str. 102). Evangelického pastora v důchodu Harryho Hammonda odsoudili za urážku, protože nesl transparent vyzývající k učinění přítrže homosexualitě, lesbické lásky a nemravnosti. Ve skutečnosti to byl on, kdo se stal obětí fyzického násilí; trestní stíhání úřady vedly právě jen proti němu (str. 289). Samozvané nátlakové „skupiny obětí“ berou často právo do svých rukou a zaměňují přitom oběť a útočníka. Jejich „právo“ na osobní integritu a ochranu před diskriminací se zvrhlo v „pozitivní diskriminaci“ obránců hodnot většinové populace.
- (pozitivní diskriminace = udílení různých výhod členům menšin, určitých sociálních skupin apod. z toho důvodu, že jde o příslušníka menšiny, sociální skupiny apod. Pozn. překl.)
Světská inkvizice
Podle Phillipsové převládá dnes názor, že náboženství a rozum jsou neslučitelné a že všechna vyznání jsou pouhými pověrami – pozůstatky zašlých časů mýtů a slepého fanatizmu. Avšak místo aby tahle kritika dovedla lidstvo k větší objektivitě při uvažování a k větší svobodě, ústí naopak do ústupu od rozumných postojů a potlačování svobody slova. Pravdu, logické a objektivní myšlení nahradila ideologie a na každou odchylku od „správného názoru“ si došlápne „světská inkvizice“. Ta toleruje všechny možné úchylky – jen ne to, co považuje za normální většinová populace. Ať už jde o debatu stvoření/evoluce, antropogenní celosvětové oteplování, homosexualitu nebo problémy vztahů mezi Izraelem a Palestinci, netoleruje se žádná odchylka od „zaručeně pravdivého a správného“. Fakta jsou ignorována nebo popírána tvrzením, že lidé, kteří je přinášejí, jsou zatemnění, pomatení nebo dokonce zlí. Světská moc v dnešní době uchvátila pravdu, píše Phillipsová, a využívá ji k vlastním záměrům. Dogma, které se považuje za politicky korektní, je udržováno zneužíváním autority a zastrašováním odpůrců. Podle „otce nové levice“, akademika z Harvardovy univerzity Herberta Marcuse, není svoboda projevu vůbec žádnou tolerancí, ale útlakem, protože lidem umožňuje vyjadřovat různé špatné druhy názorů. (str. 273-274).
- (Herbert Marcuse = americký filozof a sociolog německého původu, narozen 19. 7. 1898 v Berlíně, zemřel 29. 7. 1979 ve Starnbergu. Emigroval roku 1932, od roku 1934 žil v USA. Pozn. překl.)
Útok na západní civilizaci
Podle Phillipsové není to, co probíhá ve Velké Británii i v Evropě, ničím menším než záměrným a pečlivě naplánovaným útokem inteligence a samozvaných pokrokářů na západní civilizaci. Nové zákony podporující svobodné matky, transsexualitu i práva homosexuálů neslouží v prvé řadě k odstranění předsudků, nýbrž jsou pokusem použít „moderní“ pojetí sexuality jako beranidlo bořící samotné základy západní kultury. Phillipsová cituje kromě jiného i Frontu za osvobození homosexuálů, která ve svém provolání uvedla, že „se musíme zaměřit na odstranění rodiny“, která je postavena na „archaickém a iracionálním učení“ křesťanství (str. 290). Uvádí i výrok Dr. Brocka Chisholma, prvního ředitele Světové zdravotnické organizace, který soudil, že nejtěžší překážkou pokroku ve světě je koncepce „dobra a zla“. Musíme, jak tvrdil, osvobodit děti od kulturních a náboženských předsudků vnucovaných jim rodiči, a sexuální výchova by měla začít ve věku devíti let, aby se odstranily „manýry dřívějších generací – třeba silou, bude-li to třeba“ (str. 291). Phillipsová cituje i Daniela Dennetta (1) vychvalujícího Darwinovu „nebezpečnou myšlenku“ jako „univerzální kyselinu“ rozpouštějící tradiční představy o náboženství a mravnosti (str. 308) a nositele Nobelovy ceny Stevena Weinberga (2) tvrdícího, že „se svět musí probudit z dlouhé noční můry náboženství…My vědci bychom měli učinit vše, co je v našich silách, abychom oslabili vliv náboženství, což vlastně může být náš největší přínos pro rozvoj civilizace“ (str. 318).
