Dr. Ray Bohlin
Z www.probe.org přeložil M. T. – 9. 10. 2010
V některých kruzích má pouhé položení téhle otázky a pochybování o Darwinově integritě za následek obvinění z volnomyšlenkářského rouhání. Existují koneckonců hodnověrná svědectví o tom, že Darwin zastával v otázce otrokářství stanoviska podobná jako sám velký William Wilberforce. Darwina odpuzovaly jakékoli krutosti páchané lidmi na lidech jiných.
Darwin byl podle zpráv svých současníků něžným manželem, milujícím otcem, obhájcem utlačovaných, prostě skrznaskrz dobrým a slušným člověkem. Takže jak ho můžeme obviňovat z rasismu? Stačí si prostě přečíst jeho druhé velké dílo o evoluci, Původ člověka.
Jak vysvětluje Benjamin Wiker ve své nedávno vydané biografii, Mýtus jménem Darwin: život a lži Charlese Darwina, Darwin chtěl, abychom jeho teorii přírodního výběru a evoluce chápali jako čistě přírodní a neřízený proces. V důsledku toho mohl chápat lidi a opice jako soupeře v boji o přežití. Vše pak nasvědčovalo tomu, že lidé vyhrávají. A probíhá prý též lítý zápas mezi jednotlivými lidskými rasami.
Nedávno jsem spolu s Sharon Sebastianovou napsal knihu nazvanou Darwinovští rasisté: včera, dnes a zítra. Ve třetí kapitole analyzujeme Darwinovo vysvětlení pro rozdíly mezi lidmi a opicemi, jak je prezentuje v knize Původ člověka.
V kapitole 6, O příbuzných člověka a jeho genealogii, Darwin tvrdí, že očekává, že civilizované rasy člověka zcela vyhubí lidské divoké rasy za pouhých pár století. Očekával také, že vymřou antropomorfní opice [redakční poznámka: opice nejpodobnější člověku] – gorily a šimpanzi. V důsledku toho, jak věřil, bude jednou odstup mezi lidmi a zvířaty mnohem větší než byl v jeho době. Darwin tvrdil, že tahle vyšší forma člověka vznikne ze současné kavkazské rasy. Ve své knize Darwin konstatuje, že nynější hranice mezi opicemi a lidmi prochází mezi gorilou na opičí straně a černochem či australským domorodcem na straně lidí:
„Potom se však otevře propast ještě širší, neboť hranice bude procházet mezi člověkem v civilizovanějším stavu (jak můžeme doufat) než je člověk kavkazské rasy, a nějakou opicí na tak nízkém vývojovém stupni jako je pavián – místo toho, aby procházela jako dnes mezi černochem či Australanem a gorilou.“
Darwinův přední německý žák, Ernst Haeckel, je autorem ještě dramatičtějších výroků. Podle jeho pojetí, chcete-li vést přesnou hranici mezi lidskými rasami a opicemi, „musíte ji vést mezi těmi nejcivilizovanějšími lidmi na jedné straně a těmi nejprimitivnějšími na straně druhé, přičemž tyto primitivy stavíme na stejnou úroveň s opicemi.“ Na jiném místě Haeckel upřesňuje, že oněmi „primitivy“ myslí australské domorodce a jihoafrické Křováky, kteří, jak říká, dosud žijí v tlupách, lezou po stromech a živí se jejich plody. Podle Haeckela jsou jisté primitivnější skupiny „lidí“ spíše opicemi než lidmi.
Darwin jistě rasismus nevymyslel. Podceňování druhých proto, že jsou „jiní“ než my patřilo vždy k lidské povaze. To, co Darwin poskytl, bylo vědecké zdůvodnění, které ospravedlňovalo rasové předsudky. Darwinův princip boje o přežití zahrnoval i přesvědčení, že některé formy živočišného druhu se lépe hodí do příslušného prostředí než formy jiné. Podle Darwinova pojetí toto výsadní postavení měla kavkazská čili evropská rasa, s velkou šancí překonat ostatní „lidské“ rasy díky své inteligenci, kultuře i převaze ve válkách, jak to do té doby denně dokládaly konflikty mezi Evropany a jakoukoli jinou rasou či kulturou.
Darwinovy myšlenky posloužily jako ideologická báze k založení první společnosti pro eugeniku v Británii, které předsedal jeho bratranec Francis Galton. Darwinův syn Leonard se později stal prezidentem téže společnosti. Margaret Sangerová čerpala inspiraci pro to, co je dnes nazýváno plánovaným rodičovstvím, z Darwina, a považovala za nutné kontrolovat porodnost u chudších a méně zdatných lidí.
Jsou-li lidé součástí zápasu o existenci, který probíhá v přírodě, pak z toho logicky vyplývá, že některé kmeny a rasy člověka budou zdatnější než ostatní. A jelikož teď s Darwinovou pomocí tomuto zápasu rozumíme, proč ho nepodpořit tím, že zpomalíme rozmnožování oněch méně zdatných? Nebo, jak uvažoval Hitler, že je zlikvidujeme úplně?
Abychom si rozuměli – Darwina samotného by nejspíš naplňovaly hrůzou ukrutnosti eugenických společností na počátku 20. století i nacionalistických režimů v Německu a stalinistickém Rusku. Naplňovala by ho hrůzou Maova kulturní revoluce i Pol Potův režim masového vyhlazování. Všichni jmenovaní však byli přesvědčeni, že prostě jen napomáhají procesu přírodního výběru a podporují jej.
Knihu si můžete objednat přes internetový obchod společnosti Probe.
O autorovi
Raymond G. Bohlin je prezidentem společnosti Probe Ministries. Vystudoval Univerzitu Illinois (bakalář přírodních věd, zoologie), Státní univerzitu severního Texasu (magistr přírodních věd, populační genetika) a Univerzitu Texas v Dallasu (magistr přírodních věd, doktor filozofie, molekulární biologie). Je spoluautorem knihy Přirozené meze biologických změn, byl hlavním redaktorem knihy Stvoření, evoluce a moderní věda, spoluautorem knihy Hlavní problémy genetiky, výzkum kmenových buněk a klonování (řada BioBasics) a uveřejnil řadu časopiseckých článků. V letech 1997-98 a 2000 působil jako postgraduální vědecký pracovník ve středisku Discovery Institute pro obnovu vědy a kultury.