bludiste

Buňky umí snadno projít i nejtěžším bludištěm

Pavel AkrmanFakta pro stvoření Napsat komentář

Chytré buňky překvapily vědce

Pavel Akrman

Překlad ze zdrojového textu v časopise Science – 08/2024 (Úvodní obrázek: Science Alert).

Během embryonálního vývoje musí buňky cestovat dlouhými, složitými bludišti ve vyvíjejícím se embryu, aby dosáhly svého správného umístění. Vědci si lámali hlavu nad touto skvělou navigací, jak mohly buňky dosáhnout takového výkonu – a tak tým vědců provedl v laboratoři experiment za účelem otestování této schopnosti buněk z hlenek a myší v mikroskopickém bludišti.

Vědci zjistili, že generováním samonaváděcích chemických gradientů byly buňky schopny přesně vyřešit správnou cestu bludištěm – dokonce i ty velmi složité. Buňky se dokázaly přesně rozhodnout, kterým směrem se na křižovatkách bludišť vydat, aby se vyhnuly slepým ramenům – dokonce i těm, které jsou za rohem – a to způsobem, který se jevil „intuitivně nemožný“.

Takové ohromující navigační schopnosti jednotlivých buněk jednoznačně ukazují na úžasný Boží design.

Překlad textu uvnitř videa níže (zdroj: LiveScience):

Buňky dokážou skvěle vyřešit bludiště – zvládají velké vzdálenosti uvnitř našeho těla, aniž by se „ztratily“. A vědci nyní přišli na to, jak to dělají.

V nové studii vědci připravili více než 100 mikroskopických bludišť, včetně repliky známého bludiště z živých keřů v Hampton Court Palace (poblíž Londýna).

Vědci naplnili bludiště atraktantní tekutinou a poté dovnitř vpustili améby (měňavky, jednobuněčné organismy). Ty pak samy spustily proces zvaný chemotaxe a okamžitě neutralizovaly tekutinu kolem sebe.

Pak se přesunuly dál do dalších oblastí s vysokou koncentrací tekutiny.

Jak améby postupně rozkládaly atraktantní tekutinu, přicházela k nim z blízkých větví bludiště více rozptýlená tekutina.

Z krátkých, slepých větví byla vyčerpána veškerá tekutina ještě dřív, než k nim buňky vůbec dorazily, a proto se těmto cestám vyhnuly.

Upřednostnily však ty delší cesty, které stále obsahovaly vysokou koncentraci tekutiny a ty je zavedly k východu.

Tento proces ukazuje, jak buňky dokážou „vidět za roh“ a intuitivně tak naleznou tu nejrychlejší cestu ke svému cíli.

Odkazy

  1. Tweedy, L. a 6 dalších, Schopnost vidět za roh: buňky vyřeší bludiště a reagují na dálku pomocí rozkladu atraktantů, Science 369 (6507):eaay9792, 2020.

 

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments