Dinosauří opeřený ocas v jantaru?

Z dotazů čtenářů

V této rubrice uveřejňujeme častěji pokládané dotazy, které tudíž mohou zajímat i ostatní čtenáře. (kreacionismus.cz, 06/2025, odpovídá Pavel Akrman, čerpáno z článku dr. Davida Mentona)

Populární média se vždy ráda chlubí novými evolučními (rádoby) průlomy. Nyní se jedná o údajně opeřený dinosauří ocas uvězněný v jantaru!¹ Jantar je v podstatě zkamenělá stromová míza, která může občas obsahovat hmyz a další malé organismy, u kterých lze očekávat, že se uvězní v stromové míze. Ale dinosauří ocas?

Nutno poznamenat, že fosilie nepředstavuje celý dinosauří ocas, ale jen malý kousek drobného opeřeného ocasu o délce asi 3,6 cm, který obsahuje 8 obratlů, každý o velikosti zrnka rýže! Odhaduje se, že vedle svého domnělého příbuzného T. rexe by byl velký asi jako vrabec. Ocasní kousek je nepochybně pokryt drobným peřím, které je ale v podstatě identické s peřím moderních ptáků, takže jde opravdu o dinosauří ocas?

Vzorek opeřeného ocasu známý jako DIP-V-15103 objevil čínský paleontolog Lida Xing při nákupu na jantarovém trhu v Myanmaru (dříve Barma). Koupil si kousek myanmarského jantaru ze střední křídy, který obsahoval malý kousek opeřeného ocasu a také různý hmyz. Aniž by znal jeho místo původu, okamžitě „věděl, že má něco zvláštního“² a prohlásil, že se jedná o ocas 99 milionů let starého opeřeného dvounohého dinosaura. Pokud by šlo jen o kousek ptačího ocasu s peřím, zájem by byl pouze okrajový. Takže skutečný dinosaurus s nesporným peřím jasně připojeným k ocasu je úplně něco jiného. Pojďme se tedy kriticky podívat na důkazy publikované Xingem a kol.³

Osteologie

Ačkoli dnešní ptáci nemají dlouhý kostnatý ocas s obratli, někteří vyhynulí ptáci ve fosilním záznamu takový ocas měli (například Archaeopteryx). Přítomnost několika ocasních obratlů u fosilie tedy nemusí nutně znamenat, že se jedná o dinosaura – může to být i pták. Co tedy vedlo k závěru, že nejde o ptačí, ale o dinosauří ocas? Autoři připomněli, že dlouhý ocas ptáka Archaeopteryxe má na svém konci několik srostlých obratlů, zatímco obratle exempláře v jantaru vypadají oddělené. Zároveň však poukazují na to, že jejich 3,4 cm dlouhá část ocasu s osmi obratli pochází někde ze středu ocasu, který měl pravděpodobně 15–25 obratlů. Je tedy silně zavádějící tvrdit, že DIP-V-15103 je určitě dinosaurus, na základě absence srostlých terminálních obratlů. Navíc měkké tkáně v ocasu neměly dostatečně odlišnou hustotu od hustoty kosterních prvků v jejich studiích se Synchrotronovým rentgenovým snímáním, takže diagnostické a srovnávací detaily ocasních obratlů byly neprůkazné, jak sami autoři připouštějí.

Peří

Ocas DIP-V-15103 měl oboustranně spárovanou řadu peří, orientovaného posterodorzálně (takové bývá vzadu na konci hřbetu), a také další řadu peří na každé straně ocasu, všechna rovnoměrně rozmístěná po celé délce ocasní části. Toto uspořádání tvořilo dvojí bočně orientované kýlové opeření na obou stranách ocasních obratlů. Celkově je toto párové uspořádání peří vlevo a vpravo v lineárních řadách podobné pterylám*) a retrices (tuhá pera na ocasu) u moderních ptáků.

*) Pozn. překl.: Pterylae (česky pernice) jsou u ptáků specifické oblasti kůže, kde roste obrysové peří. Na rozdíl od oblastí kůže s prachovým a nitkovým peřím, které se nazývají nažiny (apteria).

Obr.1: Peří na vzorku DIP-V-15103

Všechna pera byla téměř identická a svou strukturou se podobala obrysovému peří současných ptáků, autoři však přesto označují toto opeření jako „primitivní peří“. Avšak jediným zmíněným „primitivním“ rysem je u per poněkud tenčí rachis (střední dřík) než u většiny moderních per. Autoři dokonce tvrdí, že rachis není silnější než rozvětvené ostny, ale při zkoumání jejich publikovaných fotografií to vůbec není patrné (viz obr.1 vpravo). Ve skutečnosti má každé pero DIP-V-15103 dobře vyvinutý rachis s ostny a prapory. To je v ostrém kontrastu s jemným chmýřím (dino chlupy), které bylo u neptačích dinosaurů vydáváno za „peří“ nebo za „proto-peří“ (většina evolucionistů považuje ptáky za dinosaury, ale skuteční dinosauři jsou označováni jako neptačí dinosauři, zatímco skuteční ptáci jsou označováni jako ptačí dinosauři). Pro evolucionistu samozřejmě není zrovna zajímavé hlásit jednoznačné peří u ptačího dinosaura, jako je údajně červenka, ale v zájmu kariérního postupu, s pomocí National Geographic, evolucionista rád tvrdí, že takové peří se vyskytuje i u neptačích dinosaurů, jako jsou například teropodní druhy.

