David F. Coppedge
David Coppedge pracuje v Cassini programu v laboratoři tryskového pohonu. Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts roč. 38, č. 6 – červen 2009, str. 18.
Známý výrok Carla Sagana „jsme všichni hvězdnou hmotou“ zazněl v jeho sérii televizních pořadů z 80. let 20. století Kosmos. Téma hmoty se pak udrželo v povědomí. Lawrence Krauss napsal do New Scientist v souvislosti s únorovým dvoustým výročím Darwinova narození, že bychom všichni měli „oslavovat evoluci jak jen hvězdné děti mohou“. Řekl, že „Od dnů Galilea ustavila astronomie fundamentální spojení mezi lidmi a kosmem. Poznali jsme, že ´hmota hvězd´ a ´hmota země´ mají stejné základní složení (obsahují stejné prvky). I atomy v našich tělech pocházejí z hvězd.“ (1).
Logické je, že tento výrok lze chápat i obráceně. Mohli bychom říci, že hvězdy jsou složeny z lidské hmoty. Avšak evolucionisté nechtějí, aby tvrzení platilo obousměrně. Chtějí učit jednosměrný vývoj od velkého třesku ke hvězdám a člověku s jeho vědomím. Proč to však neučit obráceně? Nejprve vědomí, pak plán, pak stvoření různorodé řady živých i neživých fenoménů, vše sdílející tutéž základní strukturu atomů.
Metafora o hvězdné hmotě je založena na mylném postoji zvaném redukcionizmus. Je to, jako bychom řekli, že ústava je zemská hmota. Redukcionizmus odvádí pozornost od nejdůležitějších vlastností předmětu. Ústavy si ceníme pro její politickou filozofii, ne pro atomy inkoustu na papíře. Hlavními znaky podstaty člověka není uhlík, vodík, kyslík a jiné prvky, které tvoří naše fyzická těla, nýbrž rozumnost, mravnost, smysl pro krásu a duchovní stránka člověka vůbec. Bůh vdechl Adamovi dech života, aby z něj vytvořil živou duši. Duše není hvězdnou hmotou.
Krauss nebyl s to obhájit svou redukcionistickou doktrínu. V článku v New Scientist proto spustil bojovnou notu:
- „Takové těsné propojení mezi lidstvem a celým kosmem, jak je dokládají společně evoluce i astronomie, svědčí o tom, že jedinou rozumnou perspektivou lidstva je perspektiva globální. Potřeba globální perspektivy je dnes životně důležitá, protože jsme první generací v dějinách, která se musí vážně vyrovnávat s globálními omezeními své budoucnosti na Zemi, od problému dostatku energie až po změny klimatu“ (1).
Takové věci nevyplývají z povahy hvězdné hmoty. Krauss prostě apeloval na mravnost. Dopustil se jen dalšího logického poklesku, tzv. non sequitur (latinsky „nevyplývá z toho“). Jak vyšla „rozumná perspektiva“ a „životní důležitost“ z atomů? Krauss pokračoval ve svých vývodech konstatováním, že „věda povznáší lidského ducha“. Teď do toho propašoval duchovnost a vědu (znalosti).
„Svědčí-li“ o něčem propojení našich těl s hvězdnou hmotou, pak svědčí o zásadní schopnosti inteligence organizovat materiální svět a o neschopnosti pouhých atomů popsat vědomí. Hvězdy mají prostou strukturu definovanou fyzikálními zákony. My však můžeme ovládat a řídit svá materiální těla svou myslí.
Řekne-li někdo, že jste hvězdnou hmotou, zeptejte se ho, zda je také jen hvězdnou hmotou počítač, nebo auto nebo kniha. Ano, máme hmotu, ale nejsme pouhou hmotou. „On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:14). – ale On také na sebe vzal lidskou podobu a zemřel, aby nás spasil. Suché kosti v Ezechielově vidění byly pouhou hmotou, než je Bůh přetvořil ve vojsko (Ezechiel 37:3). I potom byli pouhou organizovanou hmotou, než do nich Boží Duch vdechl život.
Křesťané si mohou vybrat, zda uspořádají svou „hmotu“ za hvězdným cílem: „Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy“ (Daniel 12:3).
Odkazy
- Krauss, L. Celebrate evolution as only star children can. New Scientist, February 24, 2009.