Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 04/2021. Převzato z autorovy knihy Genesis: Teologický, historický a vědecký komentář k Genesis 1–11, kap. 8, 2015.) Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Kritici biblického stvoření často používají „dny před Sluncem“ ve snaze dokázat, že to nebyly ~ 24hodinové dny. Tato stará „kachna“ se vytahuje vždy znovu a znovu, jako by o ní kreacionisté nikdy nepřemýšleli.
Ve skutečnosti byl tento „problém“ zodpovězen už před stovkami let. Křesťané si již dávno uvědomili, že Bůh může stvořit světlo i bez sekundárního zdroje, a Bible nám jasně říká, že Bůh stvořil světlo a stejně tak i Zemi prvního dne.
Bylo nám řečeno, že nová nebesa a Země nebudou potřebovat Slunce ani Měsíc, protože vše bude prozářeno Boží slávou a tím světlem bude Beránek (Zjevení 21:23). V Genesis Bůh definuje den a noc jen z hlediska přítomnosti či nepřítomnosti světla.
Reakce reformátorů
Například přední francouzský reformátor John Calvin (1509–1564) s tímto neměl žádný problém, protože učil:
- Cyklus den-noc byl zaveden od 1. dne – tedy dříve, než bylo stvořeno Slunce [s odkazem na „Budiž světlo“ (Genesis 1:3)]:
Proto Pán už na základě samotného pořadí stvoření vydává svědectví o tom, že On drží světlo ve Svých rukách, a je také schopen poskytnout nám jej i bez Slunce a Měsíce. Dále je z kontextu jisté, že světlo bylo stvořeno tak, aby bylo vzájemně zaměnitelné s temnotou … nicméně není žádných pochyb o tom, že toto pořadí posloupnosti bylo střídavé …1
- Slunce, Měsíc a hvězdy byly stvořeny 4. dne – po Zemi – a tak převzaly roli zprostředkovatelů světla na Zemi [komentář k „buďte světla na obloze…“ (Genesis 1:14)]:
Bůh předtím stvořil světlo, ale nyní zavádí v přírodě nový řád, tedy že zdrojem denního světla bude Slunce a v noci budou svítit Měsíc a hvězdy. A tento úřad jim přiděluje jako naučení pro nás, že veškeré stvoření podléhá Jeho vůli a aby vykonávalo co mu nařídil. Mojžíš totiž nemluvil o ničem jiném než o tom, že Bůh ustanovil určité nástroje k poskytování světla na Zemi prostřednictvím střídavých změn toho světla, které bylo stvořeno předtím. Jediný rozdíl je v tom, že nejprve světlo nebylo určeno nějakým konkrétním místem, ale nyní vychází ze zářících těles; která tím, že naplňují tento záměr, jsou poddána Božím příkazům.2
Otec reformace Martin Luther (1483–1546) měl podobně jasný a důrazný postoj, pokud jde o stvoření Slunce,3 Měsíce a hvězd ve 4. den. Také zakladatel metodistické církve John Wesley (1701–1791) s tím souhlasil.4
Rabíni starověku a středověku
Ještě předtím mnozí rabínští vykladači starověku učili, že Bůh stvořil nezávislé na Slunci prvotní světlo, které vzniklo na Boží příkaz, ale později bylo staženo a uloženo pro spravedlivé v mesiášské budoucnosti.5 Toto je uskutečnitelné a je to v souladu s Janovým učením ve Zjevení. Také židovský učenec středověkého Španělska Abraham Ibn Ezra (asi 1089–1164) napsal:
Jeden den odkazuje na pohyb sféry nebeské. …
Sféra nebeská se otočila jedenkrát. Na obloze nebylo Slunce viděti; a taktéž ani obloha nebyla.6
Tito velcí učenci to vnímali správně a neviděli v tom problém na straně biblického Boha. A celé řešení ještě více usnadňuje moderní geokinetická astronomie (tj. nauka o pohybu Země). Všechno, co je potřeba k cyklu den-noc je pouze rotující Země a světlo přicházející z jednoho směru. Z toho můžeme tedy odvodit, že Země se ve vztahu ke světlu stvořeném 1. dne již v prostoru otáčela.
