Archeologický nález potvrzuje historicitu Starého zákona

Jiná podobná hliněná tabulka s klínovým písmem je potvrzením o platbě, kterou provedl Nebo-Sarsekim, úředník Nabuchodonozora, zmíněný v Jeremjášovi 39:3. Foto od Marie-Lan Nguyen.

Rozluštěná hliněná tabulka v Britském muzeu obsahuje účtenku vydanou vysokým úředníkem babylonského krále Nabuchodonozora.¹ Jde o účtenku za zlato darované chrámu v Babylonu. Celý její překlad zní:

„(Ve věci) 1,5 miny (0,75 kg) zlata, majetku Nabu-sharrussu-ukina, hlavního eunucha, které poslal po eunuchovi Arad-Banituovi do [chrámu] Esangila: Arad-Banitu [to] předal v Esangila, v přítomnosti Bel-usata, syna Alpaya, královské tělesné stráže, [a] Nadina, syna Marduk-zer-ibniho. Měsíc XI, den 18, rok 10 Nabuchodonozora, krále babylonského.“

Objev učinil Michael Jursa, hostující profesor z Vídně. Jméno Nabu-sharrussu-ukin na tabulce se mu zdálo povědomé a vzpomněl si, že Jeremiáš 39:3 zmiňuje „Nebo-Sarsekima“, vrchního důstojníka Nabuchodonozora, který přišel do Jeruzaléma v době jeho obléhání a dobývání. Tabulka je datována do 10. roku Nabuchodonozora II. Babylonského (595 před Kristem) neboli 12 let před obléháním Jeruzaléma. Jeremiáš datuje návštěvu tohoto muže v Jeruzalémě do 11. roku Sedekiáše, což je 16 měsíců poté, co Nabuchodonozor obléhal Jeruzalém (Jeremiáš 39:1–3).

Mnohé anglické překlady přepisují jména Nabuchodonozorových úředníků podle tradice KJV: „Nergalsharezer, Samgarnebo, Sarsechim, Rabsaris, Nergalsharezer, Rabmag“, ačkoli většina překládá tituly nebo pozice úředníků („Rabsaris“ jako „hlavní úředník“ nebo „hlavní eunuch“ a „Rabmag“ jako „vysoký úředník“). Vzhledem k tomu, že biblická hebrejština byla psána bez mezer mezi slovy, je při absenci archeologických důkazů pochopitelné, že mnohé překlady nespojují „Nebo“ se „Sarsechim“. Nicméně alespoň jeden anglický překlad ano, a ten uvádí úředníky jako: „Nergal-Sharezer of Samgar, Nebo-Sarsekim a vrchní důstojník, Nergal-Sharezer vysoký úředník“ (New International Version). Hebrejština vypadá takto: נבושרסכים, kde vav (ו) a yod (י) jsou souhlásky, které označují přítomnost samohlásek. Hebrejština nemá samohlásky jako angličtina, takže čtenář musí samohlásky vkládat zpaměti (což pro znalce hebrejštiny a kontextu není problém!). Při pohledu na souhlásky ve jménu na tabulce, tedy NBShRSKN, je tu zjevný soulad s hebrejštinou, která přeložená do římské abecedy by byla NBShRSKM (hebr. ש může znít jako ‚sh‘ nebo ‚s‘). Ale kontext posiluje tuto identifikaci.

Expert z Britského muzea Dr Irving Finkel řekl: „Toto je vskutku fantastický objev celosvětového významu. Pokud existoval Nebo-Sarsekim, které ještě další nižší postavy ve Starém zákoně existovaly? Použitý detail ve Starém zákoně se ukazuje jako přesný a pravdivý. A to podle mě znamená, že celý příběh [o Jeremjášovi] získává nově na síle.

Existuje samozřejmě spousta dalších archeologických nálezů, které potvrdily historicitu Starého (i Nového) zákona. V roce 2005 jsme informovali o objevu rybníku Siloe, který byl napájen Ezechiášovým tunelem (2. Královská 20:20; Jan 9:7). Archeologické objevy opakovaně dokazují, že bibličtí skeptici se mýlí. Ale toto nejnovější zjištění je tak významné proto, že tato osoba je v historii jen malou postavou. Od pisatele, který psal až po nějaké době od událostí by se očekávalo, že správně uvede jen hlavní postavy, ale upřesnění jmen relativně bezvýznamných osob znamená, že pisatel byl očitým svědkem událostí a přesně je zaznamenal.

Bludná hypotéza JEDP předpokládá, že knihy Mojžíšovy (Pentateuch) nebyly napsány dříve než tisíc let nebo více po popsaných událostech, což se i nadále vyučuje v mnoha teologických institucích, navzdory drtivým archeologickým důkazům proti ní (viz Debunking the Documentary Hypothesis). Je těžké uvěřit, že skeptici vůbec někdy četli knihy Mojžíšovy, pokud něco takového tvrdí, protože historické podrobnosti uvedené v celém textu přímo křičí, že tyto knihy pocházejí od očitých svědků (například viz Numeri 7). Jak mohl někdo, kdo psal tak dlouho po událostech, vědět o takových podrobnostech? Nebo naopak proč by se obtěžoval vymýšlet takové věci? Stejní skeptici k Bibli považují i pozdější spisy za nehistorické, jako jsou proroci (Daniel, Jeremiáš atd.). Tento objev v Britském muzeu je tedy jen dalším důkazem mylného postoje skeptiků a že Bibli lze věřit.

Odkazy

1. Reynolds, Nigel, Tiny tablet provides proof for Old Testament, telegraph.co.uk/news/uknews/1557124/Tiny-tablet-provides-proof-for-Old-Testament.html, 13 July 2007.