Tisková zpráva 16. 10. 2008
Tom Magnuson
Polský poslanec Evropského parlamentu Maciej Giertych zorganizoval v Bruselu v polovině října seminář o slabých místech evoluční teorie. Giertych sám je známým profesorem genetiky a byl též předsedou oddělení genetiky na Polské akademii věd. Jeho syn je současným polským ministrem školství. Profesor Giertych celkově odmítl vědecké výzkumy, které jsou založeny na evoluční teorii, a zpochybnil výuku neprokázané, ale neustále falšované hypotézy – makroevoluce.
Profesor Giertych vylíčil, jak jeho děti přišly ze školy, poté co v ní probíraly evoluční teorii. Bylo jim vysvětleno, že makroevoluce, tedy vývoj, popř. původ života, byla jednoznačně a nepochybně dokázána vědeckými výzkumy v rámci genetiky. Pro profesora Giertycha, jenž celý život strávil genetickým výzkumem na nejvyšší úrovni, byla tato informace nová. Účastníkům semináře v Evropském parlamentu objasnil, že v rámci jeho veškerého bádání nebyl předložen jediný důkaz pro makroevoluci, naopak pouze jen vyvrácení.
Profesoru Giertychovi se dostalo podpory od dalších odborníků. Ze Spojených států amerických přicestoval profesor Joseph Mastropaolo, aby vysvětlil poslancům Evropského parlamentu, že neexistují důkazy pro často postulovanou makroevoluci. Pod pojmem makroevoluce se rozumí údajný vznik nových, dosud neexistujících biologických struktur pomocí evoluce – jako například vývoj křídla, plic nebo ptačího zobáku u plazů. Profesor Mastropaolo objasnil publiku na základě jím vedených vědeckých výzkumů, že této propagované a ve školách jako dokázané vyučující makroevoluci chybí i po více než 150 letech jakýkoliv empirický důkaz. Změna vyskytujících se struktur, například přirozený výběr obzvláště dlouhých nebo malých a silných zobáků, je naproti tomu označována jako mikroevoluce.
Z Německa přijel Dr. Hans-Joachim Zillmer, expert na otázky evoluce a člen Newyorské akademie věd. Dr. Zillmer, jehož knihy o paleontologii byly přeloženy až do deseti jazyků, účastníkům shromáždění na rozličných vzorových příkladech objasnil, že existují výhradně geologické nálezy, které evoluční teorii jednoznačně odporují. Fosilní doklady naproti tomu neobsahují žádný důkaz o makroevoluci. Namísto neznatelně pomalému vývoji druhů od jednoho druhu k jinému, jak se tvrdí při školní výuce, může být pozorována pouze stabilita forem života, tedy předávání výhradně již existujících dědičných vloh podle Mendlových zákonů, s přihlédnutím k variacím a přizpůsobení se v rámci mikroevoluce.
Francouzský geolog Dr. Guy Berthault konečně předložil četné důkazy, že se geologické vrstvy neusazovaly po miliardy let, nýbrž mnohem rychleji. Obdobné jevy je možné zjistit i dnes při sedimentačních procesech vytvářených povodněmi. Tyto postupy Dr. Berthault reprodukoval ve spolupráci s ruskými vědci při pokusech v laboratoři. Aby makroevoluce vůbec fungovala, musí se postulovat skoro nekonečně dlouho trvající sedimentační procesy, a tím velmi dlouhá, skoro věčná časová údobí, v protikladu k rychle se tvořícím geologickým vrstvám.
Mezi těmi, kteří pomáhali zorganizovat tento historický seminář, byl Dr. Dominique Tassot, ředitel Centre d’Etudes et de Prospective sur la Science (C.E.P). C.E.P je organizace zastupující 700 francouzsky hovořících vědců, intelektuálů a reprezentantů jiných profesí. Tito odmítají nedokázanou evoluční teorii a uvádějí proti ní vědecké argumenty. Profesor Giertych uzavřel zasedání požadavkem, aby evoluční teorie nebyla na veřejných školách již představována jako absolutní pravda.