Co dělat s Homo naledi?

Další pseudovědecká tvrzení o předcích člověka

Marc Ambler

Z creation.com/homo-naledi přeložil M.T., editace Pavel Kábrt – 09/2015. Translated with permission from Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

foto: http://www.timeslive.co.za

Mezinárodní i místní zpravodajská média burácela poté, co byl veřejně oznámen nález pozůstatků západně od Johannesburgu, Jihoafrická republika, které byly pojmenovány Homo naledi. Někteří křesťané reagují s obavou a nejistotou, jak odpovědět na oznámení tohoto druhu.¹ Dnes má ovšem křesťanská komunita dobře vybavený arzenál díky takové službě, jakou poskytuje třeba společnost Creation Ministries International, která umožňuje správně chápat a odmítnout tvrzení související s evolučním názorem na původ člověka.

Profesor Lee Berger z univerzity Witwatersrand, paleoantropolog a vedoucí týmu, který zkoumal nález v takzvané ‘kolébce lidstva’ je vědeckou ‘celebritou’, která ví dobře, jak přitáhnout maximální publicitu, což je něco, co oceňují i média sympatizující s evolucí. National Geographic napsal, že “Berger je vytrvalý lovec grantů a mistr v honbě za přízní veřejnosti.”²

Oficiální slavnosti v Maropengu na počest nového nálezu se zúčastnili novináři z celého světa, byznysmeni, celebrity i politici. Snad ve snaze zaštítit se proti reakcím podobným té, kdy ‘s ním zametli’ konkurenční paleoantropologové roku 2010, po oznámení nálezu tvora Australopithecus sediba³ , zařadil Berger do výzkumu i referáty a publikace z internetového časopisu eLIFE “od řady zahraničních mladých vědců, včetně těch s ještě neoschnutým diplomem Ph.D.’s”²

Dotyčná jeskyně, kde byly ostatky nalezeny, byla objevena jeskyňáři Stevem Tuckerem a Rickem Hunterem roku 2013.² Ti řekli o nálezu Bergerovi, který vzhledem k úzkému vchodu do jeskyně dal na Facebook inzerát hledající hubené vědce, kteří by se vydali nález prozkoumat. Tak shromáždil tým šesti vědkyň, které během expedic v letech 2013 a 2014 ostatky vyzvedly.

Zatím bylo vyzvednuto asi 1 500 kostí patřících nejméně 15 různým tvorům. Má se za to, že v této pozoruhodné komoře zvané Dinaledi (v místním jazyce sesotho to znamená ‘hvězdy’) leží ještě mnoho dalších ostatků. Tento prostor zřejmě ještě nikdy předtím nebyl objeven, i když jiné jeskyně v oblasti zažily v minulosti návštěvu mnoha průzkumníků a našly se tam i fosilie jako třeba Paní Ples, Taungské dítě, a v poslední době Australopithecus sediba, všechny řazené do téhož rodu Australopithecus.

Co tedy máme dělat s tímto oznámením?

První zásadou, na kterou je třeba myslet, je povaha vědy stojící za takovými interpretacemi fosilního záznamu. Jde o historickou vědu čili vědu o počátcích; jedná se o interpretace nepozorovatelné, netestovatelné historie nálezů, v tomto případě kostí. Subjektivní povahu této interpretace připouštějí i tak známí evoluční paleoantropologové, jako je Darren Curnoe, který řekl, “Nikdo se nedívá na fosilii se zcela otevřenou myslí. Předpokládám, že do jisté míry také vidíme to, co si myslíme. Takže, přijdete k fosilii a máte představu o tom, jak podle vašeho názoru fungovala evoluce člověka, a první věcí, kterou uděláte, je, že se pokusíte zasadit onu fosilii do svého světonázoru.”⁴ Takže on i mnoho dalších naturalistických vědců rostoucí měrou připouští, že je to světonázor, který dává podnět k interpretaci nálezů, nikoli opačně.

Nejnovější zpráva se liší tím, že všechny dřívější fosilie homininů v oblasti byly označeny jako australopitékové. Australopithecus spp. byl prominentními evolučními autoritami, jako třeba Charlesem Oxnardem, zamítnut jako zvlášť jedinečný, vymřelý primát, který s evolucí člověka vůbec nesouvisí a je anatomicky vzdálenější jak od tzv. lidoopů tak od lidí, víc než jsou lidé a „lidoopi“ od sebe navzájem. Ohledně A. sediba: “ Ačkoli ho (Bergera) a nestoři paleoantropologie oslavovali za nález, ze kterého člověku ‘spadne čelist’, většina z nich jeho interpretaci nálezu odmítla. A. sediba byl příliš mladý, příliš podivný a na nepravém místě, aby mohl být předkem rodu Homo: nebyl jedním z nás.”² Aby opět přivábil pozornost veřejnosti, potřeboval Berger nějakého Homo. Zdá se, že H. naledi je dostatečně anatomicky blízký, aby byl prozatím alespoň provizorně zařazen do onoho rodu.

