Bylo dost času k vytvoření permafrostu?

Z dotazů čtenářů

V této rubrice uveřejňujeme vícečetné dotazy na podobné téma, které tak mohou zajímat i ostatní čtenáře. (kreacionismus.cz, 08/2022, odpovídá Pavel Akrman)

Permafrost – tající kráter v Jamalu

Permafrost je hornina, zvětralina nebo půda, jejíž teplota je po dobu dvou či více let nižší než 0 °C. Jde o zmrzlou spraš (to je úlomkovitá usazená hornina navátá větrem). Hlavní složkou je jemný křemitý prach, ale obsahuje i malý podíl jílu. Permafrost zabírá téměř 20% zemské rozlohy včetně Aljašky, Grónska, Sibiře a Tibetu. Tloušťka permafrostu může skutečně dosahovat až 1 500 m.

Ještě také k údajům na Wikipedii – je třeba s nimi nakládat velmi opatrně, často nejsou dobře ověřené nebo aktuální, což je právě i v tomto případě. Wikipedie čerpá z výzkumu provedeného před více než 20 lety, kde se uvádí, že permafrost je ovlivňován mnoha faktory a že „přesné metody detekce (růstu nebo úbytku) v dané hloubce nejsou k dispozici.“ Navíc Wikipedie předkládá bez jakýchkoli pochybností pouze uniformitariánský výklad tvorby permafrostu, tj. nepřetržitý proces po miliony let, a to současnou rychlostí.

Tento předpoklad má své trhliny – např. právě v souvislosti s nálezy obrovského množství pozůstatků srstnatých mamutů v permafrostu. Pro sekulární vědce je vyhynutí tohoto mamuta stále obtížné vysvětlit, i přes mnoho navrhovaných teorií. Např. ještě v roce 2013 vědci připisovali vyhynutí zvířat oteplení klimatu.¹

Podle sekulárního myšlení žijeme nyní v teplém, relativně krátkém „interglaciálním“ období, které odděluje delší, chladnější „glaciály“ neboli opakované doby ledové. Přesto i v dnešním údajně teplejším klimatu jsou dlouhé zimy na Sibiři extrémně chladné a teploty často dosahují -40 °C nebo nižší!²

Naopak podle modelu stvoření³ je logické, že dřívější sibiřské klima muselo být teplejší než dnes, a bez permafrostu. To však představuje další problém pro sekulární teorie, které předpokládají pravý opak – chladnější klima před tím, co považují za naše současné teplejší „interglaciální“.

Mamuti (a další zvířata) kolonizovali oblast po Potopě během nastávající Doby ledové. Klima v té době bylo ideální pro rychlý populační růst a zhruba 600 let před jejich zánikem se populace rozrostla na mnoho milionů zvířat.

Velké množství sopečné aktivity během Potopy, stejně jako potenciálně teplé vody vycházející ze „studnic propastí“ (Genesis 7:11), měly za následek mnohem teplejší popotopní oceány, možná o desítky stupňů Celsia. Dokonce i Severní ledový oceán musel být krátce po Potopě bez ledu, a to je klíč k vysvětlení, jak mohli kdysi v těchto arktických oblastech žít srstnatí mamuti – teplý a vlhký vzduch proudící z arktických a tichomořských oceánů na pevninu poskytoval mírnější klima důležité k podpoře vegetace, potřebné pro mamuty.

Pozůstatky sibiřského mamuta Jarkov v permafrostu.

Jak se oceány postupně ochlazovaly, nakonec se vytvořil arktický mořský led, což vedlo k mnohem chladnějšímu a suššímu klimatu. Chladnější teploty v arktických oblastech způsobily dramatické teplotní rozdíly mezi vysokými a nízkými zeměpisnými šířkami, což vedlo k velmi silným větrům. Tyto vichřice unášely obrovské množství prachu atmosférou, ne nepodobné prachové bouři Dust Bowl ve 30. letech 20. století na středozápadě Spojených států.⁴ Je známo, že prachová bouře může vytvořit nánosy prachu až několik metrů vysoké, pohřbít traktory a částečně zakrýt budovy.

Kombinace tohoto velmi chladného, ​​suchého klimatu a navátého bahna udolala pomalu se pohybující mamuty, což vysvětluje velký počet mamutích kostí nalezených v „jedomech“ – kopcovité krajině s ledovcovými pláněmi a proláklinami obsahující obrovské množství ledu a spraše.

Kdyby takovéto změny klimatu probíhaly pomalu a nepřetržitě po stovky tisíc let (nebo i jen stovky let), mamuti by jednoduše migrovali. Místo toho se nacházejí jejich pozůstatky v milionech kusů a „někteří byli pohřbeni dokonce i ve stoje“. To je spolehlivý důkaz toho, že uváděná uniformitariánská rychlost ukládání permafrostu „pomalu a postupně“ není správná.

Ačkoli se s oblibou dlouho připisovalo vyhynutí mamutů nějakému druhu „bleskového zmrazení“, při kterém teploty rychle klesly pod -100 °C, kreační model představuje mnohem věrohodnější a přesvědčivější vysvětlení jak pro vyhynutí mamutů, tak současně i pro vznik permafrostu ke konci Doby ledové, několik set let po Noemově Potopě.

Odkazy

1. Green, Woolly Mammoth Extinction Partly Caused by Climate Change, Reveals New Study. International Business Times. Posted on ibtimes.com September 11, 2013, accessed February 7, 2014.
2. Taylor, A. A Siberian Winter. The Atlantic. Posted on theatlantic.com February 27, 2013, accessed February 18, 2014.
3. Oard, M. 2000. The extinction of the woolly mammoth: was it a quick freeze? Journal of Creation. 14 (3): 24-34.
4. Dust Bowl, Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dust_Bowl