diamond-friend

Diamanty: nejlepší přítel kreacionisty

Pavel AkrmanStáří Země a vesmíru Napsat komentář

Radiokarbon v diamantech: nepřítel miliard let

Jonathan Sarfati

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 07/2025. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Přítomnost radioaktivního uhlíku-14 (14C) v diamantech svědčí o tom, že nemohou být staré miliony let, ale jsou mladé, v souladu s biblickými dějinami.

Uhlík

Co mají společného tvrdé, třpytivé diamanty a matná, měkká tuha? Obojí jsou konkrétními formami (alotropy) uhlíku. Většina atomů uhlíku je 12krát těžší než vodík (12C), přibližně jeden ze 100 je těžší 13krát (13C) a jeden z bilionu (1012) je těžší 14krát (14C). Z těchto různých typů (izotopů) uhlíku se 14C nazývá radiokarbon, protože je radioaktivní – časem se rozpadá.

Radiokarbonové datování

HopeDiamond

Obr. 1

Obr. 1.: Známý diamant Hope, který byl nalezen před asi čtyřmi sty lety. (Wikimedia Commons)

Někteří se snaží měřit stáří podle množství rozpadlého 14C. Mnozí si myslí, že radiokarbonové datování dokazuje miliardy let.1 Ale i evolucionisté dobře vědí, že to nelze, protože 14C se rozpadá příliš rychle. Jeho poločas rozpadu (t1/2) je pouze 5 700 ± 30 let – to znamená, že každých 5 700 let se z něho rozpadne polovina. Po dvou poločasech rozpadu zbývá čtvrtina; po třech poločasech rozpadu už jen osmina; po deseti poločasech rozpadu zbývá méně než tisícina.2 Pokud by teoreticky jeden kus 14C měl hmotnost jako Země, pak by se celý rozpadl za méně než 1 milion let.3

Takže pokud by měřené vzorky byly opravdu starší než milion let, nezbyl by v nich žádný radiokarbon. Takový stav ale nenalézáme, a to ani pomocí velmi citlivých detektorů4 uhlíku 14C.

Diamanty

Diamant je nejtvrdší známá látka, takže jeho vnitřek by měl být velmi odolný vůči kontaminaci. K vytvoření diamantu je zapotřebí velmi vysoký tlak – takový tlak, který se na Zemi přirozeně vyskytuje pouze hluboko pod povrchem. Proto se diamanty vytvořily v hloubce 100–200 km. Sekulární geologové se domnívají, že ty, které nacházíme, musely být transportovány na povrch nadzvukovou rychlostí,5 při extrémně prudkých erupcích skrze sopečné komíny (sopouchy). Některé se nacházejí v těchto komínech, například kimberlity, zatímco jiné diamanty byly uvolněny vodní erozí a uloženy jinde (tzv. aluviální diamanty). Podle evolucionistů se diamanty vytvořily před asi 1–3 miliardami let.5

Datování diamantů

Geofyzik Dr. John Baumgardner, člen výzkumné skupiny RATE,6 zkoumal uhlík 14C v celé řadě diamantů.7 Neměl by v nich být žádný 14C, tedy pokud by opravdu byly staré více než miliardu let, nicméně radiokarbonová laboratoř uvedla, že ve vzorcích je ho nejméně 10krát více než je detekční limit. Tudíž „stáří“ radiokarbonu bylo mnohem, mnohem nižší než milion let! Dr. Baumgardner to celé zopakoval ještě s dalšími šesti aluviálními diamanty z Namibie, a ty obsahovaly dokonce ještě více radiokarbonu.

Přítomnost radiokarbonu v těchto diamantech, kde by žádný být neměl, je tedy zářným důkazem „mladého“ světa, jak zaznamenává Bible.

Námitky (technické) a odpovědi

  1. Hodnoty uhlíku 14C v diamantech jsou prý důsledkem záření pozadí v detektoru. To však ukazuje, že namítající nerozumí ani samotné datovací metodě. AMS (Accelerator Mass Spectrometry neboli Hmotnostní spektrometrie s urychlovačem) neměří záření, ale počítá atomy. To se týkalo zastaralé scintilační metody, která počítala pouze rozpadající se atomy, takže byla mnohem méně citlivá. V každém případě se průměr poměru 14C/C v diamantech Dr. Baumgardnera blížil hodnotám 0,12 ± 0,01 pMC,*) což je výrazně více než hodnota pozadí čištěného zemního plynu v laboratoři (0,08 pMC).1
    *) Pozn. překl    .: pMC = procento dnešního uhlíku (Percentage of Modern Carbon)
  2. Uhlík 14C vznikl štěpením uranu. Ve skutečnosti se jedná o rozpad klastrů izotopu radia, které jsou součástí řetězce rozpadu uranu. Tímto se měla zdůvodnit přítomnost 14C v uhlí, analyzovaná také v článku Dr. Baumgardnera, což ovšem u diamantů není možné. Čísla jednoduše nesedí. Zejména u 226Ra jako produktu rozpadového řetězce 238U, vzniká 14C v jednom z 31 miliard případů rozpadu. To znamená, že poměr podílu rozpadu klastru 226Ra na 14C je 3,2 × 10-11. Proto abychom vysvětlili pozorovaný 14C, muselo by uhlí obsahovat 99 % uranu, takže vzorek by byl běžně označován spíše jako „uran“ než „uhlí“.2
  3. Uhlík 14C vznikl záchytem neutronů díky nečistotám 14N v diamantech. To by však i v tom nejlepším případě normálního rozpadu vygenerovalo méně než desetitisícinu naměřeného množství. A jak zdůrazňuje Dr. Paul Giem:
    „Lze předpokládat, že neutrony byly kdysi mnohem hojnější než nyní, a proto je v našich experimentálních vzorcích tolik uhlíku-14. Potřebný počet neutronů však musí být po dobu nejméně 6 000 let více než milionkrát vyšší než dnes; a každých 5 700 let, kdy se neutronová sprcha resetuje, se počet potřebných neutronů zdvojnásobí. Pokaždé, když zkrátíme dobu trvání neutronové sprchy na polovinu, zhruba zdvojnásobíme jeho požadovanou intenzitu. Problém se nakonec stává nepřekonatelným. Navíc, protože dusík vytváří uhlík-14 z neutronů 110 000krát snadněji než uhlík-13, měl by mít vzorek s 0,0000091 % dusíku dvojnásobný obsah uhlíku-14 než vzorek bez dusíku. Pokud je v daném vzorku významným zdrojem uhlíku-14 záchyt neutronů, měla by se radiokarbonová data značně lišit v závislosti na obsahu dusíku ve vzorku. Ale o žádných takových údajích nevím.“ Možná by se na tento jev měl zaměřit každý, kdo vážně tvrdí, že významné množství uhlíku-14 bylo vyrobeno jadernou syntézou přímo na daném místě.“3
    A také pokud by za to zodpovídala kontaminace atmosféry, pak by se musel veškerý obsah uhlíku vyměňovat přibližně za každý milion let. Ale pokud by to tak bylo, pak bychom očekávali obrovské rozdíly v radiokarbonových datech ohledně poréznosti a tloušťky, což by také učinilo tuto metodu nepoužitelnou.1 Dr. Baumgardner si tedy nejprve myslel, že 14C tam musel být od samého začátku. Pokud by ale byl jaderný rozpad v nedávném období – řekněme v délce 500 milionů let – rychlejší, mohlo by to vysvětlit některá z pozorovaných množství. Jeho kolegové z RATE skutečně v minulosti prokázali dobré důkazy o zrychleném rozpadu, což by v podstatě zrušilo platnost radiometrického datování.
  4. Datování diamantů podle 14C na 55 700 let je stále mnohem starší než biblická časová osa. Tento argument ale neřeší problém: my netvrdíme, že toto „datování“ je skutečné stáří; jen říkáme, že kdyby Země byla stará byť jen milion let (natož 4,6 miliardy let), neměla by žádný 14C! Dalším problémem je, že stáří 55 700 let je založeno jen na předpokladu hladiny 14C v atmosféře. Protože nikdo – kreacionista ani evolucionista – si nemyslí, že by došlo k nějaké výměně uhlíku v diamantu s atmosférou, je tudíž použití standardního vzorce pro datování 14C k určení stáří diamantu bezvýznamné. A datování 14C také předpokládá, že poměr 14C/C byl konstantní. Potopa však musela pohřbít obrovské množství živých tvorů obsahujících uhlík, což nepochybně (alespoň z části) vedlo k vytvoření dnešního uhlí, ropy, zemního plynu a částečně i dnešního vápence obsahujícího fosilie. Studie starověké biosféry naznačují, že v minulosti bylo uhlíku několikasetnásobně více, takže poměr 14C/C by byl několikasetnásobně menší. To může vysvětlovat pozorované malé množství 14C nalézané ve „starých“ vzorcích, které byly nejspíš pohřbeny při Potopě.

