Zborcení útesu bortí i „dlouhé věky“

Jake Hebert, Ph.D.

Z www.icr.org přeložil Pavel Akrman – 03/2023. Úvodní obrázek: Zhroucení útesu „Broadchurch“.

Nedávno se katastroficky zřítila část útesu Broadchurch v Anglii – podle odhadu asi 11 000 tun skály – a toto neobyčejné zhroucení bylo zachyceno kamerou. Videozáznam je k vidění v odkazu v poznámkách pod čarou.¹ Zřícení této části útesů Broadchurch následovalo po týdnech silných dešťů.

Útesy Broadchurch jsou součástí proslulého Jurského pobřeží v Anglii, 95 mil dlouhého úseku pobřeží, který obklopuje jižní část země a je zdrojem mnoha historických objevů ichtyosaurů v 19. století. Je to jediné místo na Zemi, kde lze vidět horniny triasu, jury a křídy společně na jednom místě odkryvu. Podle zavedeného (tj. evolučního) datování představují tyto horniny dohromady historii 185 milionů let Země.²

Taková katastrofické zhroucení jsou poměrně častými událostmi. V roce 2017 došlo na útesech Broadchurch k dvakrát tak většímu sesuvu půdy, než byl tento.³ V roce 2001 nastalo katastrofické zhroucení části známých Bílých útesů v Doveru, které jsou také součástí jurského pobřeží, a v roce 2012 následoval druhý sesuv.⁴ K podobným kolapsům došlo podél australského pobřeží v letech 2005 a 2009.⁵

Jak dalece je tedy pravděpodobné, že tyto útesy stály stovky milionů let, vezmeme-li v úvahu tuto pozorovanou, rychlou erozi?

Přidejme tedy k tomuto problému nějaká „čísla“, která nám pomohou na danou otázku odpovědět. Již v roce 1973 kreační geolog Steve Austin (tehdy píšící pod pseudonymem) poukázal na to, že míra eroze je natolik vysoká, že všechny kontinenty by byly srovnány s hladinou moře za pouhých 14 milionů let.⁶ Všimněte si, že pro časový odhad 14 milionů let, po kterou mohou kontinenty přežít, byla vzata v úvahu dnešní rychlost eroze. Navíc sedimenty, které se již nacházejí na dně oceánu, by se při dnešním tempu nahromadily asi za 30 milionů let.⁶ Takže maximální minulá i budoucí životnost kontinentů by nemohla překročit jen desítky milionů let. Přesto evoluční příběh vyžaduje, že musí být miliardy let staré!

Není tedy překvapením, že na tuto Austinovu zdrcující kritiku se bibličtí skeptici snažili odpovědět. Např že dnešní rychlost eroze je díky modernímu zemědělství vyšší než v minulosti, možná až desetinásobně.⁷ Ale to moc nepomůže, protože by to prodloužilo životnost kontinentů o nějaké stovky milionů let, což je stále příliš krátká doba na to, aby odpovídala požadavkům evolučního příběhu.

Nebo by mohli oponovat tím, že ke zdvihu pohoří dochází rychleji, než je rychlost eroze. Případně mohou mluvit o tom, že „staré“ horniny byly chráněny před erozí mladšími nadložními vrstvami, které později erodovaly.

Foto: Pilot Mountain ve státním parku Severní Karolíny, v okresech Surry a Yadkin, USA

Nicméně tyto dvě poslední odpovědi nejsou zrovna přesvědčivé, zejména v oblastech, o nichž sami evolucionisté věří, že tam nedošlo ke zvednutí hornin během stovek milionů let!⁸ Snadno je lze také vyvrátit poukazem na přítomnost geologických útvarů na zemském povrchu, zvaných paleoformy, které mají být (podle evolučních výpočtů) velmi staré. Předpokládá se, že tyto povrchové útvary terénu byly vystaveny erozi na zemském povrchu po dobu stovek milionů let, nechráněné před erozí nadložními horninami. Přesto dosud existují:

