Z www.icr.org přeložil Pavel Akrman – 03/2023. Úvodní obrázek: Ediakarská biota (Wikipedie).
Podcast
Zvuková verze tohoto článku
Biota (rostlinný a živočišný život) Ediacara je v sekulární geologii vrstva ojedinělého faunálního (zvířecího) období obsahující unikátní fosilní tvory s měkkým tělem v pískovci z ediakarského systému datovaného podle evoluční teorie „před 635-541 miliony let“. Ediakarská vrstva se nachází na dně geologického sloupce – těsně pod kambriem – a obsahuje tvory, které kreacionisté očekávali: řasy a bezobratlé s měkkým tělem. Jinými slovy, tvorové žijící na dně oceánu byli prvními pohřbenými během Potopy před asi 4 500 lety.
Není tedy divu, že „o fylogenezi [tj. o evoluční historii] ediakarských organismů je toho známo jen málo“.1
V roce 2022 australští vědci analyzovali obsah posledního jídla některých z těchto ediakarských zvířat. Zjistili, že tvorové selektivně jedli řasy a bakterie ze dna oceánu. Fosilie obsahovaly „zachovalé molekuly fytosterolu (tj. přírodní chemické produkty vyskytující se v rostlinách), které zbyly z poslední potravy zvířat“.2 Fytosteroly jsou biomolekuly podobné cholesterolu. Jsou součástí strukturních složek plazmatických membrán u rostlin. Stejně jako měkká dinosauří tkáň by tyto organické (uhlíkové) molekuly neměly existovat v půlmiliardy let starých sedimentech (ve srovnání s dinosauřími kostními buňkami a kolagenem, které jsou „jen“ miliony let staré).3
Evolucionista Dr. Ilja Bobrovskij z australské National University (ANU) se pokusil spojit tyto bizarní ediakarské tvory s lidmi:
„Ediakarská biota zahrnuje skutečně nejstarší fosilie natolik velké, že jsou viditelné pouhým okem, a z těchto pocházíme i my a všechna dnes existující zvířata. Tito tvorové jsou našimi nejstaršími viditelnými kořeny…“2
To je samozřejmě hloupé, zjevně pouze náboženské prohlášení, založené výhradně na naturalistickém předpokladu: nic nadpřirozeného neexistuje, a protože neexistuje, tito tvorové musí patřit mezi naše předky, ať už je to jakkoliv absurdní a nepředstavitelné.
Ve svém odůvodnění vědci poukazují na některé běžné fyziologické procesy těchto zvířat, které byly podobné současným tvorům. Ale to je sotva něco překvapivého. Ediakarská biota musela – stejně jako lidé a zvířata dnes – přijímat potravu (tj. sacharidy, bílkoviny a tuky), která pak byla rozkládána a zpracována na energii a bílkoviny pro buněčné struktury. To není žádný důkaz pro nějaké evoluční spojení mezi ediakarskou biotou a lidmi. Jak tehdejší tvorové, tak i lidé musí přijímat potravu, a byli tedy navrženi s podobnými trávicími procesy.
Ediakarský tvor nazvaný Kimberella, malý organismus podobný slimákovi, byl v jídle velmi vybíravý: „ Kimberella přesně věděla, které steroly jsou pro ni dobré, a měla vyspělá, velmi citlivá střeva k odfiltrování všeho ostatního.“2 Takže tyto organismy na samém dně geologického sloupce byly již nesmírně složité a navržené se schopností vybírat si zdroje potravy. Byly však náhle pohřbeny a jsou uchovány jako pozoruhodné fosilie (podobně jako ty, které jsou vystaveny v regionálním muzeu Archangelsk v Rusku), přičemž stále obsahují složité původní organické prvky. Pohřbení bylo skutečně tak rychlé a katastrofální, že lze u těchto tvorů určit mnohé z jejich vnitřní anatomie, vnější formy, způsobu přijímání potravy a pohybu.4
Tvorové této zvláštní a nádherné ediakarské bioty byli součástí Božího stvoření před asi 6 000 lety. Byli navrženi k rozptýlení a zabydlení vodního ekosystému, ale byli také prvními, kteří byli pohřbeni během Potopy. Oni, spolu s mnoha dalšími tvory oceánu, zjevně nepřežili tu celosvětovou zkázu.
Odkazy
- Bobrovskij, Ilya, Alexey Nagovitsyn, Janet M. Hope, Ekaterina Luzhnaya a Jochen J. Brocks. 2022. „Střeva, obsah střev a strategie příjmu potravy ediakarských zvířat“. Current Biology 32 (24): 5382-5389.e3.
- Australská národní univerzita. „Nejstarší jídlo na světě pomáhá odhalit tajemství našich nejstarších zvířecích předků.“ ScienceDaily. Publikováno na sciencedaily.com dne 22. listopadu 2022, přístupné 11. ledna 2023.
- Tomkins, J. a T. Clarey. Neporušené granule škrobu ve „starověké“ rostlinné fosílii. Creation Science Update. Publikováno na ICR.org 24. května 2018, přístupné 11. ledna 2023.
- Fedonkin, MA, A. Simonetta a AY Ivantsov. 2007. „Nová data o Kimberelle, vendianském měkkýšovitém organismu (oblast Bílého moře, Rusko): paleoekologické a evoluční důsledky.” Geological Society, London, Special Publications 286 (1): 157–79.