Aktivní Jupiterův měsíc Io

Navzdory objevu „oceánu lávy“ zůstává vulkanické teplo na Io záhadou

Brian Thomas, PhD.

Článek publikován na stránkách ICR, z www.icr.org přeložil M. T. – 05/2011. Viz také: kreacionismus.cz/chrleni-horke-lavy-na-stare-myslenky

Jupiterův měsíc Io má snad velmi krátké jméno, ale určitě má nejvyšší sopečnou aktivitu ze všech objektů sluneční soustavy. Jeho zvláštní povrch posetý sopkami se pyšní obřím aktivním vulkánem zvaným Loki, ze kterého vytéká více lávy než ze všech pozemských sopek dohromady. Není samozřejmě kouře bez ohně, ale původ sopečného tepla na Io zůstává záhadou.

Poslední video o kreační astronomii shrnulo celý problém do konstatování, „Je-li Io mladý, mohl by stále ještě chladnout poté, co se utvořil. Je-li však skutečně starý několik miliard let, pak by tahle počáteční energie dávno vyprchala“ (1). Nová měření nedávno potvrdila to, co badatelé už hezkou chvíli očekávali: pod kůrou Io se vyskytuje tekutý či polotekutý „oceán“ magmatu (2).

Ze závěrů studie zveřejněné v časopisu Science vyplývá, že magnetické poruchy zjištěné sondou Galileo nelze vysvětlit, tvoří-li Io výhradně pevné horniny. Avšak cca 48 km silná tekutá či polotekutá vrstva taveniny ležící pod kůrou tohoto měsíce by data o jeho magnetizmu objasnila. (3) Ačkoli byla otázka zdroje sopečné lávy na Io zodpovězena, zdroj tepla na tomto měsíci nalezen nebyl.

Roku 1982 napsali Pearl a Sinton, autoři knihy Jupiterovy satelity shrnující výsledky výzkumu Jupiterových měsíců, „Úplné objasnění zdroje tepla zůstává hlavním problémem, který vzhledem k objevu aktivní sopečné činnosti na Io ještě zbývá vyřešit“ (4). A od té doby se žádné modely počítající s vysokým stářím nedokázaly vyrovnat s naměřeným tepelným výkonem tohoto nepatrného ohnivého tělesa.

Konkrétně Io vyzařuje 10¹⁴ wattů energie, což se rovná přibližně výkonu 10 bilionů žárovek. Prakticky všechny pokusy nasimulovat zdroj tohoto tepla se opírají o „slapové tření“ v souvislosti s Io. To vznikne tak, že se Io dostane mezi Jupitera a některého z obou vzdálenějších měsíců a je vystaven gravitačnímu tahu v opačných směrech. To způsobí ohyby, které generují teplo pod povrchem Io, ovšem nikoli do té míry, aby to vysvětlilo jeho masivní tepelný výkon.

V recenzi na studii o problému tepla na Io je citován německý planetolog Tilman Spohn, který „uznává, že existuje mezera ve velikosti zhruba jednoho řádu mezi pozorovaným tepelným tokem z infračervených měření a tepelným tokem určeným teoreticky ze simulace zmíněného slapového působení /tření/ v těchto modelech“ (5). Tepelný výkon Io je proto asi desetkrát větší než by měl být podle modelů počítajících s vysokým stářím.

Hlavní autor zprávy v Science uvedl ve studii Laboratoře tryskového pohonu (JPL), že „Vědci jsou nadšeni tím, že konečně chápeme, odkud pochází láva na Io, a máme vysvětlení pro některé záhadné anomálie, se kterými jsme se setkali v datech sondy Galileo o magnetických polích“ (2). Tenhle nový poznatek o lávě však může pouze potvrdit, že nitro Io je dostatečně horké na to, aby roztavilo horninu! Io proto stále ukazuje, že teorie o „miliardách let“ v souvislosti s problémem tepla vede jen ke krčení ramen bez jakéhokoliv vysvětlení. Podobně jako tolik dalších objektů ve sluneční soustavě vypadá i Io velmi mladě.

Odkazy:

1. What You Aren’t Being Told about Astronomy, Volume 1: Our Created Solar System. 2009. DVD. Directed by Spike Psarris. Creation Astronomy Media.
2. Galileo Data Reveal Magma Ocean Under Jupiter Moon. Jet Propulsion Laboratory News & Features. Posted on jpl.nasa.gov May 12, 2011, accessed May 17, 2011.
3. Khurana, K. K. et al. Evidence of a Global Magma Ocean in Io’s Interior. Science Express. Posted on sciencemag.org May 12, 2011, accessed May 17, 2011.
4. Pearl, J. C., and W. M. Sinton. 1982. Hot Spots of Io. Satellites of Jupiter.D. Morrison, ed. Tucson, AZ: Arizona University Press, 724-755. Cited in Spencer, W. 2003. Tidal Dissipation and the Age of Io. In Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism. R. L. Ivey, ed. Pittsburgh, PA: Creation Science Fellowship, Inc., 585-595.
5. Spencer, W. 2003. Tidal Dissipation and the Age of Io. In Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism. R. L. Ivey, ed. Pittsburgh, PA: Creation Science Fellowship, Inc., 585-595.