Darwinova „ohavná záhada“ nejenže stále žije, ale navíc ještě „kope“
Pavel Akrman
Čerpáno z článku Güntera Bechlyho, který byl publikován 11. června 2021 na Evolution News. Překlad Pavel Akrman – 06/2021.
Obrázek 1: Jurská kapradina Sagenopteris patří k semenným kapradinám vyhynulého rodu Caytoniales, který je považován za nejbližšího příbuzného kvetoucích rostlin. (Wikimedia)
Známého přírodovědce Charlese Darwina pronásledovala otázka, jak se vůbec vyvinuly první kvetoucí rostliny. Oprávněně se obával, že tato nevysvětlitelná záhada bude vážně podkopávat jeho evoluční teorii. Dnes již pozapomenuté historické dokumenty totiž ukazují, že Darwinův vědecký rival, pokud jde o rozmach kvetoucích rostlin, argumentoval Božským zásahem. To Darwina v jeho posledních měsících velmi znepokojovalo, říká evoluční biolog z londýnské univerzity Queen Mary.
Co je tou „ohavnou záhadou“?
Darwina hluboce trápilo, že kvetoucí rostliny dobyly svět téměř bez mrknutí oka, zatímco další velké skupiny, jako jsou savci, se musely vyvíjet pomalu, krok za krokem. Výrok „ohavná záhada“ použil Darwin poprvé v roce 1879. V dopise svému nejbližšímu příteli, botanikovi a badateli Dr. Josephu Hookerovi, který byl v té době ředitelem Královské botanické zahrady v Kew, napsal:
„Rychlý vývoj všech vyšších rostlin v nedávných geologických dobách tak, jak ho můžeme posoudit, je pro mě ohavnou záhadou.“
Tím zásadním problémem je pozoruhodný jev ve fosilním záznamu, a to náhlý výskyt fosilií kvetoucích rostlin ve spodní křídě, bez jakéhokoli požadovaného prekurzoru zaznamenaného ze starších jurských vrstev. Ve střední křídě již existuje velká rozmanitost nejméně 50 různých čeledí kvetoucích rostlin, které se tam objevily buď z ničeho nic nebo tam byly vsazeny Stvořitelem. Tento fakt o vysoce kontroverzním objevu jurských fosilních květin krásně zachycuje komentář Oskina (2015):
Poté, asi před 125 miliony let, se během období křídy objevily krytosemenné rostliny a jejich květy, plně zformované a náhle, jako Afrodita z mořské pěny.
Takto rychlý nástup kvetoucích rostlin podsouvá myšlenku, že evoluce mohla být rychlá i náhlá, což je ovšem v přímém rozporu se základní premisou přirozeného výběru, natura non facit saltum – příroda nedělá žádné skoky. Proto si Darwin pohrával s nápadem, že kvetoucí rostliny se musely vyvinout na nějakém dosud neobjeveném ostrově či kontinentu. V srpnu 1881, jen několik měsíců před svou smrtí, napsal Hookerovi:
„V historii rostlinné říše, jak já to vidím, není patrně nic tak vysoce zvláštního než velmi náhlý nebo prudký vývoj vyšších rostlin. Několikrát jsem přemýšlel i o tom, zda k tomu nemohlo dojít během těch dlouhých věků na nějakém obzvláště osamoceném kontinentu, snad někde poblíž jižního pólu.“
Krytosemenné. Klikni pro zvětšení
Později se často myslelo, že Darwin obecně mluvil o původu kvetoucích rostlin. Nicméně renomovaný britský rostlinný genetik Richard Buggs z Královské botanické zahrady v Kew ve svých článcích o historii Darwinovy „ohavné záhady“ prokázal, že Darwin se zmiňoval pouze o fosilním záznamu dvouděložných kvetoucích rostlin (tj. těch se dvěma embryonálními listy) a jejich rychlé diverzifikaci (rozrůznění) v období křídy.
