Brian Thomas, M. S.
(Z www.icr.org M. T. – 12/2010. Image Credit: NASA/JPL-Caltech/UMD)
Komety fascinují své pozorovatele po celou historii lidstva. Odkud se tu vzaly? Co je tvoří? Jak to, že obíhají kolem Slunce? Jak jsou staré?
Moderní technologie pomáhají nalézat na tyhle otázky odpovědi. Americká družice EPOXI například vyfotografovala zblízka kometu Hartley 2 a NASA snímky zveřejnila na své webové stránce (1). Vědci tuhle kometu zkoumali s využitím přístrojů na sondě Deep Impact určené k průzkumu komety Tempel 2 roku 2005. Sonda pak vyčerpala téměř veškeré palivo právě na cestě ke kometě Hartley 2.
Kometu, která je „hyperaktivní, malá a divoká“ (2) vyfotografovala sonda ze vzdálenosti pouhých 750 km. Na snímcích jsou zřetelné gejzíry plynného CO2. V kombinaci se spektrálními daty ze Spitzerova vesmírného dalekohledu využil tým astronomů snímky ke změření účinné velikosti kometárního jádra, jakož i tempa, kterým ubývá její hmota.
Badatelé již znali parametry oběžné dráhy i dobu, za kterou Hartley 2 oběhne Slunce. Když pak do svých propočtů zahrnuli i rychlost, s jakou kometa ztrácí svou hmotu následkem vystřelovaných gejzírů plynu, uzavřeli svá zkoumání zjištěním, že „vyloučíme-li rozpad při katastrofické srážce či velkou fragmentační událost, pak při současném tempu ztrát hmoty by se měla tahle kometa objevit na obloze ještě maximálně stokrát (~ po 700 příštích let), a pak by měla zaniknout“ (3).
K „přiblížení“ komety dochází tehdy, je-li viditelná ze Země. Hartley 2 byla viditelná ze severní polokoule vždy kolem půlnoci v prvních týdnech listopadu 2010 a následně opět v dubnu 2017.
Data zjištěná o Hartley 2 nás staví před problém. Je-li její životnost omezená a lze-li ji vypočítat, a činí-li pouhých několik set let, proč potom stále existuje jako součást sluneční soustavy staré údajně miliardy let?
Podobně jako jiné komety ztrácí i Hartley 2 rychle svou hmotu, zejména zavede-li ji oběžná dráha do blízkosti Slunce, kde sluneční vítr odnáší materiál její komy. A další hmotu ztrácí vinou svých plynových výronů – to nás vede k další otázce. Kde bere tahle kometa energii na to, aby stále ještě chrlila plyny?
Uvažujeme-li v intencích standardního evolucionistického příběhu o počátcích sluneční soustavy, očekávali bychom, že komety, jako je tahle, budou dnes pravými opaky „divokosti“. Měly by představovat neživá, netečná vesmírná skaliska.
Tato kometa musí být tedy mladá. Při svých pokusech zapracovat mladé komety, jako je Hartley 2, do své teorie o sluneční soustavě staré údajně několik miliard let, přišli evolucionisté s teorií Oortova oblaku, kde se prý rodí nové komety. Tvrdí, že z tohohle „oblaku“ vznikají nové komety, když ty staré dohoří – přestože podobné jevy nikdo nikdy nepozoroval (4). A i kdyby vůbec Oortův oblak existoval, tak pravděpodobnost, že z něj vylétne nějaký kus skály (kometárního jádra – pozn. editora), ať už následkem náhodné srážky či z jiného důvodu, na oběžnou dráhu kolem Slunce, je kriticky malá; takové těleso by sluneční soustavou spíše jen prolétlo.
Krátký život komet spolu s faktem, že neexistuje pozorovaný přírodní zdroj jejich vzniku, zůstává solí v očích těch, kdo se pokoušejí spekulovat o jejich původu ve sluneční soustavě staré „miliardy let“. Pokaždé, když Hartley 2 proletí zhruba jednou za sedm let kolem Země, připomene její scvrkávání se i rozmařilé chrlení plynů svým pozorovatelům, že se Země, sluneční soustava i vesmír jeví jako mladé – přesně podle údajů Bible o krátkých pozemských dějinách.
Odkazy
- EPOXI: Encounter With Comet Hartley 2. NASA Mission Pages. Posted on nasa.gov November 4, 2010, accessed November 8, 2010.
- Black, S. NASA Deep Impact probe sends images of Hartley 2 comet from space. News.com.au. Posted on news.com.au November 5, 2010, accessed November 8, 2010.
- Lisse, C. M. et al. Spitzer Space Telescope Observations of the Nucleus of Comet 103P/Hartely 2. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 121 (883): 968-975.
- Morris, H. 1999. The Stardust Trail. Acts & Facts. 28 (1).