Joseph Mastropaolo, Ph.D.
Z icr.org přeložil Pavel Kábrt – 03/2015. Dr. Mastropaolo je profesorem fyziologie na fakultě pro postgraduální studium při ICR.
Evoluce se tváří, že je biologií, ale ve skutečnosti nás jen vodí za nos, protože neposkytuje žádný úspěšný experimentální důkaz.
Většina biologických učebnic ukazuje skleněné aparatury, ve kterých byly zahřívány vstupní reaktanty aminokyselin a týden proháněny elektrickým výbojem a ovšem, našla se stopová množství několika málo aminokyselin. Z toho se odvozuje, že pokud by tyto podobné, a žádným rozumným podnětem řízené procesy pokračovaly, vyvinula by se živá buňka. To má asi stejnou logiku jako tvrzení, že se automobily před dávnými časy vyvinuly z kaučuku, písku, železné rudy a uhlí poté, co to napadalo do sopky. Železná ruda a uhlík z uhlí vytvoří ocel, roztavený písek vytvoří sklo a z kaučuku vznikne vulkanizací guma. A učebnicový text může pokračovat dál, jak po miliardách a miliardách dalších pokusů a omylů se spontánně vyvinou stále dokonalejší písty, válce, celé motory s elektrickými svíčkami, převody, osy se čtyřmi koly obutými do pryžových pneumatik a karosériemi se zasklenými okny, na kterých jsou upevněny stěrače, jak se vyvinou přední světla a nádrže plné benzínu. Text může dále uvést, že podobným způsobem se vyvinula i první buňka a veškerý život.
Vědci si povšimnou, že takováto pohádka je fantazií zcela kuriózního typu. Kdyby někdo řekl, že si včera koupil úplně nové auto a druhý den ráno našel toto auto totálně shnilé a rzí rozežrané až na úplnou hromadu prachu, pak bychom si povšimli, že jeho příběh popisuje zcela správně směr fyzikálních zákonitostí, akorát že procesy rezavění a hnití nebývají tak rychlé. Ale oproti tomu, kdyby vyprávěl, jak se hromada písku a železné rudy vyvinula do zbrusu nového auta, pak bychom si povšimli, že jde o naruby převrácenou fantazii, protože by tento proces byl pravým opakem toho, jak realita funguje. To už není ten typ příběhů o krávě, která přeskočila Měsíc, protože krávy nízký plot přeskočit mohou. Toto už je typ příběhu o „trávě žeroucí krávu“, tedy zcela opačně, jde o typ fantazie, kde je realita převrácena naruby.
Jednou metodou, pomocí které vědci zamítají pohádky, je metoda pozorování. Vědci jsou o vzniku aut přesvědčeni pozorováním, jak auta vznikají na montážní lince v Detroitu, a vypozorovali, že zatím nikdo nikdy nepozoroval neúmyslný a spontánní vývoj auta ze sopky či v sopce. Vědci proto zcela jasně docházejí k závěru, že auta byla vytvořena podle inteligentního plánu. Ale jak je tomu s životem? Je samotná biologie dostačující pro vysvětlení života, nebo musí být doplněna naruby převrácenou evoluční představou, aby mohl být biologický svět plně vysvětlen? Zabývejme se nyní odpovědí na tuto otázku tím způsobem, že prověříme životní cyklus některých typů životních forem.
Přežívání pomocí genetických záloh
Motýl monarcha je dobrým biologickým příkladem, protože je možné všechna pozorování ověřit. Jeho celý životní cyklus je zapsán v jediné deoxyribonukleové kyselině (DNA) a lze ho pozorovat během 60 dní. Vajíčko motýlu monarchy je oválné, dlouhé kolem jednoho milimetru. Za tři dny se z něj vyklube housenka, která se promění v kuklu, ze které se pak vylíhne motýl. Ten už má schopnost letu, migruje, žere, páří se a rozmnožuje. Krátce poté, co došlo k dokončení funkcí pro reprodukci, samec i samička dehydrují a umírají.
Unikátní sekvenční genetické zálohy
Z životního cyklu motýlů monarchů se učíme, že uvnitř zdánlivě netečného vajíčka jsou všechny genetické instrukce k tomu, aby se vytvořila housenka o šestnácti nohách a šestinohý motýl. Neexistoval žádný hmatatelný projev housenky, když byla ještě vajíčkem, stejně jako neexistoval žádný hmatatelný projev motýlu, když byl ještě housenkou. Dochází k projevu morfologií (tvarů), zatímco tyto tvary byly obsaženy v pečlivě naplánovaných genetických zálohách tohoto organizmu pro vznik přechodových struktur a různých tvarů. Skutečnost, že tyto pozoruhodné transformace pozorujeme během 60 dnů, nám dává velmi důležitou lekci o genetických zálohách. Tyto neuvěřitelně složité přeměny, které žádný lidský inženýr nedokáže navrhnout, můžeme nazvat sekvenčními genetickými zálohami. Vyskytnou se jen jednou, a to v přísném sledu událostí, aby bylo dosaženo dospělosti – a poté se už neopakují. Každý složitý organizmus je má. U některých nedochází k přeměně ze šestnácti na šest končetin, někteří se nepřeměňují z pěších na létavé, nicméně jejich přeměny až do dospělé fáze nejsou o nic méně pozoruhodné. Každá mnohobuněčná forma života musí růst a rozvíjet se od vajíčka nebe semene až do dospělé konfigurace, což vyžaduje průběžné strukturální a funkční proměny, které jsou naplánovány na úrovni molekul, organizovány, koordinovány, řízeny a ovládány mimo dosah lidského pochopení. Nemáme tušení, jak to DNA dělá, co ale víme jistě, je, že takové megainženýrství se nemohlo vytvořit bezmyšlenkovitou cestou zdánlivé evoluce. K tomu jsou zde formy genetických záloh.
