Církev a homosexuální chování

Může církev přijmout homosexuální chování ve jménu lásky?

Avery Foley

Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 08/2018.

Je pýcha hodna oslav?

Leták v češtině ke stažení a k tisku (PDF)

Červen je ve Spojených státech, Kanadě a mnoha dalších zemích považován za Měsíc hrdosti LGBT (v ČR je to týden v 1. polovině srpna). Ústředním motivem tak zvaného Měsíce hrdosti a jeho okázalých promenád během roku je pýcha.

„Křesťanská charita varuje, církev vede homosexuály k sebevraždám“ – tak zněl překvapivý nadpis, který se nedávno objevil v britské publikaci Telegraph.¹ Tento článek vycházel ze zprávy výzkumné skupiny Nadace Oasis nazvané „Ve jménu lásky: Církev, vyloučení a duševní zdraví LGB“.² Tato zpráva se snažila upozornit na nepřiměřeně velký počet duševních problémů, včetně sebevražd nebo sebevražedných úmyslů, kterými trpí ti, kdo se identifikují jako homosexuální nebo bisexuální. Zpráva také tvrdila, že církev svým odmítáním komunity LGB musí za tyto problémy týkající se duševního zdraví uznat velkou část své viny a že křesťané a církve musí komunitu lidí LGB přijmout.

Duševní zdraví a homosexualita

Tato zpráva, autorizovaná pastorem evangelikálního vyznání a zakladatelem společnosti Oasis Stevem Chalke, uvádí údaje od různých vědců s cílem ukázat, že mnoho z těch, kteří se řadí do skupiny LGB, trpí problémy duševního zdraví. Níže uvádíme několik ze smutných statistických údajů, které zpráva uvádí:

• „24% homosexuálních lidí přiznalo, že se pokusili zabít, přičemž 54% připouští, že mají sebevražedné myšlenky.“
• „Ve srovnání s celkovým počtem pouze jednoho z 33 mužů, kteří si sami ublížili, si v letech 2011-2012 úmyslně ublížil jeden ze 14 homosexuálů a bisexuálů.“
• „42% mladých LGBT lidí vyhledalo lékařskou pomoc kvůli úzkosti nebo depresi.“
• „52% mladých LGBT lidí mluvilo nyní nebo v minulosti o sebepoškozování.“

Chalke se v rámci výzkumu odvolává na tzv. „rostoucí konsensus“ a chce tím říci, že tyto znepokojující otázky týkající se duševního zdraví jsou způsobeny „cílenou homofobií a diskriminací“ a / nebo pocity „společenské méněcennosti“. Následně z této tzv. homofobie a diskriminace obviňuje církev:

Analýza Nadace Oasis se snaží prokázat, že v hlavním proudu médií je většina negativních vyjádření o vztazích lidí stejného pohlaví řízena církvemi nebo návštěvujícími církví a že většina politické opozice vůči liberalizaci zákonů ohledně vztahů stejného pohlaví pochází ze strany těch, které lze veřejně označit jako křesťany.

A dodává,

„způsob, jakým vedeme náš rozhovor o vztazích lidí stejného pohlaví – teologické postoje, které přinášíme a pastorační přístupy a praktiky, které z nich vyplývají – způsobují příliš mnoha lesbickým, homosexuálním nebo bisexuálním lidem úzkost. Není žádným tajemstvím, že negativní postoj, který přijala církev a tolik jednotlivých místních církví, má nesmírně stresující dopad na velké množství LGB lidí a bezpočet z nich je nuceno žít svůj praktický život v utajení a nečestnosti. Tragická je také všeobecná známost toho, že výslednice úzkosti a strachu často vede k duchovní, mentální a fyzické újmě a v nejhorších případech k tomu, že si lidé ve své zoufalosti vezmou vlastní život.“

Reakce na biblický soucit

To, že lidé trpí duševními problémy včetně úzkosti, deprese a sebevražedných myšlenek, je důsledkem stavu našeho hříchem porušeného a zlomeného světa. To je ta pravá realita, která by měla křesťany tížit a vést nás k soucitu. Avšak je tou soucitnou odpovědí přijetí homosexuálního chování jako cosi svatého a přeměna našich církví na otevřené útočiště k potvrzení a oslavě homosexuálního chování a „manželství“ homosexuálů?