„Paleogeografické rekonstrukce naznačují, že části australského kontinentu byly subaericky vystaveny (tj. obnažené na povrchu) po stovky milionů let. U některých terénních tvarů a regolitu je prokázáno, že jsou nejméně 300 milionů let staré, ale jejich přetrvávání na povrchu nebo v jeho blízkosti je na základě kosmogenních nuklidů a termochronologie štěpení apatitu v rozporu s dlouhodobými odhady rychlosti denudace (obnažování).“ (zvýraznění přidáno)⁹

Příklady paleoforem zahrnují tzv. inselbergy (skalní suky) v Uluru ve střední Austrálii a v Devil’s Tower (Ďáblova věž) v Jižní Dakotě, USA,¹⁰ stejně tak i podledovcové pohoří Gamburtsev ve východní Antarktidě.^11,12 Pro evoluční geology je záhadou už samotná existence takových dávných terénních útvarů, protože tím připouštějí, že navrhovaná vysvětlení jejich přetrvávající existence často nefungují nebo jsou nepoužitelné:

„Paradoxně však žádný z mechanismů, které byly navrženy k vysvětlení přetrvávání paleoforem, zde [v jihovýchodní Austrálii] neplatí. Tyto případy mohou být typické uvnitř velkých částí tektonických desek, a jak se zdá, je nutná revize široce uznávaných odhadů pro stanovení rychlostí denudace.“ (zvýraznění přidáno)¹³

A tak i přes výmluvné protiargumenty některých biblických skeptiků si konvenční geologové nejsou tak jistí, že mohou přesvědčivě uvést do souladu naměřenou rychlost eroze s „dlouhými věky“. Pokud eroze může srovnat všechny kontinenty až na úroveň hladiny moře za pouhých 14 milionů let, nebo nanejvýš za 140 milionů let, jak mohou stále existovat mnohem menší terénní útvary jako je třeba Uluru, pokud byly opravdu vystaveny povrchové erozi po stovky milionů let? Jednoduchá odpověď zní, že nemohou. Zemské kontinenty zkrátka nejsou tak staré.

Takže jak se útesy podél jurského pobřeží nadále rozpadají, tak se rozpadá i evoluční příběh staré Země. Země včetně jejích povrchových forem je mladá, jak se dá odvodit z přímého čtení Genesis, protože Pán Ježíš Kristus ji stvořil před pouhými 6 000 lety.

Odkazy

1. Aspinall, A. Horror moment more than 1,000 tonnes of rock fall from cliffs made famous by Broadchurch. The Mirror. Posted at mirror.co.uk January 27, 2023, accessed February 2, 2023.
2. Jurassic Coast Trust, posted at https://www.jurassiccoast.org, accessed February 2, 2023.
3. Crouch, H. Sheer Stupidity. Sunbathers slammed as idiots for relaxing at the bottom of crumbling Broadchurch cliffs just days after a 2,000-ton rock slide. The Scottish Sun. Posted on thescottishsun.co.uk July 3, 2017, accessed February 2, 2023.
4. Sherwin, F. Rapid Erosion Supports Creation Model. Creation Science Update. Posted on ICR.org January 25, 2016, accessed February 2, 2023.
5. Catchpoole, D. 2015. A Dangerous View. Creation37 (2): 12-15.
6. Nevins, S. 1973. Evolution: The Ocean Says NO!Acts & Facts 2(8).
7. Ball, P. The earth moves most for humans. Nature News. Posted on nature.com March 7, 2005, accessed February 2, 2023.
8. Hebert, J. 2019. Five Global Evidences for a Young Earth.Acts & Facts 48 (7).
9. Pillans, B. 2007. Pre-Quaternary Landscape Inheritance in Australia. Journal of Quaternary Science22 (5): 439-447. Emphasis added.
10. Oard, M. J. 2017. Inselbergs: Evidence for Rapid Flood Runoff. Creation39 (1): 46-49.
11. Oard, M. J. 2016. Little erosion beneath Antarctica and Greenland ice sheets. Journal of Creation30 (1): 11-13.
12. Hebert, J. 2021. ICR Ice Core Research Continues. Acts & Facts51 (1).
13. Young, R. W. 1983. The Tempo of Geomorphological Change: Evidence from Southeastern Australia. The Journal of Geology91 (2): 221-230. Emphasis added.