laryngeal-nerve

Nervus laryngeus recurrens

pavelkabrtÚvahy o kreacionismu, stvoření ad. Napsat komentář

Jonathan Sarfati

(Z creation.com/recurrent-laryngeal-nerve přeložil M. T. – 03/2012. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.)

recurrent laryngeal nerve

Recurrent laryngeal nerv. Foto – Wikipedia.org.

Docela slušná řádka odpůrců náboženství využívá savčího nervu „nervus laryngeus recurrens“ jako námitky proti zastáncům stvořitelského plánu. Takže nepřekvapuje, že mnoho čtenářů volá po vysvětlení celé problematiky. Ale jelikož sám apoštol ateismu, Richard Dawkins, je jedním z nejhorlivějších zastánců zmíněné námitky, nabízí toto vysvětlení již tato kniha The Greatest Hoax on Earth? Refuting Dawkins on evolution (Největší podvod v dějinách? Vyvrácení Dawkinsových námitek vůči Stvoření); zde toto vysvětlení uvádíme.

Dawkins proti nervus laryngeus recurrens namítá:

„Jde o větev jednoho z hlavových nervů, oněch nervů vycházejících přímo z mozku, nikoli z míchy. Jeden z těchto lebečních nervů, vagus (název znamená ‚bloudivý‘, což je výstižné) má několik větví, z nichž dvě vedou do srdce, a dvě vedou po každé straně do hrtanu (savčí hlasové schránky). Na každé straně krku vede vždy jedna větev hrtanového nervu k hrtanu; jedna vede přímo, tedy tak, jak by to asi správný plánovač řešil. Druhá větev však míří do hrtanu zarážející oklikou. Vnořuje se do hrudi, stáčí se kolem jedné z hlavních tepen od srdce (jiná tepna na pravé a levé straně, ale princip je stejný), a pak se vrací zpět krkem ke svému cíli.“

„Pokud si myslíte, že toto bylo důmyslně naplánováno, pak nervus laryngeus recurrens je ostuda. Helmholz by měl v tomto případě ještě pádnější důvod k odmítnutí plánu než v případě oka. Avšak podobně jako v případě oka vám věci začnou do sebe dokonale zapadat, zapomenete-li na inteligentní plán, a místo toho budete uvažovat historii.“ (str. 356)

Dále pak Dawkins tvrdí, že vše dává spíše smysl tehdy, uvážíme-li, že jsme se vyvinuli z ryb, a po argumentaci ne nepodobné Haeckelově vyvrácené rekapitulační teorii (1) uzavírá své úvahy takto:

„Všechno, co musíme znát, abychom pochopili dějiny našeho nervus laryngeus recurrens, je skutečnost, že u ryb má nervus vagus také větve, které inervují poslední tři ze šesti žaber, a je tedy přirozené, že obcházejí příslušné žaberní tepny. Tyhle větve se vlastně nikam nevracejí: směřují ke svému cílovému orgánu, žábrám, nejpřímější a nejlogičtější cestou“.

„Během evoluce savců se však krk natáhl (ryby krk nemají) a žábry zmizely, přičemž se některé z nich změnily v užitečné věci, jako jsou štítná žláza a přištítné tělísko a různé další dílky a kousky, ze kterých se skládá hrtan. A tyto další užitečné věci včetně částí hrtanu byly zásobovány krví a inervovány evolučními předky cév i nervů, které za dávných časů sloužily v logickém uspořádání žábrám. Jak se pak předkové savců ve svém vývoji stále více vzdalovali od svých rybích předků, stalo se, že se nervy i cévy najednou natahovaly a prodlužovaly podivnými směry, které narušily prostorové vztahy jedněch ke druhým. Z hrudníku a krku obratlovců se tak stal zmatek, který se nijak nepodobal úhledné a symetrické, pravidelné skládačce rybích žaber. A tak se nervy, které se vracejí do hrtanu, staly nejběžněji zdůrazňovanou obětí této deformace.“ (str. 359-360)

Richard Owen a Darwinovi odpůrci

Dawkins pokračuje ve výkladu popisem toho, jak může být oblouk nervus laryngeus recurrens (RLN) dlouhý u velké žirafy až 5 metrů. Vypráví o tom, jak byl svědkem pitvy zmíněného nervu u mladé žirafy, která zemřela v jedné zoo. Líčí svůj obdiv k šikovnosti týmu anatomů, kteří tuhle pitvu prováděli, což zvýšilo jeho uznání pro kritika Darwina z řad kreacionistů, Richarda Owena, který podobný výkon předvedl již roku 1837. Ovšem, jak konstatuje Dawkins, Owen pochybil v tom, že neodmítl myšlenku Designera.