V Darwinově době se totiž mylně věřilo, že dvouděložné rostliny zahrnují pouze nahosemenné (např. cykasy, gingko a jehličnany) a že tyto a jednoděložné krytosemenné rostliny (např. trávy) existují coby fosilie až v mnohem starších vrstvách, než je křída, tedy směrem zpět ke karbonu. Tím tedy měli jako potenciální prekurzory krytosemenných rostlin v křídě dva možné kandidáty.
Tuto mylnou víru však dramaticky změnil moderní výzkum. Dvouděložné krytosemenné rostliny již nejsou považovány za vývojové následníky jednosemenných ani jednoděložných krytosemenných rostlin, a také všechny jednoděložné rostliny údajně z období před křídou byly uznány jako nesprávně určené.
Buggs již ve svých dřívějších článcích (2017a, 2017b) psal o zesílení této záhady od Darwinových časů. Ve svém novém článku (Buggs 2021), publikovaném v časopise American Journal of Botany, a také široce propagovaném v populárně-vědeckých médiích a zpravodajských serverech po celém světě, podrobné prozkoumal historii Darwinova výroku o této záhadě a chtěl zjistit, proč ji nazval „ohavnou“.
Buggs dokládá, že Darwin tuto záhadu považoval za ohavnou především a hlavně proto, že tehdejší přední paleobotanikové, jako byl jeho přítel Oswald Heer a jeho kritik William Carruthers, to celé viděli jako důkaz – a teď se podržte – Božského zásahu!
Darwinův gradualismus vs. fosilní záznam
Darwina netrápily jen náboženské důsledky, ale obecně i skutečnost, že jeho teorii nepodporoval ani fosilní záznam. Později se to pokusil vysvětlit jako nějaké pochybení (Darwin, 1859):
Je jisté, že geologie neodhaluje žádný takový jemně odstupňovaný organický řetězec; a to je snad ta nejvážnější a do očí bijící námitka, kterou lze proti mé teorii uplatnit. Vysvětlení spočívá, jak já věřím, v krajní nedokonalosti geologického záznamu.
V dopise slavnému švýcarskému paleobotanikovi Oswaldu Heerovi napsal Darwin v roce 1875:
Tak náhlý výskyt tolika dvouděložných rostlin ve svrchní křídě se mi jeví jako nanejvýš nepochopitelný jev pro všechny, kteří věří v nějakou formu evoluce, zejména pro ty, kteří věří ve velmi pomalou a postupnou evoluci … Ale já plně přiznávám, že pro mé názory, které zastávám, je tento případ obrovským problémem.
Jen o tři roky později, v roce 1878, Darwin napsal dopis francouzskému paleobotanikovi Gastonu de Saportovi s následujícím překvapivým doznáním:
… kvetoucí rostliny podle mě představují dlouhou sérii postupných změn, ze které by měla vzejít třída dvouděložných; ale jejich náhlý výskyt na samém dně spodní křídy převrací veškeré výpočty a přivádí nás tváří v tvář neznámému, jehož hranice nám unikají.
V Darwinově roce 2009, při příležitosti jeho 200. narozenin a 150. výročí vydání jeho knihy O původu druhů, napsal evoluční biolog William Friedman (2009) revizní článek o „Významu Darwinovy ohavné záhady.“ Zjistil, že „zjevně náhlý výskyt tolika druhů krytosemenných ve svrchní křídě silně narážel na jeho názor o pozvolných evolučních změnách.“ Friedman dospěl k závěru, že Darwinův problém nebyl ani tak v samotném původu krytosemenných, ale spíše v „jeho silném odporu přijmout to, že by evoluce mohla být rychlá, a stejně tak by potenciálně mohla probíhat ve skocích“.
Darwin samozřejmě důrazně trval na gradualismu – však také citoval ve svém velkolepém díle O původu druhů latinský výrok „natura non facit saltus“ (= příroda nedělá žádné skoky) hned šestkrát. Byl si velmi dobře vědom toho, že „evoluční skoky“ nebudou zrovna tím nejlepším vysvětlením kompatibility s naturalistickými neřízenými procesy, ba naopak – budou nepříjemně upozorňovat na inteligentní design. A právě tohle byl ten jeho velký problém, neboť on chtěl „ukovat“ plně naturalistickou teorii.
