Délka historie lidstva

95 tezí proti evoluci

Z The age of humanity (0095.info – teze č. 85 přeložil Pavel Akrman – 06/2024.

Podcast

Zvuková verze tohoto článku

Většina odborníků se domnívá, že lidé existují asi dva miliony let. To by však znamenalo, že tempo růstu populace muselo být až do moderní doby prakticky nulové. Nicméně srovnání s podobnými kulturami současnosti ukazuje, že tento scénář je zcela nereálný.

Navíc analýza pozůstatků lidí z tzv. „doby kamenné“ (to je podle evoluční terminologie) nám říká, že i když tito měli dostatek potravy, jejich populace se nikdy nepočítala v milionech. Empirická demografická a volumetrická data a odhady toho, co po sobě zanechali, umožňují rozsah historického období nanejvýš několik tisíc let. Zde je šest aspektů, které jsou v rozporu s hypotetickou dvoumilionovou historií lidstva:

1. Nedostatečný růst populace
2. Kulturní a technická stagnace
3. Malé množství nalezených kamenných nástrojů
4. Nízká úroveň stability osídlení a relativně malý počet sídelních míst
5. Krátkost období osídlení v jeskyních
6. Nedostatek hrobů

1) Nedostatečný růst populace

Za předpokladu špatných až katastrofálních životních podmínek raných lidí, a za předpokladu velmi nízké úrovně ročního růstu populace 0,1 %, by za pouhých 15 000 let měla mít populace z tzv. „doby kamenné“ osm milionů lidí. Takže i za těch nejhorších možných podmínek by se lidská populace na Zemi musela rozrůst maximálně po 23 000 letech zhruba tak, jako je dnes. Jenže znaky, které po sobě zanechali ukazují, že životní podmínky (výživová situace a zdraví) byly ve většině případů naopak celkem dobré, takže je jistě možné předpokládat rychlejší růst populace (než 0,1 % za rok).¹

2) Kulturní a technická stagnace

Téměř po celou dobu kamennou zcela stagnoval kulturní a technický rozvoj. Zdůvodňuje se to tím, že raní lidé byli údajně mentálně nedostatečně vyvinutí. Avšak archeologické pozůstatky vyprávějí docela jiný příběh. Vydávají svědectví o tom, že jak neandrtálci, tak Homo erectus měli mnoho dovedností a rysů chování, které odpovídají vlastnostem moderních lidí.^2,3 Archeolog Robin Dennell ve svých studiích popisuje pozoruhodnou hloubku plánování, vytříbený smysl pro design a pečlivé dřevořezby, které byly součástí výroby zbraní.⁴ Doposud byly tyto vlastnosti připisovány pouze moderním lidem.

3) Malé množství nalezených kamenných nástrojů

Sekulární věda odhaduje stáří ostatků nejstarších skutečných lidí na asi dva miliony let. Předpokládá se, že tito lidé žili jako lovci v kultuře doby kamenné až do doby před 10 000 lety. Celkově však byly pozůstatky těchto lidí nalezeny pouze v nepatrném množství. To je obzvlášť pozoruhodné s odkazem na kamenné nástroje, protože ty jsou v průběhu času poměrně dobře zachovány. Počítání nalezených nástrojů z dřívějších dob a porovnání těchto počtů s množstvím nástrojů vyrobených loveckými kulturami dnes ukazuje, že počet nalezených kamenných nástrojů je příliš malý.

I kdybychom připustili, že například v Německu žilo po dobu 800 000 let pouze 1 000 obyvatel, měli bychom být schopni najít několik miliard kamenných nástrojů. Reálně se však musí předpokládat, že populace Evropy činila několik milionů, alespoň v některých fázích. Takové množství lidí by muselo nutně zanechat miliardy kamenných nástrojů, jenže skutečné nálezy kamenných nástrojů jsou opravdu velmi skromné.⁵

4) Nízká úroveň stability osídlení a relativně malý počet sídelních míst

Počet sídelních míst lidí z doby kamenné je rovněž mnohem nižší, než by měl být. Vezměme si například situaci v Čechách v Magdalénském období, tj. údajně před 11 500 až 15 000 lety. Odhaduje se, že v dané oblasti žilo 350 lidí, kteří byli rozděleni do čtrnácti skupin. Jejich tábořiště se stěhovala několikrát do roka. Za období 3 500 let muselo jen těchto čtrnáct skupin po sobě zanechat 87 500 až 245 000 tábořišť. Dodnes jich bylo nalezeno pouze patnáct. I když vezmeme v úvahu, že do současnosti mohla přetrvat jen velmi malá část sídelních míst, přesto je toto číslo na uvažovanou dobu příliš malé. Mimochodem, je také vysoce nereálné předpokládat, že populace 350 osob mohla přežívat více než 3 500 let, aniž by se rozrostla.⁶

5) Krátkost období osídlení v jeskyních

I když to někoho možná překvapí, období osídlení v jeskyních bylo v každém případě krátké. To je zřejmé také z několika pozůstatků nalezených v jeskyních jihozápadního Německa. Například v údolí Eselsburg byly nalezeny pouze tři lokality z období, které bylo údajně dlouhé 25 000 let, a přesto byla tato místa obydlena pouze krátkou dobu. Pokud by lidstvo žilo alespoň příležitostně v jeskyních po dobu více než jednoho milionu let a jen s minimálním nárůstem populace během této doby, muselo by se předpokládat, že i jen za období několika tisíců let by bylo osídleno obrovské množství jeskyní.⁷

6) Nedostatek hrobů

I za předpokladu minimální hustoty osídlení pouze tří obyvatel na km² by to za dobu 1,5 milionu let vedlo k hustotě hrobů 0,15 hrobu na m² (tj. jeden hrob na 2,6 m²). A samozřejmě, pro každého jedince nebyl vykopán samostatný hrob. Pokud by však historie lidstva skutečně trvala dva miliony let, kontinenty by musely být doslova pokryty hroby.

Odkazy

1. Michael Brandt, Wie alt ist die Menschheit? Hänssler-Verlag, 2006, pages 67–
2. Hartmut Thieme in einem Interview in Spektrum der Wissenschaften, Oktober 2004, pages 48–50, Jagdwaffen and strategien des Homo erectus.
3. Junker and Scherer, Evolution, ein kritisches Lehrbuch, 2006, pages 283–
4. Robin Dennell, The world’s oldest spears, Nature 385, 27. Februar 1997, pages 767–
5. Michael Brandt, Wie alt ist die Menschheit?, Hänssler-Verlag, 2006, pages 95–
6. Robin Dennell, pages 125–
7. Robin Dennell, pages 137–140.