No, a co kdybychom v této zprávě vyměnili homosexuální chování za jiný hřích? Nahraďme ho tedy jiným sexuálním hříchem – cizoložstvím (Židům 13: 4):

„Způsob, jakým vedeme náš rozhovor o cizoložných vztazích – teologické postoje, které přinášíme a pastorační přístupy a praktiky, které z nich vyplývají – způsobují úzkost příliš mnoha lidem, kteří praktikují cizoložství. Není žádným tajemstvím, že negativní postoj, který přijala církev a tolik jednotlivých místních církví, má nesmírně stresující dopad na velké množství cizoložných lidí a bezpočet z nich je nuceno žít svůj praktický život v utajení a nečestnosti.“

Nebo co třeba hříchem opilství (Efezským 5:18)?

„Způsob, jakým vedeme náš rozhovor o opilství – teologické postoje, které přinášíme a pastorační přístupy a praktiky, které z nich vyplývají – způsobují úzkost příliš mnoha lidem, kteří praktikují opilství. Není žádným tajemstvím, že negativní postoj, který přijala církev a tolik jednotlivých místních církví, má nesmírně stresující dopad na velké množství opilců a bezpočet z nich je nuceno žít svůj praktický život v utajení a nečestnosti.“

Tento názorný příklad ukazuje na důležitou věc. Pokud by výzkum ukázal, že nedostatek pochopení pro cizoložství či opilství (nebo jakýkoliv jiný hřích) vede k problémům duševního zdraví, měla by snad církev odmítnout biblickou pravdu a podpořit a přijmout toto chování jako přípustné? Nebo bychom měli zacházet s touto otázkou způsobem, že budeme hřích otevřeně rozeznávat a odhalovat, aby byl napraven ten, kdo hřích spáchal? (Gal. 6:1) Doufejme, že bychom si vybrali právě tento způsob!

A přesto, vzhledem k emocionální a vysoce osobní povaze této diskuse o homosexualitě, se mnozí v církvi rozhodli zaměřit se raději na podobně varovné statistiky, jako uvádí tato zpráva, a ve snaze vyřešit tento problém ohýbají biblickou pravdu tak, aby odpovídala soudobé kulturní tradici. A co říká tato kulturní tradice? Že tato tzv. diskriminace způsobuje téměř nenapravitelné škody a že jedinou odpovědí je plné začlenění a přijetí. Ale neměli bychom se nechat řídit kulturním tlakem doby! Je potřeba, abychom neměnné normy pravdy hledali v Božím Slově. Jinak se budeme jednoduše zmítat sem a tam podle toho, jak zrovna vane vítr učení (Efezským 4:14), které přichází a odchází podle toho, jakou morální autoritu vytvoří člověk, nikoli Bůh.

Přijetí hříchu a povzbuzování ostatních k odmítání Božích přikázání není soucit – je to služba vlastním zájmům pod maskou soucitu, která naopak odděluje ostatní od jejich Stvořitele a Jeho plánu pro lidskou sexualitu a manželství (Genesis 2:24, Efezským 5: 22-33).

Ale je to opravdu tak špatné?

Chalke věří, že oddaná, věrná homosexuální „manželství“ jsou stejně tak božská a přijatelná jako oddaná a věrná heterosexuální manželství. Ale to je v přímém rozporu s Božím slovem.

Poznamenejme, že není žádným překvapením, když Chalke odmítá biblické manželství, protože on nazývá doslovné chápání Genesis „nesmyslem“ a tradiční biblické učení o Kristově zástupné oběti smíření (Ježíšova smrt namísto nás, aby splatil trest za náš hřích) „kosmickým zneužíváním dětí“, jak jsme zdokumentovali na jiném místě.

Zde jsou příklady veršů z Písma, které se zabývají manželstvím a sexualitou. Všimněte si, že homosexuální „manželství“ nebo homosexuální chování není nikde schváleno, ale naopak je mnohokrát prohlášeno za hříšné a nepřirozené.

• Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Genesis 2:24)
• Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. (Leviticus 18:22)
• Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně. (Leviticus 20:13)
• Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. (Římanům 1:26-27)
• Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. (1 Korintským 6:9-10)
• Varujte se sexuální nemorálnosti. Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští sexuální nemorálnosti, hřeší proti vlastnímu tělu.  Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. (1 Korintským 6:18-20)
• Zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, sodomity, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení. (1 Timoteovi 1:9-10)

Aby někdo popřel, že tyto verše znamenají to, co jasně říkají, musel by provést jakousi uměleckou gymnastiku (celá diskuze o tom viz „Pro-Gay teologie: schvaluje Bible homosexualitu?“ od Steva Goldena). Homosexuální chování je hříchem a stejně tak je hříchem i jeho schvalování. (Římanům 1:32)

Jak by tedy měla církev reagovat?

Jak by se měla církev postavit ke stále rostoucí komunitě LGB? Nemůžeme strkat hlavy do písku a popírat, že mnoho LGB lidí skutečně trpí problémy duševního zdraví a náš soucit a lásku potřebují. Je potřeba, abychom s komunitou LGB komunikovali vyzbrojeni biblickou pravdou a skutečným soucitem, ale náš přístup se bude lišit podle toho, zda jedinec je vyznávajícím věřícím nebo nevěřícím.

Kázeň nemá nikdo rád!

Začněme s vyznávajícími křesťany, kteří to nepovažují za hřích a buď a) podle svých homosexuálních tužeb jednají, nebo b) homosexuální chování schvalují. Stejně jako u každého trvajícího a nevyznaného hříchu, potřebuje tento člověk pevné, ale vlídné pokárání vedené touhou přivést hříšníka na správnou cestu (Gal. 6:1). Pokud toho dotyčný nedbá, mohou být uplatněny biblické vzory pro církevní kázeň (1 Korintským 5:11).

Důležitý je zde přístup. Nekáráme ani nenapomínáme druhé stylem „jsem svatější než ty“ nebo zlomyslně či znechuceně. Ale spíše používáme Boží slovo (2 Timoteovi 3:16) a biblické zásady v lásce a pokoře (2 Tesalonickým 3:13-15), abychom hřích odhalili a přivedli lidi k pokání.

Samozřejmě, je možné že neuposlechnou nebo se dokonce rozzlobí či urazí. Kázeň, ať už církevní nebo jiná, je vždy nepříjemná (Židům 12:11). Pokud je vám řečeno, že vaše jednání, myšlenky nebo postoje jsou hříšné, tak vás to zraní, bez ohledu na hřích. Nikdo si nepřeje, aby mu někdo říkal, že se mýlí, ale „moudrý je ten, kdo dbá pokynů a napomenutí“ (Přísloví 1:7, 28:26), činí pokání a prosí Pána za odpuštění. Ale jestliže se někdo urazí, staví se tak nad pravdu samou, ne nad náš přístup či tón.

Nejsme morální policie

A jak je to s nevěřícími? Jako křesťané jsme povoláni řídit se slovy Ježíše: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28: 19-20). Nejsme povoláni k tomu být morální policií soudobé kultury, abychom šli v tomto smyslu a ukazovali prstem na hříšné chování a žádali nevěřící, aby se chovali jako věřící (1 Korintským 5:9-10). Neudělají to, a nemůžeme to od nich ani očekávat, protože jsou otroky hříchu (Římanům 6:20)!

To ale neznamená, že by křesťané neměli pevně stát na Božím Slově a neříkat nahlas to, co je správné a co by naše kultura měla slyšet. To můžeme, ba máme být světelným majákem v temném světě, odkazovat lidi na biblickou morálku (konečně, jsme podle Matouše 5: 13-14 solí a světlem). Ale co je konečným cílem? Že má naše kultura přijmout biblickou pravdu o tom, že homosexuální chování je hříchem? Ne! Cílem je zvěstování evangelia! A díky šíření evangelia vidět lidi reagovat na biblickou pravdu, že odsuzují své hříšné chování a přesvědčení, že se obracejí se ke Kristu, jsou osvobozeni od svého otroctví hříchu a jsou zachráněni pro věčnost.

V evangeliu je naděje

Jak bychom tedy měli odpovědět svému kolegovi, který se nám právě „přiznal“, nebo dívce od vedle, která se nastěhovala ke své partnerce? Měli bychom mluvit slovy evangelia. Ne reagovat znechuceně, nenávistně nebo se odtahovat. Jak můžeme s evangeliem u ostatních uspět, když se jim budeme vyhýbat nebo dávat jim najevo, že se nám hříšníci hnusí, jako kdybychom byli lepší než oni? Ježíš určitě nic takového nedělal. Naopak s hříšníky veřejně jedl (např. Lukáš 5:30). Vždyť Ježíš přece řekl „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“(Lukáš 5: 31-32). A nejen to, ale projevil také opravdový soucit nad ztraceným stavem lidstva (Matouš 9:36). Kdykoli zvěstujeme pravdu a sdílíme evangelium, musíme následovat příklad našeho Mistra a hříšníky přijímat v lásce.

Budou na evangelium reagovat všichni kladně? Samozřejmě že ne. Evangelium je kamenem úrazu a pošetilostí těm, kteří nemají Ducha (1 Korintským 1:23). Někteří se rozzlobí, někteří to budou zesměšňovat a budou se nám posmívat, jiní se urazí a dost možná vás nazvou homofobem nebo náboženským fanatikem. Ale budou také jiní, kteří budou chtít teď nebo později slyšet víc. Ať se uráží nad evangeliem, ne však kvůli našemu přístupu, tónu hlasu nebo řeči našeho těla (Jan 6:60-69).

V kříži Ježíše Krista existuje naděje pro každého, ať jste lhář, zloděj, cizoložník, homosexuál nebo opilec. Boží církev je tvořena lidmi, kteří byli vykoupeni z veškeré hříšné podstaty a kteří mají jedno společné: skrze moc Kristovu dostali nový život (2 Korintským 5:17). Proto mohl Pavel říci,

„Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani homosexuálové, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“ (1 Korintským 6:9-11)

Jak krásné je to slovo v této pasáži: znamená to, že všechno se skrze dílo Pána Ježíše a Ducha změnilo náhle v dobré! V praktikování, v utvrzování se nebo oslavováním hříšného chování nelze nalézt pravou naději a pokoj. To lze nalézt v pokání a v novém životě, který může dát Kristus.

Odkazy a poznámky

1. Sarah Knapton, “Church Is Driving Gay People to Suicide, Warns Christian Charity,” The Telegraph, February 10, 2017
2. Nadace Oasis se ve své zprávě rozhodla nezahrnovat T pro transsexuály, pokud T ve statistice nebylo zahrnuto. Vysvětlení je v úvodu zprávy: „Za prvé, myslíme si, že je neopodstatněné a neuctivé naznačovat, že veškeré rozhovory o sexualitě a genderové identitě mohou „splynout“ do stejné kategorie… Zadruhé se domníváme, že tato zpráva se zásadně zabývá otázkou, jak církev reagovala na vztahy stejného pohlaví, a že je zcela chybné předpokládat, že transsexuálové jsou také homosexuálové, i když samozřejmě někteří jsou.“