Fiasko postmodernismu
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 03/2024. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Podcast
Zvuková verze tohoto článku
Proč je morálka stále více uvolněnější? Do značné míry to pramení z přesvědčení, že „co může platit pro jednoho, nemusí platit pro druhého; Každý si může vytvořit svou vlastní pravdu.“ A přesně toto je podstatou postmodernismu. Postmodernisté tvrdí, že veškeré vědění je kulturně podmíněné, a proto není objektivní.1
Postmodernisty rozpoznáme podle populistických výrazů, jako např. „meta-příběh“ („nad-příběh“) či „diskurz“. Tento názor prosazují na univerzitách mnohé humanitní fakulty (umělecká, sociologická, pedagogická atd.). Je to docela stylové.
©CMI
Postmodernisté popírají, že existuje objektivní pravda. Ale jak mohou vědět, že právě toto jejich tvrzení „pravda neexistuje“ je pravdivé, pokud nic takového jako „pravda“ neexistuje? Postmodernismus tedy vyvrací sám sebe : jeho absolutní pravdou je, že žádná absolutní pravda neexistuje; jeho absolutní etikou je, že veškerá etika je relativní; a jeho objektivní světonázor spočívá v tom, že všechny světonázory jsou jen subjektivní – podivná směsice dusivého, duši ničícího subjektivismu.
V postmodernismu neexistuje gravitace jako objektivní realita. Takže pokud někdo operuje v jiném „meta-příběhu“ (světonázoru), kde gravitace neexistovala, může skočit z útesu a nezabít se. Nicméně bez ohledu na to, čemu věří, ublíží si. Gravitaci také vděčíme za to že vůbec můžeme chodit a nevzneseme se do vesmíru! Všechna přesvědčení tedy nejsou stejná.
Co by se stalo, kdyby bratři Wrightové (viz článek 100 years of airplanes—but these weren’t the first flying machines!) byli postmodernisté? Chtěli by vůbec objevit principy létání? To sotva! Nebo co kdyby se inženýr navrhující most rozhodl, že gravitace je jen „západní“ koncept a zaujmul by hinduistický názor, tedy že život je pouhá iluze a tudíž (logicky) i gravitace a rovnice, jimiž se stavba mostu řídí? Vjeli byste na takový most?
Někteří křesťané se nechali unést postmodernistickými pokusy zrušit vědecký světonázor, který považují za protiklad víry v Boha. Byli však oklamáni. V případě experimentální vědy není nic, co by bylo v rozporu s biblickou vírou, jak dosvědčilo již mnoho vědců např. v časopise Creation.
Spory však pocházejí z historické vědy, kde si lidé vymýšlí něco o událostech z minulosti, aniž by byli přitom. Ale moderní pohled na dějiny, který stojí proti Bibli, je v rozporu se svědectvím očitých svědků (z Bible a odjinud) jak ukazuje důkladná učenost Jamese Usshera – viz článek Archbishop’s achievement (Arcibiskupův úspěch).
Někteří ve snaze zaujmout ty, kteří se nechali ovlivnit postmodernismem, se dokonce pokusili přepsat evangelium do postmoderních termínů. To je však nedomyšlené. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6) Je to logické: buď je jedinou cestou Ježíš, jak říká; anebo se mýlí, a v tom případě není Syn Boží, takže na něj můžeme zapomenout. Ale postmodernisté říkají, že „to je jen západní myšlení, produkt západní kultury“. Tím ovšem sami používají stejnou „západní“ logiku, když říkají, že západní logika není pravdivá! Postmodernismus popírá samotné základy křesťanské víry, takže křesťané by se měli důrazně postavit proti postmodernismu.
Jak říká Tom McLeish, profesor fyziky polymerů na Leeds University (Velká Británie): „Naši drazí přátelé v humanitních vědách mají velký zmatek v tom, zda vůbec existuje svět, v tom, zda existuje jeden či druhý, v tom, zda slova něco znamenají. Dokud se nevypořádají s tím, zda kočky a psi existují nebo ne, či jsou-li to jen výmysly v hlavě čtenáře nebo dokonce spisovatele, pak budou mít problémy mluvit o Bohu.“2
Vzpomínám si, jak jsem mluvil se dvěma studenty na univerzitě v Melbourne. Jeden byl naočkován modernismem (evolucionismem); druhý vyznával postmodernismus. S prvním studentem jsem měl plodnou interakci, protože jsme oba věřili v objektivní pravdu – že jsme tam vlastně stáli v čase a prostoru a diskutovali o skutečných věcech.
Postmodernista si ovšem nebyl jistý, zda tam skutečně jsme nebo ne – možná jsme byli jen v jakémsi kyber-snu (jako ve filmu Matrix). Tak jsem ho štípl, a on na to řekl: „Proč jsi to udělal?“ Odpověděl jsem: „Co jsem udělal? Možná se ti to jen zdálo.“ Upozornil jsem ho, že pokud neexistuje žádná objektivní realita, jak to, že cítil ten můj štípanec? To jen svědčí o tom, že postmodernisté nemohou žít důsledně podle své víry.
Jestliže postmodernismus říká, že neexistuje žádná objektivní pravda, pak tím popírá, že Bůh mluvil. To ale vůbec není „moderní“. Nepřiměl snad Satan Evu, aby pochybovala o pravdivosti toho, co Bůh řekl Adamovi (Genesis 3:1)? A nezeptal se snad Pilát při výslechu Ježíše: „Co je tedy pravda?“ (Jan 18:38)?
Postmodernismus vystihuje velmi trefně popis „marného“ myšlení, kterému jsou lidé vydáni, když vědomě opouštějí poznání Boha (Římanům 1:18 a násl.). Ale toto učení také brání mnohým přijmout evangelium a staví je tak na cestu do pekel.
Časopis Creation [nyní 45. ročník vydání] se snaží přitáhnout lidi zpět k poznání Boha prostřednictvím potvrzení absolutní pravdy Jeho neomylného Slova, počínaje knihou Genesis.
Odkazy a poznámky
- Naproti tomu modernismus říká: Pravda je „někde tam“, kde ji lze odhalit pomocí nástrojů racionalismu (měřítkem všech věcí je člověk; vše, co existuje, je pouze hmota a mysl). Modernistickým konceptem je evoluce.
- Radford T., Science cannot provide all the answers, The Guardian (UK), 4 September 2003; education.guardian.co.uk/higher/sciences/story/0,12243,1035026,00.html, 24 September 2003.