Z Another Failed Evolutionary Prediction přeložil Pavel Kábrt – 10/2015. Článek vyšel na stránkách Proslogion 12. ledna 2012, kde jsou uvedeny i další falešné evoluční předpovědi.
Jedna z nejdůležitějších věcí ve vědě, týkající se správnosti nějaké hypotézy, je schopnost této hypotézy dělat předpovědi, které se pak dají ověřovat experimentem nebo pozorováním. Pokud nějaká hypotéza produkuje předpovědi (prognózy, predikce), které jsou poté potvrzeny experimentem nebo pozorováním, její vědecká hodnota je vysoká. Čím víc takových potvrzených predikcí hypotéza vyprodukuje, tím pravděpodobněji se jedná o dobré, vědecké vysvětlení nějakého jevu, který tato hypotéza popisuje. Pokud však nějaká hypotéza vyprodukuje předpovědi, které se pak na základě experimentu nebo pozorování ukážou jako chybné, její vědecká hodnota je nevěrohodná.
Dr. Cornelius Hunter udělal vynikající práci, když detailně rozebral mnoho nenaplněných předpovědí evoluční teorie. Na tomto blogu jsem rovněž některé prodiskutoval (zde, zde, zde, zde, zde a zde). Vůbec nepřekvapuje, že jak pokračuje další výzkum, je vyvráceno stále více evolučních předpovědí. Jedna z nedávných se týká netopýrů a hmyzu.
Jak většina lidí ví, netopýři mají úžasný echolokační systém, který jim umožňuje lov za tmy. Vyšlou zvukové vlny o vysoké frekvenci, které se odrazí od předmětu před nimi. Tyto odražené vlny netopýři přijmou, pomocí složité matematiky je analyzují a určí všechny potřebné informace, jako je velikost, místo a rychlost předmětu před nimi. Tento úžasný echolokační systém umožňuje netopýrům lovit a jíst hmyz, i když je někde v povzdálí, ve tmě a černý jak uhel.
Jenže se ukazuje, že některý hmyz je schopen tyto vysokofrekvenční netopýří zvukové vlny slyšet. To hmyz varuje, že ho chce netopýr ulovit, a je tak schopen únikových manévrů. Po dlouhá léta evolucionisti tvrdili, že tento způsob hmyzího slyšení se vyvinul až poté, co se vyvinuli netopýři. Například kniha, ve které se probírají echolokační systémy zjištěné v netopýrech a delfínech, říká:1
Vznik ultrazvukové citlivosti u nočního hmyzu se vyvinul jako odpověď na predační tlaky (tlaky lovení), v důsledku netopýří echolokace.
Jiná evolucionistická publikace uvádí podobný výrok:2
…než se vyvinuli netopýři…byly můry a další noční hmyz pány noční oblohy; hmyz si poletoval nerušen predátory. Jak se objevili netopýři, donutilo je to vyvinout si novou strategii proti netopýrům – způsob, jak uslyšet echolokační vysílání lovících netopýrů, vlastně takový radarový detektor.
Takže nám evoluční teorie předpověděla, že schopnost slyšet vysokofrekvenční vlny se vyvinula v určitém hmyzu až poté, co se vyvinuli netopýři, coby odpověď na nový způsob, jak si netopýři hledali mezi hmyzem svoji kořist.
Jako mnoho evolučních předpovědí, i tato se ukazuje jako naprosto špatná.
Dr. Roy E. Plotnick a dr. Dena M. Smithová studovali velmi dobře zachovalé zkameněliny cvrčků a sarančat z lokality Green River Formation na západě Spojených států. Podle pochybných evolucionistických datovacích technik se předpokládá, že jsou tyto zkameněliny staré 50 miliónů let. To je zhruba stejné staří, na jaké evolucionisté datují první nepochybné netopýří zkameněliny. A tak tedy… za předpokladu, že tento hmyz vyvinul svoji schopnost slyšet vysokofrekvenční zvukové vlny jako odpověď na objevení se netopýrů, co byste očekávali, že tito vědci zjistili, když studovali sluchové orgány nalezené v těchto údajně 50 miliónů let starých hmyzích zkamenělinách? Jistě byste očekávali, že sluchové orgány budou vypadat zcela odlišně od jejich protějšků u moderního hmyzu, že? Vždyť hmyz z těchto zkamenělin neměl ještě žádnou šanci vyvinout slyšení vysokofrekvenčních vln, za předpokladu, že tyto hmyzí zkameněliny jsou údajně stejně staré jako nejranější zkameněliny netopýrů.
Co však doktoři Plotnick a Smithová opravdu zjistili? Takto o tom mluví:3
Zde popisujeme a referujeme o výjimečně dobře zachovalých bubínkových uších u cvrčků a sarančat z eocenních vrstev koloradské formace Green River, které jsou prakticky stejné jako ty, které vidíme u moderních reprezentantů těchto skupin.
Jinými slovy fosilní důkazy svědčí o tom, že cvrčci a sarančata měli v podstatě to samé slyšení jak před, tak i po údajné evoluci netopýrů. Pokud jsou analýzy dr. Plotnicka a dr. Smithové správné, pak hmyz nevyvinul svoji schopnost slyšet vysokofrekvenční zvuk jako odpověď na netopýří lov. Jak tedy evolucionisti teď vysvětlí existenci vysokofrekvenčního slyšení v některém hmyzu? Zde je to, co uvádí jeden článek na webu:
Podle vědců tyto nálezy ukazují, že dotyčná skupina hmyzu vyvinula svoje supercitlivé slyšení dlouho před objevením se netopýřích predátorů.
„Jejich schopnost detekovat netopýry se prostě mohla ukázat až později,“ říká Smithová.
Naprosto typické a pohodlné. Prostě evoluce připravila tento hmyz na netopýří predátory dlouho předtím, než se netopýři skutečně objevili! Opravdu velmi zajímavý způsob, jak se zbavit této nedávno vyvrácené předpovědi evoluční hypotézy.
Odkazy v angličtině
- Echolocation in Bats and Dolphins, Jeanette A. Thomas, Cynthia F. Moss, and Marianne Vater, ed., University of Chicago Press 2003, p 324.
- Nicholas Wade, The Science Times Book of Mammals, Lyons Press 1999, p. 20
- Roy E. Plotnick and Dena M. Smith, “Exceptionally Preserved Fossil Insect Ears from the Eocene Green River Formation of Colorado,” Journal of Paleontology, 86(1):19-24, 2012