Stejně jako slova potřebují gramatiku, DNA také. A má vskutku sofistikovaná gramatická pravidla.
David F. Coppedge
Z Creation Evolution Headlines přeložil Pavel Akrman – 09/2024. Zdroj úvodního obrázku: Medium.
Objev „prostorové gramatiky“ v genomu může „přepsat učebnice genetiky“, oznámila studie na SciTech Daily 23. srpna 2024. Toto zjištění „může odhalit tajemství toho, jak je genová aktivita zakódována v lidském genomu“. Pojďme se tedy na tuto vzrušující zprávu podívat trochu blíže.
Vědci objevili nový kód, který řídí genovou aktivitu – tak zní titulek článku z 20. srpna 2024 na webu Washington State University. Je to tisková zpráva Babcock School of Veterinary Medicine WSU. Ve spolupráci s výzkumníky UC San Diego objevil docent Sascha Duttke něco nového v systému genové regulace. O proteinech nazývaných aktivátory a represory se vědělo již léta, ale nebylo známo, do jaké míry jsou „závislé na své poloze“. A jak se ukázalo, jejich činnost je „mnohem složitější“.
„Na rozdíl od toho, co najdete v učebnicích, jsou transkripční faktory, které působí jako skutečné aktivátory nebo represory, překvapivě vzácné,“ řekl odborný asistent WSU Sascha Duttke, který vedl velkou část výzkumu na Fakultě veterinární medicíny školy molekulárních biologických věd WSU.
Vědci naopak zjistili, že většina aktivátorů může fungovat také jako represory ….
Při bližším pohledu výzkumníci zjistili, že funkce mnoha transkripčních faktorů je vysoce závislá na poloze.
Stejně jako věty mohou mít různý význam v závislosti na pořadí slov, mohou i tyto proteiny vyvolat aktivitu nebo ji potlačit v závislosti na tom, kde se v genomu připojí. To znamená, že transkripční faktory nepůsobí jen na kód DNA; fungují i podle jiného kodexu, který je nad genetickým kódem – jsou to sady gramatických pravidel, která jim říkají, kdy a co mají dělat.
„To, jak má daný transkripční faktor působit, tj. zda jako aktivátor nebo represor, určuje prostor či „prostředí“, řekl Duttke. „Když se chceme naučit nový jazyk, musíme porozumět jak jeho slovům, tak i gramatice – a zde nám to ukazuje, že podobně zakódovány jsou i vzorce genové exprese v našem genomu.“
Říkají tomu „nově objevený kód“ v DNA. Jak tisková zpráva dále uvádí, má toto zjištění obrovské důsledky. „Přinejmenším to změní způsob, jakým vědci zkoumají genovou expresi.“
Článek v časopise Nature, (Duttke et al., 17. července 2024) pod názvem „Funkce transkripčních faktorů specifických pro lidskou sekvenci v závislosti na poloze“ uvádí dokument s otevřeným přístupem. Potřebovali k tomuto objevu darwinovskou teorii? Vlastně ne. O evoluci se v článku zmínili jen jednou, snad aby projevili solidaritu s cenzory. Ale i tak je to podivně zahalená věta – „vazebná místa pro YY1, která se vyvinula tak, aby fungovala v TSS nebo v těsné návaznosti po TSS“ – která se klamně snaží připsat evoluci jakýsi účel. Nic se „nevyvine“ k tomu, aby se to či ono udělalo – protože v Darwinových pravidlech se nenachází žádný záměr, předvídavost ani plán.
Kromě této chaotické věty se článek několikrát zmiňuje o tom, jak jsou funkční informace kódovány v transkripčních faktorech:
Vzorce transkripční aktivity jsou kódovány v našem genomu prostřednictvím regulačních prvků, jako jsou podporovače nebo zesilovače, které paradoxně obsahují podobné sestavy vazebných míst pro sekvenčně specifický transkripční faktor (TF). Znalost toho, jak tyto sekvenční motivy kódují mnohočetné, často se překrývající programy genové exprese, je zásadní pro pochopení genové regulace, a jak se mutace v nekódující DNA projevují při onemocnění. Zde studiem genové regulace z pohledu jednotlivých míst startu transkripce (TSS), pomocí přirozené genetické variace, narušení hladin endogenního TF proteinu a mohutné paralelní analýzy přirozených a syntetických regulačních prvků ukazujeme, že vliv vazby TF na transkripci iniciace je závislý na poloze.
Znalost závislosti na poloze může genetikům pomoci pochopit, jak se informace přenášejí z genomu do organismu. Informace je klíčovým slovem v teorii inteligentního návrhu.
V širším měřítku tato zjištění odhalují, jak podobné sestavy vazebných míst TF mohou generovat odlišné výsledky regulace genů v závislosti na jejich prostorové konfiguraci, a jak mohou polymorfismy sekvencí DNA přispívat k variaci transkripce a onemocnění, a podtrhují zásadní roli TSS dat při dekódování regulačních informací našeho genomu.
Bez regulace je genom pouhou řadou písmen. Gramatika jim dává smysl a život. A v genomovém kódu je zabudován další kód – regulační kód – který mění pouhý text ve funkční aktivitu. Kód a funkce patří mezi další klíčová slova inteligentního návrhu. Slovo „funkce“ je v článku použito v desítkách.
Tato zjištění zdůrazňují důležitost přesných polohových informací TSS pro dekódování TF funkce a poskytují vysvětlení, proč bylo tak náročné předpovídat programy genové exprese jen ze samotné sekvence DNA.
Zmíněná studie používá slovo „informace“ k vyjádření lidmi získané znalosti neboli know-how o genové regulaci. Co si autoři asi myslí o zakódované informaci v molekulách DNA a proteinů bez viditelného činitele, který ji vytvořil? Mohly by kódy v kódech vzniknout neřízenými přírodními procesy?
Pro kreacionisty je tato studie jistě zajímavá, ale ve skutečnosti byli vědci zastávající inteligentní návrh daleko před svými materialistickými protějšky. Dr Jonathan Wells například napočítal šest různých kódů, které pracují v buňce mimo DNA.
Chce-li někdo napsat kód do kódu nebo kód, který reguluje jiný kód, jistě to bude mít těžké. Pokud něco takového nedokážou vykonat ani naše nejlepší mozky, jak může někdo tvrdit, že to vzniklo nějakým náhodným působením na neživou hmotu? Bez těchto kódů fungujících od začátku je nemožné, aby život mohl vůbec pokračovat.