Podrobné a přesné cyklické genetické zálohy
Když má v létě arktická liška šedavou kožešinovou srst, která splývá s okolní tundrou, má zároveň ve své genetické záloze bílou srst, kterou si oblékne v zimě. Bílá liščí srst splývá v zimě se sněhem, ale její genetická záloha stále obsahuje šedou srst na další léto. Podobně bělokur horský si do svých genetických rezerv „sáhne“ pro skvrnité, červenohnědé peří na jaře, na podzim pro peří hnědavé, a pak v zimě pro bílé. Stromy vyráží listy a květy na jaře, v létě nesou ovoce, a poté svoje listy na podzim shazují. Ptáci na jaře a v létě hnízdí a vyvádějí svoje mladé, a pak na podzim migrují. Tyto periodické události mají svůj základ v cyklických genetických zálohách DNA jednotlivých organizmů a probíhají opakovaně, podrobně a přesně po celý život. Liška má bílou kožešinu pro první sněhovou nadílku, a není to ta poslední, a šedou kožešinu pro první tání, ani o týden či měsíc později. Nikdy jí nenaroste srst červená nebo zelená nebo oranžová nebo modrá procesem pokus-omyl, jak by nahodilé procesy mohly nabídnout. Kdyby cyklické genetické zálohy nebyly podrobně a přesně zkonstruovány, liška by nepřežila ani jednu sezónu.
Podrobné a přesné nastartování genetických záloh
Cvičení v horku nastartuje genetickou zálohu pro syntézu proteinů teplotního šoku, které umožní aktivitu v horkém prostředí. Určité způsoby aktivity vybudí vznik aktinu a myosinu, nových proteinů pro kontrakci svalových vláken. Trénink vypůsobí svalovou kosterní hypertrofii [zvětšení objemu] a bradykardii [zpomalení srdeční frekvence], a kosterní svalovou atrofii [zmenšení, úbytek] a tachykardii [zrychlení srdeční frekvence] v důsledku odpočinku na lůžku. Při pobytu ve vyšších polohách dojde ke koncentraci červených krvinek a aktivizaci 2,3-difosfoglycerátu, po návratu do poloh kolem nadmořské výšky dojde k jeho ztrátě. Ve dvou měsících jsou syntetizovány nové boční věnčité tepny pro přemostění zablokovaných tepen. Nové kostní buňky vznikají po zlomeninách, a v jizvách po odřeninách, řezných ranách či trhlinách vznikají nové tkáně. To je jen několik málo příkladů z nespočetných genetických záloh DNA, které se uplatní v dané situaci, a které jsou vestavěny do každé životní formy. Mohou být aktivovány během hodin, ne miliónů let. Evoluce je nemohla do organizmu vložit z toho důvodu, že nemůže vložit to, co organizmus nezakouší jako potřebné ještě před danou událostí, a organizmus by ani nepřežil, pokud by tato jeho potřeba nebyla včas uspokojena. Evoluce disponující prázdnou myslí nemůže plánovat, organizovat či koordinovat, nebo ovládat či řídit nějaké změny, protože je hloupá. Co je hloupé je jednoduché (až do extrému) a nemůže ani myslet ani jednat v té oblasti, která je extrémně složitá: život a přežití.
Všechny genetické zálohy fungují najednou
Od početí až do smrti, bez jakéhokoliv vzájemného rušení, umožňuje DNA všech životních forem aktivaci potřebných genetických záloh. Například může organizmus zároveň aktivovat odděleně proteiny teplotního šoku a pro nadmořskou výšku, když daný organizmus stoupá výš během horkého dne, stejně tak jako proteiny pro přežití za nočního chladu. Genetické zálohy jsou vždy připravené poskytnout svoje velké bohatství v rámci dané potřeby. Všem životním formám poskytují pozoruhodnou škálu tvarových, funkčních a behaviorálních mechanizmů, které jsou podrobné a přesné pro přežití i v extrémně se měnícím prostředí. A tuto schopnost poskytnou dokonale hned napoprvé. Ne pomocí nějakých kouzel nebo zkoušek naslepo po údajné milióny let, tak jak nás evolucionistická, naruby převrácená pověra, nutí věřit. Pokud by měla arktická liška vyvíjet svoji bílou kožešinu jen tak náhodně, aby čelila prvnímu sněžení, nepřežila by ani jeden den. Tak jako všechny jiné životní formy, potřebovala ihned přizpůsobivost, přesnost i podrobnost svých genetických záloh, a to hned od svého početí, jinak by nepřežila ani svoje vlastní narození.
