(Z creation.com přeložil Pavel Kábrt – 01/2011. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Adolf Eichmann (1906-1962) byl jedním z hlavních architektů nacistického holocaustu, při kterém bylo promyšleně zavražděno šest miliónů židů. Jeho úkolem bylo, aby vražedná kapacita koncentračních táborů byla udržována a stále dostatečně doplňována oběťmi. Poté, co byl Eichmann dopaden v Argentině v roce 1960, byl souzen jako válečný zločinec v roce 1961 soudem v Jeruzalémě, nalezen vinným a odsouzen k smrti. (1) Po vynesení rozsudku byl tomuto odsouzenci Izraelským ministerstvem pro náboženské věci přidělen duchovní poradce, reverend William L. Hull, který strávil v Izraeli 27 let jako křesťanský misionář.
Rozhovory s vrahem
V období 50 dní roku 1962 absolvoval Hull v Eichmannově cele smrti ve vězení v Ramleh 14 rozhovorů, většinou jednohodinových, od 11. dubna až do Eichmannovy popravy 31. května. Při prvním tomto rozhovoru daroval Hull Eichmannovi německou Bibli, a následné rozhovory měly formu diskuze nad verši, které Hull vybral a u nichž Eichmann souhlasil, že si je před setkáním vždy pročte. Mnohé z těchto biblických veršů se týkaly Božího soudu všech lidí, jak o tom čteme např. v Luk 12:4-5; Žalm 9:17; Žid 9:27; Řím 1:16-32 a v pasážích evangelia Jana, v 3. kapitole a 14:6. Hull použil přes 70 biblických pasáží.
Boj o duši je Hullovým záznamem toho, co se při těchto setkáních dělo. (2) V předmluvě Hull uvádí jeden důvod, proč toto psal:
„Svět se má právo dozvědět, dá-li se taková věc zjistit, jak se to může stát, že se lidská bytost rozhodne být nástrojem tak strašné zkázy. … aby svět byl varován, protože to byl svět, kdo Adolfa Eichmanna vyprodukoval“ (str. XII).
Hull stále opakuje, že „…Eichmann do konce svého dechu popíral víru v Ježíše Krista či potřebu nějakého přímluvce“ a poukazuje na to, že Eichmannovo „téměř veřejné odmítnutí Ježíše Krista jej a jeho zlé skutky zcela odloučilo od křesťanství“ (str. XIII).
Hull dále poznamenává, že v těchto rozhovorech s Eichmannem nebylo nic důvěrného a ani to nemělo povahu zpovědi, protože byl stále přítomen ředitel věznice s nejméně čtyřmi dozorci, a všichni slyšeli každé slovo, které bylo vyřčeno (str. XI), a stejně tak byla přítomna paní Hullová jako překladatelka. Navíc Eichmann nikdy nepřipustil nejmenší vinu.
Během těchto diskuzí Eichmann potvrdil, že byl vychováván v evangelické církvi (str. 34), ale řekl, že nevěřil, že Ježíš zemřel za záchranu hříšníků (str. 37). Řekl, že našel Boha v přírodě (str. 35) a také v tom, co psali filozofové (str. 83). Dále řekl, že Starý zákon „není nic jiného než židovské příběhy a báje“ (str. 23), a že ani Nový zákon mu nebyl k ničemu (str. 30). Nevěřil v peklo (str. 24) nebo satana (str. 86) a nevěřil, že by kdokoli potřeboval Spasitele (str. 132-33, 140). Prohlásil „Nemám, co bych vyznal“, „Nemám žádný hřích“ a „Nemám žádnou lítost“ (str. 83). K dalším námětům, které Eichmann uvedl do diskuze, patřil buddhismus, názory Kanta, Plancka, Schopenhauera, Nietzsche a Spinozy.
Eichmannův evoluční světonázor
Při různých setkáních zmínil Eichmann Hullovi jedno téma, a to nejméně šestkrát. Byla to Eichmannova víra v evoluci a milióny let.
- Při druhé návštěvě se Eichmann zeptal, „Pokud Bůh potřeboval poslat svého Syna, proč otálel, proč ho neposlal o milióny let dřív?“ (str. 36)
- Při třetím setkání požádal Hull Eichmanna, aby přečetl Genesis 2:7. Eichmann to četl nahlas: „Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.“ Nato však okamžitě řekl: „Ale já nevěřím, že byl člověk stvořen Bohem. Já věřím, že člověk se vyvinul z protoplazmy“ (str. 46-47).
- Při Hullově čtvrté návštěvě se Eichmann znovu zeptal, „…proč Bůh čekal…milióny let od začátku stvoření, a tak poskytl onu spásu skrze svého Syna až jen před dvěma tisíci lety?“ (str. 53)
- Po této návštěvě napsal v dopisu Eichmann Hullovi: „Nehodlám přijmout nic, co odporuje mým naturalistickým představám.“ A…“člověk se vyvíjel stovky a milióny let, aby se stal ´Homo sapiens´“ (str. 77).
- Při Hullově šesté návštěvě Eichmann opakoval, že „Bůh tvořil a připravoval svět po milióny let“ (str. 69).