(z Wikipedia Commons)

Obrázek 2. Kostra holuba. Všimněte si, že těžiště rovnováhy je v koleni, jak ukazuje černá šipka. Pokud by pták mohl vstát z kyčle spíše než z kolena, přepadl by dopředu, protože za opěrným bodem, který by byl umístěn na hlavici stehenní kosti, jak ukazuje červená šipka, je velmi malá hmotnost.

Převzato z w:de:Benutzer:Uwe_Gille ( http://de.wikipedia.org/wiki/Bild:Vogelskelett.jpg ) [GFDL ( http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html ) nebo CC BY 3.0 ( http://creativecommons.org/licenses/by/3.0 )], prostřednictvím Wikimedia Commons.

Myologie (nauka o svalech) a rovnováha

Je pozoruhodné, že ocas DIP-V-15103 nevykazoval žádné zjevné známky svalové tkáně. Pokud nějaké svaly měl, bylo jich velmi málo, což svědčí o tom, že i když byl ocas pružný, aktivně se pohyboval jen málo. Stejně jako v případě Archaeopteryxe to vypadá, že calamus (osten) pera byl připevněn buď na ocasních obratlích nebo v jejich blízkosti. Důležitou otázkou je zde velmi nízká hmotnost ocasu. Naproti tomu teropodní dinosauři měli těžké svalnaté ocasy, které vyvažovaly hmotnost dinosaura při chůzi po dvou nohách. T. rex při chůzi tedy měl za kyčelním kloubem stejnou váhu jako vpředu. Ocas DIP-V-15103 naopak nabízí jen malou protiváhu jakékoli hmotnosti před kyčlí.

Ptáci jsou mezi suchozemskými obratlovci unikátní v tom, že chodí na částech od kolen dolů. Jejich stehenní kosti a kolena jsou začleněny do tělní stěny a stehenní kost se při chůzi pohybuje jen velmi málo. To znamená, že zatímco těžiště rovnováhy neboli opěrný bod dinosaurů je na hlavici stehenní kosti, spojené kloubem s kyčelní kostí (pánví), těžiště rovnováhy u ptáků je v koleni, které je u ptáků dále vpředu. To je důležité, protože za kyčelním kloubem je jen velmi malá část hmotnosti ptáka. Pokud by pták chodil na části nohou od kyčle, a nikoli od kolena, přepadl by na zobák – a to platí i pro DIP-V-15103.

Závěr

Z uvedeného lze tedy vyvodit, že DIP-V-15103 je pták, a nikoli 99 milionů let starý teropodní dinosaurus. To je podpořeno objevem ptačích křídel včetně kostí a peří, které našli Lida Xing a kol. ve stejném typu barmského jantaru jako DIP-V-15103 a považují je za 99 milionů let staré.³ Jistěže odmítám stáří přiřazené těmto fosiliím, ale ukazuje to, že malí ptáci, možná mláďata, zanechali v barmském jantaru důkazy o své nepochybně ptačí anatomii. Takže, kde je tu nějaká evoluce?

Odkazy

1. Viz Katie Hunt, “‘Once in a Lifetime Find’: Dinosaur Tail Discovered Trapped in Amber,” CNN, December 9, 2016, http://www.cnn.com/2016/12/08/health/dinosaur-tail-trapped-in-amber-trnd/index.html; and Carolyn Gramling, “Dinosaur Tail Trapped in Amber Sheds Light on Evolution of Feathers,” Science, December 8, 2016, http://www.sciencemag.org/news/2016/12/dinosaur-tail-trapped-amber-sheds-light-evolution-feathers.
2. Carolyn Gramling, “Dinosaur Tail Trapped in Amber Sheds Light on Evolution of Feathers,” Science, December 8, 2016, http://www.sciencemag.org/news/2016/12/dinosaur-tail-trapped-amber-sheds-light-evolution-feathers.
3. Lida Xing et al., “A Feathered Dinosaur Tail with Primitive Plumage Trapped in Mid-Cretaceous Amber,” Current Biology (December 8, 2016): doi:10.1016/j.cub.2016.10.008.
4. Lida Xing et al., “Mummified Precocial Bird Wings in Mid-Cretaceous Burmese Amber,” Nature Communications 7 (2016): doi:10.1038/ncomms12089.