CMI zkoumá všechna tvrzení a v budoucnu zveřejní podrobné technické zhodnocení. Do té doby se nemůžeme vyjádřit k tomu, zda ostatky patří lidem či lidoopům. Čím však nejsou, to je nějaký druh chybějícího spojovacího článku mezi opicím podobnými předky a člověkem, což je to, co se Berger a jeho tým očividně snaží tvrdit. Již samotná interpretace nálezů jako ostatků nového druhu Homo je podrobována kritice od evolucionistické komunity.⁵ Literatura popisuje různé znaky oněch tvorů slovy, že měli “nohy prakticky nerozeznatelné” od moderních lidí,⁶ byli “schopni používat nástroje”,² prováděli “rituální… pohřby těl svých mrtvých”⁷, a též se v ní konstatuje, že “Homo naledi zřejmě užíval oheň, aby si svítil na cestu”.⁸

Budeme si muset počkat a uvidíme, zda se evoluční vědecká komunita nakonec přikloní k tomu, že ostatky patří do rodu Homo, či pouze do rodu Australopithecus. Ale proč označovat ostatky Homo naledi, když existuje tolik náznaků, že jde možná o běžné lidi s některými jedinečnými anatomickými odchylkami, stejně jako dnes existují odlišnosti mezi různými skupinami lidí, ale všichni pocházejí z prvních dvou lidí stvořených Bohem – Adama a Evy? Tim White z kalifornské univerzity, který zastává odlišnou interpretaci evoluce člověka, má za to, že ostatky patří druhu H. erectus, zavedenému v 19. století. Uvádí se Whiteův výrok, že “Nové druhy by neměly být vytvářeny svévolně. Chce-li někdo zavést nový druh, musí prokázat, že je odlišný od čehokoli, co jsme kdy znali.”⁵

A právě H. naledi byl popsán jako tvor mající rysy “podobné raným druhům rodu Homo včetně Homo erectus, Homo habilis a Homo rudolfensis”⁹. Existuje rostoucí počet evolučních paleoantropologů, kteří dnes tvrdí, že v těchto případech jde o uměle vytvořená označení druhů, které jsou jen variantami druhu člověka. “Jinými slovy, místo toho, že Afrika byla kdysi domovem četných druhů člověka jako třeba Homo erectus, Homo habilis, Homo ergaster a Homo rudolfensis, mohou být všechny tyto vzorky jen variacemi Homo erectus.”¹⁰ Vědci jako Wolpoff tvrdili už roku 2001, že všechny zmíněné druhy by měly být ve skutečnosti zahrnuty pod H. sapiens, lidské bytosti.¹¹

Ve zmíněné jeskyni byly nalezeny ostatky starších jedinců, mladistvých, dospívajících i dětí,² Byly nalezeny tři neúplné lebky. Pomineme-li subjektivní povahu všech rekonstrukcí lebek, zapadá zjištěný objem mozkovny, tedy zhruba 560 krychlových centimetrů,² kterým se ospravedlňuje ‘primitivní’ interpretace ostatků, do rámce objemů i dnes běžných pro děti, eventuálně patologické dospělé.

Křiklavým nedostatkem je rezignace na jakýkoli pokus kosti datovat. Existují náznaky toho, že zúčastnění vědci by uvítali, kdyby byly staré zhruba 2 miliony let, což by pak pomohlo tomu, aby je bylo možno vydávat za výborné “spojovací články” mezi Australopithecus a Homo v souladu s evolučními předpoklady. Bergerova omluva pro uvedený nedostatek je, že “nepovažoval za etické zničit materiál z homininů, pokud ještě není popsán; proces datování vzorků by totiž znamenal jejich zničení.”¹² Jelikož však bylo vyzvednuto a prozkoumáno více než 1 500 úlomků a podle zjištění samotných vědců jich v jeskyni ještě zbývají tisíce, nemohli snad badatelé obětovat pouhou jednu kost pro radiometrické datování?

Článek Bergera et al popisující geologický kontext nálezů se opakovaně zmiňuje o ostatcích jako o “kostech” a jen “zčásti zkamenělých”.¹³ Nebyly ani vykopány ze zkamenělého sedimentu, nýbrž z půdy “tvořené převážně z nezpevněných usazenin…kterým dominovaly přemodelované úlomky tvořící oranžové bahno, obklopené hnědou bahnitou základní hmotou.”¹³ Mnohé kosti nebylo ani třeba vykopávat. Ženy z týmu, který zkameněliny vyzvedával, “zakreslily a uložily do pytlů více než 400 fosilií na povrchu, pak začaly opatrně odstraňovat zeminu kolem zpola pohřbené lebky.”² Když se nad tím zamyslíme, tohle by docela dobře mohl být popis vyzvedávání kostí z bojiště první světové války. Všechno naznačuje, že kosti mohou být docela dobře mladé, v kterémžto případě by se nabízela jako samozřejmá datovací metoda uhlík-14.

