Z Evolution News přeložil Pavel Akrman – 10/2023. Foto kredit: Umberto Salvagnin z Itálie, CC BY 2.0, prostřednictvím Wikimedia Commons
Většina obratlovců má oči fixované v očních důlcích a nemohou jimi samostatně pohybovat. Obrazy z obou očí jsou nepochybně integrovány vizuální kůrou mozku do jediného sjednoceného zorného pole, stejně jako u lidí. Tato zvířata s očima v boční pozici mají vlevo i vpravo monokulární oblast periferního vidění a širokou slepou skvrnu v přední a zadní části hlavy, která je pravděpodobně integrována do širokoúhlého pohledu k detekci predátorů. Některá zvířata, zejména predátoři a primáti, mají více či méně překrývající se zorné pole před hlavou s binokulárním (stereoskopickým) viděním.
Úžasné oči chameleona v akci – tropické akvárium a ZOO Haus des Meeres ve Vídni (natočeno autorem článku).
Ještěří mají zpravidla statické postranní oči, ovšem s jednou výjimkou: chameleoni jsou jediní suchozemští živočichové s vysoce pohyblivýma očima, které se mohou pohybovat nezávisle a dívat se současně dvěma různými směry. To znamená, že mozek musí nezávisle zpracovávat dva různé monokulární obrazy. Oči jsou obě zaměřeny v čelním pohledu pouze v případě, když si zvířata už vyhlédla cílenou kořist. Výsledné stereoskopické vidění vyžaduje sjednocení obou obrazů mozkem. Ve skutečnosti je to však ještě o něco složitější, jak bylo zjištěno ve studii výzkumnice Ketter Katzové et al. (2015), která řekla závěrem:
Doporučujeme, abychom u chameleonů nevnímali pohyby očí jen jako „nezávislé“. Spíše jsou pohyby očí na hrubé úrovni (1.) dis-konjugované (nespřažené) během prohledávání prostoru, (2.) konjugované (spřažené) během binokulárního sledování (oběma očima zároveň) a (3.) dis-konjugované (nespřažené), ale koordinované, během monokulárního sledování (každým okem zvlášť).
Také „nebyla u žádného jiného obratlovce popsána schopnost přepínat mezi velmi rychlými spřaženými a nespřaženými pohyby očí“ (Ott 2001). Poslední studie také naznačila domněnku, že chameleoni mohou být považováni za přechod mezi nezávislým a spřaženým používáním očí. Ovšem to, že nezávislý pohyb očí je primitivní stav, je zcela nepodložený a vysoce chatrný předpoklad, neboť žádný jiný suchozemský obratlovec tuto schopnost nemá. Jedinečnost zraku chameleona, který také zahrnuje unikátní anatomické rysy typu negativní čočky a pozitivní rohovky (Ott & Schaeffel 1995) spíše ukazuje na to, že se jedná o ojedinělou úpravu pro konkrétní životní prostředí (niku).
Pro darwinismus je to velký problém
Toto vše samozřejmě představuje velký problém pro jakýkoli darwinovský scénář, pokud jde o postupný vývoj očí chameleonů z obvyklých laterálních (bočních) očí jejich údajných ještěřích předků: tj. jak postupně přešly z přímého systému oko-mozek, který integruje dva obrazy do jednoho monokulárního širokoúhlého obrazu k systému, který zpracovává dva samostatné obrazy současně, pokud se oči dívají různými směry, ale když se obě oči zaměří na kořist, spojí je do stereoskopického 3D obrazu. Tento úkol je pro neřízený proces nesplnitelný, ale dokonale se hodí pro inteligentní návrh dostatečně schopného inženýra. Není tedy překvapením, že studie Ketter Katzové et al. (2015) se vyhýbá jakékoli zmínce, natož nějaké diskusi o evoluci zraku chameleona. Nikde v odborné literatuře nelze o tom nalézt žádný věrohodný scénář, a také neexistuje žádný přechodový stav mezi žijícími a fosilními chameleony. Jde tedy na jedné straně o další silné a empiricky podložené zpochybnění darwinismu, ale na druhé straně také o skutečné mistrovské dílo inženýrství!
Odkazy
- Ketter Katz H, Lustig A, Lev-Ari T, Nov Y, Rivlin E & Katzir G 2015. Pohyby očí u chameleonů nejsou skutečně nezávislé – důkaz ze současného monokulárního sledování dvou cílů. The Journal of Experimental Biology 218, 2097–2105. DOI: https://doi.org/10.1242/jeb.113084
- Ott M 2001. Chameleoni mají nezávislé pohyby očí, ale synchronizují obě oči během sakadického sledování kořisti. Experimentální výzkum mozku 139(2), 173–179. DOI: https://doi.org/10.1007/s002210100774
- Ott M & Schaeffel F 1995. Záporně napájená čočka u chameleona. Příroda 373, 692–694. DOI: https://doi.org/10.1038/373692a0