Toto neobvyklé, zdánlivě nelogické pořadí stvoření (světlo dříve než Slunce) ve skutečnosti dodává pečeť hodnověrnosti. Pokud by Bible vznikla jako produkt pozdějších „editorů“, jak tvrdí Dokumentární hypotéza (teorie vzniku Tóry)7, zcela jistě by ji upravili tak, aby odpovídala jejich vlastnímu chápání. Naopak absence božského zjevení mít „den“ bez Slunce by bylo ve starověku obecně nemyslitelné. Na neobvyklou povahu příběhu podobně poukazuje i Hamilton, když píše:
Stvoření světla předjímá vznik slunečního světla. Nakonec bude úkol oddělovat světlo od tmy přidělen nebeským světelným tělesům (v. 18). Není třeba považovat takové tvrzení za projev vědecké nevědomosti. To, co autor uvádí je, že Bůh způsobil, aby první tři „dny“ světlo svítilo z jiného zdroje než Slunce.8
Ustanovení Slunce až po prvotním světle mělo pravděpodobně velký význam ve vztahu ke světonázorům pohanů, kteří měli sklon uctívat Slunce jako zdroj veškerého života. Bůh tím jasně ukazuje, že Slunce jako zdroj všeho je pro Něho vedlejší. On „nepotřeboval“ Slunce ke stvoření života, na rozdíl od víry zastánců staré Země.
[Církevní] otcové to věděli nejlíp
Faktem je, že pisatelé rané církve používali historické stvoření Slunce čtvrtého dne v polemice, tj. jako argument důrazného odmítnutí pohanství. Například ve druhém století napsal Theophilus, biskup z Antiochie, v obhajovacím spise učenému pohanskému soudci Autolycusovi:
Čtvrtého dne počala existovat světelná tělesa. Protože Bůh má znalost věcí budoucích, znal také nesmysly pošetilých filozofů, kteří ve snaze odložit Boha stranou budou říkat, že věci vytvořené na Zemi pocházejí z hvězd. A proto tedy aby mohla být ukázána pravda, vznikly rostliny a jejich semena ještě před hvězdami. Protože to, co vznikne později, nemůže být zdrojem toho, co bylo před ním.9
Ve 4. století komentuje stejné pasáže Basileios Veliký:
Nebe a Země byly první; po nich bylo stvořeno světlo; den byl odlišen od noci, pak se objevila obloha a suchá země. Voda byla shromážděna do jí přiděleného místa, země vydala své produkty, dala vyklíčit mnoha druhům bylin a byla ozdobena nejrůznějšími druhy rostlin. Slunce a Měsíc však ještě neexistovaly, aby ti, kteří ignorují Boha, nemohli považovat Slunce za původce a otce světla nebo za tvůrce všeho, co vyrůstá ze Země. A to je také důvod, proč Bůh řekl až čtvrtého dne: „Buďte světla na obloze nebeské.“10
Všimněte si, že toto se liší od běžného argumentu proti Genesis jako historii, totiž že jde pouze o polemiku proti pohanství. Ve skutečnosti je sama Genesis historickým příběhem a tito církevní otcové se na ni coby skutečnou historii spoléhali jako na základnu pro svou polemiku proti falešným mýtům pohanství.
„Dny před sluncem“ tedy nejenže nepředstavují žádný vědecký problém pro dny, které byly skutečnými dny, ale ukazuje se, že pořadí těchto tvůrčích událostí mělo svou jedinečnou důležitost i v jiných ohledech.
Odkazy a poznámky
- Calvin, J., Genesis, pp. 76–77, 1554/1984.
- Calvin, Ref. 1, p. 83.
- Luther, M., Luther’s Works, Vol. I: Commentary on Genesis 1–5, Pelikan, J., (Ed.) Concordia, St Louis; see his comments on verses 1:5–6 and 1:14ff, 1958.
- Wesley, J., Sermon 56: God’s Approbation of His Work, 1872; wesley.nnu.edu.
- Lewis, J.P., The Days of Creation: An Historical Survey, JETS 32: 449, 1989.
- Ibn Ezra, Commentary on the Pentateuch, Genesis (Bereshit), translated and edited by Strickman, H.N. and Silver, A.M., Menorah Publishing Co., p. 33 and footnote, 1999; cf. Creation days and Orthodox Jewish tradition.
- See Grigg, R., Did Moses really write Genesis? Creation 20(4):43–46, 1998;, also Holding, J.P., Debunking the documentary hypothesis, J. Creation 19(3):37-40, 2005;.
- Hamilton, V.P., The Book of Genesis, chapters 1–17, p. 121, 1990.
- Theophilus, To Autolycus 2:15, AD 181, Ante-Nicene Fathers 2:100.
- Basil, Hexaëmeron 6:2.