Zesvětštění a lehkověrnost
Ztráta křesťanské víry v západním světě vedla také, jak tvrdí Phillipsová, k obrovskému morálnímu, emočnímu a intelektuálnímu chaosu, z něhož vyplývá i velká osamělost lidí a lehkověrnost (str. 6). Lidským životům dominují fantazie a různé kulty a zbožšťování společenských ikon, jako byla třeba Princezna Diana. Británie se změnila, píše autorka, ze země rozumu, inteligence, stoicizmu, ukázněné skromnosti a odpovědných občanů v zemi lehkomyslnosti, sentimentality, přecitlivělosti až hysterie, nezodpovědnosti a posedlosti sebou samým. O Cherii Blairové, ženě bývalého britského předsedy vlády, se říká, že věří v nadpřirozené schopnosti kamenů a že nosí kolem krku křišťálový přívěsek na ochranu před škodlivým zářením počítačů a mobilních telefonů (str. 1). Paní Blairová, respektovaná právnička a soudkyně, se pravidelně radí, jak je to v těchto kruzích běžné, s léčitelem, který je s to po poradě s kameny a po zakývání siderickým kyvadélkem nad jejím tělem přečíst její DNA. Manželé Blairovi mu prý také poskytli ústřižky vlasů a nehtů z nohou, aby jim po jejich prozkoumání mohl radit, co mají dělat (str. 2).
Roku 1990 žilo prý v Británii pět tisíc praktikujících pohanů, zatímco o deset let později to už bylo sto tisíc (str. 3). V dnešní době se mohou pohané i v nemocnicích věnovat meditaci, ozdravným rituálům i příslušným modlitbám, které je doprovázejí, a pohanští kněží mohou během obřadů ve věznicích používat víno i virgule. Mezi lidmi koluje plno pověstí o spiknutí mocných, třeba teorie o tom, že virus HIV syntetizovali v laboratoři CIA, že princeznu Dianu zavraždili proto, aby si nemohla vzít muslima, a že útok na New York z 11. září zinscenovala Bushova administrativa (str. 4). Phillipsová popisuje tuhle novou kulturu jako prázdnou, nemravnou, lživou a podvodnou. Lidé sice nakonec stejně triky mocných prohlédnou, ale ti se na svých místech drží bez ohledu na jejich mínění a vybudují si svá postavení prezidentů a ministerských předsedů.
Přehání Phillipsová?
Jako britský občan pečlivě sledující zmíněné rysy britské i evropské politiky si myslím, že ne. Stejně jako mnoho dalších i mě hluboce znepokojují změny v chování státních orgánů; zdá se totiž, že mnohé z jejich strategií do té míry popírají zdravý rozum, že člověk někdy stěží věří tomu, co čte. Přestože neustávají tvrdit, že podporují demokracii, snášenlivost a svobodu slova, jednají ve skutečnosti tak, že jejich činy jsou políčkem do tváře veřejného mínění, zacházejí krutě se všemi, kdo s nimi nesouhlasí, a přijímají zákony fakticky trestající vyjádření jakéhokoli „politicky nesprávného“ názoru. Nedávno navržená směrnice EU o „stejných příležitostech pro všechny“ je ve svých důsledcích pro svobodu slova tak drakonická, že o ní profesor mezinárodního práva William Wagner napsal, že možná způsobí „kulturní genocidu“ a „vymaže křesťanství z povědomí Evropanů“. Zvlášť znepokojivá je její „klauzule o zamezení sexuálnímu harašení“ umožňující lidem žalovat ty, kdo je jakýmkoli způsobem verbálně či jinak urazí (třeba tím, že budou z křesťanských pozic kritizovat jejich sexuální chování). Wagner tvrdí, že formulace zmíněné klauzule byla úmyslně zvolena tak, aby přenesla důkazní břemeno na žalovanou stranu, po níž se chce, aby prokázala, že opravdu neměla v úmyslu žalobce urazit. Jelikož tohle není ve skutečnosti možné, zůstává jedinou cestou, jak se vyhnout stíhání, prostě mlčet (3).