Tady by nám mělo začít svítat. Je známo, že velká část Darwinových kritiků pocházela z řad vědců (2) jako byli Owen či profesor Johann H. Blasius, ředitel Vévodského (3) přírodovědného muzea v Braunschweigu (Brunšviku), Německo, který napsal v jedné recenzi Darwinova Původu (4):

„Jen málokdy jsem četl vědecké dílo, které by činilo tak dalekosáhlé závěry s tak málo podpůrnými fakty. … Darwin chce ukázat, že Arten (typy, druhy, species) pocházejí z jiných Arten. To považuji za troufalou hypotézu, protože Darwin argumentuje nedokázanými věcmi, aniž by jmenoval byť jen jeden jediný příklad vzniku nějakého konkrétního druhu.“ (5).

Znaky plánu u nervu laryngeus recurrens

Pokud jde o dobré důvody toho, že Owen nesdílel závěry o evoluci, je jich několik. Známá učebnice anatomie Gray´s Anatomy například konstatuje:

„Jak se nervus laryngeus recurrens točí pod arteria subclavia či aortálním obloukem, vychází z něj několik vláken k srdci do hlubší části srdeční pleteně. A jak stoupá do krku, vydává větévky, četnější na levé než na pravé straně, ke sliznici a svalovému plášti jícnu; větévky ke sliznici a svalovým vláknům průdušnice; a několik vláken jde až ke spodnímu hltanovému svěrači (Constrictor pharyngis inferior)“ (6).

Dawkins bere tedy v úvahu jen jeho hlavní cíl, hrtan. Ve skutečnosti má tento nerv svoji roli v inervaci částí srdce, svalů a sliznic průdušnice, i jícnu, což vysvětluje jeho dráhu.

“Dawkins bere v úvahu jen jeho hlavní cíl, hrtan. Ve skutečnosti má tento nerv svou roli v inervaci částí srdce, svalů a sliznic průdušnice, i jícnu, což vysvětluje jeho dráhu.”

A i když si odmyslíme všechny zmíněné funkce, existují zde znaky, které jsou výsledkem embryonálního vývoje – ne proto, že by tu probíhala evoluce, nýbrž proto, že se embryo vyvíjí z jediné buňky v jistém pořadí. Embryo potřebuje například zpočátku jednoduché fungující srdce; to později sestoupí na své místo v hrudi a stáhne s sebou svazek nervů.

Navíc, znamená cesta oklikou nutně závěr, že vše bylo špatně naplánováno? Nemůže to mít nějaké důvody? (v případě RLN máme však dobrý důvod domnívat se, že plán je dobrý, viz třeba Gray a jeho výklad) Biolog a geolog John Woodmorappe píše ve své recenzi knihy Jerryho Coyna Proč má evoluce pravdu (kterou Dawkins doporučuje kvůli jejímu výkladu o RLN – poznámka, str. 356):

„Stroje i struktury naplánované lidmi jsou plné takových věcí jako je vedení drátů a trubek oklikami, to však sotva znamená, že nejsou produktem inteligentního plánu.

Teď se však zamysleme nad situacemi, kdy použití okliky je svému nositeli ke škodě. Automobil s motorem vpředu vyžaduje instalaci dlouhého komplikovaného systému odvádění zplodin pod vozem. To ho jednoznačně činí zranitelnějším a náchylnějším k poškození vinou překážek než v případě krátkého výfuku u aut s motorem vzadu (mluvím z osobní zkušenosti). Kdybychom použili Coyneho uvažování, měli bychom předpokládat, že auta s motory vpředu nevyrobil inteligentní člověk? Nikoli. Je jasné, že obě koncepce aut mají své technologické výhody a nevýhody; auta s motory vpředu platí za své výhody určitou nevýhodou, tedy že u nich může snadněji docházet k poškození dlouhého, oklikami vedeného výfuku.“ (7)

Odkazy

  1. Grigg, R., Ernst Haeckel: Evangelist for evolution and apostle of deceit, Creation 18(2):33–36, 1996; creation.com/haeckel.
  2. Foard, J., Holy war? Who really opposed Darwin? Popular belief has it back to front … , Creation 21(4):26–27, 1999; creation.com/holy-war
  3. German herzoglich, presumably established under the auspices of the local duke (Herzog).
  4. Wieland, C., Blast from the past, creation.com/blasius, 16 June 2006.
  5. Director Blasius interview: “Evolution is only a Hypothesis”, 1859, cited in Braunschweiger Zeitung, 29 March 2004.
  6. Available online at www.theodora.com/anatomy/the_vagus_nerve.html/.
  7. Woodmorappe, J., Why evolution need not be true, J. Creation 24(1):24–29, 2010.
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments