Pavel Kábrt
Článek napsán 31. října 2010
Se zájmem jsem si přečetl v posledním vydání časopisu Zápas o duši (1) článek „Vznikla by moderní věda bez křesťanství?“ V závěru jsem byl překvapen, že článek napsal můj přítel Jiří Lemer. Jsou v něm vynikající myšlenky, nicméně s jeho stěžejní myšlenkou, že k rozvoji moderní vědy došlo na starém kontinentu (v Evropě) JEN díky židovsko-křesťanskému myšlení, musím polemizovat. Jirka Lemer tento fakt nazývá „nezpochybnitelným“, já si to dovolím zpochybnit velmi jednoduše. Nejprve však několik výborných myšlenek, které ve svém článku uvádí:
Jaká je odpověď na otázku, zda vědu neměli přece už dávno i staří Číňané či Babylóňané, Arabové, Inkové nebo Řekové, kteří objevili řadu pozoruhodných věcí a pěstovali astronomii, matematiku a další dovednosti? Neměli tedy i oni vědu? Ne, neměli vědu v našem slova smyslu, tedy vědu experimentu, ověřování hypotézy, týmové práce úzce specializovaných expertů, metodu indukce, systematické, na sebe navazující bádání. Tento typ vědy patří skutečně až do posledních století naší doby. Technické inovace řecko-římských časů, islámu a imperiální Číny, natož inovace předhistorických dob, neustavují vědu a lze je spíše popsat jako tradiční nauky, dovednosti, poznatky, techniky, řemesla, technologie, techniku nebo prostě znalost. (Citát historika vědy Stanleyho Jaki)
Je nesporné, že novověkou vědu budovali téměř výlučně křesťansky/biblicky orientovaní lidé, často velmi hluboce věřící (např. Isaac Newton a řada dalších). To je v ostrém protikladu k nesmyslům, které o křesťanech rozšiřují materialisté, tedy že vědě bránili. V uvedeném článku je seznam některých jmen křesťanů-vědců-průkopníků, i když nad jménem Charlese Lyella bych napsal velikánský otazník, přestože ho třeba Wikipedie uvádí jako oddaného křesťana. Jeho cílem však bylo osvobodit vědu od Mojžíše (2). Byl to on, kdo inspiroval Darwina a hlavně řadu geologů svými uniformitarianistickými nesmysly; díky četbě Lyellových Základů geologie se Darwin stal nejprve geologickým evolucionistou, vyznávajícím stovky milionů let sedimentací a horotvorných procesů, v rozporu s biblickou potopou – a dnes se stále víc ukazuje i nevěřícím geologům, jak moc se zmýlil a jak nevyhnutelné je vysvětlit řadu geologických útvarů přinejmenším katastroficky, náhlou událostí, když už ne globální potopou, a jak nesmyslné je vysvětlovat to „darwinisticky“, tedy působením dlouhých věků. (3)
Jistě je pravda, že židovsko-křesťanský názor na přírodu a Boha je diametrálně jiný než třeba hinduistický, ve kterém hmotný svět je nejen iluzorní, ale často také nevyzpytatelný či dokonce zlý (májá). Takový hmotný svět nemá ani smysl zkoumat a nějak se jím víc zabývat. Staří myslitelé se zabývali spíše dedukcemi, filozofií a spekulacemi. Jak píše Charles Thaxton v Duši vědy, ve staré předvědecké době byla důležitá autorita toho, kdo něco tvrdil, nikoli ověřování toho, co tvrdil. Experiment pro ně neměl velkou váhu. To platilo i o starých Řecích. Jiří Lemer uvádí humorný příklad s Aristotelem, který vyznával, že žena je méně hodnotná než muž a z toho usoudil, že musí mít i méně zubů. A přestože byl dvakrát ženatý, neobtěžoval se ověřit si svoji hypotézu experimentem a zuby manželce spočítat.
Ano, v křesťanství nemá hmotný svět ani iluzorní ani zlý charakter. Dokonce je třeba jasně říct, že v křesťanství mají i velkou cenu hmatatelné důkazy. Víra, která spasí člověka, je jejich správnou interpretací. Víra není opřena o vidění důkazů, jejich nahmatání, ale o jejich pochopení, o jejich správnou interpretaci. Ježíš v podobenství o rozsévači říká jasně, že kvalita půdy (lidského srdce) záleží v porozumění, pochopení. Ateista je ten, který nechápe, či chápe špatně pozorovatelnou realitu. Svět pro křesťana není bohem, je Božím stvořením. Navíc Bůh dal člověku přímo příkaz podmanit si zemi, tedy zkoumat jeho stvoření a vyvozovat z nových poznatků závěry pro další život. Vesmírná tělesa nejsou v křesťanství inteligentní bytosti a lidi neporodila matka Země Gája, jak věří evolucionisté, hinduisté a New Age. Nic takového křesťanství neučí. Nejsme děti Země, ale synové Boží, země nám byla dána do správy a za bydliště, není žádným bohem či živým organizmem, máme za úkol si ji podmanit – ovšem bez vztahu k Bohu, opustíme-li jeho rady a zákony, to neznamená nic jiného než ji zničit.
Tyto postoje a řada dalších v judeo-křesťanském pohledu na svět jsou pro vznik moderní vědy jistě velmi nápomocné, ne však dostačující. Důkaz tohoto tvrzení je velmi jednoduchý. Proč by tedy experimentální věda současného typu nevznikla mnohem dříve? – stačil-li k tomu křesťanský či židovský pohled na svět. Vždyť křesťané mají tento postoj k přírodě již 2 tisíce let a židé již 4 tisíce let! Proč tedy nevznikla věda už pět set let před Kristem nebo pět set let po něm? Toto je, dle mého soudu, vážná námitka, kterou se Jiří Lemer ve svém článku nezabývá. Myšlenku, že věda mohla vzniknout jen na judaisticko-křesťanské půdě, už jsem četl mnohokrát a přišel s ní před lety např. i dr. Charles Thaxton ve své knize Duše vědy. Když jsem však svoji námitku Thaxtonovi položil, nedal mi žádnou uspokojivou odpověď, spíše byl zaskočen. Proč se moderní vědecká metoda začala rozvíjet až někdy v 19. století? Proč křesťan Kolumbus neobjevil Ameriku pomocí letadla a GPS? Možná by si zde evolucionisté zamnuli rukama, kdyby ovšem oni sami netvrdili, že lidský mozek se nijak nezměnil už mnoho tisíc let. Čili evoluce v tom prsty nemá. Ale také ne pouze křesťanství či judaismus.
Moje vysvětlení, pro mnohé asi nepřijatelné
Biblické (tj. judeo-křesťanské) myšlení bylo pro vznik moderní vědy podmínkou asi nutnou, jak píše Jiří Lemer, ne však dostačující. Opakuji, že ani židé před Kristem, ani židé či křesťané po Kristu, experimentální vědu nedělali, a to velmi dlouho. Proč? I muslimové mají velmi podobný pohled na Boha, jako má Bible (vždyť z ní Korán čerpá), přesto experimentální vědu nevymysleli ani nepraktikovali. Jiří Lemer se nad muslimy sice zamýšlí, ale jeho vysvětlení je nepřesvědčivé. Konstatuje, že Bůh islámu je příliš svrchovaný, aby byl omezován přírodními zákony a aby mělo smysl je zkoumat. Jenže biblický Jahve je stejně tak svrchovaný jako Alláh a zákony hmoty stejně tak neomezený: vstupuje do řádu světa, jak a kdy se mu zachce, asi jako konstruktér může kdykoli zasáhnout do svého výrobku – vylepšit jej, opravit, pozastavit jeho funkce nebo zničit. Stejně tak i Ježíš.
Nemohu tvrdit, že moje vysvětlení je zcela vyčerpávající a stoprocentně správné. Určitě bude pro mnohé kontroverzní, nepřijatelné a asi i směšné. Je třeba též předeslat, že dějiny řídí Bůh a jednoduše v jeho plánu nebyl vznik moderních technologií dřív než k tomu došlo – zřejmě to časově souvisí i se závěrem lidských dějin. Pokud se však pokusím vystopovat pozorovatelné příčiny, vysvětlil bych vznik moderní přírodovědy takto:
Byly k tomu třeba nejméně dvě věci:
- křesťanské kulturní prostředí, jak ukázal Jiří Lemer, ale paradoxně k tomu ještě i
- odklon od křesťanství, úpadek. Věda, podle mého názoru, mohla vznikat až poté, kdy se začaly rozpadat tradiční křesťanské hodnoty, např. rodinné vztahy; souvisí to s úpadkem církve a zpochybněním Bible jako pravdivé knihy. Nic z toho se nestalo ani Arabům, ani Indům, ani Číňanům, ani Japoncům, ale jen křesťanům. Vědu dělali zpočátku výlučně muži. A co udělá křesťanský muž, když přestane věřit Bibli, která byla po staletí základem názorů na život ve společnosti, kde žije? Najde si náhradní víru, něco prospěšného, „praktičtějšího“ a „také dobrého“. A co udělá slušný muž, když se mu rozpadají rodinné vztahy? Nastěhuje si do dílny či pracovny kanape (ateista Edison) a experimentuje. Ať je křesťan či nevěřící, chce-li dělat něco užitečného a zajímavého, pak se věda nabízí na prvním místě, hned vedle sociální práce.
Je po všech stránkách lákavé zavřít se do pracovny, dílny, laboratoře, a bádat, vymýšlet, koumat, počítat, měřit, experimentovat a kutit. Připomínám, že mluvím o počátcích vědy někdy po období osvícenství, nikoli o současných vědcích. Aby mne někdo neobvinil, že vědce definuji jako člověka, kterému se rozpadají životní hodnoty a stěhuje si do laboratoře postel.
Mužům se otevřela velmi lákavá nabídka, jakési náhradní „manželství“ s vědou či náhradní náboženství – muž ze své podstaty k tomu nemá daleko. Bylo to i praktické, protože vynálezy usnadňovaly život, někdy i život zachraňovaly (často ho ovšem také braly), a muž byl za to chválen a obdivován (i ženami), byl hrdinou. Zpočátku (před osvícenstvím) věda zahrnovala spíše jen dílčí pozorování, výpočty či objevy (něco, co Jiří Lemer nazývá nauky, dovednosti, poznatky, techniky – ne věda) – systematická věda, která spojitě a dlouhodobě ověřuje hypotézu pomocí experimentu, tedy to, co nazýváme moderní vědou či základním výzkumem, začala fakticky až v 19./20. století. Předcházející období bylo jen přípravnou půdou.
Zavládlo všeobecné (zcela mylné) mínění, že vědecké objevy přinesou na svět ztracený ráj a děláním vědy vlastně člověk věřící slouží Bohu a nevěřící dobru a lidstvu (věřící si mohl myslet, že plní Boží příkaz „podmaňte si zemi“), což člověku velmi lahodí a je to příjemnější než následovat Krista! Je to velká příležitost pro křesťana i ateistu, jak se realizovat! Je to však odklon od Krista – ten žádnou vědu nevelebí a je dalek názoru, že když lidi zbavíme těžké či nepříjemné práce, naučíme je ovládat hmotu a rozumět jejím zákonitostem, dáme jim dostatek jídla, pěkné bydlení, lékařskou péči, elektřinu, telefon či auto, budou také hodní, spravedliví, láskyplní, nebudou krást či vraždit a budou mít k sobě blízko. Tyto naivní názory vyznával např. průkopník letectví Alberto Santos-Dumont /1873-1932/, který věřil, že až budou lidé létat, budou se mít víc rádi, protože se budou snadno usmiřovat – prostě k sobě rychle přiletí a usmíří se. Poté, kdy uviděl z letadel shazovat bomby, pochopil, jak byl naivní, cítil se spoluvinen a spáchal sebevraždu. Ale nejen on, mnoho aktérů moderní vědy mělo a dosud ještě má stejný názor, že věda přinese lidstvu jen blaho, štěstí a mír a je užitečnějším přínosem společnosti než třeba šíření křesťanství. Mám za to, že i Albert Einstein si tímto naivním názorem na jedinečnou prospěšnost vědy prošel a opustil jej.
Moderní experimentální věda tedy vznikla, dle mého názoru, jako náhražka náboženského způsobu života, zvláště v důsledku rozpadu vztahů, odklonu od církve a podkopání pravdivosti Bible. Křesťanské kulturní prostředí bylo pro její vznik důležité, jak ve svém článku ukazuje Jiří Lemer, přestože někteří vědci v tomto prostředí byli ateisté či agnostici. Nebylo však dostačující. Judaismus či křesťanství samy o sobě nestačily: muselo paradoxně dojít k jejich korozi, odklonu od Bible a církve a Kristova odkazu. Jak už jsem napsal, tato situace nepostihla ani hinduisty, buddhisty či muslimy, ani Peršany, Číňany či Řeky, ani Indiány, Indy či Japonce, a nepostihlo to ani židy či křesťany do období osvícenství – proto věda nevznikla jinde a dřív, než došlo ke korozi křesťanské společnosti, nejen v Evropě. Semeno, které nezemře, nepřinese užitek, řekl Ježíš. Pamatujme však, že nahradit křesťanství vědou nereprezentuje smrt dobrého semene, ale jeho shnití, z čehož žádný život nepramení, jen eventuální hnojivo pro život jiný!
Odkazy:
- ZOD 106, říjen 2010, str. 3-7, zod.reformace.cz
- creation.com/charles-Lyell-free-science-from-moses
- Darwin se „geologicky“ zmýlil např. v Argentině, při studiu koryta řeky Santa Cruz v dubnu 1834, viz www.icr.org/article/darwins-first-wrong-turn).