To, k čemu zde ve skutečnosti dochází, je úmyslná, systematická demontáž základů západního světa s cílem nahradit je světskými ideologiemi, které jsou ve své podstatě antikřesťanské. Zákonodárci se snaží odstranit všechna omezení „svobody“ jedince jednat tak, jak on či ona chce. Cílem je „osvobodit“ muže, ženy i děti od ukázněnosti, kterou od nich vyžaduje křesťanství; zákony zakazující „harašení“ či „podněcování k nesnášenlivosti“ pak vedou k tomu, že se dotyční chovají přesně v souladu se svými sklony, aniž by je za to mohl kdokoli kritizovat. Kázání o hříchu a spravedlnosti je efektivně postaveno mimo zákon.
Základ pro naději?
Krátce po uveřejnění této knihy byla paní Phillipsová v interview dotázána: „Jakou jste měla nejvíce potěšující zkušenost během psaní Svět vzhůru nohama“? Odpověděla: Bylo to zjištění, že tak mnoho, skutečně mnoho lidí na západě, uvažuje stejně jako já.“ (4) Patrně byl pro ni tento fakt, že tak mnoho lidí sdílí její obavy, určitou nadějí, že nakonec zdravý rozum a úsudek převládnou. Nicméně z hlediska Bible je výhled pro západní svět bezútěšný. Není moc důvodů k optimizmu pro společnost, která je stále víc odcizená křesťanství a je k němu i nepřátelská. Ve svém dopisu Římanům apoštol Pavel píše zcela jasně, že slušná společnost, založená na soucitu a rozumu, nemůže existovat bez víry v Boha. Napsal: „Hněv Boží se ukazuje z nebe proti vší bezbožnosti a špatnosti lidí, kteří potlačují pravdu svojí zkažeností.“ (Řím 1:18) Posloupnost těchto slov je nesmírně důležitá: nejprve bezbožnost a úpadek jdou za sebou tak jistě, jako nastává po dni noc; zkaženost pak posiluje odmítání pravdy. A lidé se mají za moudré, zatímco jsou blázny (verš 22). Nakonec je Bůh vydá jejich zvrácené mysli, všemu druhu bezbožnosti, zlu, chamtivosti a mravní zkáze (v. 28, 29).
Je to jen evangelium ukřižovaného Krista, co může zachránit západní svět od zvyšujícího se rozkladu, násilí a nenávisti. Jen tak, že se obrátíme k Bohu, se můžeme vyhnout zkáze křesťanských politických a ekonomických systémů, které jsme tak dlouho používali, a kterým za tak mnoho vděčíme.
Odkazy
- Viz také, Universal Acid. An analysis of Daniel Dennett’s book, Darwin’s Dangerous Idea, Creation 19(2):4, March 1997.
- American physicist and author of many books, e.g. the influential The First Three Minutes: A Modern View of the Origin of the Universe, 1977 (2nd edition 1993).
- Grave concerns over EU Directive on Equal Treatment. Interview with Professor William Wagner. CCFONtv, September 29, 2009; www.ccfon.org/mediacentre.php?avid=266&avap=1.
- Melanie Phillips on a World Gone Mad. Interview by Kathryn Jean Lopez, May 20, 2010; article.nationalreview.com/434521/melanie-phillips-on-a-world-gone-mad/interview?page=1.