- A pak v dlouhém dopisu, který Eichmann napsal Hullovi a který vzešel z Hullovy osmé návštěvy, cituje papeže Pia XII, jak říká, že „…začátek času mohl nastat před deseti miliardami let.“ Také cituje Spinozu, který řekl, že „na tomto světě neexistuje nic, co by bylo zlé ze své vlastní podstaty“. A přidal vlastní komentář: „Člověk, který je produktem vývoje v souladu s vůlí Stvořitele, je pořád ještě na začátku svého dospívání, na cestě k dokonalosti.“ A: „Naše předchozí zvířecí instinkty vymizejí následkem naší vlastní snahy, snahy vycházející z nás samých. Jenže lidský vývoj k dokonalosti musí být měřen ne generacemi, ale ohromnými časovými úseky“ (str. 146-49)
Je nesporné, že Eichmann měl evoluční světonázor. I když je toto poměrně moderní pojem, není to důvod myslet si, že účinky tohoto myšlenkového systému tu nebyly už v roce 1962. Rasistický darwinismus, propagovaný Hitlerem a absorbovaný Eichmannem, ovlivnil všechno jeho myšlení a poskytl mu racionální důvod, aby se podílel na nacistickém holocaustu, aniž by pak odsoudil cokoli z toho, co spáchal. Toto myšlení mu též zabránilo přijmout jakoukoliv biblickou pravdu z těch veršů, které mu citoval Hull.
Eichmannova evoluční víra… postavila absolutní blok tomu, aby začal byť jen uvažovat nad verši z evangelia…
Jak se zdá, Hull tento klíč k Eichmannově duši nepostřehl, přestože měl tuto příležitost přinejmenším při šesti různých osobních výměnách názorů, kdy mu s tím Eichmann mával před obličejem. Jak jsme četli, Hull ve svém úvodu obviňuje „svět“ z toho, že vyprodukoval Adolfa Eichmanna. Jenže to byly právě Eichmannovy evoluční názory, že země je stará milióny let (se vším, co s tím souvisí), co motivovalo jeho skutky a udusilo jeho svědomí. Toto postavilo absolutní překážku třeba jen začít uvažovat nad verši evangelia z Bible, které četl a které mu Hull citoval.
Je zajímavé a zároveň překvapující, že ve své knize, hned vedle řádku, kde Eichmann cituje poznámku papeže Pia XII o „deseti miliardách let“, uvedl Hull v závorce: „(Dle radioaktivního datování to bylo před pěti miliardami let.)“ (str. 147) To ukazuje, že sám Hull byl stoupencem „dlouhých věků“. Znamená to také, že věřil v teistickou evoluci? V tomto případě to vypadá, že Hull neodporuje Eichmannovu evolučnímu systému víry ani vědecky, ani biblicky, a ani zřejmě nevidí, že by to bylo nějak nutné.
Co si z toho můžeme vzít?
Zpráva pro každého křesťana, který chce dnes získat někoho pro víru v Krista, je jasná. Nejenže musí sám vyznávat biblický pohled na svět bez výhrad a uznávat absolutní autoritu Božího slova, ale musí být také schopen vyzdvihnout a obhájit biblický pohled na svět proti argumentům lidí s odlišným světonázorem. Krátce řečeno, musí umět nahradit nekřesťanský pohled na svět druhého člověka pohledem biblickým. (3)
Je pravdou, jak to Hull říká ve své předmluvě (str. XIII), že „Spása nespočívá v tom, že vyhrajeme hádku nebo druhého přesvědčíme, že být spasen je dobrá věc. … (ale) spása je výsledkem kázání evangelia srdci, zjemnělému a obměkčenému Duchem svatým.“ Ještě ale musí být řečeny dvě další věci:
- Každý, kdo mává mečem Ducha („to je slovo Boží“ – Ef 6:17), si musí být jist, že tento meč není otupen nepřijetím celé pravdy.
- A je také pravdou, že dřív než se může „kamenitá půda“ stát „úrodnou půdou“, kameny musí být odstraněny. (4)
Jak je to tragické, že Hull neměl žádnou odpověď vůči ústřednímu a rozhodujícímu Eichmannovu pohledu na svět. Bible zcela jednoznačně popisuje nedávné stvoření vesmíru i Země, a připisuje tyto skutečnosti výslovně bezprostředním skutkům Božím skrze moc Jeho slova. Ve světě kolem nás je také obrovská kupa dokladů, že záznam v knize Genesis je zcela pravdivou historií, jak vznikl vesmír a Země (Řím 1:20).
Kolik miliónů jiných lidí existuje dnes v tomto světě, kteří potřebují nalézt přesvědčení o této pravdě dřív než přijmou nutnost spasení, které jim Bůh nabízí zcela zdarma? 1. Kor 1:18 nám připomíná: „Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc.“
Odkazy a poznámky
- Grigg, R., The trial and death of Adolf Eichmann, , 3 March 2009.
- Hull, W., Boj o duši, Doubleday, New York, USA, 1963. Zřejmě byl tento název evokován Hitlerovým hlavním dílem “Mein kampf”, což znamená „Můj boj“.
- See Grigg, R., Mission not impossible, Creation 29(3):38–42, 2007;