Raymond Hall
Z creation.com přeložil M. T. – 07/2008. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.
Polsko bylo tehdy ještě za Železnou oponou. Bylo to v létě 1972, a cestoval jsem do téhle země s kolegy studenty. Náš terciářský kurz zahrnoval marxismus a chtěli jsme vidět něco z jeho důsledků v praxi.
Když jsem cestou překračoval hranice Východního Německa, cítil jsem cosi jako vzrušení; nikdy předtím jsem nepronikl za „berlínskou zeď“. Ze „země nikoho“ i ošklivého opevnění státu-kriminálu oddělujícího Východní Německo od Západního mě mrazilo.
Ještě větší mráz na mne dýchl v koncentračním táboře Osvětim v jižním Polsku. Viděl jsem haldy vlasů, brýlí i zubů, plynové komory, kde byly nemilosrdně zahubeny tisíce obětí. Bylo to v létě, ale ptáci nezpívali. Ve vzduchu byla cítit smrt. Polský chlapec, který nám dělal průvodce, šeptal: „V tomhle táboře zemřeli mí prarodiče. Je mou povinností sdělovat lidem, co se zde dělo.“
Výchozí otázka
O tři roky později jsem se svou ženou navštívil východoněmeckou přítelkyni, s níž jsme si dopisovali, Dorotheu; ona nás na Západě navštívit nesměla. Opět jsme tedy prošli „zemí nikoho“ a dostali se za berlínskou zeď – tentokrát jsme se cítili velmi bezbranní.
Od té doby jsme tam byli mnohokrát. Při jedné příležitosti jsme se zeptali své přítelkyně: „Zaznamenáváš vůbec nějaké známky změny?“ Odpovědí bylo krátké „Ne“, ale její rezignovaný zoufalý pohled byl mnohem výmluvnější.
Doufám, že si dovedete představit ty slzy a radost, které ovládly lidi v listopadu 1989, kdy byla Zeď zbourána. Vězeňské dveře se rozskočily, a naši přátelé byli volní!
Avšak pod povrchem přetrvávala otázka, která nepomine. Viděl jsem ten hrozný dopad nacismu na život jednoho národa. Pak jsem zažil podobně krutý účinek jiné ideologie – komunismu. Proč se rozpoutalo tak nesmírné peklo nad tolika lidmi?
Společný jmenovatel
V oněch letech, uplynulých od mé první návštěvy v Polsku, jsem se snažil pochopit marxismus i nacismus, i to, co bylo základem světových názorů, které ospravedlnily ony strašné zločiny, jichž jsem byl svědkem. Objevil jsem společného jmenovatele.
Jak jsem se dověděl, snažil se marxismus být vědeckou teorií. Byl zakotven v sociální a ekonomické teorii, o níž se věřilo, že odráží skutečné dějiny života. Ústřední myšlenkou oné teorie bylo, že probíhá třídní boj mezi vlastníky výrobních prostředků (kapitalistickou „buržoazií“) a třídou pracujících („proletariátem“), která je nemajetná.
Zlo spočívá podle socialistů v útlaku třídy pracujících buržoazií. Osvíceni Marxem, který poznal „pravou historii života“, mohli muži i ženy nyní tuto historii kontrolovat. Mohli popohánět „přírodu“ na jejím úprku k cíli světové revoluce, která by skoncovala s tímto „zlem“ a nastolila socialistickou utopii.
Hitler, jak jsem zjistil, sdílel podobný světový názor, o čemž svědčí jeho kniha Mein Kampf (doslova „můj boj“). Věřil, že lidé podobně jako zvířata a rostliny neustále bojují o přežití. Završením historie prý bude přežití nejschopnější rasy – o níž se Hitler domníval, že jde o „rasu árijskou“, jak ji ztělesňovali Němci.
Jak Hitler tak i Stalin uplatňovali svou „vědeckou“ logiku s nelítostným, zničujícím odhodláním. Činil tak i Mao Ce-tung v Číně, kde nesčetné milióny lidí také zahynuly ve jménu utopické marxistické vize. A zmínění diktátoři nejenže přesvědčili sami sebe, nýbrž i milióny dalších lidí – lidí prostě jako Vy nebo já – o tom, že jsou oprávněni takto postupovat.
Kde se tu však tyhle myšlenky vzaly? Co bylo „vědeckým“ základem takového zla?
Způsob pohledu
Hitlerovo chápání historie života stejně jako to Marxovo, Stalinovo či Maovo nevymysleli Němci, Rusové nebo Číňané. Bylo zformulováno Angličanem Charlesem Darwinem.
Darwinova kniha O vzniku druhů přírodním výběrem, čili zachování zvýhodněných ras v boji o přežití (1859) byla základnou jejich světových názorů. Každý z nich uplatnil zásadu „přežití nejschopnějšího“ ve své konkrétní situaci.
Časová posloupnost teroru podníceného evolucí
1860: Karel Marx – „Duchovní otec“ komunistického systému Marx byl vášnivým zastáncem Darwina. Spojil své sociální a ekonomické ideje se zásadami evoluce. Marx napsal, že Darwinova kniha „obsahuje přírodovědné základy našich názorů“. Jeho žák Lenin zavedl v Rusku naprosté bezpráví a teror – období jeho vlády bylo běžně označováno pojmem „potoky krve“.
1918: Leon Trockij – Jako fanatický přívrženec darwinismu a marxismu postupoval komunistický vůdce Trockij brutálně proti křesťanství. Říkal, že Darwinovy myšlenky jej „oslnily“ a že „Darwin stál v mých očích jako mocný vrátný u vchodu do chrámu vesmíru“. Jelikož mu nebránily žádné Stvořitelovy zákony v ospravedlňování evoluce, cítil se neomezeným pánem v užívání jakýchkoli prostředků k získání moci a dosahování politických cílů.
1930: Josif Stalin – Nejhorší masový vrah světa studoval v Tiflisu (Tbilisi) v Gruzii v kněžském semináři. Jeho přítel později referoval, že Stalin se stal ateistou po přečtení Darwina. Ze semináře byl v 19letech vyloučen, protože se stýkal s revolucionáři. Když pochopil, že evoluce neposkytuje základnu pro svědomí a mravnost, cítil se oprávněn k tomu mučit a vraždit podle libosti, aby dosáhl svých komunistických cílů.
1940: Adolf Hitler – Postavil své rasové a sociální zásady na evolučních myšlenkách o přežití nejschopnějších a nadřazenosti jistých „privilegovaných ras“ (jak to říká v podtitulu své knihy Darwin). Hitlerova vláda znamenala vyvraždění šesti miliónů Židů jakož i mnoha černochů, cikánů, mentálně retardovaných i jiných skupin obyvatelstva považovaných za neschopné života. Evoluční „věda“ o eugenice mu poskytla ospravedlnění pro jeho rozkazy.
1975: Pol Pot – Smrt Kambodžana Pol Pota roku 1998 znamenala konec jednoho z nejhorších masových vrahů světa. Od roku 1975 vedl Rudé Khmery ke genocidě vůči vlastnímu národu za krvavého režimu inspirovaného komunismem Stalina a nechvalně proslulého Číňana Mao Ce-tunga. Předseda Mao byl znám tím, že považoval Darwina a jeho žáka Huxleyho za své dva oblíbené autory.
U Marxe a Stalina šlo o třídní boj, u Hitlera o boj rasový. A protože darwinismus podkopává základy autority Bible, znamená to logicky, že není možno připisovat Bohu vinu na masovém vraždění, které diktátoři rozpoutávali při prosazování svých myšlenek. Ve skutečnosti by mohly být tyto taktiky zaštítěny pouze darwinismem. Bez absolutního vymezení toho, co je správné a co je špatné, nejsou vládnoucí lidé odpovědní za nic. Pak se pro ně „toto chci“ stává „toto je správné“.
Když začalo být Darwinovo evoluční myšlení široce vítáno a vstřebáváno společností, nejenže přesvědčilo vůdce jako byli Marx a Hitler, ale stalo se i „vědeckým“ rámcem ospravedlňujícím jejich jednání jako „užitku“ pro celé lidstvo.
Zlý sen
Během doby jsem navštívil Východní Německo, Polsko, Československo i Maďarsko. Zvykal jsem si na to, že vídám hrubá a anonymní paneláková sídliště na periferiích měst a městeček.