Samozřejmě, důvodem, proč nebylo provedeno datování kostí metodou 14C, je fakt, že předpoklady stojící za tímto datováním, známé jak evolučním tak kreačním vědcům, mluví o maximálním teoretickém ‘stáří’ 50 000 až 100 000 let pro jakékoli vzorky se zjištěným obsahem radioaktivního uhlíku.¹⁴ Přítomnost 14C v těchto ostatcích by tedy jasně vyloučila, že jde o evoluční předky člověka. Tohle je veřejná výzva pro ty, kdo se svými výroky podílejí na publicitě kolem H. naledi. Naše organizace CMI zaplatí analýzu 14C, pokud nám budou vzorky předány způsobem přijatelným pro obě strany a bude zajištěno, že nedojde k jejich kontaminaci.

Ironií zůstává, že tato pseudovědecká tvrzení (která budou zřejmě rostoucí měrou zpochybňována konkurenčními paleontology v nadcházejících měsících a letech),¹⁵ přejali politici dychtiví slunit se v reflektorech tohoto ‘vědeckého’ objevu. Darwinovská evoluce a její souputníci, rasová teorie, sociální darwinismus a eugenika, byly ideologickými základnami pro velkou část rasismu a dominance bílé rasy ve 20. století. Vedlo to k tomu, že bylo s černochy v Africe běžně zacházeno (a byli tak běžně nazýváni) jako s opicemi, paviány a lidoopy.¹⁶ Smutné je, že někteří z černošských vůdců, kteří se často angažovali v boji proti těmto nespravedlnostem, dnes usilují o příležitost políbit (v jednom případě doslova) své údajné opičí předky.

Ať už bude konečná odpověď na tato oznámení jakákoli, fosilní ostatky patří buď nějakému ‘druhu’ opic nebo jsou to ostatky lidí. Jde-li o ostatky lidí, pak jde o potomky historického Adama a Evy. Zemřeli patrně během pobabylónského období, někdy během uplynulých několika tisíc let.

A tak by křesťané neměli být “zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.” (Efezským 4:14-16)

Odkazy a poznámky

1. CMI obdržela od 10. srpna 2015 mnoho telefonátů, včetně od křesťanských rozhlasových stanic. Poslechněte si na podcastu v angličtině interiew na Pulpit, https://soundcloud.com/radiokanselweb/brandpunt-evolution-11092015.
2. Shreeve, J., This Face Changes the Human Story. But How?, news.nationalgeographic.com, accessed September 2015.
3. Line, P., Australopithecus sediba—no human ancestor, April 2010; creation.com/sediba; and Australopithecus sediba revisited, September 2011; creation.com/sediba2.
4. Enigma Man: A Stone Age Mystery, Australian TV documentary. See Grigg, R., Enigma Man: A Stone-age Mystery, July 2014.
5. Reuters article, Critics Question Homo Naledi Fossil Find in South Africa, NBC online news
6. News 24, 10 fascinating facts about Homo naledi, 10 September 2015
7. Rising Star Expedition reveals new species: Homo naledi, wits.ac.za, accessed September 2015.
8. McKenzie, D., and Wende, H., Homo naledi: New species of human ancestor discovered in South Africa, edition.cnn.com, accessed September 2015.
9. Berger, L.R., et al., Homo naledi, a new species of the genus Homo from the Dinaledi Chamber, South Africa, eLife 2015(4):e09560 | doi: http://dx.doi.org/10.7554/eLife.09560.
10. Choi, C.Q. What We Learned About Human Origins in 2013, December 28, 2013, LiveScience online science newsletter
11. Wolpoff, M.H. et al., Modern human ancestry at the peripheries: a test of the replacement theory, Science 291(5502):293–297, January 2001 | doi: 10.1126/science.291.5502.293.
12. Chernick, I., and Dipa, K., Critics rain on H. naledi team’s parade, iol.co.za, accessed September 2015.
13. Dirks, P., Berger, L., et al., Geological and taphonomic context for the new hominin species Homo naledi from the Dinaledi Chamber, South Africa, eLife 2015(4):e09561 | doi: http://dx.doi.org/10.7554/eLife.09561.
14. Wieland, C., Radiometric dating breakthroughs, Creation 26(2):42–44, March 2004.
15. This is already happening at the writing of this article, see Ref. 12.
16. Ambler, M., Herero genocide, Creation 27(3):52–55, June 2005.