Odezva, adaptace, aklimace a aklimatizace: jde o evoluci nebo o plán?
Když někdo cvičí, zvyšuje se srdeční rytmus a tomu se říká odezva (odpověď). Pokud to samé cvičení provádí člověk po týdny, rychlost srdečního rytmu se bude snižovat oproti oné původní odezvě. Tato snížená rychlost srdečního rytmu se nazývá adaptací. Pokud bylo toto přizpůsobení, které způsobilo snížený srdeční rytmus, vyvoláno prostředím, můžeme to nazvat aklimací. Pokud je tato odezva na změnu zapříčiněna klimatickými podmínkami, říká se tomu aklimatizace. Ovšem nazývat tohle evolucí je naprostým klamem, protože tato okamžitá odezva je funkcí normální, fyziologické konfigurace, vycházející z DNA. Z úložiště genetických rezerv v DNA tato konfigurace zvládá naprosto dynamicky nové požadavky a zůstává v aktivním stavu. Tyto zálohy syntetizují vhodné nové proteiny, ať už podnět přichází zevnitř, jako třeba při cvičení, nebo přichází zvenku, jako třeba při změně klimatu, nebo jiné podněty z okolí. Nejenže si evolucionisti tyto čtyři podněty pro svoji teorii neoprávněně přivlastnili, čímž nás podvedli, ale i zbytečně zkomplikovali jinak docela jednoduchou realitu. Plán (projekt) se stará o vše. S tím nějaká evoluce nemá nic společného a to je důvod, proč ji biologie vyřazuje ze hry.
Patří do biologické reality speciace, mikro a makroevoluce?
Každý může v biologii pozorovat pozoruhodnou pestrost (variabilitu). Bratři i sestry se od sebe liší. Dokonce i identická dvojčata mají rozdílné otisky prstů i způsoby chování. Čivava [nejmenší psí plemeno na světě] však není jiný druh, jiné „species“. „Speciace“ a „mikroevoluce“ jsou jen pokusy, jak evolučně vysvětlit a přivlastnit si nesmírou biologickou pestrost. Všechny čivavy se od sebe liší, ale žádná se nikdy nevyvine do kočky nebo mývala či něčeho jiného. Tím pádem ona „makroevoluce“, vydávaná za pokračování mikroevoluce, je jen podvodnou, nikde nepozorovatelnou, na ruby převrácenou fantazií typu „tráva žere krávu“.
Vědecký popis života
Jak může každý pozorovat, elementární zákon biologie je minor vita ex vita, život vzniká jen ze života a vždy s úbytkem vitality [životaschopnosti]. Biologie spadá pod působení zákonů vesmíru bez ohledu na evoluční propagandu. Prvotním zákonem vesmíru je natura semper scalas descendet, příroda vždy sestupuje, upadá či devolvuje. Nevyhnutelným, nelítostným zákonem vesmíru je tedy devoluce, nikdy evoluce. Pravou povahou vesmíru a tím pádem i biologie je devoluce, pravý opak oné maškarády, která se nazývá evolucí, a která je ve veřejných školách vnucována do učebnic coby věda.
V každé generaci si každý jedinec prožívá ve svém malém měřítku svoji vlastní historii stejně tak, jako si ji prožívají celá společenství. Jednotlivý člověk je počat s tou největší vitalitou, ale postupně ji ztrácí až do své smrti. A stejně jako žádný jedinec zde nežije věčně, tak ani žádné společenství nežije na věky. Všechny živé formy, jak na úrovni jednotlivce, tak na úrovni společenství, jsou pevně dané a smrtelné.
Stejně jako znečištěné prostředí způsobuje genetické poruchy, tak i celé populace ztrácejí svoji vitalitu až do bodu, kdy už nejsou schopné produkovat životaschopné potomky. Tak přichází vyhynutí. A naproti tomu tu máme kuriózní evoluční pověru popsanou v biologických učebnicích, několikrát naruby obrácenou fantazii, která nejen že učí, že život může vypučet stejně jako auto ze sopky, ale navíc, že se životy i auta samovolně a donekonečna zdokonalují, stejně jako se pohybují fiktivní stroje, nazývané perpetuum mobile.
Závěr
Jak jsme viděli, biologie je tím nejlepším vysvětlením života. Její maximální kompletnost spočívá v nejvyšší míře pozorovatelnosti a maximální ověřitelnosti pomocí pokusů. Biologie nepotřebuje používat žádné zbytečné složité evoluční pověry, založené na nepozorovatelných a naruby obrácených fantaziích. Biologie zcela vylučuje evoluci.
Odkazy
- Mastropaolo, Joseph. The Rise and Fall of Evolution, A Scientific Examination. 2003, pp. 115-123. Manuscript in revision.