Z The age of humanity (0095.info – teze č. 91 přeložil Pavel Akrman – 06/2024.
Podcast
Zvuková verze tohoto článku
Výzkumy starověkých jazyků ukazují, že tyto byly v dřívějších dobách složitější a teprve postupem času se zjednodušovaly. Následující platí pro starou latinu, řečtinu, hebrejštinu, čínštinu a indiánské jazyky. Jak můžeme vidět, rané lidské jazyky byly schopny sdělit více informací s menším počtem slov, než je tomu v případě moderních jazyků. S těmito jazyky byla také možná přesnější formulace. To je ovšem v rozporu s evoluční představou vývoje od jednoduchých počátků řeči k větší složitosti.
Ukázalo se, že důkazy tuto myšlenku vývoje lidského jazyka od primitivních počátků k sofistikovanějšímu stavu nepodporují. Jazyky takzvaných domorodých obyvatel nejsou ani trochu primitivní. Jsou vysoce složité, a ve většině případů jsou mnohem komplikovanější než naše evropské jazyky.
Výzkum jazyků původních obyvatel jasně prokázal, že neexistuje žádná souvislost mezi úrovní kultury společnosti a strukturou jejího jazyka. To znamená, že kmenová společnost může žít i v těch nejjednodušších podmínkách, jaké si lze představit, a přesto může používat extrémně složitý jazyk.
Složité struktury staré sumerštiny, staré akkadštiny a staré egyptštiny v některých případech působivě kontrastují s poměrně velmi jednoduchými morfologickými strukturami moderních jazyků, kterými se dnes v Evropě mluví. Tak například akkadština měla tisíce syntetických slovesných tvarů, zatímco dnešní němčina jich má jen poměrně malý inventář (1). Termín „syntetické slovesné tvary“ označuje jazykové pojmy obsahující jediné slovo a nevyžadující žádná další pomocná slovesa k doplnění jejich významu (např. mít, být, chtít, smět).
Egyptské, akkadské, hebrejské a řecké jazyky
Roger Liebi provedl studii velmi starých jazyků, o nichž máme písemnou dokumentaci pokrývající dlouhá období historie. Mezi zkoumanými jazyky byly tyto: egyptština (přes 4 000 let), akkadština (2 600 let), hebrejština (3 500 let) a řečtina (3 500 let). Liebi uzavírá: „Kamkoli se v dějinách jazyků podíváte, vývoj, který vidíte, se vždy vyznačuje degradací, redukcí a zjednodušováním, tj. zejména v morfologii a příbuzné oblasti fonologie. O dějinách jazyků lze v podstatě říci, že v oblastech morfologie a fonologie je pro ně typická devoluce (tj. vývoj zpět neboli směřování k úpadku)“ (2).
Liebi za tím vidí příčinu v lenosti řečníků. Tato lenost vede k odhazování fonologických prvků až k úplnému odstranění morfologických struktur.
Babylonská věž
Biblická zpráva nám říká, že všichni lidé žijící po velké Potopě mluvili jedním jazykem. Když se začali více rozšiřovat, řekli si: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“ Jako trest za tuto aroganci pak Bůh zmátl jejich jazyk a rozptýlil je odtamtud po celé Zemi, aniž by si již navzájem rozuměli (3).
Zajímavým aspektem této zprávy je, že všechny kultury, které v té době vznikly po celé Zemi, prováděly astronomické výpočty, a v některých případech postavily i gigantické monumenty. Každá kultura vlastnila část celku lidského poznání. Dá se předpokládat, že lidské jazyky od té doby degenerují.
Vypadá to tedy, že skutečná situace při hledání původu lidského jazyka mnohem více odpovídá jedinému, vysoce komplexnímu jazyku (který musel být výrazně lepší než naše moderní jazyky), a nelze ho tudíž odvozovat ze zvuků vydávaných zvířaty (4).
Odkazy
(1) Roger Liebi, The Mensch, mluvící opice? , Schwengeler Verlag, 1991, strana 48.
(2) Roger Liebi, strana 52.
(3) Bible, Genesis 11,1–9.
(4) Roger Liebi, Původ a vývoj jazyků, Hänssler, 2007, strany 272–276.