To je také důvod, proč na gradualismus kladou důraz také i současní obhájci Darwina, včetně Richarda Dawkinse (2009), který napsal:
„Evoluce ve skutečnosti nejen že je pozvolným procesem; ale ona jím musí být, pokud má tato práce něco vysvětlit.“
Jinými slovy, empirické vyvrácení gradualismu by bylo pro Darwinovu teorii – kterou darwinisté samozřejmě brání zuby nehty – smrtelnou ranou.
Nepomohly ani fosilie z jury
Bylo také zveřejněno několik tvrzení o údajných fosiliích krytosemenných rostlin v jurských vrstvách, hlavně z Číny, jako např. Euanthus, Juraherba, Nanjinganthus, Schmeissneria, Solaranthus, Xingxueanthus a Yuhania. Ty však byly vždy velmi kontroverzní (Sokoloff et al. 2019) a nedávno se ukázalo, že Richard Bateman (2020) je vyvrátil ve svém klíčovém článku v časopise Experimentální botanika pod názvem „Hunting the Snark: the flawed search for mythical Jurassic angiosperms (Lov Snarků: chybné hledání mýtických krytosemenných rostlin v juře). Došel k tomuto závěru:
„Podle současných důkazů je možné přiřadit všechny krytosemenné rostliny předpokládané před obdobím křídy k jiným hlavním kladům mezi nahosemennými.“
Jaká smůla! Pro odborníky to však není příliš překvapivé, neboť tato oblast pohořela chybnými tvrzeními o úspěchu už i dříve. Například špatné datování vyhynulého bylinného rodu Archaefructus, který byl nejprve řazen mezi jurské krytosemenné rostliny, ale později se ukázalo, že patří do spodní křídy. Nebo objev údajného jurského květu Euanthus, který byl velmi brzy kritizován ostatními paleobotaniky v tom smyslu, že vůbec nepředstavuje květnatou rostlinu. Žádná z těchto údajných jurských kvetoucích rostlin neodolala bližšímu vědeckému zkoumání. A podobných příkladů bylo mnohem víc.
Jak ukázali odborníci Bateman, Buggs a další, velký Darwinův problém je v každém případě za ta léta mnohem horší: nejenže se náhle objevují v křídě dvouděložné krytosemenné rostliny, ale ve skutečnosti se tam objevují všechny krytosemenné, oproti původní Darwinově víře. Což Buggs (2021) potvrzuje:
Navzdory velkému pokroku v těchto oblastech panuje obecná shoda v tom, že Darwinova „ohavná záhada“ zůstává nedotčena, a původ a diverzifikace krytosemenných rostlin zůstává jednou z nejobtížnějších otevřených otázek historie života.
Buggs ve svém dřívějším příspěvku (2017a) dospěl k tomuto závěru:
„I kdyby byly nalezeny důkazy o jasných prekurzorech z období před křídou pro danou rozmanitost vyšších rostlin v křídě, stejně by nebyla Darwinova ohavná záhada vyřešena, ale pouze by se vrátila na svou původní úroveň.“
To není zrovna povzbudivá zpráva pro darwinisty, kteří pevně doufali, že 150 let paleontologického výzkumu od Darwinových dnů tento svízelný a otravný problém snadno a navždy odstraní. A pokud snad něco odstranil, pak je to falešná naděje fanoušků mezinárodního naturalistického klubu odpůrců Boha Stvořitele, vysvětlit tu úžasnou říši živých směšnými, naivními báchorkami o samovolném vývoji naprosto všeho z naprosto ničeho.
Günter Bechly
Günter Bechly je německý paleo-entomolog, který se specializuje na fosilní historii a systematiku hmyzu (zejména vážek), ale i na nejrůznější skupiny zvířat. Působil jako kurátor jantarového a fosilního hmyzu na oddělení paleontologie ve Státním přírodovědném muzeu (SMNS) ve Stuttgartu v Německu. Je také vedoucím pracovníkem Centra vědy a kultury v Discovery Institute. Dr. Bechly získal akademické vzdělání Ph.D. v geovědách na Eberhard-Karlsově univerzitě v německém Tübingenu.