Nedávno jsem se podíval také do Rumunska. Nepřekvapilo mě, že se setkávám s týmž prostředím v jeho hlavním městě, Bukurešti, které bylo kdysi nazýváno „malou Paříží“.
Pouhý rozsah zkázy byl šokem, nejen v okolí Bukurešti, nýbrž i v samotném jejím srdci. Mluvil jsem s rumunskou ženou, jejíž rodinný domek musel ustoupit velkému bulváru, který vede k Lidovému paláci (nyní svrženého) komunistického diktátora Nicolae Ceausesca.
Když jsem se procházel celou tou kulturní pouští, bylo mi zatěžko vyjádřit onen hluboký smutek, který jsem cítil. Pozoroval jsem vliv Darwinova myšlení, jak je interpretoval sovětský diktátor Josif Stalin a po něm i rumunský vůdce Ceausescu, na život dalšího národa.
Mýlili se
Jednou v neděli během své návštěvy jsem se o tyto myšlenky podělil se skupinou křesťanů v Bukurešti. Jako Angličan jsem mohl pouze před nimi stát a vyjádřit svou nesmírnou lítost nad tím, co jeden z mých soukmenovců způsobil nic netušícímu světu.
Hitler se mýlil. Stalin se mýlil. I Ceausescu se mýlil. Darwinova teorie, na níž tito tyrani založili své jednání, se také mýlila. Důkazy byly očividné, zejména drastický vliv oné teorie na životy všech, s nimiž jsem mluvil. Pro ně to nebyla pouhá zajímavá teorie, nýbrž úděsná každodenní praxe.
Zároveň jsem však byl s to ukázat jim na někoho, kdo pravdu měl, nejen v teorii, nýbrž i v praxi. Rozuměl pravé historii světa i pravé povaze života, protože On jej stvořil (Jan 1:1-3).
Ona osoba je Ježíš Kristus, vtělený Bůh (Jan 8:58). Přišel na Zem, aby ověřil a naplnil výroky ohledně počátků života, jež učinil dříve. A doplnil je svým inspirovaným vhledem do toho, co ještě přijde. A vše to potvrdil tím, že vstal z mrtvých.
Nikoli z chaosu
Tu neděli jsem se odvolal na pasáž z Janova evangelia, kapitola 10, kde Ježíš říká: “Amen, amen, pravím vám…zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (Jan 10:1,10).
Tentýž Ježíš je Slovem (Jan 1:1), které mluvilo do historie od samého počátku. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem…Bůh viděl, že všecko, co učinil, je velmi dobré…Dokončeny jsou nebe a země se všemi svými zástupy“ (Genesis 1:1, 27, 31, 2:1).
Nepocházíme z chaosu, nevyvinuli jsme se cestou „přežití nejschopnějšího“, abychom pak dosáhli utopického uspořádání společnosti vlastními silami. Naopak, vyšli jsme z dokonalého Stvoření, Adam a Eva však zhřešili a přivolali na lidstvo bolest a smrt – které se objevily tehdy, když se naši první rodiče pokusili zříci se Boha, přesně tak, jak to učinil Darwin a po něm Hitler, Stalin a Ceausescu v naší době.
Všichni jmenovaní se mýlili, pokud jde o minulost; je to patrné ze smrti a zkázy, kterou jejich myšlenky vyvolaly. Ale Ježíš měl pravdu – jak rovněž vyplývá z dobrého ovoce, které přinesl Jeho vlastní život.
Diktátoři se mýlili i pokud jde o budoucnost. Utopický sen nenaplní člověk, nýbrž Bůh. Historie směřuje k „onomu dni“ – slíbeným novým nebesům i nové zemi, které nastanou po odstranění smrti a zničení „starého“ světa (2. Petrův 3:10).
Všichni, kdo milují Ježíše, se mohou těšit na nebeskou svatbu Beránkovu (Zjevení 19), proti níž jsou všechny svatby i všechny kladné vztahy pouhým náznakem. Ona nová nebesa a nová země budou domovem lidí milujících Ježíše; budou s Ním žít navěky ve vztahu, který je bohatý, plný a dokonalý. A každá slza – dokonce i ta z Osvětimi a Bukurešti – bude setřena.