Odkazy

  1. Cupps, VR a Thomas, B. , Dopady filozofie hlubokého času na měření radiokarbonu, CRSQ 55 (4):212–222, jaro 2019. Viz také souhrnný článek, Thomas, B., Tvrzení o kontaminaci nemohou zrušit výsledky radiokarbonové analýzy, Acts & Facts 49 (4), duben 2020.
  2. Rotta, RB, Evoluční vysvětlení anomálního radiokarbonu v uhlí? CRSQ 41 (2):104–112, září 2004. Přítomnost 14C v uhlí popsali: Baumgardner, J., Humphreys, D., Snelling, A. a Austin, S., Záhada všudypřítomnosti 14C v organických vzorcích starších než 100 tisíc let, Eos Transactions of the American Geophysical Union 84 (46), Fall Meeting Suppl., abstrakt V32C-1045, 2003. A také: Lowe, D., Problémy spojené s využitím uhlí jako zdroje 14C – Podkladový materiál bez obsahu uhlíku, Radiocarbon 31: 117–120, 1989.
  3. Giem, P., Obsah uhlíku-14 ve fosilním uhlíku , Origins 51: 6–30 (2001), grisda.org.

Odkazy a poznámky

  1. Například „reverend“ Barry Lynn, vůdce protikřesťanské skupiny Americans United for the Separation of Church and State (Američané sjednocení za oddělení církve od státu), v celostátně televizní debatě prohlásil: „Uhlíkové datování ukazuje, že Země je stará miliardy let!“ (Firing Line, PBS, 19 Dec 1997). A v roce 2023 přední odborník na vakcíny Dr. Paul Offit v opoziční recenzi debaty Ken Ham vs. Bill Nye prohlásil: „Nye řekl, že uhlíkové datování hornin ukázalo, že Ham se mýlí asi o 4,5 miliardy let.“ Buď Dr. Offit nebo pan Nye se tu dopustili vážné chyby. (Offit, P., Creationist Ken Ham vs. Bill “the Science Guy” Nye: Ham and Nye showed how debates about the undebatable can be valuable. But it depends on the integrity and honesty of the debaters, pauloffit.substack.com, 5 Jul 2023.)
  2. Dobu „t“ od zahájení radioaktivního rozpadu lze vyjádřit vztahem N/N0 = e–λt, kde N je počet atomů naměřených v současnosti; N0 je počáteční počet; λ je rozpadová konstanta, která souvisí s poločasem rozpadu t½ vztahem λ = ln2 / t½. To předpokládá, že systém je uzavřený, takže ztráta atomů probíhá výhradně rozpadem a že rychlost rozpadu je konstantní. Viz také Sarfati, J., Refuting Compromise, 2nd Edn, ch. 12, CPB, 2011.
  3. Hmotnost Země je 6 × 1027 g; to odpovídá 4.3 × 1026 mol 14C. Každý mol obsahuje Avogadrovu konstantu (NA = 6.022 × 1023) atomů. K získání jediného atomu je potřeba pouze 167 půlení (log2(4.3 × 1026 mol × 6.022 × 1023 mol-1) = log10(2.58 × 1050) / log102), a 167 poločasů rozpadu je hluboko pod milion let.Výzkum radiometrických rychlostí rozpadu z roku 2021 ukazuje, že t½ 14C je 5.70 ± 0.03 ky. (Kondev, F.G., Wang, M., Huang, W.J., Naimi, S., Audi, G., The NUBASE2020 evaluation of nuclear properties, Chinese Physics C. 45(3):030001, 2021 | doi:10.1088/1674-1137/abddae.) Literatura po léta uváděla poločas rozpadu 5 730 ± 40 let. Starší metody měření rozpadu však používaly beta scintilační počítače, které počítají pouze rozpady. Modernější metody mohou být přesnější a spolehlivější díky použití AMS, která počítá samotné atomy, nejen ty, které se rozpadají.
  4. AMS (urychlovací hmotnostní spektrometrie) počítá samotné atomy a dokáže detekovat jeden 14C ve více než 1016 atomech, nebo měřit poměr 14C/C < 1016 nebo 0,01 % moderního poměru (0.01 pMC – Percent Modern Carbon).
  5. Jinak by diamant byl zakalen grafitem, tzv. „tuhou“ do tužek. Viz Snelling, A., Diamonds—evidence of explosive geological processes, Creation 16(1):42–45, 1993; cf. Diamond Science, diamondwholesalecorporation.com, accessed 22 May 2006.
  6. Vardiman, L., Snelling, A. and Chaffin, E., Radioisotopes and the Age of the Earth, Vol. II, ch. 8, ICR, 2005. Dr Baumgardner also investigated many coal samples, and they also turned out to have 14C.
  7. Baumgardner, J., 14C evidence for a recent global flood and a young earth; in ref. 6, ch. 8. Viz také jeho dokument na globalflood.org: Measurable 14C in fossilized organic materials: confirming the young earth creation-flood model, 5th International Conference on Creationism, 2003.
Počet zobrazení: 155
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře